pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady materiální i nemateriální újmy vzniklé žalobci v důsledku [anonymizována dvě slova] zahájeného usnesením policie ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a vedeného následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž soud pravomocně rozhodl o zproštění žalobce obžaloby, neboť skutek nebyl shledán [anonymizována dvě slova]. Materiální újma měla žalobci vzniknout ve výši vynaložených prostředků na obhajobu v částce [částka], za nemateriální újmu představovanou psychickým strádáním, rozpadem partnerského vztahu a rodinných vazeb i zásahem do jeho bývalého společenského života požadoval žalobce částku [částka].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno usnesením [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], odboru hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne [datum rozhodnutí] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením sp. zn. [spisová značka] propustil žalobce ze zadržení za současného nahrazení vazby přijetím písemného slibu žalobce a stanovení probačního dohledu. Usnesením stejného policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo [anonymizována dvě slova] žalobce rozšířeno o další dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného [anonymizována dvě slova] daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] byla pro uvedený [anonymizováno] podána obžaloba k Městskému soudu v Praze, které byl žalobce rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum], zproštěn dle § 226 b) trestního řádu. Během tříletého [anonymizována dvě slova] žalobce přišel o práci, po zajištění věcí zůstal bez prostředků, rozpadl se mu dlouhodobý partnerský vztah, zhubl o 20 kg, přišel o veškeré sociální kontakty, propadl depresi, obával se, že by mohl být vzat do vazby nebo dokonce být odsouzen. U žalované uplatnil žalobce nároky dne [datum].

4. Po právním posouzení podle § 8, § 31 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce nebyl odsouzen, bylo [anonymizována dvě slova] žalobce zahájeno na základě nezákonného rozhodnutí, a byl tedy naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu. Současně vzal za prokázaný vznik imateriální újmy v příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutí se závěrem, že samotné konstatování porušení práva nelze považovat za dostatečnou satisfakci. Za adekvátní relutární náhradu označil částku [částka], v níž zohlednil, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný [anonymizována dvě slova] daně, poplatku a podobné povinné platby s [anonymizováno] sazbou 5 až 10 let, v rámci [anonymizována dvě slova] byl zadržen, byla u něj provedena domovní prohlídka a prohlídka osobního automobilu, který v té době užíval, a po dobu několika měsíců mu byly zajištěny jeho movité věci a veškeré hotovostní finanční prostředky, a nakonec i dopad [anonymizována dvě slova] do rodinného, soukromého i pracovního života žalobce, což označil za okolnosti výrazně umocňující nemajetkovou újmu žalobce. Naopak skutečnost, že o [anonymizována dvě slova] věděl jen žalobce a jeho nejbližší, délku řízení nepřesahující tři roky při jeho procesní náročnosti i předchozí [anonymizována dvě slova] žalobce posoudil jako okolnosti nemajetkovou újmu snižující. Soudem prvního stupně určená výše peněžní satisfakce pak dle jeho závěru odpovídala i srovnatelným případům popsaným v odůvodnění rozsudku. Vyhověl tak žalobnímu požadavku co do částky [částka] a ve zbylé částce [částka] žalobu zamítl. Z uplatněných vynaložených nákladů na obhajobu označil soud prvního stupně 10 úkonů za neúčelné. Jednalo se o vyúčtované porady žalobce s obhájkyní konané dne [datum] a [datum], v jejichž časové blízkosti se konala porada dne [datum], která již jím byla shledána účelnou, což soud prvního stupně odůvodnil tím, že mezi těmito poradami nebyly činěny žádné úkony a k rozboru důkazní situace dle něj postačila právě tato jedna porada. Za nedůvodné označil soud prvního stupně i porady žalobce s obhájkyní ve dnech [datum] a [datum], neboť dle něj již byla žalobci přiznána odměna za poradu uskutečněnou dne [datum], která předcházela nařízenému hlavnímu líčení na den [datum], a měla pokrýt přípravu žalobce na hlavní líčení. Jako úkony nesměřující ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí soud prvního stupně označil žádost o opravu a doplnění protokolu z [datum] a žádost o zrušení zajištění z [datum] podanou až po nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Vyhověl tak požadavku na náhradu majetkové újmy ve výši [částka] a co do částky [částka] žalobu v tomto nároku zamítl. Úrok z prodlení přiznal od [datum], tj. po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku. Současně opravil jako zřejmou chybu v počtech odlišnosti v částkách uvedených v písemném vyhotovení rozsudku oproti vyhlášenému znění rozsudku. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., shledal žalobce jako úspěšného co do částky [částka] a neúspěšného co do částky [částka], což hodnotil jako úspěch v rozsahu 73,9 % a v tomto rozsahu mu přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Proti části zamítavého II. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání v rozsahu částky [částka] představující nepřiznanou náhradu v předmětném [anonymizováno] řízení vynaložených nákladů na obhajobu žalobce za 5,5 úkonů právní služby nákladů, konkrétně za porady s klientem uskutečněné ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a za žádost o opravu protokolu ze dne [datum], vyčíslených 6 paušálních náhrad hotových výdajů, obojí dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) a DPH v zákonné výši. Poukázal na to, že již v řízení před soudem prvního stupně u jednotlivých porad uvedl, čeho se týkaly a proč byly nezbytné i přesto, že jim bezprostředně nepředcházel či po nich nenásledoval žádný úkon orgánů činných v [anonymizováno] řízení. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 748/19, podle nějž je možné jako neúčelnou posoudit skutečně jen takovou poradu s klientem, kdy její neúčelnost je zcela zjevná a pro obhájce předvídatelná. [příjmení] konaná dne [datum] představovala fakticky první delší poradu v přezkoumávané věci, kde byl žalobce seznamován s očekávaným průběhem [anonymizováno] řízení a s možnostmi obhajoby v dané fázi [anonymizováno] řízení. K tomuto nemohlo dojít již při převzetí obhajoby (jak neúčelnost odůvodnil soud prvního stupně), neboť k němu došlo v průběhu zadržení žalobce. Obhájkyni, které bylo krátce před tím doručeno usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], tehdy byla umožněna jen krátká porada se žalobcem před započetím jeho výslechu a ona sama bez hlubší znalosti věci neměla možnost probrat s obviněným očekáváný průběh [anonymizováno] řízení v dané věci a možnosti obhajoby. [příjmení] konaná dne [datum] následovala po všech proběhlých výsleších svědků v přípravném řízení a po nahlédnutí do spisu dne [datum] a jejím předmětem byl rozbor důkazní situace s ohledem na aktuální rozsah dostupného spisového materiálu. Nejbližší následující porada se konala až po osmi měsících ([datum]), tedy nikoliv v časové blízkosti. [příjmení] konaná dne [datum] se zabývala stejně jako porada dne [datum] (uznaná soudem prvního stupně) rozborem rozsáhlého důkazního materiálu nacházejícího se na USB disku o obsahu 310 344 složek (300 GB), proto byly obě v těsné časové návaznosti. [příjmení] ve dnech [datum] a [datum] se konaly za účelem důkladné přípravy na hlavní líčení konaná ve dnech [datum] a [datum]. Podle žalobce nelze ani jednu z uvedených porad hodnotit jako neúčelnou a celkový počet, frekvence a časová posloupnost porad odpovídá délce [anonymizováno] řízení, skutkové a právní složitosti [anonymizováno] věci, rozsahu spisového materiálu a především závažnosti možných následků pro obviněného. O účelnosti porad do určité míry svědčí i úspěch obhajoby, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně nepřiznal náhradu za úkon představující sepis žádosti o opravu a doplnění protokolu ze dne [datum], když jeho účelnost je dána již tím, že této žádosti bylo Městským soudem v Praze částečně vyhověno. Minimálně měl být posouzen jako ½ úkon dle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. b) AT alespoň ve výši ½ s režijním paušálem i DPH. Navrhla, aby odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci ještě částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbytku výrok II. potvrdil. Ohledně nákladů řízení nesouhlasil s nepřiznáním náhrady za uplatnění nároku u žalované, když se zjevně jedná o předžalobní výzvu. Upozornil, že právní zástupce není plátcem DPH.

6. K odvolání žalobce žalovaná uvedla, že se ohledně částky [částka] plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o neúčelnosti uplatněných úkonů. Co se týká uplatnění nároku u žalované, pak poukázala na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 20/13, usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1619/09, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 903/13, případně ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 701/10), podle níž předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Navrhla potvrzení napadené části rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

8. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 31 odst. 1, 3 a 4 cit. zák. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

10. Mezi účastníky bylo nesporné a soud prvního stupně také správně uzavřel, že došlo k naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za újmu vzniklou žalobci v souvislosti s [anonymizováno] řízením vedeným proti žalobci, které neskončilo jeho odsouzením. Předmětem přezkumu odvolacího soudu pak byl pouze částečně rozsah náhrady majetkové újmy, tj. nákladů na obhajobu žalobce v přezkoumávaném řízení. U nich soud prvního stupně označil celkem 10 úkonů obhajoby za neúčelné a nepřiznal tak jejich náhradu, přičemž ve svém odvolání žalobce u šesti, resp. 5,5 úkonů trval na jejich účelnosti a tedy na náhradě jejich nákladů v celkové výši [částka].

11. Odškodnitelnými náklady mohou být ve smyslu § 31 odst. 1, 3 cit. zák. jen takové náklady, které byly vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí, a nepostačuje, pokud byly vynaloženy pouze v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Z tohoto pohledu tedy odvolací soud přezkoumal v odvolání uplatněné úkony a dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že všechny žalobcem v odvolání konkretizované úkony lze považovat za účelně vynaložené na odstranění nezákonného usnesení o zahájení [anonymizováno] řízení.

12. Co se týká porady konané dne [datum], soud prvního stupně ji nepovažoval za účelnou z důvodu, že dle něj seznamování žalovaného s očekávaným průběhem [anonymizováno] řízení mělo být učiněno již při převzetí obhajoby. Odvolací soud ale souhlasí s žalobcem, že při převzetí obhajoby, ke kterému došlo během zadržení žalobce v rámci řízení o vazbě, mohla obhajoba v krátké době porady před výslechem (tato porada navíc nebyla ani žalobcem k náhradě majetkové újmy uplatněna) poskytnout žalobci pouze aktuální informace právě jen pro vazební řízení. [příjmení] konaná dne [datum] trvající dvě hodiny tak byla zcela účelná, neboť při ní již měla obhajoba dostatečné poznatky ze spisového materiálu a mohla při ní kvalifikovaně žalobce seznámit s očekávatelným průběhem řízení a zvolit pro žalobce vhodnou strategii. Takto učiněný úkon tedy odvolací soud považuje za zcela účelný, a to i přesto, že není provázaný s jiným úkonem orgánů činných v [anonymizováno] řízení.

13. I poradu konanou dne [datum] trvající hodinu a půl považuje odvolací soud za účelnou a potřebnou, neboť reflektovala daný aktuální stav [anonymizováno] řízení a potřebu rozebrat důkazní situaci bezprostředně poté, co byly v rámci přípravného řízení provedeny v období od [datum] do [datum] výslechy spoluobviněných a svědků, a obhajobě byl současně znám obsah [anonymizováno] spisu. Za takové situace již bylo možno očekávat, jakým směrem se bude ubírat další řízení, z čehož vyplývá i potřeba připravit se na případné další úkony orgánů činných v [anonymizováno] řízení.

14. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal účelnou i poradu konanou dne [datum] v délce trvání dvou hodin, byť v těsné časové souvislosti s další poradou dne [datum] trvající hodinu a čtvrt, která již byla soudem prvního stupně posouzená jako účelná. Pokud je rozebírán rozsáhlý důkazní materiál, což vyplývá z obsahu USB disku, je logicky odůvodněna i potřeba více porad. I z délky jejich trvání je zřejmé, že na druhé z porad již bylo doprojednáváno to, co se nestihlo při první poradě. Není tak třeba, aby mezi poradami došlo k nějakému úkonu orgánů činných v [anonymizováno] řízení proto, aby byla shledána účelnost obou, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. Navíc z dokazování je zřejmé, že obě porady byly účelně využity k následnému podání návrhu žalobce na zastavení [anonymizována dvě slova] dne [datum] s doplněním dne [datum].

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na den [datum] bylo nařízeno hlavní líčení, a je tak zřejmé, že po osmi měsících od poslední porady bylo třeba na ně provést aktuální přípravu. Rozsah důkazního a spisového materiálu podle závěru odvolacího soudu odůvodňuje všechny tři na sebe navazující porady dne [datum], trvající hodinu a půl, dne [datum] trvající tři hodiny i dne [datum] trvající hodinu a čtvrt (tuto soud prvního stupně označil za účelnou a přiznal její náhradu), které zjevně bezprostředně souvisely s uvedeným hlavním líčením.

16. Pokud jde o požadavek žalobce na náhradu za sepis žádosti o opravu a doplnění protokolu z hlavního líčení konaného dne [datum] ze dne [datum], pak je zřejmé, že při rekapitulaci provedeného hlavního líčení vychází soud z protokolu z jednání, přičemž každý z účastníků má právo požadovat jeho opravu, pokud údaje v něm neodpovídají tomu, co bylo při hlavním líčení řečeno a mnohdy opravdu může záležet na jednotlivých slovech v něm uvedených, která mohou zcela změnit význam řečeného. Jestliže žádosti bylo byť z části vyhověno, je zřejmé, že byla důvodná a zároveň je zřejmé, že péče o správnost zachycení obsahu hlavního líčení je opět činností, která může mít vliv na následné rozhodnutí soudu. I z tohoto důvodu považuje odvolací podání takové žádosti za účelné a směřující ke změně nebo zrušení. Ohodnocení tohoto úkonu požadované žalobcem jako ½ úkon pak odpovídá složitosti úkonu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. b), odst. 3 a. t.

17. Vzhledem k uvedenému tedy dospěl odvolací soud k závěru, že všech 5,5 úkonů uplatněných v odvolání splňuje podmínky účelnosti vynaložení nákladů na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a žalobci přísluší za ně náhrada. Odvolací soud se současně ztotožňuje s náhradou ve výši [částka] tak, jak ji požadoval žalobce, neboť její zjištění jako odměny advokáta za 5,5 úkonů právní služby po [částka] a náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po [částka] je v souladu s § 10 odst. 3 písm. c) a § 13 odst. 3 a. t., přičemž ve smyslu § 23a zák. č. 85/1996 Sb. má advokát právo požadovat i DPH ve výši [částka]. Proto odvolací soud v rozsahu uvedené částky změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený II. výrok rozsudku i s důvodně požadovaným zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku.

18. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť neúspěch žalobce (co do částky [částka] ve vztahu k tarifní hodnotě představující částku [částka]) byl poměrně nepatrný. Výši nákladů určil odvolací soud jako náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], náhradu nákladů právního zastoupení žalobce představující odměnu advokáta za 5,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, doplnění žaloby z [datum], účast u ústního jednání dne [datum], ½ úkon za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. a dále za 2 úkony právní služby (podání odvolání, účast na jednání dne [datum]) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., a dále náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po [částka] Celkem tak činí výše nákladů žalobce [částka].

19. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nelze žalobci přiznat jako účelně vynaložený úkon právní služby podání ze [datum], kterým jsou pouze doplňována absentující skutková tvrzení v žalobě, byť na výzvu soudu. Dle odvolacího soudu nelze přiznat jako účelně vynaložený úkon ani uplatnění nároku u žalované. Ohledně něj správně žalovaná poukázala na konstantní judikaturu Ústavního soudu, která v souladu s právní teorií dovodila, že předběžné projednání nároku není jakousi obdobou kontradiktorního soudního řízení ani správním řízením, které si může vyžádat potřebu právního zastoupení, ale postupem usilujícím o mimosoudní vyřešení věci (srov. [příjmení], P. odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 186), jehož náklady účastníci zásadně nesou sami. Samo vyloučení nároku na náhradu nákladů právního zastoupení při předběžném projednání nároku má pak dle Ústavního soudu zabránit účelovému navyšování nároku poškozeného.

20. Nad rámec odůvodnění ještě odvolací soud uvádí, že nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, kterým„ opravil“ výrok rozsudku oproti jeho vyhlášenému znění. Uvedení zcela odlišných částek ve vyhlášení rozsudku oproti částkám uvedeným v písemném vyhotovení rozsudku poukazuje pouze na nepřipravenost soudce vyhlásit správné rozhodnutí (s tím, že se vše dopočítá správně až při písemném zpracování rozsudku) a rozhodně nepředstavuje chybu, kterou lze opravit postupem podle § 164 o. s. ř. Postupem, který soud prvního stupně zvolil, neoprávněně a v rozporu se vázaností soudu vyhlášeným rozsudkem ve smyslu § 156 odst. 3 o. s. ř. zasáhl do rozsahu přiznaných a zamítnutých částek v rámci předmětu řízení. Judikatura, o kterou svůj postup opřel, je této situaci zcela nepřiléhavá. Jen vzhledem k tomu, že tento nesprávný postup žádný z účastníků nenamítal, i s ohledem na jinak velmi kvalitní zpracování celého rozsudku a nakonec i v zájmu neprodlužování řízení nepřistoupil odvolací soud k tomu, že by napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně, aniž by se zabýval vlastním předmětem, jak by si postup soudu prvního stupně zasloužil.