o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením (výrok II.), a že žalobce je povinen zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů státu ve výši, jež bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením (výrok III.).

2. Napadeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žalovaného vyčíslil na částku [částka] a uložil žalobci, aby ji žalovanému zaplatil do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.), náhradu nákladů řízení státu vyčíslil na částku [částka] a uložil žalobci, aby ji státu zaplatil do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

3. Žaloba po jejím rozšíření vycházela z tvrzení, že žalobce do bezpečnostní schránky, kterou si u žalovaného pronajal, uložil dva plastové sáčky (jeden označený písmeny„ NX“ a druhý označený„ [příjmení]“), které obsahovaly čisté zlato o hmotnosti 2x 2 635 gramů. [jméno] bylo zástavou, které [jméno] [jméno] poskytl žalobci na základě smlouvy o zápůjčce a Ing. [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy na movitou věc, která byla posléze postoupena na žalobce postupní smlouvou. Žalovaný bez vědomí a souhlasu žalobce bezpečnostní schránku otevřel a v době od [datum] do [datum] manipuloval s jejím obsahem v rozporu s podmínkami smlouvy o nájmu schránky a v důsledku toho došlo dle žalobce k záměně čistého zlata umístněného ve schránce za náhražky v podobě bezcenného nebo méně hodnotného kovu.

4. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vzal za prokázané, že dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o nájmu bezpečnostní schránky. Smlouvu žalovaný řádně nezaevidoval a dne [datum] předmětnou schránku otevřel a její obsah přemístil do trezoru banky. Statutární orgán žalobce [příjmení] [příjmení] zjistil při své návštěvě pobočky banky, že bezpečnostní schránka byla v rozporu se smluvním ujednáním otevřena. Ing. [příjmení] banku znovu navštívil dne [datum] spolu s [jméno] [jméno], který konstatoval, že dva zapečetěné balíčky nejsou porušeny. Dne [datum] na pobočce banky Ing. [příjmení] odebral z obou balíčků několik vzorků kovu a následně bylo [anonymizována tři slova], že nejde o zlato, ale o slitinu železa a niklu a stříbro, o průběhu odběru vzorků a testu [anonymizována dvě slova] byl sepsán notářský zápis. Dle soudu prvního stupně žalobce nesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany žalobce a tvrzeným následkem. Žalobce však břemeno tvrzení neunesl, když popis způsobu aktivního jednání neboli záměny předmětu úschovy nezasadil do určitého časového bodu v rámci udaného rozmezí od [datum] až do [datum], ani nespecifikoval subjekt a modus jednání, které měly vést k tvrzenému následku, proto žalobu zamítl.

5. Na základě odvolání žalobce zrušil odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně. Soudu prvního stupně vytkl, že pochybil, když po žalobci požadoval přesný popis toho, jak došlo a kdy došlo k záměně zlata. Odvolací soud zdůraznil, že základním předpokladem pro to, aby mohl být žalobce se svou žalobou úspěšný, je především prokázání toho, že kov, který žalobce vložil do bezpečnostní schránky, bylo skutečně zlato, o čemž měl být žalobce soudem prvního stupně poučen dle § 118a o. s. ř., soud prvního stupně však této poučovací povinnosti nedostál. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby uvedenou vadu napravil a žalobce řádně poučil.

6. Soud prvního stupně poté žalobce poučil v tom smyslu, že nese důkazní břemeno k prokázání toho, že do bezpečnostní schránky u žalovaného uložil zlato. Žalobce doplnil svá tvrzení tak, že podrobně popsal, jak jeho statutární zástupce Ing. [jméno] [příjmení] přebíral balíčky, které měly obsahovat zlato, od [jméno] [jméno], a o to, co následně Ing. [příjmení] dělal v mezidobí od převzetí balíčků do jejich uložení v bezpečnostní schránce žalovaného. Soud prvního stupně nicméně konstatoval, že takto doplněná skutková tvrzení jsou oproti původním tvrzením v podstatných bodech odchylná a navíc nejednoznačná. Žalobcem navržené důkazy proto neprovedl, především šlo o opakovaný výslech svědka [příjmení], který měl být přítomen předání zlata, a svědkyně [příjmení], sekretářky žalobce, která měla být s Ing. [příjmení] v kanceláři v době, kdy byl svědek [příjmení] na obědě. Neprovedl ani navrhovaný účastnický výslech Ing. [příjmení] s tím, že účastnický výslech statutárního orgánu účastníka je důkazem toliko podpůrným, který není sám o sobě bez dalších s ním korespondujících důkazů způsobilý doložit bezpečně skutkový stav. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v kontextu rozporných skutkových verzí nebylo prokázáno, že žalobce do bezpečnostní schránky vložil zlato, což bylo důvodem pro zamítnutí žaloby.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti samostatnému usnesení o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť je založen na nelogické úvaze, že tvrzení žalobce nejsou způsobilá být prokázána a vést k úspěchu žaloby. Tento závěr soud prvního stupně dle žalobce staví na právním posouzení přípustnosti provedení účastnického výslechu a ze závěru o nepřípustnosti účastnického výslechu soud dovozuje objektivní absenci důkazů způsobilých prokázat žalobcem tvrzený skutkový děj, čímž soud prvního stupně také odůvodňuje rozhodnutí neprovádět žádné další důkazy. Soudu prvního stupně dále vytkl, že zamítnutí důkazních návrhů odůvodnil tím, že žalobce uváděl nové a odlišné vylíčení skutkového stavu, to by však dle žalobce nemohlo vést k zamítnutí provedení navržených důkazů ani v případě, že by byl tento názor soudu prvního stupně správný, neboť i nový skutkový stav lze prokazovat, zvláště tehdy, pokud byl v tom směru žalobce soudem prvního stupně poučen. Dále soud prvního stupně zdůvodnil zamítavé rozhodnutí o provedení důkazů domnělou existencí rozporných tvrzení žalobce, což ovšem žalobce odmítá a setrvává na tom, že jeho tvrzení nejsou rozporná, a navíc tvrzení, která soud prvního stupně označuje za rozporná, jsou pro posouzení celé věci zcela bezvýznamná. Žalobce rovněž vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně žalobce pouze formálně poučil o povinnosti prokázat uložení zlata do schránky, materiálně však nikdy neměl v úmyslu prokázání této skutečnosti žalobci umožnit, což vyplývá právě z okamžitého zamítnutí nových důkazních návrhů a z teze o nedostatcích skutkových tvrzení. Žalobce rovněž namítal, že soud prvního stupně k němu přistupoval jako subjektu nepoctivému, byť tento závěr se neopírá o žádný relevantní podklad, naopak to byl žalovaný, kdo otevřel bez vědomí a souhlasu žalobce jako nájemce bezpečnostní schránku, což je v historii československého bankovnictví úkon zcela bezprecedentní. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že soud prvního stupně postupoval

správně, když důkazy, které žalobce označil, neprovedl, neboť nemohly nijak osvětlit otázku, co bylo uloženo do bezpečnostní schránky. Někteří navržení svědci již podali podrobné výpovědi při předchozích jednáních a nelze očekávat, že by k nim s dalším odstupem času mohli doplnit informace, které by potvrdily, že do bezpečnostní schránky bylo zlato skutečně uloženo. Navržení nové svědkyně [příjmení] žalobce zdůvodnil tak, že by měla prokázat, že po dobu, kdy byli spolu v kanceláři, nebylo s obsahem balíčků manipulováno, avšak již ze samotného tvrzení žalobce vyplynulo, že se asistentka s Ing. [jméno] [příjmení] jen přivítala a vykonávala dál svou práci. Provádění dalších důkazů by tak vedlo k neúměrnému prodloužení soudního řízení, aniž by mohly prokázat tvrzení žalobce, že do bezpečnostní schránky bylo uloženo zlato. Dle názoru žalovaného byl Ing. [jméno] [příjmení] podveden na samotném počátku, jako řada dalších osob, jak vyplývá ze sdělení Policie ČR ze dne [datum]. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

10. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku porušení povinností žalovaného vyplývajících ze smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky ze dne [datum]. Odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti je upravena v § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž je v odstavci 1 stanoveno, že pokud smluvní strana poruší povinnost vyplývající ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou. Nezbytnými podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu, které musí být splněny kumulativně, jsou porušení smluvní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. Jde o odpovědnost objektivní, není tak vyžadováno zavinění ze strany škůdce.

