o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV. ve znění opravného usnesení).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., to vše v k. ú. [část obce], obec Praha (dále také jen nemovitosti). Stavba na pozemku parc. [číslo] sloužila jako plynová regulační stanice, na pozemku parc. [číslo] je zatravněná plocha. O vlastnickém právu žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jenž nabyl v právní moci dne [datum]. Do právní moci uvedeného rozsudku byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí žalovaná, soud však konstatoval, že smlouva [číslo] kterou byly v rámci privatizačního projektu nemovitosti jako státní majetek převedeny na žalovanou, byla absolutně neplatným právním úkonem. Žalovaná tak předmětné nemovitosti držela až do [datum] bez právního důvodu. V období od [datum] do [datum] došlo na straně žalované užíváním nemovitostí ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši [částka] a tuto částku žalobkyně v žalobě původně požadovala. Podáním ze dne [datum] žalobu vzala částečně zpět co do částky [částka] s příslušenstvím.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Nesouhlasila s tím, že by na její straně vzniklo jakékoli bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že žalobkyně se stala vlastníkem nemovitostí teprve na základě vkladu vlastnického práva dne [datum], přičemž rozsudek, jenž byl podkladem pro vklad do katastru nemovitostí, měl konstitutivní charakter. Žalovaná navíc nemovitosti od [datum] do dne [datum] neužívala. Namítala i promlčení části nároku za období od [datum] do [datum], s ohledem na uplynutí promlčecí lhůty 3 let plynoucí od žalobkyní tvrzeného okamžiku vzniku práva dne [datum] (přitom předpokládala podání žaloby k soudu dne [datum]).

4. Soud prvního stupně již rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná předmětné nemovitosti v žalovaném období fakticky užívala. Dále vyslovil názor, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná byla vedena v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí do doby, než bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určeno, že jejich vlastníkem je stát. Vlastnické právo státu bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinky vkladu až ke dni [datum]. Žalovaná byla dle soudu prvního stupně v dobré víře, že nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům v rámci velké privatizace na základě privatizačního projektu ke dni [datum] smlouvou o převodu uzavřenou podle zák. č. 92/1991 Sb. Soud prvního stupně přisvědčil i vznesené námitce promlčení nároku za dobu od [datum] do [datum], když žalobkyně se mohla chovat jako vlastník již od [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a nečekat na datum účinků vkladu dne [datum] ani na faktické protokolární předání nemovitostí dne [datum].

5. Odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Poukázal na to, že Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] posuzoval vlastnictví k nemovitostem na základě žaloby [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] - [část obce], která vycházela z tvrzení, že smlouva o převodu předmětných pozemků [číslo] jako původně státního majetku na společnost [právnická osoba], v rámci privatizačního projektu [číslo] [číslo] ze dne [datum] byla podle § 3 odst. 1 zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, absolutně neplatným právním úkonem, neboť bylo porušeno blokační ustanovení bránící převodu majetku, na nějž uplatnily nárok církve. Vzhledem k tomu, že převod nemovitostí ze státu na žalovanou proběhl na základě absolutně neplatného právního úkonu, jak bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 pravomocně rozhodnuto, nepozbyla žalobkyně nikdy své vlastnické právo, ač v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník (nesprávně) žalovaná. Na straně žalované tak mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, které by měla vydat žalobkyni, i v době, když byla žalovaná zapsána jako vlastník. Nárok žalobkyně neshledal odvolací soud rozporný s dobrými mravy, neboť po podání žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 2 v listopadu 2013 již žalovaná nemohla být v dobré víře, že jí svědčí vlastnické právo k nemovitostem. Z toho vyplývá, že v období od [datum] do [datum], za které žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby vydání bezdůvodného obohacení požaduje, mohlo na straně žalované bezdůvodné obohacení vzniknout. V řízení před soudem prvního stupně také nevyšla najevo žádná skutečnost svědčící pro závěr, že by stavba bez č. p./č. e. na pozemku parc. [číslo] nebyla ve vlastnictví žalobkyně. Nesprávný byl i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná od roku [rok], kdy ukončila provoz plynové regulační stanice, nemovitosti neužívala, a tudíž se nemohla bezdůvodně obohatit. Nemovitosti tvoří obezděný a uzavřený funkční celek, do něhož je možné vstoupit pouze uzamykatelnou brankou z ulice [ulice]. Bezdůvodné obohacení přitom vzniká i tomu, kdo drží oplocené a uzamčené nemovitosti, které jsou přístupné pouze jemu a pro jeho potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně je skutečně užíval. Bezdůvodné obohacení tak žalované mohlo vzniknout i tehdy, pokud již nemovitosti přímo nevyužívala pro svou podnikatelskou činnost, ale stále je držela a byly přístupné pouze jí. V řízení před soudem prvního stupně přitom bylo prokázáno, že žalovaná nemovitosti skutečně držela a měla je uzamčené, a teprve dne [datum] je předala žalobkyni.

6. Odvolací soud uzavřel, že v žalovaném období nelze na žalovanou pohlížet jako na držitele nemovitostí, který byl v dobré víře, a vzhledem k tomu, že předmětem jeho držby byl uzamčený areál přístupný pouze žalované, přichází vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované v úvahu. Soudu prvního stupně uložil, aby pro určení výše bezdůvodného obohacení nechal vypracovat znalecký posudek, jehož cílem bude zjistit, kolik by činilo nájemné za předmětné nemovitosti v žalovaném období od [datum] do [datum] i s přihlédnutím k tomu, že stavba bez č. p./č. e. na pozemku parc. [číslo] měla specifické využití jako plynová regulační stanice, znalec tudíž musí posoudit, zda ji vůbec bylo možné v relevantním období pronajmout.

7. Soud prvního stupně v návaznosti na právní závěry vyslovené odvolacím soudem, nechal zpracovat znaleckým ústavem [právnická osoba], znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], z nějž zjistil, že předmětnou nemovitost by bylo možno pronajmout jako skladovací prostor a výše obvyklého nájemného za užívání nemovitosti v daném období od [datum] do [datum] by činila [částka]. Uvedenou částku proto podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku posoudil jako bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované na úkor žalobkyně, a proto jej musí žalobkyni vydat. Soud prvního stupně se zabýval i vznesenou námitkou promlčení nároku. Za okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, kdo se na její úkor bezdůvodně obohacuje, nepovažoval den podání žaloby na určení vlastnictví k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť uvedenou žalobu podávala [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], nikoliv žalobkyně, ale až okamžik právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tj. [datum rozhodnutí]. Žalobu žalobkyně podala dne [datum], tudíž včas v tříleté promlčecí lhůtě. Co do částky [částka] s příslušenstvím soud prvního stupně žalobě vyhověl, ve zbytku shledal nárok nedůvodným a žalobu zamítl.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovala proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně zjistil výši bezdůvodného obohacení. Uvedla, že částka [částka] zjištěná znaleckým posudkem představuje pouze obvyklé nájemné za bezesmluvní užívání stavby plynové regulační stanice postavené na pozemku parc. [číslo] nikoliv již nájemné za užívání pozemku parc. [číslo]. Žalobkyně upozornila, že již v řízení před soudem prvního stupně namítala, že znalecký posudek je vadný a neúplný, neboť v něm není stanoveno obvyklé nájemné za žalované období ve vztahu k pozemku parc. [číslo]. Jejímu návrhu na doplnění posudku však soud prvního stupně nevyhověl. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude znalecký posudek doplněn.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně předeslala, že ač sama odvolání nepodávala, nesouhlasí s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, ani se závěry odvolacího soudu, které mu předcházely. Setrvala na svém názoru, že uplatněný nárok nebyl důvodný ani z části. S odvolacím námitkám uplatněným žalobkyní uvedla, že nestanovení obvyklého nájemné pro každý pozemek zvlášť nebylo způsobeno opomenutím znaleckého ústavu, nýbrž skutečností, že znalecký ústav stanovil nájemné ke všem nemovitostem, tj. k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] i stavbě společné, jakožto jednomu funkčnímu celku. S takovým postupem žalovaná souhlasí a dle jejího názoru znalecký ústav dostatečně zdůvodnil důvody svého postupu ve znaleckém posudku.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí v prvé řadě na závěrech odvolacího soudu, které byly podrobně rozepsány v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž odvolací soud konstatoval, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení nechal soud prvního stupně zpracovat znalecký posudek, který určil obvyklou výši nájemného z předmětných nemovitostí za žalované období na částku [částka], tato částka odpovídá bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat.

12. Žalobkyně vznesla ve svém odvolání jedinou námitku, když vytýkala znaleckému ústavu, ž určil výši bezdůvodného obohacení pouze ve vztahu ke stavbě bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. [číslo] ale nikoliv již ve vztahu k pozemku parc. [číslo]. Tato námitka však není důvodná.

13. Při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] vysvětlila postup znaleckého ústavu při určení výše bezdůvodného obohacení jeho zástupkyně Ing. [jméno] [příjmení]. Uvedla, že posuzované nemovitosti jsou specifické, stavba původně užívaná jako plynová regulační stanice tomuto účelu již neslouží a je prázdná. Při posouzení využitelnosti nemovitostí vycházel znalecký ústav z toho, že využitelná byla stavba jako skladovací prostor, od toho se pak odvíjelo ocenění. Nemovitosti (stavu i s pozemky) oceňoval jako funkční celek, podstatná byla užitná plocha stavby, pozemek [číslo] hodnotil jako přístupovou cestu ke stavbě.

14. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně tak vyplynulo, že znalecký ústav ve svém posudku pozemek parc. [číslo] neopomenul, jak namítala žalobkyně, ale hodnotil jej jako přístupovou cestu ke stavbě bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. [číslo] která byly ekonomicky využitelná jako skladovací prostor. Znalecký ústav tak se všemi nemovitostmi pracoval jako s funkčním celkem a určená výše bezdůvodného obohacení zahrnuje tento celek komplexně. K zadání doplňku znaleckého posudku, který požadovala žalobkyně, tak nebyl důvod.

15. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobě vyhověl jen v rozsahu částky [částka s příslušenstvím] a ve zbývající části nárok zamítl. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v napadeném zamítavém výroku potvrdil, a stejně tak i v závislých výrocích o nákladech řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v odvolacím řízení byla tarifní hodnotou částka [částka]), paušální náhradu za dva úkony po [částka] dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka].