o zaplacení částky 238 856,76 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující zbytek vyúčtované ceny za dílčí plnění z realizační smlouvy č. [hodnota]-2021-4502-S-0102/95-01-001-S00689 uzavřené mezi účastnicemi dne [datum].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice spolu uzavřely již dne [datum] realizační smlouvu č. [hodnota]-[číslo], o provedení prací při sanaci ekologických škod. V čl. 2.8 uvedené smlouvy žalobkyně jako zhotovitel prohlásila, že bankovní záruka sjednaná ve výši 10 % z ceny za provedení díla bez DPH, zaokrouhlené na celé tisíce, tj. [částka], předložená před podpisem této smlouvy objednateli zhotovitelem k zajištění plnění z této smlouvy, splňuje požadavky uvedené v tomto bodu. Platnost záruky trvala do [datum] a podle čl. 2.7 smlouvy měla žalobkyně povinnost do 14 kalendářních dnů před uplynutím bankovní záruky, tj. do [datum], doručit objednateli bankovní záruku novou, případně doklad o prodloužení stávající bankovní záruky. Žalobkyně doručila objednateli novou bankovní záruku dne [datum]. Podle čl. 7.4 smlouvy má žalovaná jako objednatel právo za každé jednotlivé porušení povinnosti zhotovitele, kterým budou naplněny důvody k odstoupení od této smlouvy, uplatnit vůči zhotoviteli pokutu ve výši 10 % z ceny za provedení díla bez DPH. Účastnice dále uzavřely dne [datum] realizační smlouvu č. [hodnota]-[číslo]/[číslo], na jejímž základě žalobkyně vystavila dne [datum] žalované fakturu č. [tel. číslo] na částku [částka]. K úhradě faktury došlo ze strany žalované pouze zčásti, částkou [částka], a na úhradu zbývající částky [částka] započetla žalovaná zápočtovým dopisem ze dne [datum] svou pohledávku na smluvní pokutu za dva dny prodlení s povinností žalobkyně doručit žalované doklad o prodloužení záruky z předchozí smlouvy, kde uplatnila nikoliv 10 % ze sjednané cen, tj. [částka], ale pouze 0,5 % z ceny díla za každý započatý den prodlení s dodáním bankovní záruky představující započtenou částku.

4. Po právním posouzení podle § 1982 a násl. a § 2586 a násl. o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že sjednaný 14denní časový úsek k doložení nové bankovní záruky či dokladu o jejím prodloužení byl pro žalobkyni závazný, jeho účelem bylo zajištění kontinuity bankovní záruky i časový prostor pro případná opatření objednatele (zde soud prvního stupně zopakoval argumentaci obsaženou v usnesení KS v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a porušení této povinnosti zakládalo možnost odstoupení od smlouvy, a tedy i právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 10 % z ceny díla. Soud prvního stupně ani nevyhověl požadavku žalobkyně na případnou moderaci smluvní pokuty s tím, že žalobkyně tento svůj požadavek relevantně nezdůvodnila, navíc smluvní pokuta byla moderována samotnou žalovanou. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém vyjádřila svůj nesouhlas jak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, tak s jeho právním posouzením. Poukázala na to, že klíčovou povinností zakotvenou v článku 2.8. smlouvy ze dne [datum] byla povinnost mít sjednanou platnou bankovní záruku ve prospěch objednatele, a k jejímu porušení se vztahovala možnost objednatele odstoupit od smlouvy, a tím založit právo žalované požadovat smluvní pokutu. Podle ní nelze na stejné úrovni postihovat i případ, kdy pouze opožděně, ale stále během platnosti bankovní záruky, oznámila její prodloužení. Dále upozornila, že platnost původní bankovní záruky byla ukončena ke dni [datum], tedy nejpozději měla žalobkyně předložit novou bankovní záruku nebo její prodloužení dne [datum], který byl 14. dnem před koncem platnosti původní bankovní záruky. Žalobkyně přitom podala zásilku obsahující prodloužení bankovní záruky na poštu (tj. způsobem, který byl sjednán v čl. 21. 7. smlouvy) dne [datum], tedy nemohla se dostat do prodlení. Smluvní pokutu ve výši 10 % z ceny díla označila za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž neplatnou, s ohledem na malicherný význam prodlení žalobkyně, zejména když například prodlení s předáním díla bylo sankcionováno smluvní pokutou ve výši 2 % z ceny díla za každý měsíc prodlení. Všemi těmito argumenty se však soud prvního stupně podle žalobkyně nezabýval, navíc ani neprovedl žalobkyní nabídnuté důkazy, a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesouhlasila ani s tím, že by dostatečně nezdůvodnila svůj požadavek na případnou moderaci smluvní pokuty, zejména když poukázala na to, že z jí opožděně učiněného oznámení o prodloužení bankovní záruky nemohla žalované vzniknout žádná škoda. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek buď zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, nebo aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. Odvolací soud zopakoval v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí některé důkazy, neboť skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, nepředstavoval spolehlivý podklad pro rozhodnutí, a dospěl k následujícím zjištěním.

8. Z realizační smlouvy č. [hodnota]-2010-452-S-0119/95-01-001-S00366 ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že její bod 2. 8. se týká zajištění plnění ze smlouvy bankovní zárukou. V první řadě je zde zakotveno prohlášení žalobkyně jako zhotovitele, že bankovní záruka předložená před podpisem smlouvy žalované jako objednateli k zajištění plnění z této smlouvy splňuje požadavky obsažené v uvedeném bodu, tj. je sjednána ve prospěch žalované ve výši 10 % z ceny za provedení díla, tj. ve výši [částka], dále že je vystavena nebo potvrzena bankou nebo pobočkou zahraniční banky oprávněnou podnikat jako banka v ČR, přičemž tato banka není v nucené správě, konkursu, vyrovnání ani likvidaci, dále že plnění z ní je podmíněno pouze tím, že žalovaná doručí vystavující nebo potvrzující bance písemné prohlášení o vzniku nároku žalované vůči žalobkyni podepsané osobami oprávněnými jednat za nebo jménem objednatele, (s úředně ověřenými podpisy) a dále že nejsou připuštěny žádné jiné podmínky plnění z uvedené bankovní záruky. Další text uvádí, že peněžité plnění z příslušné bankovní záruky je dle obsahu záruční listiny přislíbeno bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě, případně uvedený v prohlášení o vzniku nároku, a to nejpozději do 10 pracovních dnů od splnění podmínky pro plnění z bankovní záruky, dále, že plnění z bankovní záruky je objednatel oprávněn požadovat i opakovaně, a dále to, že bankovní záruka je platná nejméně na jeden kalendářní rok a žalobkyní jako zhotovitelem bude vždy nejpozději 14 kalendářních dnů před uplynutím platnosti bankovní záruky předložena objednateli bankovní záruka nová, případně doklad o prodloužení bankovní záruky tak, aby po celou dobu provádění díla a trvání záruční doby poskytoval zhotovitel objednateli bankovní záruku dle tohoto bodu smlouvy. V bodu 2. 9. je upraveno právo žalované od smlouvy odstoupit, jestliže se ukáže, že prohlášení zhotovitele v bodě 2.8 smlouvy je nepravdivé, nebo jestliže zhotovitel řádně a včas nesplní své povinnosti uvedené v bodě 2.8. smlouvy. V článku XIV. smlouvy je upravena pod sankcí možného odstoupení objednatele od smlouvy povinnost zhotovitele pojistit se pro případnou odpovědnost za škodu. V článku XV. jsou sjednány podmínky, za kterých lze od smlouvy odstoupit, a to pro obě smluvní strany v případě okolností „vyšší moci“, pro objednatele pro případ prodlení zhotovitele s plněním termínů přesahujícího tři měsíce a pro zhotovitele pro případ prodlení s úhradou plateb objednatelem déle než dva měsíce po splatnosti faktur.

