o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 5/2020-146,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013 (dále také jen posuzované řízení). Žalobkyně v řízení vystupovala v pozici žalované, žalobcem bylo Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], které se domáhalo vůči žalobkyni zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužných úhrad na opravy a údržbu bytového hospodářství. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončeno bylo rozsudkem ze dne [datum], který právní moci nabyl [datum].

3. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nejprve konstatoval, že ve vztahu k žalobkyni trvalo řízení od [datum] tj. od data, kdy jí byla doručena žaloba, do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým byla žaloba zmítnuta, tedy celkem 7 let a 7 měsíců. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích. Délku řízení sice nepovažoval za krátkou, ale s ohledem na okolnosti za ještě přiměřenou. Soud prvního stupně po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotil jako standardně složitou. Poukázal ale na procesní složitost řízení, které probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, rovněž bylo rozhodováno o věcné příslušnosti soudu, v průběhu řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí, konalo se několik jednání. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně se na celkové délce řízení částečně podílela, když žádala o ustanovení advokáta a o odročení jednání. Význam řízení pro žalobkyni hodnotil soud prvního stupně jako velmi nízký, neboť částka [částka] s příslušenstvím, která byla předmětem řízení, byla s ohledem na majetkové poměry žalobkyně pro žalobkyni nevýznamná. Žalobkyně také byla či je účastnicí mnoha dalších řízení, což významně snižuje intenzitu pociťované újmy z délky řízení. Soud prvního stupně nepřihlédl k vyššímu věku žalobkyně, když z její procesní aktivity v mnoha jiných soudních řízeních je podle jeho názoru patrné, že její věk nepředstavuje žádnou výraznou překážku či faktor zvyšující intenzitu újmy. V posuzovaném řízení byly činěny úkony v přiměřených lhůtách, procesní postup byl plynulý pouze s výjimkou jednoho průtahu v odvolacím řízení, který trval cca 1 rok a 3 měsíce. Na základě popsaných skutečností soud prvního stupně uzavřel, že v posuzované věci nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, a žalobkyni tudíž nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Tento závěr vedl soud prvního stupně k tomu, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně označila za překvapivé a vytkla soudu prvního stupně, že nereflektoval judikatorní závěry, které na projednávanou věc dopadají. Poukázal na to, že v obdobných kauzách, v nichž žalobkyně žádala o náhradu nemajetkové újmy, již bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, k tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2475/2020-186 a Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Co 64/2020. Zdůraznila, že judikatura se již ustálila v závěru, že ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. platí vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a důkazy se v tomto ohledu v zásadě nevyžadují (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1536/11). Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak dle jejího názoru flagrantním projevem odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Vyjádřila se i k průběhu posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013. Zdůraznila, že první rozsudek ve věci byl odvolacím Vrchním soudem v Praze zrušen pro nepřezkoumatelnost, tato okolnost má přitom význam pro posouzení délky řízení, soud prvního stupně se tím však vůbec nezabýval. Rovněž opominul řádně zhodnotit průtah delší než 1 rok v odvolacím řízení. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že pravým důvodem takto vadného rozhodnutí soudu prvního stupně byla skutečnost, že soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M., je v konfliktu s právním zástupcem žalobkyně, který na soudkyni v jiné věci podával pro její chování stížnost. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání, přitom aby vyloučil z budoucího rozhodování soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně písemné vyjádření nepodala.

6. Odvolací soud již ve věci rozhodoval, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 147/2021-191, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. o věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Na základě dovolání podaného žalobkyní Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2612/2021-223, zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím, a v závislém výroku II. o nákladech řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že při své úvaze o vlivu postupu orgánu veřejné moci na výši konečného finančního zadostiučinění opomenul nepřezkoumatelnost v pořadí prvního rozsudku Městského soudu v Praze a tím vyvolané procesní komplikace. Nejvyšší soud odkázal na své rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2476/2015, v nichž konstatoval, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Zdůraznil, že přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci. Nejvyšší soud proto přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu co do částky [částka] s příslušenstvím a odvolacímu soudu uložil, aby při své úvaze o přiměřené výši zadostiučinění přihlédl též k dosud opomenutým skutečnostem vztahujícím se k postupu orgánu veřejné moci v průběhu posuzovaného řízení. V rozsahu, v němž byla žalobkyni přiznána částka [částka] s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co do částky [částka] s příslušenstvím, tak i po zásahu dovolacího soudu zůstal rozsudek odvolacího soudu nedotčen.

8. Odvolací soud proto z podnětu podaného odvolání znovu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. Poté dospěl i ve světle závěrů Nejvyššího soudu k názoru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

9. Námitkám vznesenými žalobkyní vůči soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M., se odvolací soud věnoval již ve svém předchozím rozsudku a žádné skutečnosti svědčící pro její podjatost ve věci neshledal.

10. Odvolací soud stejně jako ve svém předchozím rozsudku shledal, že délka posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013, které bylo ve vztahu k žalobkyni započato doručením žaloby dne [datum] a trvalo 7 let a 7 měsíců, byla nepřiměřená. Přestože z procesního hlediska bylo řízení do jisté míry složité a sama žalobkyně se částečně na jeho délce podílela, nelze u řízení, které ze skutkového hlediska složité nebylo, takto dlouho dobu trvání akceptovat. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud uzavřel, že žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích.

11. Při určení výše peněžního zadostiučinění odvolací soud vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž v VI. části Nejvyšší soud uvedl, že za přiměřené považuje, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Posuzované řízení přitom netrvalo tak dlouho, aby byl důvod vycházet z vyšší částky než [částka] za rok řízení. Za celé řízení v trvání 7 let a 7 měsíců tak základní částka činí [částka].

12. Dále se odvolací soud v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 zabýval posouzením toho, zda jsou dány důvody pro zvýšení či snížení této základní částky. Po skutkové stránce bylo posuzované řízení standardně složité, neshledal proto důvod ke snížení základní částky pro skutkovou složitost případu.

13. Důvodem pro snížení základní částky peněžního zadostiučinění je ale procesní složitost posuzovaného řízení. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval platebním rozkazem a poté dvakrát rozsudkem ve věci samé, jednou rozhodoval soud odvolací. Rovněž bylo rozhodováno o věcné příslušnosti soudů. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, musel soud v posuzovaném řízení reagovat i na změnu žaloby ze dne [datum] a na doplnění a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], o nichž rozhodl dne [datum]. Procesně soud rozhodoval o návrhu na přerušení řízení, o návrhu na pokračování v řízení, o návrhu na ustanovení zástupce. Soud rovněž činil řadu jiných úkonů (opakované zasílání vzájemných podání účastníků a výzvy k vyjádření se ve věci, výzva k doplnění blanketního odvolání žalobce). Opakované předkládání věci nadřízeným soudům (k rozhodnutí o věcné příslušnosti a k rozhodnutí o odvolání), jakož i další rozhodování o návrzích účastníků řízení se přitom samozřejmě musí na délce řízení projevit. Účastníkům jistě nelze přičítat k tíži, že využívali svých procesních práv, ovšem je zřejmé, že soud potřebuje jistý čas k tomu, aby o nich rozhodl, což se nutně odrazí v celkové délce řízení. Pro tuto procesní složitost, která se odrazila v délce řízení, je na místě snížit základní částku peněžního zadostiučinění o 30%.

14. Dalším důvodem pro snížení základní částky peněžního zadostiučinění je skutečnost, že i žalobkyně se na délce řízení podílela. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně žádala o odročení jednání nařízených na [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně rovněž podala dne [datum] žádost o ustanovení zástupce, která byla s ohledem na majetkové poměry žalobkyně zcela nedůvodná, soud nicméně musel provést šetření o majetkových poměrech žalobkyně, žalobkyně žádala o prodloužení lhůty k předložení dokladů o svých majetkových poměrech, a následně usnesením ze dne [datum] soud její žádost zamítl. Značný vliv na délku řízení mělo také přerušení řízení na návrh účastníků dle § 110 o.s.ř., které trvalo jeden rok od [datum] do [datum]. Žalobkyně přitom byla navrhovatelem (spolu s druhým účastníkem řízení), tudíž tuto dobu, kdy řízení neběželo, nelze přičítat k tíži soudu, ale právě k tíži žalobkyně. Celkem se tak žalobkyně podílela na prodloužení řízení v souhrnu o cca rok a půl. Z toho důvodu odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 20%.

15. Odvolací soud dále hodnotil význam řízení pro žalobkyni. Žalovaná namítala, že význam řízení pro žalobkyni byl snížen tím, že žalobkyně se účastní mnoha dalších soudních sporů. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je účastníkem několika desítek soudních sporů, dvacet vede, nebo vedla, přímo u soudu prvního stupně, deset pak u Okresního soudu v Domažlicích. Skutečnost, že účastník vede větší množství sporů v řádu desítek, jej ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené případnou nepřiměřenou délkou jednoho z vedených řízení staví do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení, jak již dovodila judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1661/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3725/2013, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2527/2019). S přihlédnutím k tomu, že v posuzovaném případě nebyla předmětem řízení nijak vysoká částka, snižuje velký počet řízení, jichž se žalobkyně účastní, význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, což je důvodem pro snížení základní částky o 10%.

16. Významem řízení pro žalobkyni ovlivňuje i její věk. Žalobkyně je narozena v roce 1934. V době, kdy započalo posuzované řízení, jí bylo necelých 79 let. Jak již Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4904/2016, negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces; platí tedy, že u osob ve vyšším věku je zvýšený význam řízení presumován a nelze bez dalšího dovodit, že pokud žalobkyni, která je osobou ve vyšším věku, její zdravotní stav umožňoval aktivní účast na posuzovaném řízení, tato presumpce zvýšeného významu řízení pro ni neplatí. Ačkoli tedy v tomto případě a i v případech jiných řízení, jichž se žalobkyně účastní, byla procesně aktivní, jak uvádí soud prvního stupně, neznamená to, že by neplatily citované závěry Nejvyššího soudu. S přihlédnutím k vyššímu věku žalobkyně a z toho plynoucího vyššího významu řízení pro žalobkyni, je nutno zvýšit základní částku o 10%. K vyššímu navýšení základní částky důvod není s ohledem na to, že předmětem posuzovaného řízení nebyla vysoká částka.

17. Odvolací soud pak v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu hodnotil dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. i to, jak se projevil na délce posuzovaného řízení postup soudu. Jak zjistil soud prvního stupně, v posuzovaném řízení byl první prvostupňový rozsudek vyhlášen dne [datum], po jeho zrušení pro nepřezkoumatelnost byl druhý prvostupňový rozsudek vyhlášen dne [datum]. Řízení se v důsledku pochybení soudu prodloužilo o cca 2 a půl roku, toto prodlení bylo způsobeno jednak postupem prvostupňového soudu, který vydal nepřezkoumatelný rozsudek, ale také v důsledku průtahu, k němuž došlo v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze, který více než rok o odvolání nerozhodl. Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu soudu prvostupňového i odvolacího došlo k výraznému prodloužení posuzovaného řízení, přistoupil odvolací soud ke zvýšení základní částky o 25%. Vzal přitom v úvahu i to, že žalobkyně se na délce řízení také podílela, a z toho důvodu byla základní částka snížena, podíl soudu na délce řízení byl však vyšší než podíl žalobkyně, proto je i provedené zvýšení za postup soudu vyšší než snížení za podíl žalobkyně.

18. Odvolací soud z výše uvedených důvodů snížil základní částku stanovenou na [částka] o 30% z důvodu složitosti věci, o 20% z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, o 10% z důvodu sníženého významu pro velký počet vedených řízení. Základní částku pak zvýšil z důvodu vyššího věku žalobkyně o 10% a z důvodu postupu soudu v posuzovaném řízení o 25%. Celkem tak základní částku snížil o 25%.

19. Žalobkyni tedy náležela náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka]. [příjmení] [částka] jí již byla pravomocně přiznána předchozím rozsudkem odvolacího soudu, který v této části zůstal v dovolacím řízení nedotčen. K doplacení tak zbývá [částka]. Žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznaného peněžního zadostiučinění a to dle VII. části stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum], lhůta šesti měsíců dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. tedy uplynula dne [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném v zamítavém výroku I. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, co do zbytku uplatněného nároku, který zůstal předmětem řízení, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím, a který odvolací soud neshledal důvodným, napadený zamítavý výrok potvrdil.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). V obou případech odvolací soud vyšel z § 142 odst. 3 o.s.ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.) a přiznal žalobkyni, která byla úspěšná se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1989/2015, nebo v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, odměna advokáta se v těchto případech vypočte z tarifní hodnoty stanovené po [datum] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. z [částka], a činí [částka]. Před soudem prvního stupně vykonal právní zástupce žalobkyně šest úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum] a [datum] a účast u ujednání dne [datum]), za které mu náleží odměna ve výši [částka], dále mu náleží šest paušálních náhrad po [částka] (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH v částce [částka], k tomu nutno připočíst soudní poplatek [částka], celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně [částka]. Před odvolacím soudem právní zástupce žalobce vykonal dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u jednání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka] a 21% DPH v částce [částka], celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí [částka]. Před dovolacím soudem právní zástupce žalobkyně vykonal jeden úkon právní služby (podání dovolání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka] a 21% DPH v částce [částka], k tomu nutno připočíst soudní poplatek [částka], celkem náhrada nákladů dovolacího řízení činí [částka]. V dalším řízení před odvolacím soudem právní zástupce žalobkyně vykonal jeden úkon právní služby (účast u jednání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka] a 21% DPH v částce [částka], celkem náhrada nákladů dalšího odvolacího řízení činí [částka].