o určení trvání pojistné smlouvy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 185/2020-45,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že pojištění mezi účastníky z pojistné smlouvy TOP Invest [číslo] ze dne [datum] trvá (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že trvá pojištění uzavřené na základě pojistné smlouvy investičního životního pojištění TOP Invest [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí Pojistné smlouvy se staly i Všeobecné pojistné podmínky (dále také jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DIM [číslo] (dále také jen„ DPP“). V průběhu trvání pojištění uhradil žalobce žalované od března [rok] do června [rok] celkem částku [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že pojištění zaniklo pro neplacení pojistného. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí a je přesvědčen, že pojištění nadále trvá, neboť žalovaná měla v souladu s pojistnými podmínkami pojistnou smlouvu uvést do stavu bez placení pojistného (tzv. redukovaný stav) a nikoliv ji ukončit pro neplacení pojistného.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] uzavřeli účastníci pojistnou smlouvu TOP Invest [číslo] s pojistnou dobou 37 let, žalobce se zavázal platit pojistné ve výši [částka] ročně. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalovaná žalobci, že pojištění zaniklo, důvodem zániku pojištění bylo neplacení pojistného.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle § 80 o. s. ř. a dovodil, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení existence pojistného vztahu. Dále uzavřel, že pojistná smlouva sjednávala pojištění pro případ smrti nebo dožití, vztahoval se na ni proto článek 9 VPP odst. 3, dle kterého„ Pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká.“ Pojistná smlouva tudíž zanikla pro neplacení pojistného. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V prvé řadě namítal, že soud prvního stupně neprávně posoudil existenci naléhavého právního zájmu. Žalobce připomenul, že naléhavý právní zájem na určení existence pojistného vztahu spatřoval v potřebě postavit na jisto, zda v případě pojistné události bude žalobce (popř. oprávněná osoba) oprávněn domáhat se u žalované pojistného plnění. Soud prvního stupně však svůj závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu nijak blíže nezdůvodnil, žalobce tak považuje uvedený závěr za nepřezkoumatelný. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že dospěl ke dvěma odlišným skutkovým závěrům ohledně toho, zda základním pojištěním bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití, nebo nikoliv. Dle žalobce z obsahu pojistné smlouvy vyplývá, že základním pojištěním bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. V článku 9 VPP bylo stanoveno, že doba, za kterou je nutno uhradit pojistné, aby mohlo dojít k zákonem předvídané redukci pojištění, činila dva roky. Z dokazování vyplynulo, že žalobce hradil pojistné po dobu přesahující dva roky. Důsledkem nezaplacení běžného pojistného tak dle pojistných podmínek žalované, neměl být zánik pojištění, ale redukce pojištění bez povinnosti platit pojistné. S touto základní úvahou se dle žalobce soud prvního stupně nijak nevypořádal, pouze stručně konstatoval, že se s argumentací žalobce neztotožňuje. Žalobce poukázal i na to, že soud prvního stupně v rozsudku uvedl, že pojištění zaniklo i dle čl. 6 [číslo] DPP z důvodu nevytvoření dostatečné částky potřebné pro platby počátečních a správních nákladů rizikového pojistného a případných poplatků za další trvání pojištění, přitom tento závěr učinil, ačkoli v pojistné smlouvě žádné počáteční ani správní náklady sjednány nebyly. Žalobce také namítal, že na možnost zániku pojistné smlouvy nebyl žalovanou upozorněn. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěrem soud prvního stupně, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Vyslovila přesvědčení, že žaloba na určení má preventivní povahu, čímž se liší od žaloby na plnění, které přichází v úvahu tehdy, když bylo právo porušeno. Jakmile již bylo právo porušeno, ztrácí prevence v podobě určení existence či neexistence práva či právního vztahu jakýkoli smysl. V tomto případě žalovaná v souvislosti se zánikem pojistné smlouvy vyplatila žalobci dne [datum] plnění ve výši [částka]. Tato skutečnost dle žalované vylučuje, že by určení neplatnosti pojistné smlouvy mohlo mít jakýkoliv preventivní charakter či finální vyřešení sporu mezi účastníky řízení. Určením trvání pojistné smlouvy nedojde k finálnímu narovnání případných sporů mezi žalobcem a žalovanou, v důsledku určení trvání pojistné smlouvy by naopak vznikla povinnost žalobce vrátit plnění vyplacené v souvislosti se zánikem pojištění a doplatit pojistné za celé období od zániku smlouvy až do dnešního dne. Žalovaná setrvala také na svém názoru, že došlo k platnému zániku pojištění. Zopakovala, že v pojistné smlouvě bylo sjednáno pojistné ve výši [částka] ročně. K první platbě došlo dne [datum], poslední pojistné žalobce zaplatil dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobci upomínku k zaplacení dlužného pojistného ve výši [částka] a upozornila žalobce, že v případě, že nedojde k zaplacení dlužného pojistného do [datum], dojde k zániku pojistné smlouvy. Žalobce dlužné pojistné nezaplatil, tudíž došlo ke dni [datum] k zániku pojistné smlouvy. V důsledku neplacení pojistného nebyla na pojistné smlouvě vytvořena dostatečná výše kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou pro další trvání pojištění, respektive nebyla vytvořena dostatečná částka potřebná pro platby počátečních a správních nákladů, rizikového pojistného a případných poplatků za další trvání pojištění. Pojištění tedy zaniklo dle čl. 10 odst. 1 písm. b) VPP a dle čl. 6 [číslo] DPP. Navrhla proto napadený rozsudek potvrdit.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí v prvé řadě na závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení dle § 80 o. s. ř. Tento závěr považuje odvolací soud za nesprávný. Žalobce uzavřel pojistnou smlouvu s pojistnou dobou 37 let, a to jako pojištění pro případ smrti nebo dožití. Tato doba dosud neuplynula. Proto je vyloučeno, aby se v případě platnosti smlouvy domáhal svých nároků prostřednictvím žaloby na plnění.

9. Existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení však odvolací soud nepovažoval za rozhodnou. Soud prvního stupně totiž pochybil, pokud se nezabýval samotnou platností pojistné smlouvy.

10. V případě, že by byla mezi účastníky uzavřena platná pojistná smlouva, nebylo by možno žalobě vyhovět nikoli z důvodu absence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, ale z důvodu zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného.

11. Žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu s pojistnou dobou 37 let, která sjednávala pojištění smrti nebo dožití, a domáhá se určení, že pojistný vztah trvá, když s ohledem na pojistné podmínky, jež jsou nedílnou přílohou smlouvy, měla žalovaná dle čl. 9 odst. 1 VPP smlouvu uvést do tzv. redukovaného stavu. Současně žalobce tvrdil, že se na uzavřenou pojistnou smlouvu se nevztahoval čl. 9 odst. 3 VPP, dle kterého pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká. Žalobce tento svůj názor opíral o pojistnou smlouvu, v níž bylo stanoveno, že se sjednává pojištění pro případ smrti nebo dožití. V tomto případě však čl. 9 odst. 3 VPP na sjednanou pojistnou smlouvu dopadal, neboť v ní šlo o pojištění pro případ smrti sjednané na přesný počet let (37 let), za dožití je nutno považovat právě onen přesně stanovený počet let, když při sjednání pojistné smlouvy nemůže být zřejmé, zda se pojištěný ukončení smlouvy po uplynutí sjednané pojistné doby dožije. Na pojistnou smlouvu sjednanou mezi účastníky tedy nedopadal čl. 9 odst. 1 VPP, který stanovil, že pokud bylo zaplaceno pojistné alespoň za dva roky nebo bylo zaplaceno předplacené pojistné a pokud nebylo běžné pojistné za další pojistné období zaplaceno ve stanovené lhůtě, mění se pojištění na pojištění se sníženou pojistnou částkou (redukce pojistné částky) se sníženým důchodem (redukce důchodu), a to bez povinnosti platit další pojistné. Na pojištění pro případ smrti, nebo dožití přesně stanoveného počtu let se vztahoval speciální čl. 9 odst. 3 VPP, který s neplacením pojistného spojoval zánik pojistné smlouvy. Neplacením pojistného, které potvrdil sám žalobce, by tedy pojistná smlouva zanikla. Což by byl sám o sobě důvod pro zamítnutí žaloby.

12. Za rozhodující však v tomto případě odvolací soud považuje skutečnost, že mezi účastníky sjednaná pojistná smlouva byla od počátku neplatná.

13. Soud prvního stupně správně uvedl, že s ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy ([datum]) je třeba aplikovat na ni zákon [číslo] S., občanský zákoník, [účinnost] a zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.

14. Soud prvního stupně však pochybil, když se nevěnoval otázce, zda smluvní ujednání v samotné pojistné smlouvě i pojistných podmínkách jsou dostatečně určitá ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku [účinnost], podle kterého právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

15. Podle § 7 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě [účinnost] musela mít pojistná smlouva písemnou formu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 1242/2005, konstatoval, že jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Z toho vyplývá, že všechna ujednání pojistné smlouvy včetně všech podmínek musela být písemná a zaznamenána určitě a srozumitelně.

16. Především je třeba zdůraznit, že v pojistné smlouvě není rozděleno pojistné na rizikovou a investiční složku, je tedy nezjistitelné, jaká část běžného pojistného je určena na rizikové pojistné a jaká má být investována do nákupu podílových jednotek.

17. Nejasná a neurčitá jsou i ustanovení pojistných podmínek o strhávání nákladů a rizikového pojistného a ujednání o odkupném. Podle čl. 1 bodu 3.1 Doplňkových pojistných podmínek byl pojistitel (žalovaná) oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Z Doplňkových pojistných podmínek přitom není ani výkladem seznatelná reálná výše ani způsob, který by vedl ke stanovení poměrné výše nákladů k placenému běžnému měsíčnímu pojistnému, které žalovaná žalobci strhávala. Z Doplňkových pojistných podmínek pouze vyplývá, že žalovaná uplatňovala jisté náklady, které však nelze v rámci smluvního textu v žádné podobě identifikovat, resp. individualizovat, a nelze tudíž ani určit výši těchto počátečních nákladů a jiných nákladů a to ani přibližně. Ujednání o strhávání počátečních a správních nákladů v čl. 1 bodu 3.1 Doplňkových pojistných podmínek je s ohledem na výše uvedené neurčité a podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku [účinnost] neplatné.

18. Totéž platí i o ujednání o rizikovém pojistném v čl. 1 bod 1.6 a 1.7 Doplňkových pojistných podmínek, které stanovily, v čl. 1 bod 1.6 že pojistitel (žalovaná) je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. V čl. 1 bod 1.7 pak bylo stanoveno, že rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. V pojistné smlouvě ani v Doplňkových pojistných podmínkách nebo jiných smluvních dokumentech, které tvoří součást pojistné smlouvy, přitom nebyla sjednána výše rizikového pojistného, které si žalovaná strhává na pojištění smrti. Ujednání čl. 1 bodu 1.6 a 1.7 Doplňkových pojistných podmínek jsou tedy rovněž neplatná z důvodu neurčitosti ve smyslu § 37 odst. 1 s občanského zákoníku [účinnost].

19. Nejinak je tomu ohledně ujednání o odkupném podle čl. 8 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek, dle kterého výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad. Podle čl. 1 bodu 8.3 Doplňkových pojistných podmínek mělo být odkupné určeno jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění. Vymezení odkupného pouze odkazem na pojistně technické zásady bez dalšího, které součástí smlouvy ani VPP a DPP nebyly, není dostatečně určité ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku [účinnost] a ujednání čl. 8 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek a čl. 1 bod 8.3 Doplňkových pojistných podmínek jsou tedy také neplatná.

20. Podle § 41 občanského zákoníku [účinnost] platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. V tomto případě absence rozlišení pojistného na rizikovou a investiční složku, neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném, neumožňují jiný závěr než ten, že nejsou oddělitelná od ostatních ujednání pojistných podmínek a pojistná smlouva je tudíž neplatná jako celek.

21. Absolutní neplatnost pojistné smlouvy má za následek, že nelze žalobci vyhovět v jeho požadavku na určení trvání pojistné smlouvy. Je-li pojistná smlouva od počátku absolutně neplatná, nelze určit, že smlouva trvá.

22. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby je tedy z věcného hlediska správné, ačkoli odvolací soud k němu dospěl z jiných důvodů. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný a byl zastoupen advokátem, odvolací soud mu proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhradu za dva úkony po [částka] dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka].