o náhradu újmy na zdraví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z uvedené částky (aniž by ovšem specifikoval dobu, za niž úrok z prodlení náleží), ve třídenní pariční lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, výrokem III. uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka], výrokem IV. zavázal žalobkyni povinností k náhradě nákladů státu ve výši [částka], jejichž splatnost stanovil rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a konečně výrokem V. uložil žalované povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů částku [částka] také ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a s odkazem na ust. § 2958 a § 2959 o. z. a po podrobném rozboru systému [anonymizováno] [název soudu] (dále jen [anonymizováno]) uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný je z části. Po skutkové stránce konstatoval, že bylo prokázáno, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byla žalobkyně těžce zraněna a při které zahynul její manžel a dcera. Žalobkyně byla letecky přepravena do nemocnice, ze které byla propuštěna dne [datum]. Poté byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. Náhrada za ztrátu na výdělku za trvání pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] byla žalovanou žalobkyni zcela uhrazena, náhrada za ztrátu na výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] byla žalovanou krácena o 50% s tím, že tato pracovní neschopnost byla již v souvislosti s psychickými problémy žalobkyně souvisejícími se ztrátou manžela a dcery. Tato ztráta již byla žalovanou reparována částkou [částka] za usmrcení dcery a [částka] za usmrcení manžela, (50% ze soudem uvažované odpovídající částky) a dále žalobkyně obdržela [částka] na základě rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná zaplatila žalobkyni náklady vynaložené na sezení u psychologa ve dnech [datum] a [datum], krácené o 50% z toho důvodu, že pojistné plnění se vztahuje k útrapám ze ztráty blízkých osob, které bylo vyvoláno nepřipoutáním jedné z usmrcených osob, tedy její účastí na průběhu úrazového děje. V důsledku nehody spojené s tragickou ztrátou se u žalobkyně rozvinula akutní reakce na stres a následně depresivní porucha, nyní již chronického rázu, středně těžké až těžké závažnosti. Následky spojené s nehodou se projevují jako setrvale pokleslá nálada, ztráta zájmu a prožitku radosti z aktivit, ztráta životních plánů, omezený zájem o volnočasové aktivity a sociální život, nebo výčitky a sebeobviňování pokud takové aktivity provádí, časté myšlenky a vzpomínky týkající se zemřelých a života před nehodou, pocit, že život již bez nich nemá smysl. V řízení bylo tedy prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni jako sekundární oběti dle § 2959 o. z. již [částka] a ona v souvislosti se ztrátou zemřelých již další částky nepožadovala, neboť v tomto řízení se domáhala toliko nároku na ztížení společenského uplatnění v souvislosti se svými psychickými problémy vzniklými její osobní účastí a poškozeními utrpěnými při dopravní nehodě.

3. Na základě provedeného dokazování, zejména výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a na základě znaleckého posudku MUDr. [příjmení], dospěl soud prvního stupně k závěru, že nároky, které žalobkyně proti žalované uplatnila touto žalobou, je nutno krátit o 50% proto, že její psychické problémy pramení nejen z její osobní účasti na dopravní nehodě, ale rovněž z důvodu ztráty dvou blízkých osob. Nárok na ztížení společenského uplatnění, který znalec [příjmení] [jméno] vyčíslil částkou [částka], soud prvního stupně snížil o 50 % na částku [částka], přičemž neshledal důvod k jejímu navyšování ani z důvodu věku. Pokud jde o společenské zapojení, žalobkyně byla před smrtí manžela a dcery zapojená do společenského života zcela průměrným způsobem nevymykajícím se běžnému společenskému životu, takže soud neshledal ani další důvod k navýšení základní částky nároku. Za sezení u psychologa žalobkyně nárokovala 8 x [částka] za 8 sezení. Žalovaná uhradila žalobkyni dvě sezení, přičemž částku krátila o 50%, tedy uhradila [částka]. Zbývalo tedy uhradit [částka]. I v tomto případě soud přistoupil ke krácení o 50% a přiznal žalobkyni částku [částka], neboť i sezení u psychologa žalobkyně absolvovala nejen z důvodu vlastní účasti při dopravní nehodě, nýbrž i z důvodu ztráty osob blízkých. Náhradu mzdy, jak účastníci učinili nesporným, žalovaná za období od [datum] do [datum] uhradila ve správné výši a v celém rozsahu, a za dobu od [datum] do [datum] vycházela ze správné výše, kterou krátila o 50 % (opět z důvodu toho, že se psychické obtíže žalobkyně zhoršily jednak v souvislosti s jejím samotným zraněním při dopravní nehodě a jednak v souvislosti se ztrátou osob blízkých). Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaná měla 23. 09 % úspěch v řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně nejprve blanketní odvolání, v němž pouze odkázala na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., a které posléze doplnila podáním datovaným dne [datum]. Vytkla soudu prvního stupně, že částku ztížení společenského uplatnění stanovenou znalcem dle [anonymizováno] ([název soudu] ze dne [datum]) snížil v rámci svého rozhodnutí o 50 %, aniž by tento svůj postup nějakým přezkoumatelným způsobem zdůvodnil. Soud podle žalobkyně [anonymizováno], že ona sama byla účastnicí dopravní nehody, při níž utrpěla četná zranění vážného rozsahu, ani to, že v důsledku svého [anonymizována dvě slova] vzniklého následkem této nehody byla uznána částečně invalidní. Následky, jež žalobkyně v tomto řízení prezentuje, nemohou být podle jejího názoru podřazeny ani částečně pod nemajetkovou újmu poskytovanou tzv. sekundární oběti. Za přímou a výlučnou příčinu současného [anonymizováno] žalobkyně je nutno považovat výhradně samu dopravní nehodu a nikoli zármutek nad ztrátou blízkých osob – sama nehoda je škodní událostí, a žalobkyně je proto přesvědčena, že by se jí mělo dostat 100 % znalcem stanoveného nároku. Dále se žalobkyně ohradila proti tomu, že soud nepřistoupil k navýšení základní částky z důvodů kritérií uvedených v [anonymizováno] a [anonymizováno] tak, jak bylo navrhováno, ani to, že úraz utrpěla žalobkyně ve věku 52 let, tedy v období vrcholu své profesní a osobní výkonnosti, a nezvýšil základní částku ani z důvodu zcela zásadní změny, resp. ztráty společenského života a osobních aktivit. Odkázala v tomto směru na závěry znaleckého posudku, z nichž je patrné, že svědkyně jakékoli zájmové aktivity, které prožívala s radostí před nehodou, není buďto schopna prožívat vůbec nebo jen s výčitkami. Odkázala v této souvislosti na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a upřesnila, že její opravný prostředek směřuje i proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení a o soudním poplatku. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila a uvedla, že spornou otázkou zůstává stanovení konkrétní příčiny [anonymizována dvě slova], jíž trpí žalobkyně. Zdůraznila, že znalec jednoznačně konstatoval, že nelze určit přesný poměr mezi příčinami, avšak z ostatních provedených důkazů je patrné, že primární význam pro vznik [anonymizována dvě slova] žalobkyně má ztráta manžela a dcery. Ačkoli soud prvního stupně bez bližšího vysvětlení stanovil poměr příčin [anonymizována dvě slova] v rozsahu 50% na 50%, je podle názoru žalované zřejmé, že vyšší podíl na současném [anonymizováno] žalobkyně má truchlení po ztrátě osob blízkých. V této souvislosti žalovaná odkázala na některé rozpory v tvrzeních žalobkyně v žalobě a u znalce. Uvedla, že přesto, že se s argumentací a obsahem rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže zcela ztotožnit, odvolání nepodala a byla připravena rozsudek akceptovat. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích (tj. pouze v rozsahu zamítavého výroku o věci samé a akcesorických výroků o nákladech řízení) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), odvolání žalobkyně však shledal opodstatněným pouze v rozsahu nákladových výroků.

7. Především je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu zcela dostatečném ke spolehlivému objasnění skutkového [anonymizováno], a učinil též správné skutkové závěry, jež hodnotil v zásadě přiléhavě i po právní stránce. Mezi účastníky nebylo sporu o nehodovém ději a nebylo sporu ani o odpovědnosti žalované dle zákona č. 168/1999 Sb. za situace, kdy žalovaná byla pojistitelem vozidla, jež způsobilo žalobkyni újmu. Konečně nebylo mezi účastníky sporné ani to, že žalovaná již plnila žalobkyni z titulu § 2959 o. z. částku [částka] za ztrátu dcery, [částka] za ztrátu manžela, částku [částka] za další újmu žalobkyně jako sekundární oběti (poškozené) a dále částky [částka] na bolestném, částku [částka] na náklady léčení (za dvě sezení u psychologa – zkráceno o 50 % v souvislosti s tím, že byla léčebná sezení realizována i v souvislosti se ztrátou osob blízkých nikoli jen jako osobní důsledek nehody a poškození, které žalobkyně utrpěla osobně v souvislosti s nehodou), a dále to, že žalovaná uhradila zcela nárok na ušlý výdělek za období první pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a že uhradila i polovinu ušlého výdělku za období pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. [příjmení] byl veden o ztížení společenského uplatnění a jeho výši, resp. o to, v jakém rozsahu souvisí hodnoty posuzované znalcem v rámci ZSÚ s vlastní [anonymizováno] žalobkyně jako primární oběti nehody a v jakém rozsahu jsou odvislé od ztráty osob blízkých a souvisejí tedy s postavením žalobkyně jako oběti sekundární.

8. Předmětem této žaloby žalobkyně učinila svůj nárok na ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z. a nárok na zbývající dosud neuhrazené náklady spojené s léčením a ušlý zisk, resp. jeho část) v období druhé pracovní neschopnosti (v roce [rok]). Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval správně, pokud vycházel ze žalobkyní předloženého znaleckého posudku, jenž byl znalcem [příjmení] [příjmení] vypracován zcela v souladu s [anonymizováno] [název soudu] k náhradě nemajetkové újmy na zdraví ([anonymizováno]). Znalec po prostudování všech dostupných materiálů a vyšetření žalobkyně popsal ustálený stav žalobkyně a provedl ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle [anonymizována tři slova] (upravené dle [anonymizováno] [název soudu] k náhradě nemajetkové újmy na zdraví). Výsledné resumé znaleckého posudku pak bylo vyjádření celkového percentuálního hodnocení všech devíti kapitol (kapacity a výkonu) s tím, že zjištěnému procentu zatížení (resp. poškození) koresponduje částka [částka]. Tato částka i podle názoru odvolacího soudu odpovídá nejen technické části [anonymizováno], nýbrž respektuje i teze obsažené v její preambuli, neboť přesně a v souladu s [anonymizováno] klasifikací funkčních schopností, disability a zdraví vystihuje hodnotu překážky lepší budoucnosti, která u žalobkyně nastala.

9. Je ovšem třeba znovu zdůraznit, že žalobkyně se v tomto řízení jednoznačně, jak sama uvedla, domáhala pouze nároků dle § [číslo] o. z, tedy nároků které měly vzniknout v příčinné souvislosti s její osobní [anonymizována dvě slova] utrpěnou při nehodě, nikoli nároky související se ztrátou manžela a dcery, kteří podlehli následků nehody. Jak znalec [příjmení] [příjmení], tak MUDr. [jméno] [příjmení], který byl přibrán k vypracování znaleckého posudku, uvedli v posudku a zejména pak v rámci svého ústního doplnění posudku, že obtíže psychického rázu, jimiž žalobkyně dlouhodobě trpí, souvisejí jak s její osobní účastí a traumaty utrpěnými při nehodě, tak se ztrátou manžela a dcery, a oba tyto vlivy od sebe nelze (pokud jde o důsledky) oddělit. Vzhledem k tomu, že v rámci ztížení společenského uplatnění lze dle § 2958 o. z. odškodnit pouze důsledky, které přináší poškozenému vlastní utrpěná [anonymizováno] újma, nelze v rámci tohoto institutu odškodňovat ztrátu osob blízkých, ba ani další následky takové ztráty (takového odškodnění se ostatně žalobkyni již v zákonných mezích dostalo). Stejně jako soud prvního stupně, je i odvolací soud tohoto názoru, že podílí-li se se na určitých důsledcích více příčin, pak je pro stanovení přiměřeného odškodnění třeba zkoumat, jak která příčina ovlivnila vzniklé důsledky. Žalobkyně sice utrpěla velmi vážná fyzická zranění, nicméně během několika měsíců se ze svých zranění zotavila a po fyzické stránce trpí v důsledku toho dlouhodobě jen omezenými handicapy (50 % ztráta sluchu na jednom uchu, bolesti srůstů v břiše). V žalobě sice tvrdila, že má potíže se řízením automobilu, tento fakt však popřela při znaleckém vyšetření, kdy naopak uvedla, že řídí po předmětné nehodě ráda. Důsledky vlastního zranění žalobkyně tedy podle názoru odvolacího soudu nejsou dlouhodobě natolik závažné, aby mohly v oblasti psychických vlivů a důsledků konkurovat tak strašnému prožitku, jako je ztráta nejbližších osob – manžela a dcery. Z tohoto pohledu se odvolacímu soudu jeví, že na současný psychický stav setrvalého truchlení (jak to označil znalec) má větší vliv právě ztráta blízkých osob, než vlastní [anonymizováno] újma žalobkyně. Nicméně, vzhledem tomu, že znalec nedokázal percentuálně vyjádřit podíl jednotlivých dvou příčin na výsledném psychickém [anonymizováno] žalobkyně, je podle názoru odvolacího soudu v podstatě možno akceptovat úvahu, již zvolil soud prvního stupně, že totiž obě příčiny (vlastní utrpěné poškození žalobkyně při nehodě i ztráta osob blízkých) participují na současném ustáleném [anonymizována dvě slova] stejnou měrou, tedy jednou polovinou. Tomu je třeba přizpůsobit rozsah odškodnění ZSÚ s tím, že také podle názoru odvolacího soudu je na místě, aby se žalobkyni z titulu její újmy na zdraví a její ztráty lepší budoucnosti dle § 2958 o. z. dostalo poloviny částky, již vyčíslil znalec, tedy částky [částka].

10. K požadavkům žalobkyně na zvýšení ZSÚ z důvodu věku a z důvodu výjimečné ztráty lepší budoucnosti je třeba uvést, že [anonymizováno] hovoří zcela jasně o tom, že v případě utrpění újmy ve věku 34 – 44 let se zvyšuje základní částka o 10 %, ve věku 25 až 34 let o 20 % a ve věku 0 – 24 let o 30 až 35 %. Naopak v případě, že k újmě dojde ve věku 55 až 69 let, je na místě částku snížit o 10 % a v případě, že újma nastane ve věku od 70 let výše, je na místě odečíst 20 % základní částky. Žalobkyně zcela prokazatelně utrpěla újmu ve věku 51 let, tj. v období, jemuž odpovídá základní částka odškodnění vyplývající ze znaleckého posudku, a důvod pro zvýšení, ovšem ani pro snížení, základní částky tak není dán.

11. Pokud jde o zohlednění společenských aktivit před nehodou a po ní, pak se podle [anonymizováno] zvýšením základní částky zohledňují jen takové situace, kdy bylo zapojení poškozeného před [anonymizováno] vyšší než standardní. Bylo-li nadprůměrné, zvyšuje se o 10 %, bylo-li výjimečně intenzivní, zvyšuje se o 20 % a bylo-li zcela mimořádné, pak se zvyšuje o 30 %. Žalobkyně dle žalobních tvrzení žila běžným aktivním životem vdané ženy středního věku, chodila s manželem do společnosti, jezdila na výlety, navštěvovala hrady, zámky a jiné pamětihodnosti. Nicméně v jejích přednehodových aktivitách nelze podle názoru odvolacího soudu, který je ve shodě se soudem prvního stupně, shledat žádné nadstandardní či výjimečné aktivity, jež by přesahovaly rámec běžného společensko – kulturně - sportovního života. Ani podle názoru odvolacího soudu tak pro zvýšení základní částky ZSÚ není dán důvod. Soud prvního stupně tedy o nároku na ZSÚ rozhodl správně.

12. Pokud jde o náklady vynaložené na léčbu – léčebná sezení u psychologa, za něž žalobkyně hradila [částka] (za každé z nich), přičemž jich absolvovala celkem osm, bylo prokázáno, ba mezi účastníky nesporné, že žalovaná jí uhradila cenu dvou těchto sezení, ovšem plnění zkrátila na jednu polovinu s ohledem na to, že probírané trauma, jež si vyžádalo tuto odbornou léčbu, pramení jak z vlastního zranění žalobkyně při dopravní nehodě, tak ze ztráty osob blízkých (tedy ze dvou důvodů, z nichž je v rámci v tomto řízení řešených nároků uplatňován jen jeden). Soud vyhověl žalobě ohledně úhrady dalších šesti odborných sezení, ovšem přistoupil ke krácení přiznané částky o jednu polovinu, neboť posuzoval náhradu léčebných výloh stejným úhlem pohledu, jak to činila žalovaná. Odvolací soud považuje takovýto postup za legitimní a logický, a proto i v této části hodnotí rozsudek jako správný.

13. Konečně pokud jde o náhradu ušlého výdělku za období pracovní neschopnosti v roce [rok], i zde žalovaná krátila požadované plnění na jednu polovinu. Zatímco u první pracovní neschopnosti, která souvisela bezprostředně se zraněními a traumaty žalobkyně utrpěnými v důsledku nehodového děje a která byla také žalovanou odškodněna (pokud jde o náhradu ušlého výdělku) v plné míře, se v tomto případě jednalo o pracovní neschopnost, jež vznikla až následně v důsledku nepříznivého psychického [anonymizováno] žalobkyně, a ten byl opět vyvolán jednak vlastní [anonymizováno] žalobkyně a jednak její [anonymizováno] jako sekundární oběti v důsledku ztráty osob blízkých (navíc za situace, kdy dcera žalobkyně nebyla připoutána, což mělo vliv i na průběh nehodového děje ve vztahu k ní- pravděpodobně i ve vztahu k zemřelému manželu žalobkyně). Pokud soud prvního stupně hodnotil postup žalované jako správný a ani on nepřiznal žalobkyni doplatek na ušlém zisku, pak odvolací soud s tímto posouzením souhlasí.

14. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], odvolací soud nepovažuje tento odkaz za přiléhavý. Jedná se o rozhodnutí, které jednak bylo v judikatuře dovolacího soudu ojedinělé, a kromě toho bylo vydáno v roce [rok], tedy hluboko za předchozí úpravy institutu náhrady škody na zdraví zákonem č. 40/1964 Sb., jenž nijak konkrétně nerozlišoval mezi [anonymizováno] primární oběti a [anonymizováno] oběti sekundární. Naopak občanský zákoník zák. č. 89/2012 Sb. striktně rozděluje náhradu vlastní újmy primární oběti v ust. § 2958 o. z. a náhradu újmy, kterou utrpí sekundární oběť ztrátou osoby blízké dle § 2959 o. z. Žalobkyně v tomto případě jasně a jednoznačně uvedla v rámci žalobních tvrzení, že uplatňuje pouze nároky dle § 2958 o. z., tedy nároky na náhradu újmy, jež jí vznikla v souvislosti s poškozeními, které sama utrpěla při dopravní nehodě dne [datum]. Vzhledem k tomu, že zákon uvedené dva nároky striktně diferencuje, je třeba je diferencovat i v rámci rozhodnutí, pokud obě skutečnosti, tedy jak vlastní poškození žalobkyně, tak ztráta osob blízkých, participovaly na současném znalcem ohodnoceném [anonymizována dvě slova].

15. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (ohledně částky [částka] včetně požadovaného úroku z prodlení) podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

16. Pokud jde o výrok IV. o nákladech řízení mezi účastníky navzájem, odvolací soud shledal nesouhlas žalobkyně s tímto rozhodnutím plně opodstatněným. Ačkoli žalobkyně k tomuto výroku neuvedla žádné odvolací argumenty, vyjma toho, že s tímto výrokem nesouhlasí, je třeba konstatovat, že jde zcela nepochybně v daném případě o rozhodnutí, jež závisí jednak na znaleckém posudku a jednak na úvaze soudu. Proto bylo třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která byla co do základu svého nároku procesně úspěšnou, bylo na místě přiznat náhradu nákladů řízení z částky, ohledně níž bylo její žalobě vyhověno, tedy z punkta částky [částka]. Za žalobkyni bylo v rámci řízení před soudem prvního stupně realizováno osm úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, písemná replika a účast právní zástupkyně na pěti ústních jednáních), a náleží jí tak náhrada osmi úkonů právní služby po [částka], osm paušálních náhrad dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen tarifu) po [částka] a dále částka odpovídající 21 % DPH – celkem [částka]. Odvolací soud z uvedených důvodů změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok o nákladech prvoinstančního rozhodnutí tak, že žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka].

17. Výroky o nákladech státu odvolací soud měnil jen co do stanovených částek jednak proto, že na nákladech znalečného bylo vynaloženo pouze [částka] – jak je patrné z rozhodnutí, jímž bylo přiznáno znalečné Prof. MUDr. [příjmení], a jednak proto, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl jiný, než jak dovodil soud prvního stupně. Žalobkyně byla neúspěšná v 60 % svého nároku, žalovaná naopak měla procesní neúspěch pouze ve 40 % částky, jež byla předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku. Dle § 148 odst. 1 tak je na žalobkyni, aby uhradila státu částku [částka], a na žalované, aby uhradila státu na nákladech řízení [částka]. V tomto směru tedy odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. modifikoval rozhodnutí soudu prvního stupně, jinak je v těchto výrocích dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla se svým odvoláním proti meritornímu výroku úspěšná, a je tak na ní, aby nahradila žalované, jež byla v této fázi řízení o věci samé procesně úspěšná, náklady řízení, jež jsou tvořeny dvěma paušálními náhradami nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po [částka] – za písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání – celkem [částka].

19. Zbývá dodat, že soud prvního stupně musí procesně přiléhavým způsobem napravit pochybení, jehož se dopustil ve vyhovujícím výroku I., do něhož odvolací soud nemohl zasáhnout, neboť tento výrok nebyl dotčen opravným prostředkem. Soud prvního stupně totiž rozhodl o přiznání částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 %, avšak nestanovil časový rozsah prodlení, tedy od kdy do kdy příslušenství přiznává. Příslušenství bylo žalobkyní požadováno ode dne [datum], kdy byla podána žaloba, a žalovaný prostřednictvím svého zástupce u jednání odvolacího soudu sdělil, že v zásadě proti rozsahu příslušenství od tohoto data nemá námitek.