o zaplacení částky 79 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 79 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., jež mu měla být způsobena při výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici [adresa] jednak tím, že v období od 17. 2. 2022 do 14. 7. 2022 mu po dobu celkem 25 dnů bylo přiděleno horní lůžko, přestože je epileptik a hrozí mu pád při záchvatu, a on se tak ocitl v ohrožení svého života (uplatňoval 1 000 Kč za každý z uvedených dnů), a dále tím, že v době od 14. 7. 2022 do 18. 8. 2022 byl ve stejné věznici po dobu 36 dnů nezákonně umístěn na izolaci se zpřísněným režimem, aniž by byl postižen za jakékoliv kázeňské provinění (uplatňoval 1 500 Kč za každý z uvedených dnů).

3. Žalovaná nárok odmítla. Poukázala na to, že žalobce neměl schválenu od lékaře žádnou úlevu, na jejímž základě by jeho zdravotní stav vyžadoval používání výhradně spodního lůžka a toto žalobce ani při svém nástupu do Vazební věznice [adresa] nikomu nesdělil a ani v dané souvislosti nepředložil žádné potvrzení lékaře. Poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] v březnu 2022, zajistila žalobci umístění na spodní lůžko. Pokud šlo o žalobcem tvrzené umístění „na izolaci“, uvedla, že žalobce byl na základě ustanovení § 8 Nařízení [funkce] [právnická osoba] č. [číslo], o podmínkách provozování kamerového systému v celách, ložnicích a prohlídkových místnostech, umístěn do cely [číslo] s kamerovým systémem poté, co sám o takové přemístění požádal s tvrzením, že se cítí být ohrožen jinými spoluvězni.

4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazovaní a ohledně nároku na odškodnění za umístění na horním lůžku zjistil z výpisu z vězeňského informačního systému, že žalobce byl umístěn na celách, kde mohl být na horním lůžku jen v období od 17. 2. 2022 do 24. 2. 2022 a od 3. 3. do 7. 3. 2022. Poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], bylo žalobci (od 14. 3. 2022) zajištěno v cele spodní lůžko. Dále zjistil, že ve zdravotnické dokumentaci žalobce byla zaznamenána poúrazová epilepsie a doporučení na spodní lůžko, ale tyto údaje pocházely z let 2004-2016. Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že by byl na epilepsii léčen, naopak sám potvrdil, že žádné záchvaty dlouhodobě nemá a že léky odmítá užívat. Vyslechnutí svědkové pravidelné užívání jakýchkoli léků žalobcem vyloučili, stejně tak vyloučili, že by je žalobce žádal o spodní lůžko. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl vstupní prohlídku žalobce, potvrdil, že žalobce jej při prohlídce o své potřebě umístění na spodní lůžko a o užívání jakýchkoliv léků neinformoval, ve zdravotní dokumentaci měl žalobce záznam o epilepsii z roku 2019. Ačkoli žalobce měl četné pohovory s psychologem, nikdy si na stres, úzkost a obavy z důvodu spaní na horním lůžku a pádu z něj nestěžoval. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že mu vznikla jakákoli újma, pouhá obava žalobce, že by mohl spadnout z lůžka, dle soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu vzniku nemajetkové újmy. Ohledně nároku na odškodnění za umístění na „izolaci“ soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl přemístěn na celu [číslo] s kamerovým systémem z důvodu ohrožení jeho bezpečnosti, a to na výslovnou žádost jeho právního zástupce. Žalobce po dobu umístění na této cele nemohl sledovat TV v kulturní místnosti, což byl hlavní rozdíl a jediný diskomfort, který mu mohl být přeřazením na toto oddělení způsoben, a to z důvodu jeho bezpečnosti, aby se nestřetával v průběhu dne s jinými odsouzenými, z nich měl obavy. Žalobce měl nadále možnost přijímat a odesílat korespondenci, užívat telefon, mít návštěvy, duchovní i sociální služby, měl možnost uspokojování kulturních potřeb – přijímání tisku, půjčování knih z knihovny, nákupu potravin, přijetí balíčku, příjem peněz a nakládání s nimi, podávání stížností a žádostí. Soud prvního stupně konstatoval, že k přemístění žalobce došlo z bezpečnostních důvodů, které trvaly po celou dobu tohoto umístění, neboť v uvedeném období probíhalo vyšetřování žalobcem oznámeného vydírání, které však, jak vyplynulo z pozdějšího vyšetřování, si žalobce vyfabuloval. Soud prvního stupně tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, žalobce neprokázal, že by mu vznikla jakákoli újma. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši 3 900 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Zopakoval, že mu byla diagnostikována epilepsie a že v případě epileptického záchvatu mu hrozí pád z lůžka, přičemž horní lůžko se nachází ve výšce cca 1,5 metru nad zemí, a nelze tak při pádu vyloučit závažnou újmu na zdraví či životě. Zákaz umístění na horní lůžko byl v jeho zdravotnické dokumentaci uveden. V tom, že mu nebylo zajištěno umístění na dolní lůžko spatřuje nesprávný́ úřední postup, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, jež negativně ovlivnila jeho zdraví a život a nešetřila jeho lidskou důstojnost. Obava o život a zdraví se projevila na jeho psychice i na kvalitě jeho spánku (opakované probouzení). Vyjádřil přesvědčení, že svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že nebylo na jeho zvážení, kde bude ležet, ale že uvedené je plně v gesci [právnická osoba] (tedy žalované). Trval na tom, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy za umístění na horním lůžku ve výši 25 000 Kč, tj. 1 000 Kč za každý den, kdy byl na horním lůžku umístěn, je přiléhavý a přiměřený. Za důvodný žalobce považoval též nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné umístění v izolaci v období od 14. 7. 2022 do 18. 8. 2022 ve výši 54 000 Kč. Setrvával na svém tvrzení, že v důsledku nezákonné izolace byl omezen na svých právech, neboť byl v režimu těžším, než je režim s ostrahou, v němž měl trest odnětí svobody vykonávat, a to aniž by byl postižen za jakékoliv kázeňské provinění. Po dobu izolace byl sledován kamerou, nemohl sledovat televizi, byl omezen na volání vězeňským telefonem, nebyla mu zde realizována výměna ložního či spodního prádla, nebyla mu dána možnost vřelé vody. Zdůraznil, že odsouzeného není možné umístit na izolaci z jiných, než zákonných důvodů (tj. pouze a jen z důvodu výkonu kázeňského trestu) a po provedeném procesním (kázeňském) řízení. Na izolaci tedy byl umístěn nezákonně, dokonce téměř dvojnásobek maximální doby, kterou lze uložit za nejzávažnější kázeňské provinění. Samostatným umístěním na cele byl ohrožen na životě a zdraví, což se také negativně projevilo na jeho psychickém stavu. V neposlední řadě žalobce nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť je přesvědčen o tom, že za situace, kdy v řízení vyšlo najevo, že bylo do jeho práv zasaženo nepřípustným způsobem, mu správně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a žalobě celém rozsahu vyhověl.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zopakovala, že žalobce neprokázal, že by věznice cokoliv porušila. Zdůraznila, že věznice neevidovala žádný záznam z pohovoru s vychovatelem, psychologem či speciálním pedagogem, který by zmiňoval žalobcovu stížnost na to, že mu jako epileptikovi nebylo přiděleno spodní lůžko. První taková zmínka pochází až ze dne 13. 3. 2022, na kterou bylo reagováno tak, že po návratu odsouzeného z eskorty bude dohlédnuto na to, aby byl ubytován na spodním lůžku. Poukázala na to, že žalobce je recidivistou, opakovaně vykonávajícím tresty již od roku 2004, současně jde o chronického stěžovatele, a dle žalované je tedy s podivem, aby nevěděl, jak se má ve výkonu trestu účinně bránit v případě, že by se mu dělo jakékoliv bezpráví. Jednání žalobce označila za ryze účelové. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za tvrzené nezákonné umístění žalobce na izolaci žalovaná uvedla, že dne 14. 7. 2022 byla prostřednictvím právního zástupce žalobce, [Jméno advokáta], do věznice doručena žádost o zajištění bezpečnosti odsouzeného, ve které právní zástupce žádal, aby byl odsouzený okamžitě izolován, a to až do doby jeho odjezdu do Věznice [adresa], do které byl přijat ke studiu. Věznice žádosti okamžitě vyhověla a ještě téhož dne žalobce umístila do cely č. [číslo] s kamerovým systémem, kde zůstal v souladu s jeho přáním až do odjezdu do Věznice [adresa]. K přemístění žalobce tedy došlo jednak na jeho přímou žádost a zároveň z bezpečnostních důvodů, kdy tyto důvody trvaly po celou dobu tohoto umístění, neboť až v listopadu 2022 bylo ukončeno prověřování jednání spoluvězňů vůči žalobci, které vedlo k žádosti žalobce o umístění na izolaci. Dle žalované je proto s podivem, že žalobce v postupu věznice, která plně vyhověla jeho žádosti o okamžité umístění na izolaci, nyní spatřuje nesprávný úřední postup, za který žádá kompenzaci. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté co v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v nepřítomnosti obou k odvolacímu jednání řádně předvolaných účastníků řízení, kteří svoji účast na jednání omluvili, aniž by současně žádali o jeho odročení, shledal odvolání žalobce nedůvodným.

8. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem [právnická osoba] ve Vazební věznici [adresa] jednak tím, že byl jako epileptik umístěn na horní lůžko, a dále tím, že by umístěn do samostatné cely.

9. Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, nemajetková újma má jak objektivní stránku spočívající v porušení objektivního práva poškozeného, tak subjektivní stránku spočívající ve způsobených duševních útrapách. Na porušení práv (objektivní stránka) jsou navázány subjektivně pociťované následky, které mohou být představovány úzkostí, nejistotou (ohledně výsledku řízení, právního postavení), duševním stresem či jinou obtíží (společenské odsouzení, izolace), jejichž intenzita nebyla pouze nepatrná a jejichž trvání nebylo jen krátkodobé (nemajetková újma musí k založení odpovědnosti státu nepochybně dosahovat určité intenzity). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). V každém případě je ale na poškozeném, aby vznik konkrétní nemajetkové újmy při uplatňování nároku na zadostiučinění alespoň tvrdil. Bude-li tvrdit něco, co nebývá obvyklým následkem, bude muset i prokázat (označit k tomu potřebné důkazní prostředky) vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s konkrétním odpovědnostním titulem [srov. Bičák Vít. § 31a (Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). In: Vojtek Petr, Bičák Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 290, marg. č. 7.].

10. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl v potřebném rozsahu dokazování a s jeho skutkovými závěry se zcela ztotožnil.

11. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tím, že žalobce byl jako epileptik umístěn na horní lůžko, soud prvního stupně zjistil, že ve zdravotních záznamech žalobce bylo uvedeno, že žalobce má diagnostikovánu epilepsii, doporučení na spodní lůžko bylo v záznamech z roku 2016, léky na epilepsii však žalobce odmítal brát. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce přidělení spodního lůžka nikdy nepožadoval, ani u lékaře při vstupní prohlídce, ani při hovorech s vychovateli, ani při pohovorech s psychologem, a že bezprostředně poté, co takový požadavek vznesl prostřednictvím stížnosti jeho právního zástupce ze dne 13. 3. 2022, bylo mu spodní lůžko přiděleno. Současně soud prvního stupně ze záznamů o pobytu žalobce na celách zjistil, že na celách, kde by žalobce teoreticky mohl být umístěn na horním lůžku, pobýval jen v období od 17. 2. 2022 do 24. 2. 2022 a od 3. 3. do 7. 3. 2022, tedy celkem 13 dní, nikoli jím tvrzených 25 dnů. Z takto zjištěného skutkového stavu nelze učinit závěr, že by žalobci umístěním na horním lůžku vznikla újma, i pokud by na něm umístěn byl. Pakliže žalobce na jednu stranu omítá léky, kterými se epilepsie léčí, a současně ani o spodní lůžko nežádá, nelze uzavřít, že by mu pobytem na horním lůžku mohla vzniknout tvrzená újma. I pokud by žalobce úzkost z umístění na horním lůžku subjektivně pociťoval, pak vznik takové újmy by bylo spravedlivě klást k tíži jen a pouze jemu samému, pakliže nejen zmíněnou nemoc vědomě neléčil, ale především o přidělení spodního lůžka včas nepožádal.

12. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tím, že žalobce byl umístěn na samostatné cele, soud prvního stupně zjistil, že k tomuto umístění došlo přímo na žádost právního zástupce žalobce ze dne 14. 7. 2022. Žalobce žádal o okamžitou izolaci s tím, že je spoluvězni vydírán a byl i fyzicky napaden. V samostatné cele pak byl umístěn do 18. 8. 2022, kdy byl převezen do věznice ve [adresa]. V cele [číslo] s kamerovým systémem žalobce nemohl oproti běžnému režimu sdílet s ostatními spoluvězni společenskou místnost a sledovat televizi, což bylo dáno právě tím, že žalobce měl ze spoluvězňů obavy. V případě žalobce nešlo tedy o jeho umístění v samostatné cele z kázeňských důvodů, ale šlo o opatření přijaté k jeho ochraně a na jeho výslovnou žádost. Za takové situace pak ani v tomto případě nelze činit závěr o oprávněnosti žalobcem požadované náhrady nemajetkové újmy.

13. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně ani u jednoho žalobcova nároku neshledal objektivní důvody, pro něž by se mohl cítit poškozen. Odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. nevznikla. Odvolací soud proto napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, který odpovídá tomu, že žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně zcela procesně úspěšná.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. a v této fázi řízení zcela procesně úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalované náleží paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za vyjádření k odvolání ve výši 300 Kč. Jen v důsledku zjevné nesprávnosti bylo při vyhlášení rozsudku uvedeno, že se žalované z uvedeného titulu přiznává náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 600 Kč, ačkoliv správně měla být žalované přisouzena pouze částka 300 Kč, když v rámci odvolacího řízení zaslala soudu pouze výše zmíněné písemné vyjádření k odvolání a nařízeného odvolacího jednání se nezúčastnila. Zmíněnou chybu týkající se oprávněné výše náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud zhojil formou opravného usnesení podle § 164 o. s. ř., které v zájmu hospodárnosti učinil nedílnou součástí tohoto písemného vyhotovení rozhodnutí. Důvodem opravy výroku rozhodnutí cestou vydání opravného usnesení totiž může být (mimo jiné) početní chyba či nesprávnost, která je každému zřejmá a pro každého snadno poznatelná, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i jiných souvislostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 758/2016, aj.).