11. V řízení před soudem prvního bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky ze dne [datum], když bezpečností schránku, kterou si u něho žalobce najal, otevřel. Porušení povinnosti je jednou z nezbytných podmínek odpovědnosti za škodu. Další podmínkou je vznik škody, žalobce vznik škody spatřoval v tom, že zatímco do bezpečnostní schránky vložil zlato, žalovaný mu po otevření schránky předal zpět je bezcenné kovy. Škodu pak tvořila hodnota takto ztraceného zlata. Důkazní břemeno z prokázání všech uvedených podmínek vzniku odpovědnosti za škodu nese žalobce. K prokázání vzniku škody je proto nezbytné, aby žalobce prokázal, že do bezpečnostní schránky skutečně vložil zlato, jak tvrdil.

12. Z důkazů provedených soudem prvního stupně před zrušením jeho prvního rozsudku nebylo prokázáno, že by žalobce (resp. jeho statutární zástupce Ing. [jméno] [příjmení]) vložil do bezpečnostní schránky, kterou si u žalovaného pronajal, zlato. Žalobce poukazoval na to, že v protokolu o výsledcích měření spektrometru, který žalobce obdržel od [jméno] [jméno], jsou uvedena čísla pečetí EC [číslo] Tyto číselné kódy sice na protokolu o výsledcích měření uvedeny byly, ale tím nebylo prokázáno, že shodné kódy byly na pečetích, které byly nalepeny na jednom ze dvou sáčků se zlatem, které byly vloženy do bezpečnostní schránky. Jediný důkaz o tom, jaké kódy byly na pečetích, je notářský zápis ze dne [datum], dle kterého byly na jednom z balíčků pečetě EC016836, EC016837, EC016838 a na druhém balíčku pečetě [anonymizována tři slova]. Skutečnost, že do balíčků uložených v bezpečnostní schránce bylo skutečně vloženo zlato, nebyla prokázána ani výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který měl být u toho, když [jméno] [jméno] zlato do balíčků dával, svědek si již detaily přesně nevybavoval, jak sám uvedl:„ …měl jsem více těch případů, tak mi to trochu splývá.“, navíc u uložení balíčků do bezpečnostní schránky svědek nebyl. Vzorek zlata (nugget), který nechal žalobce testovat ve zlatnictví [anonymizováno], byl dle svědka [příjmení] odebrán z materiálu, který přinesl [jméno] [jméno] předtím, než bylo údajné zlato vloženo do balíčků, nemohl tedy prokázat, že [jméno] [jméno] po odebrání vzorku do balíčku skutečně zlato vložil.

13. Odvolací soud proto soudu prvního stupně ve svém předchozím zrušovacím usnesení uložil, aby žalobce poučil dle § 118 o. s. ř. o nutnosti unést důkazní břemeno o vložení zlata do bezpečnostní schránky. Soud prvního stupně toto poučení žalobci poskytl a žalobce ve svém podání ze dne [datum] popsal podrobně skutkový děj od převzetí zlata do [jméno] [jméno], až po jeho uložení do bezpečnostní schránky v pobočce žalovaného, současně také označil důkazy, především účastnický výslech svého statutárního orgánu Ing. [jméno] [příjmení], opakovaný výslech [jméno] [příjmení], výslech [jméno] [příjmení], ověření ryzosti zlata v řetízku Ing. [jméno] [příjmení] a ověření ryzosti zlata ze vzorku (nuggetu), který byl odebrán z materiálu, a další důkazy.

14. Soud prvního stupně nepochybil, když důkazy, které žalobce označil v podání ze dne [datum], neprovedl. Již z vylíčení tvrzení tak, jak je žalobce předestřel, je zřejmé, že tyto navržené důkazy nejsou s to prokázat žalobcova tvrzení o tom, že do bezpečnostní schránky bylo skutečně vloženo zlato, a to jak jednotlivě, tak i ve svém souhrnu. Za situace, kdy je ze samotných tvrzení zřejmé, že i v případě jejich prokázání, nebude uneseno důkazní břemeno o skutečnostech pro věc rozhodných, není třeba důkazy k prokázání takových skutečností provádět. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že pokud Ing. [jméno] [příjmení] detailně popisoval svůj pohyb od schůzky s [jméno] [jméno] do uložení balíčků do bezpečnostní schránky, z čehož dovozoval, že Ing. [jméno] [příjmení] neměl časový prostor proto, aby sám zaměnil obsah balíčků, není to pro unesení důkazního břemene žalobce relevantní. Soud prvního stupně zjistil, že i v takto detailně popsaném časovém sledu byly úseky, kdy byl Ing. [jméno] [příjmení] zcela sám. Samozřejmě to neznamená, že by soud dospěl k závěru, že Ing. [jméno] [příjmení] vyměnil obsah balíčků, ale rozhodně také z pohybu Ing. [jméno] [příjmení] nelze učinit závěr, že do bezpečnostní schránky vložil nade vši pochybnost zlato. Výslech svědka [jméno] [příjmení] byl již soudem prvního stupně proveden, svědek si však na podrobnosti o tom, jak údajné zlato vkládal do balíčků [jméno] [jméno], nevzpomínal, za této situace nebylo důvodu, aby byl výslech svědka [příjmení] prováděn znovu, když nelze očekávat, že by se s delším časovým odstupem upamatoval lépe. Testování nuggetu, který měl být z materiálu odebrán předtím, než bylo údajné zlato vloženo do balíčků, nemá pro unesení důkazního břemene o vložení zlata do samotných balíčků i bezpečnostní schránky žádnou relevanci, totéž platí o navrženém testování řetízku Ing. [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení], s níž se dle tvrzení žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] krátce viděl v kanceláři předtím, než odešel do pobočky žalované uložit balíčky do bezpečnostní schránky, rovněž nemůže nijak objasnit, zda do bezpečnostní schránky byly uloženy balíčky se zlatem. Totéž platí o dalších navržených důkazech, zejména výsleších pracovníků žalované.

15. Jediným důkazem, který svědčí pro verzi žalobce, že od [jméno] [jméno] převzal Ing. [jméno] [příjmení] balíčky se zlatem a ty pak uložil do bezpečnostní schránky, je účastnický výslech statutárního orgánu žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně správně upozornil na to, že účastnický výslech je důkazem podpůrným. Tak byl zamýšlen i zákonodárcem, který v důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován také § 131 občanského soudního řádu připouštějící účastnický výslech, uváděl, že„ pro důkaz výpovědí účastníků řízení je příznačné, že tu vyslýchaný vypovídá o vlastních záležitostech, a že proto nelze očekávat, že bude vypovídat vždy nezaujatě a pravdivě". Žalobce prezentoval podrobná tvrzení o tom, jak Ing. [jméno] [příjmení] převzal [jméno] [jméno] balíčky se zlatem a jak s nimi pak nakládal, není pochyb o tom, že účastnická výpověď by Ing. [jméno] [příjmení] by byla s těmito tvrzeními v souladu. Na jediném důkazu, kterým je účastnický výslech, však závěr o důvodnosti nároku žalobce postavit nelze. Odvolací soud musí zdůraznit, že v tomto případě měl Ing. [jméno] [příjmení] zlato převzít od [jméno] [jméno], o němž Policie ČR (jak vyplývá z jejího sdělení ze dne [datum]) evidovala poznatky, že podvodně manipuloval se zlatem právě tak, že si půjčoval vysoké peněžní částky, za něž ručil údajným zlatem, které dával věřitelům do zástavy, ve skutečnosti však o zlato nešlo, čímž měl [jméno] [jméno] vylákat až [částka] Trestní stíhání však dále vedeno nebylo, neboť [jméno] [jméno] byl úředně prohlášen za mrtvého. Právě za této situace, je třeba důsledně trvat na tom, aby bylo nade vši pochybnost prokázáno, že Ing. [jméno] [příjmení] skutečně uložil do bezpečnostní schránky zlato. Toliko z jednoho důkazu, kterým má být účastnický výslech statutárního orgánu žalobce, tvrzené skutečnosti prokázat nelze. Jakkoli se žalobce domnívá, že postup jeho statutárního orgánu při přebírání údajného zlata od [jméno] [jméno] byl obezřetnější než v jiných případech, kdy [jméno] [jméno] své věřitele podvedl, je jediným důkazem, který má toto„ bezpečné“ převzetí zlata od [jméno] [jméno] prokázat, jen účastnický výslech jeho statutárního orgánu.

16. V daném případě tak nebyla prokázána jedna z nezbytných podmínek odpovědnosti za škodu, kterou je vznik škody v důsledku porušení povinnosti, což je důvodem pro zamítnutí žaloby. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a odvolací soud proto napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výsledku řízení odpovídajících výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Jako správné odvolací soud potvrdil i navazující usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla náhrada nákladů řízení vyčíslena.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, náleží mu tedy dvě paušální náhrady nezastoupeného účastníka po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za vyjádření k odvolání a účast u jednání.