pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.) a povinnost nahradit náklady státu ve výši [částka] (výrok III.), všechny uložené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující uplatněný nárok na slevu z kupní ceny ve výši nákladů na odstranění vad koupeného vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] D, na které nebyl před koupí upozorněn.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou [číslo] ze dne [datum] si žalobce koupil od žalovaného [značka automobilu] [anonymizováno] D, [anonymizováno], typ [anonymizováno], [VIN kód], [registrační značka] a zaplatil žalovanému sjednanou kupní cenu [částka]. Součástí kupní smlouvy byl záznam o technickém stavu vozidla, podle něhož je klasifikace jednotlivých prvků vozidla hodnocena bodem 3 z rozmezí 1-4. Automobil při koupi prohlédl ještě kamarád žalobce [jméno] [příjmení], majitel autoservisu, a neshledal viditelné závady. Po cestě domů přestal u vozidla fungovat tachometr. Při jeho opravě bylo zjištěno, že na čidle se nacházely úlomky ozubených kol, což signalizovalo rozbitou převodovku. Žalobce s tímto seznámil žalovaného, který mu přislíbil peníze na opravu. Vzhledem k tomu, že následně přestal žalovaný se žalobcem komunikovat, rozhodl se žalobce pro opravu vozidla jmenovaným kamarádem, a to staršími díly, neboť nová převodovka by stála cca [částka]. Při opravě bylo zjištěno, že v rozvodovce jako části převodovky nebyl olej a došlo k jejímu zadření, což nebylo možné při prohlídce poznat, neboť nikde nebyly stopy přeteklého oleje. Znalec potvrdil, že příčinou poškození rozvodovky bylo nedostatečné množství oleje v důsledku prasklé pružinky u těsnění mezi obalem rozvodové skříně a vývodem hřídelí, což nepředstavuje běžné opotřebení vadných dílů po ujetí 400 km žalobcem. Poškození rozvodovky označil za skrytou vadu, která zde byla již v době prodeje, přičemž žalobce nebyl ani na prasklou pružinku (což není běžné opotřebení), ani na únik oleje z rozvodové skříně upozorněn. Cenu opravy ve výši [částka] posoudil jako adekvátní provedené opravě a žalobce následně v této výši uplatnil u žalovaného slevu z ceny vozidla.

4. Po právním posouzení podle § 2079, § 2084, § 2099, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2169 a § 2170 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že zjištěné vady nepředstavují běžné opotřebení ve vztahu ke stáří vozidla, ale naopak vady bránící jeho užívání jako účelu koupě. Na takové vady žalovaný žalobce neupozornil, přičemž vada, která byla na předmětném vozidle již v době koupě, činí vozidlo technicky nezpůsobilým k provozu. Předmět koupě tak nemá vlastnosti v kupní smlouvě ujednané nebo vhodné pro účel koupě, což zakládá odpovědnost žalovaného jako prodávajícího z vadného plnění. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobce oprávněně požadoval slevu z ceny věci ve výši potřebné opravy, která byla shledána přiměřenou a odpovídající poměrům posuzované věci, když sleva představuje cca 16,7 % kupní ceny. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. soud prvního stupně přiznal žalobci ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené žalobcem k úhradě předmětné částky. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k zaplacení procesně neúspěšnému žalovanému.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, nereflektoval procesní obranu žalovaného a následně provedl nesprávné právní posouzení věci. Upozornil, že nedílnou součástí kupní smlouvy byl technický záznam o stavu vozidla, v němž každá část vozidla včetně převodovky byla označena hodnotou 3 (ze 4), tedy stav horší než průměrný, a projevená vada odpovídá míře opotřebení. Žalobce byl s takovýmto stavem vozidla srozuměn, věděl, že kupuje vozidlo použité a starší, jehož části jsou ve stavu, který ovlivňuje jeho provozní nebo užitné vlastnosti. Žalobce navíc odmítl zkušební jízdu s vozidlem. Rozsudek zároveň žalovaný označil za nepřezkoumatelný, neboť se nijak nevypořádal s obranou žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobce se ve svém vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudu prvního stupně. Poukázal na to, že k závěru, že žalobcem vytýkané vady nelze ani s ohledem na stáří a míru opotřebování vozidla považovat za běžný projev vozidla a jedná se o skrytou vadu, dospěl již znalec. Soud prvního stupně se pak dostatečně zabýval námitkami žalovaného, když uvedl, že i prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení a nesmí bránit užívání věci v souladu s jejím obvyklým účelem. Na únik oleje z rozvodové skříně opravdu nebyl žalobce upozorněn. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

9. Podle § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.

10. Podle § 2099 odst. 1 věty první o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

11. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

12. Podle § 2106 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

13. Podle § 2165 o. z. kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.

14. Podle § 2167 o. z. se ustanovení § [číslo] se nepoužije e) u věci prodávané za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána, f) na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, g) u použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím, nebo h) vyplývá-li to z povahy věci.

15. Podle § 2170 o. z. právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.

16. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, v jehož rámci v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, který následně správně právně posoudil. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyl žalobce vlastnické právo k předmětnému vozidlu, na němž se bezprostředně po koupi projevila závada na rozvodovce. Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda se jedná o vadu, která je projevem stáří a opotřebení vozidla, s čímž byl žalobce seznámen prostřednictvím technické zprávy, nebo zda za projevenou vadu předmětu koupě žalovaný odpovídá, tj. zda jsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za vady. Soud prvního stupně následně správně opřel svá zjištění o závěry znaleckého posudku, který byl ve věci vypracován a který byl v souladu i s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], jenž jako odborník vadu zjistil i opravil. Ve znaleckém posudku znalec stejně jako jmenovaný svědek jednoznačně označil vadu rozvodovky za skrytou vadu, která byla na vozidle v době jeho prodeje. Žalovaný se následně dovolával technického záznamu o stavu vozidla jako nedílné součásti kupní smlouvy, v němž byla i převodovka, jíž je rozvodovka součástí, označena hodnotou 3. Podle něj měl tedy být stav převodovky horší než průměrný. Ze znaleckého posudku však jednoznačně vyplynulo, že zjištěná vada byla způsobena rozpadlou kovovou pružinkou způsobující nedostatečné těsnění a následný únik oleje z rozvodovky, což nelze považovat za běžné provozní opotřebení součástky a vylučuje, že by takto projevená vada odpovídala míře běžného opotřebení odpovídajícímu stavu a stáří vozidla tak, jak byla zachycena v technickém záznamu. Soud prvního stupně tedy správně dovodil naplnění základního předpokladu pro vznik odpovědnosti žalovaného za vady, a to existenci vady na prodávaném vozidle v době koupě, se kterou nebyl při koupi žalobce seznámen a která bránila jeho řádnému užívání. Soud prvního stupně následně správně posoudil, že se v případě této vady jednalo o podstatné porušení kupní smlouvy, neboť s uvedenou vadou předmětné vozidlo nemohlo plnit účel koupě, tj. být provozováno na pozemních komunikacích, a již ze žalobního požadavku je zřejmé, že s uvedenou vadou by žalobce vozidlo nekoupil, případně by je nekoupil za sjednanou cenu, jejíž slevy se nyní domáhá.

17. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplynulo a nakonec mezi účastníky bylo i nesporné, že žalobce svůj nárok z odpovědnosti za vady uplatnil u žalovaného řádně a včas a provedl řádně i volbu nároku ve formě přiměřené slevy z kupní ceny. Při určení výše slevy soud prvního stupně opět správně vycházel ze znaleckého posudku, v němž znalec za odpovídající slevu z kupní ceny označil hodnotu opravy provedené ze starších dílů v částce [částka] (v řízení bylo prokázáno, že na opravu novými díly by žalovaný vynaložil cca [částka]), kterou stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud považuje za přiměřenou a odpovídající nejen stáří a opotřebovanosti vozidla, ale i kupní ceně předmětného automobilu, z níž tato částka představuje cca 16,7 %. V ostatním odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně, s jehož závěry tak, jak jsou v něm uvedeny, se odvolací soud zcela ztotožňuje.

18. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, proto je v plném rozsahu, a to i co do správného posouzení nákladů řízení účastníků i státu, postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, a vznikl mu tedy vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Jejich výši určil odvolací soud jako náklady právního zastoupení přestavující odměnu advokáta za jeden úkon právní pomoci, a to podání vyjádření k odvolání, za [částka] dle § 7 a 11 odst. 1 a. t., paušální náhradu nákladů za tento úkon ve výši [částka] a DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka].