Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 70 CO 163/2022-239 ECLI:CZ:MSPH:2022:70.Co.163.2022.1 Rozsudek

o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Irena Nosková · Rozhodnutí ze dne 26. 5. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

za účasti

vedlejšího účastníka

na straně žalovaného [právnická osoba], [IČO]

sídlem [adresa]

zastoupen advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (I.) potvrzuje; ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobkyně a žalovaného se rozsudek mění jen tak, že jejich výše činí [částka]; ve výroku III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka se rozsudek mění jen tak, že jejich výše činí [částka], a že náhrada nákladů je splatná k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému ve výši [částka] (výrok II.) a vedlejšímu účastníku ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, kterou jí měl způsobit žalovaný jako její advokát při zastupování v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení vystupovala žalobkyně na straně žalované, žalobcem byla společnost [právnická osoba], předmětem řízení byla částka [částka] s příslušenstvím. Žalovaný jako právní zástupce žalobkyně opomenul ve stanovené lhůtě řádně a včas odůvodnit podaný odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, Obvodní soud pro Prahu 10 pak rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž podané žalobě zcela vyhověl. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neúspěšná byla žalobkyně i se svým dovoláním. Na soudním poplatku za odvolací řízení žalobkyně uhradila [částka], za podané dovolání soudní poplatek [částka], na náhradě nákladů dovolacího řízení uhradila [částka]. Po nabytí právní moci a vykonatelnosti rozsudku bylo ze strany oprávněné [právnická osoba] iniciováno exekuční řízení, exekuce skončila plným vymožením vymáhané pohledávky ve výši [částka] (vymáhaná jistina [částka] a náklady exekuce [částka]). Celkem tak žalobkyně v příčinné souvislosti s profesním pochybením žalovaného uhradila [částka].

3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když konstatoval, že promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody počala běžet až poté, co byl rozsudek pro uznání vydaný Obvodním soudem pro Prahu 10 dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a nabyl dne [datum] právní moci. Žaloba podaná dne [datum] tudíž nebyla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby a nárok na náhradu škody promlčen není.

4. V dalším řízení soud prvního stupně poučil žalobkyni, že musí prokázat, že by byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] úspěšná v případě, že by k pochybení žalovaného nedošlo.

5. Žalobkyně navrhla svůj účastnický výslech a výslech žalovaného a dále předexekuční výzvu k plnění ze dne [datum], rozsudky a exekuční příkazy žalované ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], a sp. zn. [spisová značka], spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka], policejní spis Policie ČR, OŘ [obec a číslo], místní oddělení [ulice] a komunikaci mezi stranami formou sms a e-mailu.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně ani po opakovaném poučení neprokázala, že by v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] byla úspěšná v případě, že by nedošlo k pochybení žalovaného. Navržené důkazy byly dle soudu prvního stupně nekonkrétní a žalobkyně jimi neunesla důkazní břemeno, žalobu proto zamítl.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobkyně a vedlejší účastník.

8. Žalobkyně ve svém odvolání vyslovila přesvědčení, že s ohledem na povahu předmětného sporu bylo nutné provést důkaz navrženými soudními spisy v plném rozsahu, aby soud mohl objektivně posoudit možnost úspěchu žalobkyně a rovněž obsah, rozsah a kvalitu žalovaným poskytovaných právních služeb. Soudu prvního stupně byly známy její důkazní návrhy na provedení spisů Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] a Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] déle než 2 roky před vynesením rozsudku, přesto však soud nikdy neoznačil tyto důkazní návrhy za nekonkrétní. Tím došlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování. Žalobkyně nebyla soudem prvního stupně nikdy vyzvána, ani poučena, že musí uvést konkrétní listiny. Soud prvního stupně dle žalobkyně opominul, že žalovaný svým jednáním zavdal samou příčinu k zahájení sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], když nereagoval na zaslanou upomínku, následně pak nezdůvodnil podaný odpor ve stanovené lhůtě a zavinil tak vydání rozsudku pro uznání. Dle názoru žalobkyně z provedených důkazů a listin připojených k žalobě vyplývá, že žalovaný ztrátu dotčeného sporu zavinil, odvolání i dovolání pak bylo podáváno výlučně v jeho prospěch, přičemž žalobkyní nikdy neseznámil s povahou svého pochybení. Odvolání přitom bylo podáno za situace, kdy žalovaný věděl, že svým protiprávním jednáním zavinil vynesení rozsudku pro uznání, dovolání pak bylo podáváno za situace, kdy žalovaný věděl, že není právně přípustné. Žalovaný rovněž zavinil zahájení exekuce, když žalobkyni neseznámil s obsahem rozsudku odvolacího soudu, o kterém byla informována až z předexekuční výzvy protistrany. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že jsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu v plném rozsahu, neboť žalovaný nereagoval na zaslanou předžalobní upomínku; neposkytl žalobkyni úplné a relevantní právní poradenství, a to nejen před zahájením řízení samého, ale i v jeho průběhu. Vznik, výše a rozsah škody byl doložen bankovním výpisem, soudními rozhodnutími a exekučními příkazy. Žalobkyně setrvala na názoru, že unesla břemeno tvrzení, soud prvního stupně se ale odmítl skutkovými tvrzeními žalobkyně věcně blíže zabývat, držíc se svého právního názoru, že k úspěchu žalobkyně ve věci by byl nutný její úspěch v rámci soudního sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. [spisová značka], ignorujíc právní názor žalobkyně, že žalovaný zavinil její neúspěch i svým jednáním před zahájením sporu i v jeho průběhu. [příjmení] rozsudek soudu prvního stupně žalobkyně považuje za nepřezkoumatelný a argumentaci v něm za nepřiléhavou, soud prvního stupně srozumitelně nezdůvodnil své skutkové i právní závěry, jež ho vedly k zamítnutí žaloby. Žalobkyně nesouhlasila ani s výší náhrady nákladů řízení, které byly přiznány žalobci. Napadené rozhodnutí proto navrhla zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že žalobkyně po dobu více jak 4 let nebyla schopna tvrdit rozhodné skutečnosti a ke svému tvrzení navrhnout a doložit konkrétní důkazy, přesto, že byla soudem prvního stupně opakovaně poučena dle § 118a o. s. ř. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit

10. [ulice] účastník na straně žalovaného ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že dle ustálené judikatury důkazní břemeno ohledně toho zda nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný, leží na poškozeném. Žalobkyně tedy měla prokázat, že její subjektivní právo existovalo a při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohla (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně však neprokázala, zda a případně v jakém rozsahu by byla v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 úspěšná, ač této její povinnosti tvrdit a prokazovat byla soudem prvního stupně opakovaně poučena. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku v zamítavém výroku o věci samé.

11. [ulice] účastník ve svém odvolání brojil proti výroku III., kterým mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Upozornil, že byl od [datum] zastoupen advokátem a tedy mu ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada na odměnu za zastoupení advokátem. [ulice] účastník proto navrhl, aby odvolací soud výrok III. rozsudku změnil tak, že mu přizná náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

12. Odvolací soud na základě podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, důvodným shledal pouze odvolání vedlejšího účastníka.

13. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s jednáním žalovaného jako advokáta. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je upravena v § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jde přitom o úpravu speciální, která nahrazuje obecnou úpravu odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Pro advokáty tudíž neplatí § 2950 občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu způsobenou informací nebo radou (k tomu viz ASPI, komentář k § 24 zákona o advokacii). Nelze tedy vycházet z obecné úpravy odpovědnosti za škodu, jak ve svém odvolání činí žalobkyně. Odpovědnost advokáta vzniká při současném splnění několika předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody; existenci těchto podmínek ve sporu prokazuje žalobce - poškozený klient (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný. Poškozený klient musí ve sporu proti advokátovi prokázat, že jeho právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl, resp. (jako v tomto případě) že by byl úspěšný se svou procesní obranou (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud jako první předběžnou otázku řeší, zda by při řádném postupu advokáta jeho klient s žalobou (resp. procesní obranou) u soudu opravdu uspěl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), nikoli tedy kvalitu poskytnutých právních služeb, jak se domnívala žalobkyně.

14. Aplikováno na projednávanou věc, bylo třeba vyřešit otázku, zda by, nebýt opominutí žalovaného podat včas vyjádření, žalobkyně byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] úspěšná se svou procesní obranou proti vznesenému nároku a dosáhla by zamítnutí žaloby.

15. Soud prvního při prvním jednání ve věci poučil žalobkyni dle § 118a o. s. ř., že musí tvrdit a prokázat, že by byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] úspěšná. Žalobkyně v podání ze dne [datum] popsala, jaký nárok byl vůči ní v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok se týkal provozovny kadeřnictví, žalobcem byla společnost [právnická osoba], žalována byla částka [částka], z čehož částka [částka] byla část kauce na nájem a [částka] byla investice do kadeřnického salonu; žalobkyně k prokázání toho, že by byla v řízení úspěšná navrhla k důkazu spis svůj účastnický výslech, spis [spisová značka] a fakturu ze dne [datum], prokazující nákup vybavení pro kadeřnický salon.

16. Poté, co byl zrušen první rozsudek soudu prvního stupně, a soud pokračoval v řízení, poučil při jednání dne [datum] žalobkyni znovu dle § 118a o. s. ř., o nutnosti tvrdit a prokázat, že by byla v řízení sp. zn. [spisová značka] úspěšná. Žalobkyně v podání ze dne [datum] navrhla připojení spisů Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], spisu [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo] a advokátního spisu žalovaného, navrhla také účastnický výslech svůj a žalovaného; v podání ze dne [datum] předložila k důkazu ještě komunikaci mezi ní a žalovaným formou sms a e-mailu.

17. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně dvakrát poučena, že musí tvrdit a prokázat že by byla v řízení sp. zn. [spisová značka] úspěšná. Tvrzení žalobkyně doplnila po prvním poučení, byť poměrně stručně, v podání ze dne [datum]. Své důkazní návrhy, ale i po opakovaném poučení omezila pouze na obecné označení spisů, bez uvedení toho, které tvrzení mají být prokazována konkrétními listinami, případně ještě několika dalšími důkazy, které se přímo k tomu, jak by mohla být žalobkyně v řízení sp. zn. [spisová značka] úspěšná nevztahovaly, jako byla sms a e-mailovou komunikace se žalovaným, nebo předexekuční výzva a exekuční příkazy, které pro posouzení úspěchu v řízení sp. zn. [spisová značka] nejsou relevantní.

18. O důkazním návrhu na provedení kompletního spisu bez bližšího popisu toho, co má být jednotlivými listinami ve spisu obsaženými prokázáno platí závěr, k němuž dospěl ve své judikatuře Nejvyšší soud (např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), dle kterého v žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny. Takový postup by nepřípustným způsobem přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Důsledkem nesplnění byť jen jedné z těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil. Svým obecným návrhem na provedení celých spisů (ať již soudních, policejního, nebo advokátního) přitom žalobkyně nutí soud k tomu, aby za ni sám vyhledával z takových spisů relevantní důkazy, což je zcela nepřípustné. [obec] projednací nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2895/14, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1639/14, nebo ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3474/13).

19. Za situace, kdy žalobkyně ani přes opakované poučení soudem prvního stupně neoznačila konkrétní důkazy k prokázání toho, že by byla v řízení sp. zn. [spisová značka] úspěšná, dospěl soud prvního stupně ke zcela správnému závěru, že ve věci neunesla důkazní břemeno, což je důvodem pro zamítnutí žaloby.

20. Námitku žalobkyně, že (ač opakovaně poučena dle § 118a o. s. ř.) nebyla upozorněna na to, že musí označit konkrétní listiny a nepostačí obecný odkaz na provedení důkazu spisem, odvolací soud neshledal důvodnou. Z rozsudku soudu prvního stupně bylo zcela jednoznačně zřejmé, že obecným odkazem na spisy nemůže žalobkyně svému důkaznímu břemenu dostát, žalobkyně v odvolání přesto jen zopakovala svůj návrh na provedení spisů, opět bez označení konkrétních listin. Odvolací soud nicméně při jednání dne [datum] dal žalobkyni další možnost konkrétní důkazy označit, žalobkyně však žádný důkazní návrh neprezentovala. Za této situace jde neunesení důkazního břemena zcela k tíži žalobkyně.

21. Odvolací soud proto napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé (I.) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Pokud šlo o výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným, shledal jej soud prvního stupně co do základu rovněž věcně správným, když žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný a náhrada nákladů řízení mu náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se nicméně neztotožnil se soudem prvního stupně v názoru na některé přiznané úkony právní služby. Soud prvního stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za 16 úkonů právní služby včetně nahlížení do spisu a porady s klientem dne [datum] a dne [datum]. Nahlížení do spisu však v občanskoprávním řízení není úkonem honorovatelným dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a porady s klientem nebyly nijak doloženy. Na odměnu advokáta za tyto tři úkony tedy žalovanému nárok nevznikl. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak že žalovanému přiznal odměnu advokáta za 13 úkonů právní služby po [částka] dle § 7 advokátního tarifu, 13 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH v částce [částka], celkem tedy [částka].

23. Soud prvního stupně rovněž neprávně určil náhradu nákladů řízení vedlejšího účastníka ve výroku III. I ve vztahu k vedlejšímu účastníku platí, že mu jako procesně úspěšnému náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Vedlejšímu účastníku náleží podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. náhrada nezastoupeného účastníka za tři paušály po [částka] (vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a [datum]). Následně však převzala zastoupení vedlejšího účastníka advokátka JUDr. [jméno] [příjmení], má proto právo na náhradu nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu sestávající z odměny za 5 úkonů právní služby po [částka] (převzetí věci, účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum] a za vyjádření ze dne [datum]), dále na 5 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH v částce [částka], celkem tedy [částka] [ulice] účastník však požadoval výslovně pouze [částka], což je zcela v jeho dispozici. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak že vedlejšímu účastníku přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka].

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný a byl zastoupen advokátem, odvolací soud mu proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhradu za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši [částka]; celkem tedy [částka].

25. Rovněž o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníku bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. [ulice] účastník byl v odvolacím řízení plně úspěšný a byl zastoupen advokátem, odvolací soud mu proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, odměnu za jeden úkon v částce [částka] (za odvolání do nákladů řízení, kde byl předmětem řízení rozdíl mezi přiznanou náhradou a náhradou požadovanou, který činil [částka]), paušální náhradu za tři úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši [částka]; celkem tedy [částka].

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).