o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky [částka] (výrok I.), žalobcům uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) částku [částka] (výrok II.) a žalované 2) částku [částka] (výrok III.), dále žalobcům uložil povinnost zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok IV.), žalovaným uložil povinnost zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok IV.), co do částky [částka] řízení zastavil (výrok V.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobci jako prodávající uzavřeli se žalovanými jako kupujícími dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Stříbrnice v [obec], za něž se žalovaní zavázali uhradit kupní cenu [částka] do [datum]. Žalovaní však kupní cenu nezaplatili a od kupní smlouvy odstoupili s tím, že nebyli seznámeni s pravou povahou pozemků a byli uvedeni v omyl ohledně jejich možného zastavění. Žalobci uváděli, že odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalovaných bylo neúčinné, když pro odstoupení nebyl dán důvod, žalovaní totiž byli seznámeni se stavem pozemků před podpisem kupní smlouvy. Z důvodu neuhrazení kupní ceny pak dne [datum] od kupní smlouvy odstoupili žalobci. Žalobci se domáhali náhrady škody ve výši [částka], která spočívala v tom, že měli povinnost uhradit provizi zprostředkovateli ve výši [částka] a částku [částka] za advokátní služby.

3. Co do částky [částka] vzali žalobci žalobu zpět s tím, že tuto částku jim žalovaní zaplatili. Soud prvního stupně proto v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že účastníci platně uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k. ú. [obec]. Odstoupení žalovaných od kupní smlouvy soud prvního stupně hodnotil jako neúčinné, pro nějž nebyly důvody, neboť žalovaní byli informováni o možnostech zastavitelnosti dotčených pozemků již v inzerátu realitní kanceláře [anonymizována dvě slova], jehož součástí byl i výňatek z územního plánu. Naopak jako platné hodnotil soud prvního stupně odstoupení od kupní smlouvy, které učinili žalobci dopisem ze dne [datum], a to z důvodu neuhrazení kupní ceny žalovanými. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda žalobcům ve smyslu ustanovení § 2913 občanského zákoníku vznikl nárok na náhradu škody. První předpoklad odpovědnosti za škodu, kterým je porušení smluvní povinnosti, byl dle soudu prvního stupně ze strany žalovaných naplněn tím, že neuhradili kupní cenu dle kupní smlouvy. Soud prvního stupně však neshledal mezi vznikem závazku k úhradě provize za zprostředkování a protiprávním jednání žalovaných (neuhrazení kupní ceny) příčinnou souvislost. Konstatoval, že žalobcům vznikl dluh na základě smlouvy o zprostředkování, jejímž předmětem byl závazek realitní makléřky vyvíjet za úplatu (provizi) činnost směřující k vytvoření příležitosti pro žalobce uzavřít kupní smlouvu, která posléze byla uzavřena. Účel zprostředkovatelské smlouvy byl naplněn. Uvedený dluh žalobců však nevznikl v souvislosti s porušením povinnosti žalovaných z dotčené kupní smlouvy, ale vznikl na ní nezávisle. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která neshledává vztah příčinné souvislosti mezi zaplacením částky sloužící k nalezení zájemce (již tím se náklady stávají důvodně vynaloženými) a okolností, že nalezený zájemce posléze neplní smlouvu, kterou uzavřel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na absenci příčinné souvislosti, která je nezbytnou podmínkou odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně žalobu zamítl. K důkazům, které žalobci předložili k prokázání toho, že částku [částka] představující provizi realitní makléřky skutečně zaplatili, soud prvního stupně nepřihlížel, neboť byly předloženy až poté, co soud žalované poučil dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. a nastala koncentrace řízení.

5. Proti výrokům I. – IV. rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm trvali na tom, že mezi jednáním žalovaných a vznikem škody byla příčinná souvislost. Poukázali na to, že jejich dluh z titulu nároku zprostředkovatele na provizi by nevznikl, pokud by žalovaní splnili svou povinnost a uhradili kupní cenu, ze které se tato provize běžně hradí. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] dle žalobců vyplývají jiné závěry, než ty, k nimž dospěl soud prvního stupně. Upozorňovali na změnu právní úpravy v novém občanském zákoníku, který za škodu označuje újmu na jmění a v § [číslo] za škodu považuje i vznik dluhu (zvýšení pasiv). Rozsudek soudu prvního stupně byl dle jejich názoru překvapivý, když soud žalobcům neadresoval jedinou výzvu ohledně příčinné souvislosti, při ústním vyhlášení rozhodnutí pak soud odůvodnil svůj závěr neexistencí vzniku škody, kdy právní posouzení stálo na závěru, že dluh není škoda. Soud prvního stupně si dle názoru žalobců protiřečí, když na jedné straně konstatoval, že žalobci byli o stavu pozemků informováni, jejich odstoupení bylo neúčinné a porušili svou povinnost, ale následně neuznal, že v důsledku takového jednání vznikla žalobcům přímá škoda. Žalobci nesouhlasili ani s přiznanou výší náhrady nákladů řízení, dle jejich názoru právnímu zástupci žalovaných nemělo být přiznáno cestovné, neboť má pobočku v [obec], k tomu odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž vyslovil, že při poskytování právních služeb ve městě, kde je sídlo nebo pobočka advokátní kanceláře, se žádné cestovné neúčtuje. Žalobci z uvedených důvodů navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání ztotožnili se závěry soudu prvního stupně zejména v otázce neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaných a údajným vznikem škody. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

7. Žalobci k vyjádření žalovaných podali ještě repliku, v níž setrvali na své argumentaci.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně bylo pro rozhodnutí podstatné zjištění, že žalobci uzavřeli dvě smlouvy. Dne [datum] žalobci uzavřeli s realitní makléřkou [jméno] [příjmení] smlouvu o zprostředkování, jejímž předmětem bylo obstarání prodeje pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Stříbrnice v [obec]; v čl. 6 byla sjednána výše provize ve výši [částka] s tím, že pro případ, že skutečná kupní cena nemovitosti bude vyšší než [částka], provize zprostředkovatele bude zvýšena o částku rovnající se polovině rozdílu mezi touto cenou a skutečně dosaženou kupní cenou. Dne [datum] byla uzavřena mezi žalobci jako prodávajícími a žalovanými jako kupujícími kupní smlouva o prodeji pozemků par. [číslo] to vše v k. ú. [obec] v [obec], kupní cena činila [částka]. [příjmení] bylo, že žalovaní kupní cenu nezaplatili (nerozhodno, z jakých důvodů). Po uzavření kupní smlouvy vznikl žalobcům závazek uhradit dle smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] provizi realitní makléřce ve výši [částka].

10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaní porušili povinnost zaplatit kupní cenu dle kupní smlouvy, kterou uzavřeli se žalobci dne [datum]. Současně však uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaných (nezaplacením kupní ceny) a vznikem škody na straně žalobců (vznikem dluhu, resp. snížením jejich jmění v důsledku úhrady provize realitní makléřce).

11. Tento závěr soudu prvního stupně je zcela správný a je plně v souladu se závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na který soud prvního stupně přiléhavě odkázal. V tomto rozhodnutí posuzoval Nejvyšší soud skutkově obdobný případ jen s tím rozdílem, že žalobce zaplatil realitní kanceláři provizi za uzavření nájemní smlouvy, pronajímatel však porušil svou povinnost a nájemní smlouva nebyla realizována, žalobce se pak po pronajímateli domáhal zaplacení částky odpovídající provizi z titulu náhrady škody. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že náklady vynaložené na zaplacení provize realitní kanceláři za zprostředkování příležitosti k uzavření smlouvy se nestaly zbytečně vynaloženými, i když se následně práva a povinnosti z uzavřené smlouvy nerealizovaly. Skutečnost, že citované rozhodnutí bylo vydáno ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na jeho aplikovatelnosti nic nemění, i za účinnosti nového občanského zákoníku Nejvyšší soud na tuto judikaturu odkazuje, v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], znovu s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyšší soud zopakoval, že ustálená judikatura dovolacího soudu neshledává vztah příčinné souvislosti mezi zaplacením částky sloužící k nalezení zájemce (již tím se náklady stávají důvodně vynaloženými) a okolností, že nalezený zájemce posléze neplní smlouvu, kterou uzavřel.

12. Obdobná je situace i v projednávané věci, na níž závěry vyslovené Nejvyšším soudem dopadají v plném rozsahu. Smlouva o zprostředkování ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum] byly dvě na sobě zcela nezávislé smlouvy. Závazek žalobců k zaplacení provize realitní kanceláři vznikl na základě smlouvy o zprostředkování. Dle smlouvy o zprostředkování se realitní makléřka zavázala vyvíjet za úplatu (provizi) činnost směřující k vytvoření příležitosti pro žalobce uzavřít kupní smlouvu o prodeji pozemků. Kupní smlouvy byla posléze uzavřena, tím byl účel smlouvy o zprostředkování naplněn a náklady s tím spojené (res. závazek k úhradě provize) byly k tomu vynaloženy účelně. Zbytečně vynaloženými se nestaly ani poté, co se práva a povinnosti z kupní smlouvy nerealizovaly (bez ohledu na to, zda se tak stalo z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaných jako kupujících), neboť šlo o náklady vynaložené cíleně k tomu, aby právní vztah (kupní smlouva) vznikl; jeho trvání, způsob či důvody ukončení či jiná práva a povinnosti z toho plynoucí nejsou již rozhodující, neboť se odvíjejí od do té doby existujícího smluvního vztahu, k jehož založení (nikoliv jako garance trvání či bezproblémového průběhu nájemního vztahu) byly náklady na provizi realitní makléřce určeny.

13. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že povinnost k úhradě provize žalobcům vznikla nezávisle na porušení povinnosti žalovaných uhradit kupní cenu pozemků a mezi porušením povinností žalovaných z kupní smlouvy a vznikem závazku k úhradě provize není dána příčinná souvislost. Na tom nic nemění ani legislativní posun v chápání škody, když oproti dřívější úpravě nový občanský zákoník v § [číslo] za škodu považuje i vznik dluhu (zvýšení pasiv). Při absenci příčinné souvislosti je zcela nerozhodné, zda žalobci škodu spatřovali ve vzniku dluhu, nebo (jak počali tvrdit až v průběhu řízení) ve skutečné úhradě provize.

14. Pokud žalobci tvrdí, že ze zaplacené kupní ceny se provize zprostředkovatele obvykle hradí, není to pro rozhodnutí v této věci nijak podstatné. V tomto případě byly smlouva o zprostředkování a smlouva kupní koncipovány zcela nezávisle a neprovázaně. Nebyla sjednána žádná povinnost k úhradě rezervačního poplatku, z něhož se v podobných případech provize hradí, ani nebyla sjednána žádná smluvní pokuta pro případ nezaplacení kupní ceny.

15. Jako nedůvodnou hodnotil odvolací soud i námitku žalobců, že rozhodnutí soudu bylo překvapivé. Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně na judikaturu, kterou na věc aplikoval, účastníky upozornil již při jednání dne [datum] a poté jednání odročil na neurčito za účelem mimosoudního jednání účastníků. Na dalším jednání dne [datum] vyhlášený rozsudek tak pro účastníky nemohl být překvapivý.

16. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozsudek v zamítavém výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Soud prvního stupně však pochybil při rozhodování o nákladech řízení. Předmětem řízení byla celková částka [částka]. Soud prvního stupně přiznal žalovaným, kteří byli neúspěšní jen v nepatrné části nároku dle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Odměna za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě [částka] činila dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku [částka]. V řízení bylo provedeno celkem 9 úkonů právní služby. Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Žalovaní byli v tomto případě dva, každému ze žalovaných tak náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně za 9 úkonů právní služby snížená o 20% ve výši [částka] a částka [částka] představující polovinu paušální náhrady dle § 13 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Soud prvního stupně však každému ze žalovaných přiznal částku [částka], když vycházel z nesprávně určené odměny za jeden úkon právní služby ve výši [částka]. Nesprávně přiznal právnímu zástupci žalovaných i cestovné, když zástupce žalovaných má sice sídlo advokátní kanceláře v [obec], ale sám deklaruje, že pobočka jeho advokátní kanceláře sídlí v [obec a číslo], [ulice a číslo]. Žalobci přitom přiléhavě odkazovali na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle kterého při poskytování právních služeb ve městě, kde je pobočka advokátní kanceláře, se žádné cestovné neúčtuje. Odvolací soud proto změnil výroky II. a III. o nákladech řízení tak, že každému ze žalovaných přiznal na jejich náhradu částku [částka].

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení plně úspěšní a byli zastoupeni advokátem, odvolací soud proto přiznal každému z nich odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu (v odvolacím řízení byla tarifní hodnotou částka [částka]) sníženou o 20% a polovinu paušální náhrady za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu, celkem tedy každému [částka].