pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 295/2021-60,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] pro 4 osoby do Itálie s ubytováním v hotelu Orso Grigio v termínu od [datum] do [datum]. Od této smlouvy žalobkyně dne [datum] písemně odstoupila z důvodu pandemie COVID-19, což ale žalovaná neuznala za mimořádnou okolnost, vrátila žalobkyni částku [částka] za skipasy, ponechala si předmětnou částku jako odstupné a pouze nabídla žalobkyni vystavení poukazu na zájezd do stejného hotelu v sezóně 2020 2021 v hodnotě 50 % žalované částky, s čímž žalobkyně nesouhlasila.

3. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, podle nichž žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zájezdu [číslo] kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zajistit zájezd pro čtyři osoby do hotelu Orso Grifio v Itálii v termínu od [datum] do [datum]. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne [datum] vyhověl žalovaný žádosti žalobkyně na zrušení uvedeného zájezdu z důvodu výskytu covidové infekce v Itálii, přičemž oba účastníci souhlasili s tím, že žalobkyni bude vrácena ze zaplacené ceny zájezdu částka [částka] za skipasy a žalovaná si ponechá zbylou částku ve výši [částka] jako odstupné ve výši 100 %. V místě zájezdu ani v jeho blízkém okolí se v dané době nenacházelo žádné ohnisko nákazy covidu, předmětné lyžařské středisko bylo zcela funkční a zájezdy do něj probíhaly bez problémů. Žalobkyně byla v předmětné době společnicí Cestovní kanceláře [právnická osoba]

4. Po právním posouzení podle § [číslo], § [číslo], § 2535 a § 2542 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že k ukončení smlouvy o zájezdu došlo nikoliv odstoupením od smlouvy, ale dohodou účastníků za sjednaných podmínek, představujících závazek žalované k vrácení částky [částka] žalobkyni za skipasy a ponechání si částky [částka] jako odstupného, což žalovaná dodržela. Neshledal, že by byly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy bez povinnosti platit odstupné ve smyslu § 2535 o. z., jichž se žalobkyně dovolávala, neboť v dotyčné destinaci bylo možno zájezd ve sjednaném termínu uskutečnit, protože ohniska nákazy se nacházela ve značné vzdálenosti od místa zájezdu. Uzavřel, že i v případě odstoupení od smlouvy by vzniklo žalovanému právo na odstupné ve smyslu § 2533 o. z. a současně v souladu s článkem VII. odst. 5. písm. e) VOP ve výši 90 % ceny zájezdu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně. Namítla, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal se skutečností, že je slabší smluvní stranou, přičemž z emailové komunikace jednoznačně vyplývá její vůle odstoupit od smlouvy i důvody, které ji k tomu vedly. Variantu vrácení částky za skipasy a ponechání zbylé částky jako odstupného nabídnutou žalovanou musela přijmout jako menší zlo, protože byla výhodnější, než odstupné ve výši 90 % z celkové ceny. Poukázala na to, že v dané době byly vzhledem k nedostatku poznatků o covidu obecně zvýšené obavy o zdraví a strach z karantény, což prokazuje i to, že pouhých 6 dnů po uplynutí termínu zájezdu došlo k uzavření hranic republiky. Tyto důvody je tedy dle žalobkyně třeba posuzovat z pohledu tehdejších obav a nikoliv jako rozmar žalobkyně. Vyloučila, že by z její strany došlo k akceptaci stornopoplatku, přičemž její projev vůle učiněný dne [datum] směřoval k odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Totéž pak opakovala o den později, poté, co ji žalovaný ubezpečoval o bezpečnosti zájezdu. Přijetí částky [částka] podle ní nelze považovat za vzdání se práv na vrácení zbylé částky. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že splnila obě kumulativní podmínky pro právo na odstoupení od smlouvy bez sankce v podobě odstupného. Předmětný zájezd současně spadal do období vymezeného zákonem č. 185/2020 Sb. (tzv. lex voucher), v němž se zájezdů mohl dotknout covid jako nevyhnutelná a mimořádná událost. V zákoně jsou označeny i osoby, kterým je třeba vrátit peníze v hotovosti, pokud o to požádají, přičemž jeden z účastníků předmětného zájezdu takovou osobou byl. Žalobkyně také hned po vydání tohoto retroaktivně působícího zákona vyzvala žalovanou k vystavení poukazu. Soud prvního stupně se dle žalobkyně nijak nezabýval otázkou, zda byly splněny podmínky § 2535 o. z., zda měla žalovaná povinnost vystavit žalobkyni poukaz v hodnotě zájezdu podle lex voucher a zda žalobkyně jako spotřebitel neměla právo zvolit si vrácení peněz namísto přijetí poukazu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

6. Ve svém vyjádření k odvolání se žalovaný ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Ze strany žalobkyně nedošlo k odstoupení od smlouvy o zájezdu, neboť žalobkyně pouze akceptovala možnost zrušení zájezdu za podmínky úhrady odstupného ve výši [částka] nabídnutou ze strany žalovaného, a to jak emailem ze dne [datum], tak podpisem storno dokumentu. Žalobkyně sama jako společník Cestovní kanceláře [právnická osoba] aktivně podniká v cestovním ruchu, tedy si musela být vědoma důsledků svého jednání, a tedy i svého souhlasu s odstupným, a rozhodně nebyla v pozici slabší strany. [obec] v destinaci bylo možno uskutečnit, neboť ohniska nákazy SARS Covid-19 se nacházela ve značné vzdálenosti od místa pobytu, lyžařská střediska byla zcela funkční a zájezdy probíhaly bez podstatnějších omezení. I v případě odstoupení žalobkyně od smlouvy bezprostředně před zahájením zájezdu by žalovanému ve smyslu § 2533 o. z. vznikl nárok na odstupné ve výši 90 % z celkové ceny zájezdu. Žalovaný však přesto vedle vrácení částky [částka] žalobkyni poskytl ještě slevu ve výši [částka] na ubytování ve smluvně sjednaném hotelu Orso Grigio v sezóně 2020 2021 a 2021 [číslo], kterou však žalobkyně nevyužila. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 2521 odst. 1 o. z. se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

9. Dle § 2533 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, může zákazník před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.

10. Dle § 2535 občanského zákoníku, má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

11. Ustanovení § 2535 občanského zákoníku se stalo součástí našeho vnitrostátního právního řádu zákonem č. 111/2018 Sb. a je transpozicí čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne [datum] o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách. Upravuje specifické právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu, pokud se vyskytnou mimořádné a nepředvídatelné okolnosti, které mají dopad na poskytování zájezdu, přičemž uvedené podmínky v tomto zákonném ustanovení musí být splněny současně.

12. Soud prvního stupně správně zjistil, že smlouvou [číslo] ze dne [datum] se žalovaný jako pořadatel zavázal obstarat pro žalobkyni a jí určené osoby zájezd do střediska Civetta v Itálii s ubytováním v hotelu Orso Grigio, za což žalobkyně zaplatila celkovou cenu [částka]. Mezi účastníky bylo nesporné a z emailové komunikace, z níž v rámci dokazování primárně soud prvního stupně správně vycházel, jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně sdělila žalovanému, že z důvodu obav o zdraví účastníků zájezdu i jejich rodinných příslušníků a případných možných problémů s návratem do země či následnou možností karantény vyhodnotila danou situaci v Itálii jako pro účastníky zájezdu nebezpečnou a z tohoto důvodu se neodvažují do sjednané destinace odjet. Požádala o vrácení peněz, na což žalovaný reagoval upozorněním, že situaci v dané destinaci monitoruje, nevyskytují se v ní ohniska nákazy a zájezd může bez problémů proběhnout. Žalovaný upozornil žalobkyni, že pokud se účastníci opravdu zájezdu nezúčastní, bude vůči ní uplatněno odstupné, a poskytl žalobkyni výběr, a to buď 90 % z celkové ceny zájezdu, tak jak toto vyplývalo z čl. VII VOP, nebo výhodnější variantu, a to vrácení částky za skipas ve výši [částka] a zbylých 100 % ceny za ubytování jako odstupné. Žalobkyně i za takového stavu věci potvrdila, že účastníci se zájezdu nezúčastní a vybrala druhou variantu řešení odstupného.

13. Z uvedeného je zřejmé, že projev vůle žalobkyně jednoznačně vyjadřoval její rozhodnutí zájezdu se nezúčastnit a smlouvu ukončit jednostranným právním jednáním, což žalobkyně potvrdila i poté, co byla žalovaným upozorněna na svůj požadavek na odstupné v takovém případě. Nelze tedy považovat za správný právní závěr soudu prvního stupně, že předmětná smlouva o zájezdu byla ukončena dohodou účastníků, neboť je zřejmé, že k jejímu ukončení došlo odstoupením žalobkyně od předmětné smlouvy.

14. Odvolací soud však souhlasí závěrem soudu prvního stupně, byť fakticky nadbytečně učiněným s ohledem na jeho právní závěr, že i když v daném období panovaly zvýšené obavy z pandemicky se rozšiřující tehdy ještě neznámé infekce SARS Covid-19, která byla vnímána jako velmi ohrožující, se v destinaci, v níž se měl zájezd uskutečnit, ani v její bezprostřední blízkosti ohniska této nákazy nenacházela a situace v dané době nijak nebránila tomu, aby zájezd proběhl. Zvýšené obavy o zdraví účastníků zájezdu, pro něž žalobkyně odstoupila od smlouvy, tak mohly představovat pouze jí subjektivně vnímané okolnosti, které ji vedly k tomuto rozhodnutí. Žalovaný byl v dané době připraven poskytnout všechny sjednané služby, které si smlouvou o zájezdu žalobkyně objednala, a pokud by žalobkyně od smlouvy neodstoupila, zájezd by bez jakýchkoliv problémů proběhl. V místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí přitom nenastaly takové nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Ani fakt, že se měl zájezd uskutečnit v období, které vymezuje ve svém § 2 zákon č. 185/2020 Sb. (s termínem zahájení od [datum] do [datum]), ještě neznamená, že i pro aplikaci uvedeného zákona, tj. možnosti poskytnutí voucheru na náhradní zájezd pořadatelem zájezdu namísto vrácení peněz z neuskutečněného zájezdu, by nemusely být kumulativně splněny podmínky ustanovení § 2535 o. z. Je tak zřejmé, že k odstoupení od smlouvy došlo v mezích ustanovení § 2533 o. z., a žalovanému proto vzniklo právo na odstupné. Odstupné bylo řešeno ve VOP žalovaného, přičemž žalobkyni byl poskytnut benefit ještě nižšího, než sjednaného odstupného (a navíc ještě i voucher na náhradní zájezd v ceně 50 % původní ceny ubytování) a takto určené odstupné lze s ohledem na to, že k odstoupení došlo cca tři dny před zahájením zájezdu považovat za přiměřené. Požadavek žalobkyně na vrácení předmětné částky není důvodný.

15. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud (i přes odlišné právní posouzení správně zjištěného skutkového stavu) považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, proto je v plném rozsahu, a to i co do správného posouzení nákladů řízení účastníků, postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, a proto mu vznikl vůči žalovanému nárok na náhradu jeho nákladů. Jejich výši určil odvolací soud jako náklady právního zastoupení přestavující odměnu advokáta za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) po [částka] dle § 7 a 11 odst. 1 a. t., paušální náhradu nákladů za tyto úkony po [částka] a DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka].