pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] a co do příslušenství z částky [částka] a z částky [částka] (výrok I.). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5% ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalobu co do požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III.). Následně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady materiální újmy vzniklé mu v důsledku [anonymizována dvě slova] vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové [spisová značka], které skončilo zproštěním žalobce obžaloby. Materiální újma měla žalobci vzniknout ve výši vynaložených prostředků na obhajobu v částce [částka] a dále jako ušlý zisk v letech [rok] a [rok] ve výši [částka], neboť v důsledku [anonymizováno] řízení mu nebyly jako znalci ze strany [právnická osoba], zadávány zakázky. Po změně žaloby vzal žalobce zpět žalobu ohledně ušlého zisku v rozsahu [částka] a řízení o něm bylo usnesením zastaveno. Protože žalovaná vyplatila žalobci na náhradu obhajného dne [datum] částku [částka], vzal žalobce žalobu zpět i co do požadavku na zaplacení částky [částka] s tím, že uhrazenou částku označil za dostačující, a dále vzal zpět žalobu i co do úroku z prodlení z rozdílu mezi oběma částkami [částka] a z částky [částka]. Ohledně těchto částek pak bylo řízení I. výrokem napadeného rozsudku zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal pouze požadavek žalobce na náhradu ušlého zisku v letech [rok] a [rok] vzniklého v důsledku ukončení spolupráce ze strany [právnická osoba], ve výši [částka].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno usnesením policie ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1) odst. 2, písm. a), b) trestního zákona spáchaného ve formě pomoci. Dne [datum] podala [anonymizováno] v [obec] ke Krajskému soudu v Hradci Králové obžalobu, dne [datum] bylo [anonymizováno] řízení žalobce pro konkrétní skutek vyloučeno k samostatnému projednání a věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Při hlavním líčení dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. K odvolání státního zastupitelství Vrchní soud v Praze dne [datum] rozsudek zrušil a věc vrátil zpět. Dne [datum] byl vyhlášen opět zprošťující rozsudek, proti němuž podal státní zástupce odvolání. To bylo dne [datum] Vrchním soudem v Praze zamítnuto a zprošťující rozsudek nabyl právní moci [datum]. Žalobce nejméně od roku [rok] vypracovával jako znalec pro peněžní ústavy znalecké posudky a odhady nemovitostí. [právnická osoba] písemností ze dne [datum] tuto spolupráci s žalobcem přerušila (a již nenavázala) s odkazem na jeho [anonymizována dvě slova]. V roce [rok] vypracoval žalobce pro [právnická osoba], 26 odhadů za celkovou odměnu [částka], v roce [rok] provedl 19 odhadů za odměnu [částka], v roce [rok] uskutečnil 22 odhadů za odměnu [částka] a v roce [rok] učinil [anonymizováno] odhadů za [částka]. U žalované uplatnil žalobce nárok dne [datum].

4. Po právním posouzení podle § 8 a § 26 zák. č. 82/1998 Sb. a podle § 2894 a § 2952 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce nebyl odsouzen, bylo [anonymizována dvě slova] žalobce zahájeno na základě nezákonného rozhodnutí, a byl tak naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu. Současně vzal za prokázané i oba zbývající předpoklady, a to vznik materiální újmy v příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím, neboť žalobci, přestože byl dlouholetým spolupracovníkem, přestaly být ze strany [právnická osoba], poskytovány zakázky na znalecké posudky právě z důvodu jeho [anonymizována dvě slova]. Výši újmy dovodil soud prvního stupně z objemu zakázek v posledním roce před zahájením [anonymizována dvě slova], tj. v roce [rok], v němž získal za provedené odhady [částka], což za dva roky ([rok] a [rok]) činí celkem [částka]. Proto tuto částku žalobci přiznal a co do zbylého požadavku z nárokované částky [částka] představujícího částku [částka] žalobu zamítl. Soud prvního stupně odmítl požadavek žalobce na zprůměrování odměny za všechny roky jeho spolupráce s [právnická osoba], s odůvodněním, že pro posouzení ušlého zisku je rozhodným předchozí rok. Pokud žalovaná namítala, že ve znaleckém deníku nejsou dostatečně popsány konkrétní provedené odhady v roce [rok], posoudil soud prvního stupně jako postačující, že jednotlivé odhady byly ve vztahu k [právnická osoba], označeny číslem posudku. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na 65% úspěch žalobce.

5. Proti zamítavému III. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně nijak neodůvodnil svůj závěr o potřebě vycházet při zjištění výše ušlého zisku z posledního roku před [anonymizována dvě slova] žalobce. Jeho požadavek, aby bylo vycházeno ze zprůměrování odměny za roky [rok] až [rok], tedy za období celé spolupráce s [právnická osoba], vychází z toho, že i když bylo [anonymizována dvě slova] žalobce zahájeno až v roce [rok], již od roku [rok] probíhalo šetření policie, které se projevilo konkrétními procesními úkony ve vztahu k tehdy primárně podezřelým, přičemž v případě jejich úvěrů to byl žalobce, který zpracovával ocenění. Proto také počet zakázek žalobce od té doby klesal a rok [rok] tak nemůže být reprezentativní pro určení výše ušlého zisku. Průměr za delší časové období má navíc větší výpovědní hodnotu o skutečné výši pravidelně se opakujících obchodních příležitostí, o které žalobce v době [anonymizována dvě slova] přišel.

6. Proti vyhovujícímu II. výroku rozsudku v rozsahu přiznané částky [částka] s příslušenstvím podala včasné odvolání žalovaná. Nesouhlasila v první řadě s tím, že soud prvního stupně nevyhověl jejímu návrhu na spojení věci s věcí vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v níž se žalobce domáhá ušlého zisku za období let [rok] až [rok], s odůvodněním, že tímto rozhodnutím je fakticky předjímáno i rozhodnutí v uvedené věci. Poukázala na to, že k pozastavení spolupráce ze strany [právnická osoba], došlo až půl roku po zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce. Navíc žalobce neobjasnil, proč nedošlo k obnově spolupráce s [právnická osoba], když jiné finanční instituce mu i přes jeho [anonymizována dvě slova] zakázky poskytovaly. Znalecké deníky doložené žalobcem označila za nevěrohodné, neboť mají formu pouhého dokumentu bez jakéhokoliv značení, např. razítkem finanční instituce, k prokázání pravosti. Navíc na rozdíl od peněžních deníků vedených pro jiné peněžní ústavy nejsou v žalobcem doložených denících pro [právnická osoba], označeny konkrétní provedené odhady datem jejich provedení a místem předmětu ocenění a je tak sporné, zda byly žalobcem uváděné posudky pro [právnická osoba], opravdu vypracovány a za žalobcem uvedené konkrétní ceny. V přehledu ocenění dle klientů není v tabulkách za rok [rok] uveden u [právnická osoba], žádný zpracovaný posudek přesto, že k přerušení spolupráce došlo až v srpnu [rok]. Soud prvního stupně se těmito námitkami nijak nezabýval. Dle názoru žalované žalobce neunesl důkazní břemeno prokázání výše ušlého zisku. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku co do částky [částka] změnil a žalobu ohledně této částky i s příslušenstvím zamítl.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu obou podaných odvolání, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků není důvodné.

8. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 26 cit. zák. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

10. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

11. Podle § 2952 věty první o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

12. Konstantní judikatura Ústavního soudu vychází z principu, že smyslem a účelem čl. 36 odst. 3 Listiny je odčinění újmy v takovém rozsahu, aby negativní následky nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci ve vztahu k dotčenému subjektu byly zcela eliminovány nebo alespoň v maximální možné míře minimalizovány.

13. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] nebylo zrušeno, ale [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Oba způsoby skončení [anonymizováno] řízení mají totiž stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] pro nezákonnost, a to v zásadě proto, že předpoklad o spáchání [anonymizována dvě slova] obviněným nebyl potvrzen (srov. rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka]). Soud prvního stupně tak správně žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] za situace, že byl obžaloby zproštěn, posoudil podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zák. č. 82/1998 Sb. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

14. Ústavněprávní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě [anonymizována dvě slova], které bylo skončeno zproštěním obžaloby, je dle závěrů judikatury Ústavního soudu třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v [anonymizováno] řízení, musí mít záruku, že pokud [anonymizována dvě slova] nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci [anonymizována dvě slova] snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná (srov. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 922/18, či nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 417/21).

15. Soud prvního stupně správně dovodil naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za újmu. Mezi účastníky nebylo sporu o existenci odpovědnostního titulu, jímž je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, neboť byl zproštěn obžaloby. Nepotvrdilo se tedy původní podezření orgánů činných v [anonymizováno] řízení, že žalobce spáchal [anonymizována dvě slova], kvůli němuž se stal účastníkem [anonymizováno] řízení, a proto mu vznikl nárok na náhradu újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Soud prvního stupně správně shledal i příčinnou souvislost vzniku žalobcem tvrzené újmy v podobě ušlého zisku s [anonymizována dvě slova] žalobce, neboť správně vyhodnotil, že spolupráce žalobce s [právnická osoba], pro kterou do té doby nejméně po dobu 4 let prováděl zakázky, byla ukončena právě z důvodů zahájeného [anonymizována dvě slova]. Na toto nemá žádný vliv žalovanou namítaná skutečnost, že k ukončení (přerušení) spolupráce došlo až po několika měsících od zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce, neboť důvod ukončení spolupráce byl jednoznačně a nezaměnitelně konkretizován. Soud prvního stupně se tedy dále správně zabýval otázkou, zda skutečně došlo na straně žalobce v důsledku ukončení spolupráce s [právnická osoba] ke vzniku újmy v podobě ušlého zisku.

16. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popřípadě k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Pokud by žalobce jako znalec v oboru oceňování nemovitostí mohl realizovat očekávatelné zakázky od [právnická osoba], jeho příjem by se zjevně zvýšil o odměnu z nich. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v letech [rok] a [rok], za něž žalobce požaduje náhradu újmy, byl jeho příjem vykazovaný v daňových přiznáních podstatně nižší, než v letech bezprostředně před [anonymizována dvě slova]. Je také zřejmé, že ani zakázky od jiných finančních institucí nedokázaly nahradit výpadek příjmů, které bylo možné očekávat od [právnická osoba] Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s [anonymizována dvě slova] i újma v podobě ušlého zisku jako poslední z předpokladů odpovědnosti žalované. Odvolací soud pak nepovažuje za opodstatněnou námitku žalované, že žalobce nijak neobjasnil, proč nedošlo k obnově spolupráce s [právnická osoba], přestože jiné peněžní ústavy mu takové zakázky zadávaly i přes existenci [anonymizována dvě slova], neboť listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že pro [právnická osoba] bylo základním důvodem pro přerušení spolupráce právě [anonymizována dvě slova] žalobce, které v předmětných letech stále ještě nebylo ukončeno.

18. Soud prvního stupně se dále správně zabýval otázkou, v jaké výši by měla být žalobci náhrada ušlého zisku přiznána.

19. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou jeho nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 922/18, z níž vyplynulo, že při řešení otázky ušlého zisku podnikatele nelze odhlížet od charakteru podnikání jako takového. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku proto musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného a zohledňovat to, že podstatnou je především ta skutečnost, že v důsledku nezákonného rozhodnutí poškozený nemohl vykonávat svou podnikatelskou [anonymizováno].

20. Výše příjmu žalobce získaného od [právnická osoba], závisela na množství a předmětu jí objednaných a žalobcem provedených odhadů, přičemž nelze dopředu předpokládat, kolik zakázek v jaké hodnotě by v předmětných letech mohl žalobce pro [právnická osoba], realizovat, kdyby nebyl trestně stíhán. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když vyšel z odměny získané žalobcem od [obec] spořitelny v roce [rok], který byl nejblíže roku, v němž bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce, a tedy nejaktuálněji odráží vztah mezi těmito obchodními partnery. Požadavek žalobce na zprůměrování veškerých odměn za zakázky realizované pro [právnická osoba], tj. za roky [rok] až [rok], nemá dle názoru odvolacího soudu žádné opodstatnění, neboť ani průměrný výdělek ve smyslu § 28 zák. č. 82/1998 Sb. není zjišťován za období více let. Z porovnání množství realizovaných zakázek v jednotlivých letech, které se liší v jednotkách zakázek, pak nelze dovodit, že by žalobci již byly v roce [rok] poskytovány zakázky od [právnická osoba] v omezeném objemu, případně že by v důsledku realizace úkonů v rámci přípravného řízení vedeného od roku [rok] tyto zakázky klesaly. Za nedůvodnou považuje odvolací soud i námitku žalované, že znalecké deníky doložené žalobcem jsou nevěrohodné a nejsou v nich konkretizovány jednotlivé zakázky. Zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že již uvedení čísla znaleckého posudku umožňuje dostatečnou individualizaci tohoto posudku, přičemž žalovaná nijak netvrdila ani neprokazovala, že by některý z žalobcem evidovaných posudků v roce [rok] nebyl realizován.

21. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně v celém napadeném rozsahu ve věci samé věcně správným, proto jej postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Co se týká rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, pak soud prvního stupně nesprávně zahrnul mezi náklady, za něž přiznal žalobci náhradu, i předžalobní výzvu, ač tuto nelze považovat v souladu s konstantní judikaturou i právní teorií za účelně vynaložený úkon právní služby. Předběžné projednání nároku nelze považovat za jakousi obdobu kontradiktorního soudního řízení ani za správní řízení, které si může vyžádat potřebu právního zastoupení, ale za postup usilující o mimosoudní vyřešení věci (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 20/13, usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a dále srov. [příjmení], P. odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 186), jehož náklady účastníci zásadně nesou sami. Samo vyloučení nároku na náhradu nákladů právního zastoupení při předběžném projednání nároku má pak dle Ústavního soudu zabránit účelovému navyšování nároku poškozeného. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žalobci odměnu za tento úkon přiznal, odvolací soud změnil nákladový výrok postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že odměnu o tento úkon snížil. Správně tedy představovaly náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně [částka] za soudní poplatek, odměnu advokáta za 6 úkonů po [částka], náhradu hotových výdajů za 6 úkonů po [částka] podle § 7, § 9 odst. 4, § 11 a § 13 a. t., cestovné ve výši [částka] a [částka] a DPH ve výši [částka], tedy celkem částku [částka], z níž 30 % představuje částku [částka].

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ani jeden z odvolatelů nebyl se svým odvoláním do věci samé úspěšný, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.