9. Z realizační smlouvy č. [hodnota]-[číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bankovní záruka je upravena v bodě 2.7 smlouvy. V něm se žalobkyně jako zhotovitel zavázala do 20 dnů od účinnosti smlouvy doručit žalované bankovní záruku k zajištění řádného provedení díla s tím, že bude sjednána ve výši 5 % z ceny za provedení díla. Podmínky bankovní záruky byly sjednány obdobně jako v předchozí smlouvě s tím, že zhotovitelem bude vždy nejpozději před uplynutím platnosti bankovní záruky doručena objednateli bankovní záruka nová, příp. doklad o prodloužení bankovní záruky tak, aby po celou dobu provádění díla včetně monitoringu a likvidace vrtů poskytoval zhotovitel objednateli bankovní záruku dle tohoto bodu smlouvy. Následující bod 2. 8 upravuje právo objednatele odstoupit od smlouvy, jestliže zhotovitel nebude po dobu ujednanou v bodě 2. 7. smlouvy poskytovat objednateli bankovní záruku (nebo vklad ve stejné výši).

10. Soud prvního stupně uzavřel, že sjednaný 14denní časový úsek k předložení nové bankovní záruky není ve smlouvě zakotven pouze pro pořádek, byl pro žalobkyni závazný a na jeho nedodržení se vztahovala možnost žalované odstoupit od smlouvy. Tímto závěrem ovšem soud prvního stupně pouze nekriticky převzal názor, který byl v analogické věci vyjádřen v usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud však po zopakování důkazů oběma realizačními smlouvami uzavřenými mezi účastnicemi dospěl ke zcela opačnému závěru.

11. Odstoupení od smlouvy je institutem soukromého práva, který umožňuje za zákonem stanovených podmínek zrušit uzavřenou smlouvu, na kterou se potom hledí, jako by nikdy nevznikla, a strany jsou povinny si navzájem vrátit plnění, pokud k nějakému již došlo. Ve smlouvě ze dne [datum] je upraveno právo odstoupit od smlouvy v článku XV. smlouvy, a to kromě okolností „vyšší moci“, které jsou upraveny pro obě smluvní strany, pro objednatele v případě prodlení zhotovitele s plněním termínů delším než 3 měsíce či z důvodu porušení podstatných závazků ze smlouvy, zhotoviteli pak toto právo přísluší v případě, že objednatel bude v prodlení s úhradou plateb po dobu delší než 2 měsíce od splatnosti faktury. Mimo tento článek je možnost odstoupit v této smlouvě upravena pouze ve dvou případech, a to při porušení povinností z bankovní záruky a nepojištění zhotovitele pro případ náhrady škody. Ze systematického i logického výkladu tak jednoznačně vyplývá, že možnost odstoupit od smlouvy, na jejímž základě je realizováno dílo, jehož cena je sjednána na částku přesahující 23 mil. Kč, je stranami sjednána pouze pro porušení zásadních a podstatných povinností vyplývajících ze smlouvy, takových, že v důsledku jejich neplnění je ohroženo samotné provedení díla nebo jeho případné zajištění, či záruka toho, že dílo bude zaplaceno nebo bude nahrazena způsobená škoda. Je tak zřejmé, že odstoupení od smlouvy s tak závažnými následky, sjednané pro porušení podstatných povinností, se nemůže vztahovat na pouhé nikoliv včasné oznámení a doložení prodloužení záruky. Z uvedeného článku 2. 8. první smlouvy lze jednoznačně dovodit, že zásadní a podstatnou náležitostí smlouvy, bez níž by žalovaná smlouvu neuzavřela, bylo zajištění díla nepřetržitým trváním bankovní záruky, a význam tohoto zajištění byl vyjádřen právě tím, že pro porušení takové povinnosti byla sjednána možnost žalované odstoupit od smlouvy a uplatnit smluvní pokutu ve výši 10 % ceny za provedení díla bez DPH. Postižení prodlení žalobkyně s dodržením 14 denní lhůty, v níž měla dle článku 2.8 nejpozději doložit novou bankovní záruku nebo její prodloužení, možností odstoupení od smlouvy a takto vysokou smluvní pokutou by pak bylo v absolutním nepoměru jak k sankci za porušení samotné povinnosti zajistit pokračování bankovní záruky, tak i k ostatním sankcím, kdy například v případě takto dlouhého prodlení objednatele s úhradou faktur dle bodu 7.5 smlouvy hrozil objednateli pouze zákonný úrok z prodlení. Nakonec této nepřiměřenosti si zjevně byla vědoma i žalovaná, když na úhradu předmětné faktury započetla namísto částky [částka] pouze částku [částka] (určenou bez smluvní opory).

12. Z uvedeného lze jednoznačně dovodit, že ona 14denní lhůta měla skutečně v kontextu celé smlouvy pouze pořádkový charakter. Pokud Krajský soud v [adresa] ve výše uvedeném usnesení dospěl k závěru, že účelem sankcionovatelnosti nedodržení uvedené lhůty možností odstoupení od smlouvy bylo jednak zajištění kontinuity bankovní záruky, a dále vytvoření časového prostoru pro případná opatření objednatele, pak tuto argumentaci shledává odvolací soud zcela lichou. Na zajištění kontinuity bankovní záruky d+le závěru odvolacího soudu tato lhůta nemohla mít žádný vliv. Kontinuita bankovní záruky byla v článku 2.8 smlouvy přímo sjednána jako povinnost, jejíž nesplnění mohlo mít za důsledek zrušení smlouvy v důsledku odstoupení od ní, a její dodržení či porušení nijak tuto smluvní povinnost neovlivňovalo (což je zřejmé již jen z této věci, kde taktéž nebyla kontinuita narušena, byť nebyla 14denní lhůta ze stran žalobkyně dodržena). Tedy nebylo třeba dodržení této lhůty z uvedeného důvodu sankcionovat možností odstoupení od smlouvy. Odvolací soud nesouhlasí ani s argumentem, že sankcionovatelnost porušení uvedené 14denní lhůty možností odstoupit od smlouvy byla účelná co do vytvoření časového prostoru pro případná opatření objednatele. Je zřejmé, že odstoupení od smlouvy pro porušení této 14denní lhůty by objednatel v době, kdy bankovní záruka byla ještě platně sjednána, a tedy všechny smluvně sjednané podmínky pro řádné provedení díla byly splněny, těžko odůvodňoval, a zjevně by k němu těžko mohl přistoupit i později za stavu, kdy na předchozí bankovní záruku plynule navázalo její prodloužení, neboť všechny podstatné závazky žalobkyně ze smlouvy byly v dané době splněny, realizaci díla nic nebránilo a bylo nepřetržitě platné i zajištění plnění ze strany zhotovitele. Lze pouze souhlasit s tím, že sjednaná 14denní lhůta, nikoliv však její tvrzené zajištění odstoupením od smlouvy a vysokou smluvní pokutou, vytvářela časový prostor pro případná opatření objednatele, tedy pokud by zhotovitel v těchto posledních 14 dnech platnosti původní bankovní záruky její pokračování nedokládal a vytvořil tak nejistotu o tom, zda je schopen svou povinnost ohledně pokračování bankovní záruky dodržet, měl objednatel možnost požadovat po něm vysvětlení této situace, navrhovat řešení i upozornit, že nebude-li kontinuita dodržena, může odstoupit od smlouvy. Rozhodně však neměl dány žádné relevantní důvody pro to, aby v těchto 14 dnech od smlouvy odstoupit. Jedná se tak zjevně pouze o lhůtu pořádkovou, navíc natolik bezvýznamnou, že ji žalovaná ani nepotřebovala zajišťovat nějakou sankcí. Koneckonců v druhé ze smluv již tato lhůtě zcela absentuje. Text „řádně a včas“ uvedený ve vztahu k plnění povinností v bodě 2.9 uvedené smlouvy se tedy může vztahovat právě a pouze k povinnosti zajistit nepřetržité zajištění plnění žalobkyně jako zhotovitele bankovní zárukou, přičemž uvedení slova „povinnosti“ v množném čísle vyjadřuje jen zajištění jednotlivých výše uvedených podmínek bankovní záruky v nové či pokračující bankovní záruce.

13. Vzhledem k uvedenému tedy dospěl odvolací soud k závěru, že právo na smluvní pokutu, kterou žalovaná započetla na úhradu předmětné faktury, žalované nevzniklo. Požadavek žalobkyně na zaplacení předmětné částky i s jejím příslušenstvím je tak důvodný, proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni jejich náhradu. Výši nákladů odvolací soud určil jako náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a za odvolání taktéž ve výši [částka], náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně představující odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby ze dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], blanketní odvolání ze dne [datum] spolu s jeho odůvodněním ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]) po [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., dále náhradu hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po [částka], a DPH ve výši [částka]. Celkem tak činí výše nákladů žalobkyně [částka].