o zaplacení částky 56 228 Kč s přísl.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 000 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 477 Kč od 1. 2. 2022 do 24. 3. 2023 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 751 Kč od 16. 3. 2023 do 24. 3. 2023. Výrokem II. soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 228 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 477 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 751 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 462 Kč rovněž ve třídenní pariční lhůtě.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 8 228 Kč, jež představovala součet částek za účetní služby poskytnuté žalobkyní žalované na základě smlouvy o vedení účetnictví, mzdového účetnictví a poskytování ekonomického poradenství, dále se domáhala částky 48 000 Kč jakožto smluvní pokuty a také úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 14 000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 477 Kč od 1. 2. 2022 do 24. 3. 2023 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 751 Kč od 16. 3. 2023 do 24. 3. 2023.

3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Předně sdělil, že žalovaná uznala nárok co do základu, tedy do částky 8 228 Kč, představující součet dlužných částek z titulu nezaplacených faktur č. [číslo] a č. [číslo], a proto v tomto rozsahu žalobě zcela vyhověl. Při posuzování důvodnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi je nesporné uzavření smlouvy o vedení účetnictví ze dne 10. 3. 2008. Uvedl, že účastnice si v čl. VI. smlouvy ujednaly povinnost písemně upozornit druhou stranu na změnu oprávněné osoby s tím, že jako osoba oprávněná jednat za žalovanou byla uvedena paní [jméno FO]. Dodal, že v čl. II. bodě 3 smlouvy byl stranami ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % za každý den prodlení žalované, přičemž za každý uplynulý měsíc (30 dnů) byla žalovaná navíc povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Poznamenal, že zpracované účetnictví za rok 2020 bylo žalované zasláno nejpozději dne 1. 6. 2021 a zpracované účetnictví za rok 2021 jí bylo zasláno nejpozději dne 14. 4. 2022. V tomto ohledu konstatoval, že zaslání faktur žalované bylo prokázáno až e-mailem ze dne 24. 3. 2023, jímž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě faktur, tudíž byla žalovaná ke dni vyhlášení rozhodnutí v prodlení 17 měsíců v případě každé z obou faktur, tj. v době od 25. 3. 2023 do 26. 9. 2024. Soud neshledal, že by byl požadavek na smluvní pokutu v rozporu s dobrými mravy, jelikož vychází ze smluvní volnosti stran. Doplnil, že smluvními subjekty byly dvě právnické osoby a nelze tak mít důvodně za to, že by smlouva byla uzavřena se slabší stranou. O nákladech řízení rozhodl dle 142 odst. 2 o. s. ř.

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku shora uvedeného podala žalovaná včasné odvolání, které posléze doplnila podáním datovaným dne 21. 4. 2025. Při jednání odvolacího soudu žalovaná prostřednictvím svého zmocněnce konkretizovala, že její odvolání proti výroku II. směřuje toliko v rozsahu částky 34 000 Kč – smluvní pokuty a v rozsahu příslušenství – smluvního úroku z prodlení. Proti rozhodnutí o povinnosti k zaplacení jistiny ve výši 8 228 Kč tedy její opravný prostředek nesměřoval a v tomto rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci a bylo dle něj také již plněno. V rámci svého odvolání odkázala žalovaná na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f), g) o. s. ř. Vyjádřila přesvědčení, že se o předmětných fakturách č. [číslo] a č. [číslo] dozvěděla až dne 28. 8. 2024 z datové zprávy. Uvedla, že vzhledem k tomu, že v čl. VI. bodě 3 smlouvy bylo ujednáno, že oprávněnou osobou jednat za žalovanou je [jméno FO] – jednatelka, je zřejmé, že tak mohla činit pouze jako jednatelka, nikoli jako fyzická osoba. Připomněla, že paní [jméno FO] byla jako jednatelka žalované z obchodního rejstříku vymazána dne 15. 11. 2022, tudíž její jednání s žalobkyní nelze považovat za legitimní. Namítla, že o dlužných fakturách ani o smlouvě ze dne 10. 3. 2008 nic nevěděla. Dle jejího mínění paní [jméno FO] zjevně před novými majiteli žalované zatajila dluhy žalované vůči žalobkyni, aby za ně sama nemusela nést odpovědnost. Zdůraznila, že mezi účastnicemi není žádného sporu ohledně e-mailu ze dne 28. 3. 2023, jímž paní [jméno FO] oznámila žalobkyni pozbytí svého vlastnictví žalované, přičemž ji současně upozornila na potřebu řešit všechny záležitosti s novými majiteli žalované. I přesto však žalobkyně nadále komunikovala s paní [jméno FO] jako se zástupcem žalované. Konstatovala, že jednatel žalobkyně nejednal s péči řádného hospodáře, jelikož zneužil právo ve svůj prospěch, aby se obohatil pomocí smluvních pokut, což považovala za rozporné s dobrými mravy. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 228 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 477 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 751 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované písmeně vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. Rozsudek soudu prvního stupně označila za zcela po právu. Uvedla, že mezi účastnicemi bylo nesporné uzavření smlouvy o vedení účetnictví ze dne 10. 3. 2008. Konstatovala, že bylo prokázáno poskytování služeb žalobkyní žalované, přičemž žalovaná uznala nárok co do částky 8 228 Kč, tedy jistiny obou dlužných částek. Tvrzení žalované, že o dlužných fakturách ani o smlouvě uzavřené se žalobkyní nevěděla, považovala za absurdní. Dodala, že žalovaná je bez ohledu na své společníky či za ni vystupující osoby stejným subjektem práva. V tomto směru zdůraznila, že žalobkyně se žalovanou komunikovala prostřednictvím stále stejné e-mailové adresy a s osobou oprávněnou jednat za žalovanou, neboť žalobkyni nebyla oznámena žádná změna oprávněné osoby. Doplnila, že je interní věcí žalované, jakým způsobem došlo, resp. nedošlo k předání informací a podkladů. Poznamenala, že žalovaná dluží žalobkyni již opakovaně a pouze hledá důvody, proč dlužnou částku neuhradit. Navrhla proto, aby odvolací soud zamítl odvolání žalované (zjevně myšleno potvrdil rozsudek soudu prvního stupně – poznámka odvolacího soudu) a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná reagovala na vyjádření žalobkyně písemnou replikou. Připustila uznání nároku žalobkyně co do částky 8 228 Kč. Částečně nesouhlasila s tvrzením, že by byla opakovaně v prodlení s úhradami plateb za poskytnuté účetní služby, jelikož příčinami prodlení byly covid, chaos v účetnictví a nedostatek zpětné komunikace ze strany pana [jméno FO]. Dodala, že dluh byl ze strany žalované uznán a uhrazen dne 22. 4. 2025. Zopakovala, že o fakturách č. [číslo] a č. [číslo] se dozvěděla až dne 28. 8. 2024. Ohradila se proti tvrzení žalobkyně, že komunikovala s oprávněnou osobou prostřednictvím stejné e-mailové adresy, když žalobkyni nebyla oznámena změna oprávněné osoby. V této souvislosti upozornila, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz svědčící o tom, že e-mailová adresa [e-mail] byla e-mailovou adresou žalované. Připomněla, že paní [jméno FO] oznámila žalobkyni e-mailem ze dne 28. 3. 2023, že již není vlastníkem žalované a všechny záležitosti musí řešit s novými majiteli. Žalobkyně však i nadále komunikovala s paní [jméno FO] jakožto zástupcem žalované. Opětovně zmínila, že žalobkyně zneužila právo ve svůj prospěch a obohatila se pomocí smluvních pokut.

7. Odvolací soud z podnětu odvolání žalované a v jeho rozsahu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení předcházející jeho vyhlášení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání nelze popřát sluchu.

8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a provedené důkazy správně hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o.s.ř., tj. jak každý samostatně, tak v jejich vzájemných souvislostech. Na základě provedeného dokazování pak dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc hodnotil přiléhavě i po právní stránce, takže se odvolací soud může s jeho závěry v zásadě ztotožnit. Především je třeba konstatovat, že soud prvního stupně v daném případě správně aplikoval na právní posouzení věci ustanovení § 1746 o. z. upravující tzv. nepojmenovanou smlouvu, a správně také o části nároku, tj ohledně jistiny 8 228 Kč rozhodl na základě výslovného uznání v souladu s ust. § 2053 odst. 1 o. z. Z provedeného dokazování pak vyšlo jasně najevo, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10.3.2008 uzavřena smlouva o vedení účetnictví, jejímž předmětem bylo ujednání, že žalobkyně pro žalovanou bude realizovat vedení účetnictví, mzdového účetnictví a poskytování ekonomického poradenství (to bylo ostatně mezi účastníky i nesporné). Bylo rovněž prokázáno, že v rámci předmětné smlouvy si v čl. II. bod 3. strany dohodly sankce za opožděné placení sjednané ceny realizovaných činností, a to jednak ve formě smluvních úroků ve výši 0,5% denně z dlužné částky, a jednak ve formě smluvní pokuty nastupující v případě delšího než měsíčného prodlení s platbami. Kromě toho bylo rovněž prokázáno, že si smluvní strany ve smlouvě (čl. VI.) sjednaly osoby oprávněné jednat ve věci smlouvy za obě aktérky smlouvy a že si dohodly zároveň oboustrannou povinnost bez zbytečného podkladu informovat druhou smluvní stranu o změně oprávněné osoby. Jako osoba oprávněná jednat za žalovanou byla označena výhradně paní [jméno FO], s níž také žalobkyně prostřednictvím jejích oprávněných osob vždy jednala, přičemž jejich obchodní kontakt probíhal emailovou cestou na emailovou adresu žalované [e-mail]. Bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně vystavila žalované faktury za odvedenou činnost č. [číslo] za účetnictví v roce 2020 ve výši 4 477 Kč se splatností 31.1.2022 a fakturu č. [číslo] na částku 3 751 Kč za účetní činnost v roce 2021 se splatností 15.3.2023. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně neprokázala doručení uvedených faktur žalované před jejich splatností, takže je nutno učinit na základě provedených důkazů závěr, že žalobkyně se o fakturách dozvěděla (nezpochybnitelně) až dne 24.3.2023 na základě emailové korespondence, jejíž přílohou byly i neuhrazené faktury. Soud prvního stupně proto zcela správně datoval prodlení žalované s úhradou nedoplatků vyplývajících z faktur ode dne následujícího po tomto datu, tedy od 25.3.2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná povinnost k zaplacení obou jistin vyplývajících ze zmíněných faktur ani na základě výzvy z uvedeného dne 24.3.2023 nesplnila, od 25.3.2025 vzniklo žalobkyni ve smyslu citovaného čl. II bodu 2. právo jednak na smluvní úrok z prodlení ve sjednané výši z uvedené jistiny, a jednak završením prvního měsíce prodlení i nárok na smluvní pokutu, kterou ke dni podání žaloby vyčíslila žalobkyně částkou 34 000 Kč, tj. 2 x 17 000 Kč za sedmnáct měsíců prodlení se zaplacením každé z obou avizovaných faktur. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobě vyhověl jak ohledně jistiny (uznaná část nároku), tak ohledně úroků z prodlení i smluvní pokuty. Dlužno konstatovat, že žalobkyně mohla vznést nárok i na smluvní pokutu za další období v průběhu řízení, což neučinila a zachovala se tak k žalované do jisté míry vstřícně.

9. K námitkám žalované, je třeba především uvést, že smluvní strany si ve smlouvě výslovně sjednaly povinnost bez zbytečného odkladu upozornit druhou smluvní stranu na změnu oprávněné osoby. V této souvislosti je třeba konstatovat, že žalovaná je právnickou osobou, za niž byla oprávněna ve věcech vyplývajících ze smlouvy jednat jako pověřená, resp. oprávněná osoba [jméno FO]. Ta za žalovanou se žalobkyní běžně komunikovala přes emailovou adresu [e-mail]. A právě prostřednictvím tohoto emailu jednak obdržela faktury a jednak sdělila dne 24.3.2023 žalobkyni, že již není majitelkou žalované. Toto sdělení ovšem ani zdaleka neznamená, že by zároveň ztrácela statut osoby smluvně sjednané jako oprávněné za žalovanou jednat, a kromě toho bylo toto sdělení učiněno vůči žalobkyni až poté, kdy byly doručeny faktury a také až čtyři měsíce poté, kdy [jméno FO] ztratila statut jednatele a společníka žalované. Zcela jistě tedy nedošlo ke sdělení podstatné informace bez zbytečného odkladu a zcela jistě také informace sdělená [jméno FO], nebyla pro žalobkyni kvalifikovanou informací o změně osoby oprávněné jednat za žalovanou. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], je v případě běžného užívání emailové adresy ke komunikaci s adresátem třeba považovat projev vůle učiněný touto cestou za doručený adresátu. Jak již bylo uvedeno, komunikace mezi oběma účastnicemi probíhala na a z uvedené emailové adresy, a je tedy nutno považovat doručení faktur na tuto adresu za korektní a právně relevantní. Nejpozději ode dne následujícího tak došlo na straně žalované k prodlení (neboť termíny splatnosti obou faktur již dříve uplynuly), a od toho dne také žalobkyni náleží jak smluvní úrok z prodlení, tak smluvní pokuta. Pokud jde o výši smluvního úroku z prodlení, akceptuje soudní praxe v obchodních věcech sjednaný úrok jako sankční i prevenční opatření ve výši právě až 0,5 % denně z dlužné částky. Na smluvním ujednání týkajícím se úroku tedy nelze shledat ničeho rozporného s dobrými mravy eventuelně rozporného se zásadami poctivého obchodního styku. Ostatně jednalo se v daném případě o úrok z prodlení z natolik nízké částky, že zaplatila-li by žalovaná v přiměřené lhůtě a nikoli se zpožděním desítek měsíců, byla by výše kapitalizovaného úroku z prodlení minimální. Také ujednání o smluvní pokutě je v obchodních smlouvách zcela standardní. Povinnost k placení smluvní pokuty byla navíc sjednána až poté, kdy prodlení s platbou přesáhne dobu jednoho měsíce a smluvní pokuta je relativně nízká – 1 000 Kč měsíčně – zvyšující se až dobou trvání porušení platební povinnosti. Na žalovanou v daném smluvním vztahu nelze rozhodně pohlížet jako na slabší smluvní stranu, jednalo se o smlouvu dvou zcela rovnocenných obchodních partnerů.

10. Ze všech uvedených důvodů je tedy rozhodnutí jak ohledně úroku z prodlení, tak ohledně smluvní pokuty správné a jako takové je také odvolací soud v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Pouze vzhledem k tomu, že dlužná jistina již byla dne 22.4.2025 žalobkyni zaplacena – což prokázala žalovaná, byla odvolacím soudem doba běhu úroků z prodlení limitována právě ke dni, který předcházel úhradě, tedy k 21.4. 2025.

11. S ohledem na to, že napadená část meritorního rozhodnutí byla potvrzena, a že také výrok III. o nákladech řízení byl správný a korespondoval výsledku řízení, potvrdil odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. také v akcesorickém výroku o nákladech řízení.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto proti procesně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v této fázi řízení. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) z punkta 34 000 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v aktuálním znění (dále jen tarifu) ve výši 2 460 Kč, jedna náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu ve znění účinném k 1.1.2025 a částka odpovídající 21 % DPH, jejíž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Celkem tak žalobkyni náleží na náhradu nákladů odvolacího řízení částka 3 521,10 Kč.