o zaplacení 943 450 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. prosince 2024, č. j. 12 C 178/2024–44, ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2025, č. j. 12 C 178/2024–48,

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 943 450 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 943 450 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce 92 185 Kč (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 12. 9. 2018 dodala žalované zaplynovávací zařízení pro nitridaci plynu, žalovaná částka byla doplatkem ceny díla.

3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání, když shledal, že podmínky pro tento postup byly splněny ve smyslu § 153a odst. 3 ve spojení s 114b odst. 5 o.s.ř., neboť žalovaná nereagovala na výzvu soudu k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 o.s.ř. ve stanovené lhůtě 30 dnů. Usnesení ze dne 7. 9. 2024 bylo žalované doručeno dne 13. 11. 2024, žalovaná se však přesto, že byla poučena o následcích nepodání vyjádření v podobě vydání rozsudku pro uznání, k žalobě nijak nevyjádřila.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala v něm, že mezi účastníky je vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] související řízení pod sp. zn. [spisová značka], které se týká nároků vyplývajících z téže smlouvy o dílo. V řízení sp. zn. [spisová značka] žalovaná dne 1. 7. 2022 založila plnou moc svého tehdejšího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto zastoupení se promítlo také v postupu žalobkyně, která v žalobě označila jako právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO]. Následně pak i soud prvního stupně v kvalifikované výzvě podle 114b o.s.ř. označil bývalého právního zástupce jako zástupce žalované, avšak tuto výzvu bývalému právnímu zástupci nedoručil, ale chybně ji doručoval pouze žalované. Za těchto okolností žalovaná důvodně předpokládala, že kvalifikovaná výzva byla doručena primárně jejímu bývalému právnímu zástupci, který v ní byl označen. Žalované přitom bylo zřejmé, že bývalý právní zástupce může a bude v rozsahu svého zmocnění reagovat na kvalifikovanou výzvu. Stejně tak i v rozsudku pro uznání byl uveden bývalý právní zástupce žalované, na rozdíl od kvalifikované výzvy, byl dne 20. 1. 2025 rozsudek pro uznání doručen pouze bývalému právnímu zástupci, a samotné žalované nikoliv. Až v návaznosti na reakci bývalého právního zástupce zaslal soud prvního stupně žalované rozsudek pro uznání společně s opravným usnesením, kterým bylo z rozsudku pro uznání odstraněno zastoupení žalované bývalým právním zástupcem. Žalovaná zdůraznila, že pokud je či byl účastník zastoupen zástupcem s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se kvalifikovaná výzva k vyjádření jen zástupci, a v opačném případě je doručení neúčinné. Vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně měl doručit kvalifikovanou výzvu jejímu právnímu zástupci, jehož plná moc byla založena v řízení sp. zn. [spisová značka]. Dle jejího názoru musí soud v případě úzce souvisejících věcí, o kterých má povědomí, zjistit, zda je či není žalovaný právně zastoupen, a zda má v konkrétním případě doručovat zástupci žalovaného. Dále žalovaná namítala, že vydání kvalifikované výzvy v této věci neumožňovala povaha věci a okolnosti případu. Dovozovala to z toho, že toto řízení a řízení sp. zn. [spisová značka] jsou do značné míry podobné a navrhované důkazy shodné, že v tomto řízení bylo možné vycházet z mnohých závěrů řízení sp. zn. [spisová značka], případně nečinit žádné kroky a obě řízení spojit. Mimo to je dle žalované při posuzování podmínek pro vydání kvalifikované výzvy třeba dle judikatury Ústavního soudu volit vstřícnější přístup ve prospěch žalovaného a k vydání kvalifikované výzvy přistoupit jen v případech obstrukčního a účelového jednání žalovaného. Ze spisu vedeného v řízení sp. zn. [spisová značka] ale vyplývá, že žalovaná se v řízení aktivně bránila a řádně a včas reagovala na výzvy soudu. O žádném obstrukčním nebo účelovém jednání žalované proto nelze uvažovat. Za takové situace měl být dle žalované soud prvního stupně zdrženlivý a neměl rozsudek pro uznání vydat. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalované byla kvalifikovaná výzva doručena do datové schránky a žalovaná datovou zprávu vyzvedla přihlášením se do své datové schránky, tudíž byly splněny veškeré právní předpoklady řádného doručení kvalifikované výzvy. Poukázala na to, že v této věci žádná procesní plná moc pro zastupování žalované založena nebyla, a nesouhlasila s názorem žalované, že by soud měl povinnost procházet soudní spisy vedené v jiných řízeních a analyzovat založené plné moci. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

6. Při jednání před odvolacím soudem uvedl prokurista žalované [jméno FO], že v době, kdy byla žalované doručována výzva měl zdravotní problémy, k tomu předložil lékařské zprávy, rovněž poukázal na to, že se žalovanou bylo v té době vedeno insolvenční řízení.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Dle § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.

9. Dle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaná nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznala (§ 114b odst. 5 o.s.ř.).

10. Dle § 205b o.s.ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

11. Rozsudek pro uznání není vydáván na základě řízení, při němž by byly prováděny důkazy prokazující oprávněnost žalovaného nároku, a proto je vyloučeno, aby v odvolacím řízení byl přezkoumáván skutkový stav, na jehož základě soud prvního stupně takovými rozsudky rozhodl. Odvolací soud proto v souladu s citovaným § 205b o.s.ř. nemohl přezkoumávat skutkový a právní základ uplatněného nároku, ale v souladu s uplatněným odvolacím důvodem se věnoval pouze přezkoumání namítaných podmínek vydání rozsudku pro uznání.

12. Ze spisu v tomto případě podává, že žaloba byla podána dne 25. 7. 2024. Dne 7. 10. 2024 vydal soud prvního stupně usnesení č. j. [spisová značka], kterým žalovanou ve smyslu § 114b o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žalobě, byla rovněž poučena, co má její vyjádření obsahovat – sdělení, zda nárok uznává zcela, zčásti nebo alespoň co do základu, a pokud nárok neuzná, vylíčení rozhodujících skutečností o věci samé, na nichž staví svoji obranu. V usnesení soud prvního stupně v záhlaví uvedl, že zástupcem žalované je [tituly před jménem] [jméno FO], plná moc tohoto právního zástupce ale do spisu založena nebyla. Žaloba spolu s usnesením byly žalované dodány do datové schránky dne 13. 11. 2024 a téhož dne si je z datové schránky vyzvedla oprávněná osoba, došlo tedy k jejich řádnému doručení do vlastních rukou žalované. Lhůta k vyjádření k žalobě uplynula marně, žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

13. Soud prvního stupně s ohledem na absenci vyjádření žalované shledal, že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř., a jeho postupu nelze naprosto nic vytknout. Rozsudek pro uznání nelze vydat tam, kde žalovaný v reakci na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. kromě zamítavého postoje k žalobnímu požadavku projeví alespoň snahu dostát svým procesním povinnostem. To však žalovaná v tomto případě neučinila. Důsledkem fikce uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. je pak povinnost soudu rozhodnout podle tohoto uznání, tj. vydat rozsudek pro uznání (k tomu viz Svoboda K., Smolík P., Levý J., Šínová R. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 641-648).

14. Soud prvního stupně nepochybil ani tehdy, když žalobu spolu s unesením s výzvou dle § 114b o.s.ř. zaslal přímo žalované. Plná moc k zastupování (tedy procesní úkon, kterým účastník řízení vyjadřuje svoji vůli být v daném řízení zastupován jinou osobou, a který je adresován soudu) v tomto řízení založena nebyla. Soud prvního stupně tedy nemohl jednat s nikým jiným než přímo se žalovanou. Nic na tom nemění fakt, že nesprávně uvedl v usnesení jméno právního zástupce, který v této věci ovšem žalovanou nezastupoval. Sám [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil soudu prvního stupně v přípisu ze dne 20. 1. 2024, že žalovanou nikdy v této věci nezastupoval, a ani o této věci nemá bližší informace. Soud nemůže a ani nesmí sám aktivně zjišťovat, zda v jiných řízení je účastník zastoupen, jak se domnívá žalovaná. Tím by jednak porušil rovnost stran, pokud by vyhledával ve prospěch jedné strany osobu, která jí může poskytovat odborné právní služby, navíc by stejně s takto z jiného řízení zjištěným právním zástupcem nemohl jednat, dokud by nebyla založena do spisu jeho plná moc k zastupování. Naopak by postupoval nesprávně, pokud by žalobu s usnesením zaslal právnímu zástupci, jehož zastupování by nebylo doloženo plnou mocí.

15. Tak jako soud nemůže vyhledávat, zda účastník není v jiné řízení zastoupen, není povinen ani zjišťovat, zda účastník vede jiné řízení, v němž by se řešil podobný předmět sporu. Stejně tak procesní aktivita v jednom řízení nebrání, aby byl v jiném řízení vydán vůči procesně pasivnímu účastníku rozsudek pro uznání. V tomto řízení zůstala žalovaná zcela pasivní, nechala marně uplynout lhůtu 30 dnů, která je dostatečně dlouhá k tomu, aby mohla soudu předložit alespoň stručné vyjádření, v němž by shrnula své výhrady k uplatněnému nároku. Souběžně vedené řízení sp. zn. [spisová značka] tedy nebylo překážkou postupu soudu prvního stupně dle § 114b o.s.ř. a § 153a odst. 3 o.s.ř.

16. Nové námitky, které žalovaná vznesla při jednání před odvolacím soudem týkající se zdravotního stavu jejího prokuristy, odvolací soud také neshledal důvodnými. Odvolací soud provedl k důkazu předložené lékařské zprávy ze dne 25. 9. 2024, 17. 10. 2024 a 27. 11. 2024, z nichž zjistil, že prokurista žalované [jméno FO] netrpěl žádnými obtížemi, pro které by nebyl schopen za žalovanou jednat, v časové souvislosti se lhůtou k vyjádření k žalobě bylo pouze vyšetření ze dne 27. 11. 2024, kdy ze zprávy vyplývá, že prokurista žalované je bez obtíží a bez bolesti. Žalovaná má navíc jednatelku [jméno FO], která může za žalovanou jednat. Na postup soudu prvního stupně nemělo vliv ani to, že po podání žaloby byl na žalovanou podán insolvenční návrh, insolvenční řízení však bylo zastaveno, úpadek nebyl zjištěn, nedošlo tudíž k přerušení řízení dle insolvenčního zákona.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 12 100 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhradu za dva úkony ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH v částce 5 271 Kč; celkem tedy 30 371 Kč.