o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce a) Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně b) Ing. [jméno] [příjmení] domáhali, aby soud nahradil projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, kterou by žalobci jako kupující od žalovaného jako prodávajícího získali jeho spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na jednotce [číslo] (jiný nebytový prostor), vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Staré Město, obec Praha, za cenu [částka] (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobce c) Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně d) Ing. [jméno] [příjmení] domáhali, aby soud nahradil projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, kterou by žalobci jako kupující od žalovaného jako prodávajícího získali jeho spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na téže nebytové jednotce (výrok II.), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok III.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky uvedené nebytové jednotky, žalobci a) a b) v rozsahu 1/5, žalobci c) a d) rovněž v rozsahu 1/5. Dalšími spoluvlastníky shodně v rozsahu 1/5 byli žalovaný, [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba] [jméno] [příjmení] se rozhodla svůj spoluvlastnický podíl prodat žalovanému, dle právní úpravy občanského zákoníku účinné v rozhodné době svědčilo žalobcům pro takový případ předkupní právo. [jméno] [příjmení] a žalovaný uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na nebytové jednotce za cenu [částka], kupní smlouva obsahovala rozvazovací doložku pro případ uplatnění předkupního práva jiným spoluvlastníkem. [jméno] [příjmení] jako prodávající v návaznosti na podepsanou kupní smlouvu učinila vůči žalobcům nabídku k uplatnění jejich předkupního práva. Žalobci předkupní právo uplatnili a ve dnech [datum] a [datum] zaplatili kupní cenu na označený účet notářské úschovy. Dne [datum] sepsali žalobci, žalovaný a [jméno] [příjmení] dodatek [číslo] k Protokolu o notářské úschově peněz [spisová značka], v němž v čl. III sjednali, že celá uschovaná částka ve výši [částka] (zahrnuje i částku [částka] složenou dne [datum] žalovaným) bude vrácena složitelům dne [datum], pokud do té doby nebude notářce předložena kupní smlouva. [jméno] [příjmení] však přes řádné uplatnění předkupního práva a složení kupní ceny prodala svůj spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce pouze žalovanému a to na základě následně uzavřené kupní smlouvy z [datum]. Žalobci mají za to, že žalovaný podpisem kupní smlouvy ze dne [datum] porušil jejich řádně uplatněné předkupní právo, které nezaniklo a nadále trvá, proto žalovaného vyzvali k tomu, aby prodal jak žalobcům a) a b), tak i žalobcům c) a d) spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce o velikosti [číslo], což žalobce neučinil.

3. Soud prvního stupně předně konstatoval, že na kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum] dopadal tehdy účinný § 1124 občanského zákoníku upravující zákonné předkupní právo spoluvlastníků. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla na jeho základě povinna spoluvlastnický podíl, jež hodlala převést na žalovaného, nabídnout ke koupi ostatním spoluvlastníkům. Následně se zabýval otázkou, zda žalobci uplatnili své předkupní právo k nemovitosti včas. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že nabídka k uplatnění předkupního práva se do dispozice žalobců a) a b) dostala nejpozději dne [datum], kdy byl dopis s nabídkou žalobci a) Ing. [anonymizováno] uložen na poště, žalobkyni b) Ing. [příjmení] byl dopis doručen dne [datum]. Do sféry žalobců c) a d) se nabídka dostala nejpozději dne [datum], kdy byl dopis doručen žalobci c) Ing. [příjmení], žalobkyni d) Ing. [příjmení] byl dopis doručen dne [datum]. Nabídka k uplatnění předkupního práva obsahovala tříměsíční lhůtu k zaplacení kupní ceny, žalobci a) a b) tak měli učinit do [datum], žalobci c) a d) do [datum]. Žalobci a) a b) přitom dopis s uplatněným předkupním právem odeslali až [datum] a kupní cenu zaplatili dne [datum], žalobci c) a d) dopis s uplatněným předkupním právem odeslali dne [datum] a kupní cenu zaplatili až dne [datum]. Všichni žalobci tak své předkupní právo uplatnili zaplacením kupní cenu, až po uplynutí stanovené lhůty, v důsledku čehož jejich předkupní právo zaniklo. Na základě tohoto závěru soud prvního stupně žalobu zamítl.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci včasným odvoláním. Zdůraznili, že společná jednoznačná vůle všech zúčastněných osob směřovala k realizaci předkupních práv žalobců, všem zúčastněným osobám byl znám právní důvod složení kupní ceny a prodávající nikdy nevznesla námitku řádného neuplatnění nebo zániku předkupních práv, a ani nezvolila postup, který by neuplatnění nebo zánik předkupních práv předpokládal. Soudu prvního stupně vytkli, při posouzení uplynutí lhůty pro uplatnění předkupního práva použil pouze formalistické hledisko, na jehož základě konstatoval zánik předkupního práva. Formální výklad práva soudem prvního stupně žalobci považovali za natolik extrémní, že je až vybočením z mezí právní ochrany a ústavnosti. Za podstatné považovali zodpovězení otázky, zda je možné sjednat lhůtu pro zaplacení kupní ceny a to jak její počátek, tak i konec, a zda by měl soud při výkladu právních norem dávat přednost formálnímu výkladu práva, který zúčastněné strany překonaly svými jednáními a akceptacemi. Žalobci vyjádřili názor, že občanský zákoník umožňoval sjednat okamžik zaplacení kupní ceny souhlasným projevem vůle zúčastněných stran, které tak mohli akceptovat nejenom okamžik konce běhu lhůty pro zaplacení, ale i okamžik zahájení běhu lhůty. Při existenci dohody zúčastněných stran zákonem stanovená lhůta pro zaplacení kupních cen ani nezačne běžet a uplatní se pouze a jedině projevená vůle a dohoda stran. Dle žalobců tedy není možné, aby nastal okamžik zániku předkupního práva pro uplynutí zákonné lhůty, pokud strany sjednaly svá práva a povinnosti jinak, přičemž ujednání smluvních stran může být projeveno písemně, ústně nebo i konkludentně. V tomto případě z provedených důkazu vyplynulo, že smluvní strany, a to včetně žalovaného a prodávající poté, co došlo k zaplacení kupních cen na určený účet, jednotně a souhlasně postupovaly ve sjednávání realizace předkupních práv. Vzájemná shoda na tom, že předkupní práva žalobců byla řádně uplatněna, trvala nepřetržitě od okamžiku zaplacení kupních cen dne [datum] a [datum], přes proběhlé komunikace ve dnech [anonymizováno] [číslo] a [datum], účast u notáře dne [datum], až do komunikace mezi žalobci a žalovaným ve dnech [anonymizována dvě slova] a [datum]. Argumentaci zánikem předkupních práv použil žalovaný poprvé až ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Prodávající tak dle žalobců vyjádřila vůli a souhlas s realizací jejich předkupního práva. Fikce doručení nabídky žalobci a) Ing. [anonymizováno] k [datum], kterou dovodil soud prvního stupně, by se mohla uplatnit pouze v případě, kdy by neexistovala vlastní vůle stran, která jiný okamžik doručení nabídky akceptovala. Žalobci namítali, že soud prvního stupně měl povinnost vyhodnotit nejenom samotnou zákonnou lhůtu nebo fikci doručení nabídky, ale měl okamžik zaplacení kupních cen hodnotit v souvislosti s dalším chováním zúčastněných stran v tom smyslu, zda s okamžikem zaplacení kupních cen a okamžikem doručení nabídky předkupních práv byla prodávající srozuměna a jak prodávající dále ze své vůle postupovala. Také měl vzít do úvahy ujednání o rozvazovací podmínce v kupní smlouvě ze dne [datum], pokud by tato podmínka byla naplněna (došlo-li k řádnému uplatnění předkupních práv) tato kupní smlouva by zanikla. Naopak pokud by k řádnému uplatnění předkupních práv nedošlo a předkupní práva by zanikla (jak uzavřel soud prvního stupně), rozvazovací podmínka by se neaplikovala, a potom by prodávající a žalovaný neměli důvod ani možnost uzavřít druhou kupní smlouvu ze dne [datum]. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání zopakoval, že všichni žalobci jakožto předkupníci uplatnili své předkupní právo pozdě, když nejenže svou akceptaci nabídky na odkup podílu doručili prodávající až po uplynutí tříměsíční lhůty, ale současně také neuhradili včas kupní cenu. Zdůraznil, že k ujednání jiné než zákonné lhůty pro uplatnění předkupního práva, resp. jiné lhůty splatnosti kupní ceny v posuzovaném případě nedošlo, a byli to žalobci, kdo svým laxním přístupem zapříčinil to, že došlo k zániku jejich předkupních práv. Názor žalobců, že lhůtu pro uplatnění předkupního práva lze sjednat odlišně i po uplynutí zákonné lhůty, žalovaný považoval za rozporný se zásadami právní jistoty a s právní ochranou kupujícího, která vyplývá právě ze zákonné lhůty dle § 2148 občanského zákoníku. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že zaniklé předkupní právo nelze ani dohodou stran obnovit. K námitce žalobců, že druhá kupní smlouva ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným nemohla být uzavřena, neboť k převodu vlastnického práva mělo dojít na základě první kupní smlouvy ze dne [datum], žalobce uvedl, že míří mimo rámec předmětného sporu. Navrhl potvrzení napadaného rozsudku a žádal přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 2148 občanského zákoníku předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne.

8. Soud prvního stupně se správně věnoval otázce, zda žalobci jako předkupníci uhradili kupní cenu ve lhůtě tří měsíců dané v § 2148 odst. 1 občanského zákoníku od okamžiku, kdy je prodávající [jméno] [příjmení] informovala o zamýšleném prodeji.

9. Z provedených důkazů zjistil, že dopis s nabídkou k uplatnění předkupního práva byl žalobci a) Ing. [anonymizováno] uložen na poště dne [datum], čímž se dostal do jeho dispozice. Správně konstatoval, že ve vztahu k žalobci a), jakož i k žalobkyni b), které byl dopis doručen již dne [datum], počala tímto dnem běžet zákonná tříměsíční lhůta k zaplacení kupní ceny. Tento závěr je v souladu s § 570 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Občanský zákoník v citovaném ustanovení nehovoří o„ doručení“, ale obecně o tom, že„ projev vůle dojde“, vychází tak z teorie dojití, která požaduje, aby projev vůle došel do sféry dispozice adresáta, tj. dostal se tam, kde bude pro adresáta snadno dosažitelný (dopis ve schránce, popř. oznámení o uložení zásilky na poště zanechané ve schránce). Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. Jinak řečeno ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku (obdobně jako § 45 odst. 1 starého občanského zákoníku [účinnost]) nesměřuje k reálnému doručení, nýbrž jeho účelem je – se zřetelem k teorii dojití, z níž vychází – rozdělení rizika mezi zúčastněné subjekty tak, že každý z nich odpovídá pouze za vlastní dispoziční sféru. S tím pak koresponduje též rozložení příslušných procesních břemen mezi účastníky řízení v tom smyslu, že jednající je povinen tvrdit a prokázat okolnosti svědčící o odeslání a přepravě hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta, adresát je pak povinen tvrdit a prokázat okolnosti, jež by byly způsobilé založit pro něj překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně (tj. nezávisle na jeho vůli) vylučovala možnost, aby se seznámil s obsahem jemu adresovaného projevu vůle (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce a) netvrdil žádné překážky, které by byly s to nezávisle na jeho vůli objektivně vyloučit možnost seznámit se se zásilkou obsahující výzvu k uplatnění předkupního práva.

10. Žalobkyni d) Ing. [příjmení] byl dopis doručen dne [datum], žalobci c) Ing. [příjmení] dne [datum]. V případě žalobců a) a b) i žalobců c) a d) šlo o společné právo, lhůta k zaplacení kupní ceny proto počala běžet až ode dne, kdy již byl dopis s nabídkou v dispozici vždy obou žalobců.

11. Ve své nabídce k uplatnění předkupního práva prodávající stanovila tříměsíční lhůtu k zaplacení kupní ceny, která odpovídá lhůtě stanovené v § 2148 odst. 1 občanského zákoníku. Z toho plyne, že žalobci a) a b) mohli své předkupní právo využít do [datum] a žalobci c) a d) do [datum], kdy měli nejpozději zaplatit kupní cenu. Žalobci a) a b) ale kupní cenu na určený účet notářské úschovy zaplatili dne [datum] a žalobci c) a d) kupní cenu zaplatili až dne [datum].

12. Soud prvního stupně tak zcela správně dovodil, že všichni žalobci své předkupní právo uplatnili zaplacením kupní ceny, až po marném uplynutí stanovené tříměsíční lhůty, v důsledku čehož jejich předkupní právo dle § 2148 občanského zákoníku zaniklo.

13. Na zániku předkupního práva žalobců nemění nic ani skutečnost, že dle zjištění soudu prvního stupně žalobci i prodávající a i žalovaný po určitou dobu jednali tak, jako by bylo předkupní právo uplatněno včas a sepsali dne [datum] dodatek [číslo] k Protokolu o notářské úschově peněz [spisová značka]. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že tímto způsobem se již zaniklé předkupní právo nemohlo obnovit.

14. Obecně sice platí, že je možné, aby si účastníci sjednali i delší lhůtu pro uplatnění zástavního práva, resp. že prodávající může stanovit delší lhůtu, než je lhůta tří měsíců obsažená v § 2148 občanského zákoníku, k tomu však v tomto případě nedošlo. Prodávající jednoznačně stanovila pro uplatnění předkupního práva lhůtu tří měsíců, že by mezi všemi účastníky, tedy jak žalobci, tak prodávající, tak i žalovaným došlo ke vzájemné dohodě o delší lhůtě, prokázáno nebylo. V dodatku [číslo] ze dne [datum] k Protokolu o notářské úschově peněz N 614/ bylo stanoveno, že složené prostředky budou žalobcům vráceny dne [datum], pokud do té doby nebude notářce předložena kupní smlouva. Tento dodatek za dohodu účastníků o délce lhůty k uplatnění předkupního práva považovat nelze, jednak z toho důvodu, že byl uzavřen v době, kdy již předkupní právo zaniklo, dále z toho důvodu, že notářka JUDr. [příjmení], která dodatek sepsala, dle své svědecké výpovědi k jeho sepsání přistoupila proto, že měla na úschovním účtu složeny prostředky 2 x [částka] bez právního důvodu, a tuto situaci potřebovala vyřešit, dodatek tedy nesměřoval k uzavření dohody o délce lhůty k uplatnění předkupního práva, ale řešil otázku, jak naložit s penězi na úschovním účtu.

15. Námitka žalobců, že závěr soudu prvního stupně o zániku jejich předkupního práva je v rozporu se zásadou právní jistoty a excesivním vybočením z mezí ústavnosti, když prodávající jednala tak, jako by bylo jejich předkupní právo uplatněno včas, není důvodná. Ze zásady právní jistoty naopak plyne požadavek důsledně trvat na tom, aby žalobci při uplatnění svého práva dodrželi stanovenou lhůtu. Žalobci opomíjí, že žalovaný neměl možnost ověřit si, kdy byli žalobci seznámeni s nabídkou k uplatnění předkupního práva, a od kdy jim počala běžet lhůta ke složení kupní ceny. Z provedených důkazů přitom bylo zjištěno, že žalobci sdělili prodávající nesprávná (pozdější) data, kdy jim došel od prodávající dopis s nabídkou k uplatnění předkupního práva. Žalobci a) a b) v reakci na nabídku od prodávající uvedli ve svém dopise ze dne [datum], že jim nabídka byla doručena dne [datum], ačkoli ve skutečnosti jim byla doručena, jak bylo výše vysvětleno, již [datum]. Žalobci c) a d) ve svém dopise ze dne [datum], uvedli, že jim nabídka byla doručena dne [datum], ačkoli ve skutečnosti jim byla doručena již [datum]. Minimálně žalobci a) a b) tak svým nesprávným tvrzením mohli vyvolat dojem, že pokud kupní cenu složili dne [datum], tak bylo předkupní práva uplatněno včas, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Závěr soudu prvního stupně o opožděném uplatnění předkupního práva a jeho zániku je tedy naopak plně v souladu s principem právní jistoty, který je nutno aplikovat na všechny účastníky tedy i na žalovaného a nejen na žalobce, kteří měli dostatek času k tomu, aby své předkupní právo uplatnili včas, a bez zřejmého důvodu tak neučinili.

16. Soud prvního stupně tak dospěl ke zcela správnému závěru, že žalobci ve stanovené lhůtě tří měsíců nezaplatili kupní cenu a tím jejich předkupní právo dle § 2148 odst. 1 občanského zákoníku zaniklo. Žaloba tudíž nebyla podána důvodně, a soud prvního stupně postupoval správně, když ji zamítl.

17. Otázka uzavření druhé kupní smlouvy mezi prodávající a žalovaným pak již nemá na existenci předkupního práva žalobců žádný vliv. V době, kdy byla uzavřena ([datum]) již v důsledku novelizace občanského zákoníku nebylo zákonné předkupní právo spoluvlastníků v občanském zákoníku zakotveno.

18. Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v obou zamítavých výrocích o věci samé, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil. Pouze zpřesnil znění výroků, když soud prvního stupně ve výroku I. uvedl nesprávně, že zamítá žalobu žalobců a), a ve výroku II. uvedl, že zamítá žalobu žalobců b), ač jinak v záhlaví rozsudku žalobce správně označil a) Ing. [jméno] [příjmení], žalobkyně b) Ing. [jméno] [příjmení], žalobce c) Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyni d) Ing. [jméno] [příjmení] Odvolací soud proto výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně upravil tak, aby byly v souladu s označením účastníků v záhlaví rozsudku, a aby bylo jednoznačně zřejmé, o jakých nárocích bylo rozhodnuto ve vztahu ke kterým žalobcům.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný a byl zastoupen advokátem, odvolací soud mu proto, vycházeje ze stejných tarifních hodnot jako v řízení před soudem prvního stupně (celkem se žalobci domáhali převodu spoluvlastnických podílů k nebytovému prostoru v hodnotě [částka]) přiznal odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání), paušální náhradu za dva úkony po [částka] dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka].