o zaplacení 84 816,06 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 84 816,06 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 816,06 Kč s příslušenstvím jako nesplacené části úvěru poskytnutého žalovanému dne 3. 1. 2020 na základě smlouvy č. [číslo] ve výši 57 800 Kč, z něhož měl dlužit žalobkyni ke dni 12. 1. 2024, kdy byl úvěr zesplatněn, částku 40 504,49 Kč s příslušenstvím, a na základě smlouvy č. [číslo] z téhož dne ve výši 63 800 Kč, z něhož měl dlužit žalobkyni k témuž dni zesplatnění částku 44 311,57 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neplatil sjednané splátky u obou smluv od listopadu 2023.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 1. 2020 distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků dvě úvěrové smlouvy. Na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. [číslo] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 57 800 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně v 60měsíčních splátkách po 1 286,28 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci. Na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. [číslo] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 63 800 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit taktéž s úrokem ve výši 6,9 % ročně v 60měsíčních splátkách po 1 419,81 Kč splatných vždy k 2. dni v měsíci. Žalovaný v obou žádostech o úvěr uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné další osoby, jeho čistý měsíční příjem činí částku 42 000 Kč a své výdaje nespecifikoval. Dle lustrace žalobkyně neměl mít žalovaný žádné další úvěry. Dle výpisu z běžného účtu neměl žalovaný v době cca 6 měsíců před uzavřením smluv žádný pravidelný příjem, naopak na něj čerpal krátkodobé úvěry od poskytovatelů nebankovních půjček [právnická osoba] a [právnická osoba]. Přípisy ze dne 12. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 6 499,52 Kč na první z úvěrů a částky 7 053,33 Kč na druhý z úvěrů s tím, že nebudou-li tyto částky zaplaceny do 7 dnů od obdržení výzvy, bude výzva představovat odstoupení od smlouvy. Předžalobními výzvami ze dne 10. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě blíže nespecifikované částky 57 894,55 Kč na první ze smluv a částky 62 693,77 Kč na druhou ze smluv.

4. Po právním posouzení podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 a § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dospěl soud prvního stupně k závěru, že předmětné úvěry byly spotřebitelskými. Žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť i když měla k disposici údaje o pohybu na účtu žalovaného, tyto zjevně nezkoumala, jinak by zjistila daleko vyšší výdaje, než představovala částka životního minima, z níž žalobkyně vycházela, i poskytování krátkodobých úvěrů. Navíc sama v uvedený den poskytla žalovanému nejen oba předmětné úvěry, ale ještě třetí (na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. č. [číslo]), což bylo soudu prvního stupně známo z jeho činnosti. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně nedostatečně vyhodnotila informace, které měla k disposici a které vzbuzovaly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr, při poskytování úvěru nepostupovala zodpovědně, jinak by jí muselo být zřejmé, že žalovaný svým závazkům nedostojí (dle zjištění přesahoval součet měsíčních splátek ze tří smluv částku, kterou sama žalobkyně určila jako maximální splátkové zatížení žalovaného) a shledal obě předmětné úvěrové smlouvy neplatnými. Dovodil, že pokud se žalovaný dle žalobních tvrzení u obou úvěrů dostal do prodlení se splátkami až od listopadu 2024, zaplatil na oba úvěry 45 splátek, a uhradil tak na první z úvěrů částku 57 882,60 Kč a na druhý z úvěrů částku 63 891,45 Kč. S ohledem na uvedené tak dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože žalovaný je fakticky v průběhu splácení úvěrů vydal. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. se zohledněním skutečnosti, že plně úspěšnému žalovanému žádné náklady spojené s předmětným řízením nevznikly.

5. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, která namítla, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, neboť vycházel nikoliv z žalovaným skutečně uhrazených částek, ale z částek, jejichž uhrazení se předpokládalo. Poukázala na to, že fakticky byla na obě smlouvy uhrazena částka 72 139,85 Kč, tedy žalobkyni měla být přiznána částka 49 460,15 Kč.

6. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně při sjednávání obou předmětných spotřebitelských úvěrů distančním způsobem porušila svou povinnost vyplývající jí z § 86 zák. o spotřebitelském úvěru, který takové porušení sankcionuje neplatností. Úkolem soudu prvního stupně bylo tedy zjistit, zda a v jaké výši se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil. Soud prvního stupně však nesprávně vyšel ze svých předpokladů o úhradách prováděných žalovaným na oba předmětné úvěry, a ač provedl důkaz i listinami obsahujícími historii obou úvěrů, v nichž byly obsaženy skutečné platby žalovaného v průběhu úvěrového vztahu, neučinil z nich potřebná zjištění, a své právní závěry tak učinil na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.

9. Odvolacímu soudu tedy nezbylo, než zopakovat oba výše uvedené listinné důkazy. Z historie úvěru č. [číslo] zpracované ke dni 27. 9. 2024 odvolací soud zjistil, že dne 3. 1. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 57 800 Kč, přičemž žalovaný po dobu jeho splácení zaplatil celkem částku 34 027,83 Kč. Z historie úvěru č. [číslo] zpracované ke dni 27. 9. 2024 odvolací soud zjistil, že dne 3. 1. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 63 800 Kč, přičemž žalovaný po dobu jeho splácení zaplatil celkem částku 38 112,02 Kč.

10. Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil z neplatné úvěrové smlouvy č. [číslo] o částku 23 772,17 Kč (57 800 Kč – 34 027,83 Kč) a z neplatné úvěrové smlouvy [číslo] o částku 25 687,98 Kč (63 800 – 38 112,02 Kč) a vznikla mu tak povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v celkové výši 49 460,15 Kč. Proto odvolací soud v rozsahu uvedené částky postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

11. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla úspěch v rozsahu 58 % náhradu těchto nákladů v rozsahu 16 % (úspěch 58 % - neúspěch 42 %). Výši nákladů určil odvolací soud jako náhradu zaplacených soudních poplatků z původně dvou samostatně podaných žalob, jež byly spojeny ke společnému projednání, ve výši 1 773 Kč a 1 621 Kč a za odvolání ve výši 2 473 Kč (počítáno z předmětu odvolacího řízení, jímž byla částka 49 460,15 Kč - přeplatek ve výši 1 768 Kč bude žalobci vrácen soudem prvního stupně) a dále jako náhradu nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu ze dne 9. 1. 2025 spolu s vyjádřením ze dne 24. 1. 2025, účast na jednání dne 24. 2. 2025) po 4 500 Kč[Anonymizováno](počítáno z tarifní hodnoty 84 816,06 Kč) a za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání dne 29. 5. 2025) po 3 100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 49 460,15 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., náhrady hotových výdajů za 6 úkonů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 5 649 Kč, tj. celkem 38 416 Kč. Z takto zjištěných nákladů činí 16 % částka 6 146,60 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni přiznal.