o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] (výrok II.).

2. V tomto [anonymizováno] se původně jako jediný žalobce domáhal Ing. [jméno] [příjmení] zaplacení částky [částka] z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Škoda měla Ing. [jméno] [příjmení] vzniknout v souvislosti s [anonymizována dvě slova] zahájeným proti němu usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] a následně vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná částka představovala náklady obhajoby, které Ing. [jméno] [příjmení] v [anonymizována dvě slova] vynaložil, neboť byl zastupován advokátem, nejdříve JUDr. [příjmení] a následně JUDr. [příjmení] (současným žalobcem). Žalovaná připouštěla, že s ohledem na výsledek [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je třeba usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] označit za nezákonné, čímž je splněna první z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. Namítala však, že Ing. [jméno] [příjmení] vůbec netvrdil, že by náklady na obhajobu skutečně vynaložil, když uváděl toliko, že částka [částka] byla jen vyúčtována.

3. V průběhu [anonymizováno] přistoupil na návrh Ing. [jméno] [příjmení] jako druhý žalobce [osobní údaje žalobce], a to z důvodu postoupení části pohledávky, současně soud prvního stupně připustil změnu žaloby, dle níž se nyní [jméno] [příjmení] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] a [osobní údaje žalobce] částky [částka], celkem tedy předmětem [anonymizováno] byla částka [částka].

4. Ing. [jméno] [příjmení] po několika změnách žalobních tvrzení a poté, co byl soudem prvního stupně poučen o nutnosti prokázat vznik škody, tvrdil, že JUDr. [příjmení] uhradil dne [datum] převodem na účet částku [částka] jako zálohu na odměnu za obhajobu, přičemž platba byla provedena z účtu [jméno] [příjmení], kterému pak Ing. [jméno] [příjmení] částku [částka] uhradil. Dále tvrdil, že mu fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtoval [osobní údaje žalobce] za právní služby částku [částka], k prokázání toho, že Ing. [jméno] [příjmení] tuto částku zaplatil, předložil příjmový pokladní doklad ze dne [datum], kterým [osobní údaje žalobce] potvrdil příjem této částky. Další právní služby vyúčtoval [osobní údaje žalobce] Ing. [jméno] [příjmení] fakturou [číslo] ze dne [datum] na [částka], k prokázání toho, že Ing. [jméno] [příjmení] tuto částku zaplatil, předložil příjmový pokladní doklad ze dne [datum], kterým [osobní údaje žalobce] potvrdil příjem této částky.

5. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy žalobcem a) byl Ing. [jméno] [příjmení] v rozsahu částky [částka] a žalobcem b) [osobní údaje žalobce] v rozsahu částky [částka]. Soud prvního stupně žalobu obou žalobců zamítl. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce uhradil [částka], která měla představovat zálohu na odměnu JUDr. [ulice] za obhajobu, z provedených důkazů vyplynulo, že tuto částku uhradil [jméno] [příjmení]. Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] o úhradě této částky Ing. [jméno] [příjmení] hodnotil soud prvního stupně jako účelové s cílem obejít konstrukci zákona č. 82/1998 Sb., resp. zákona č. 40/1964 Sb. a dosáhnout náhrady škody na státu i navzdory tomu, že fakticky nikdy škoda nevznikla. Soud prvního stupně také neuvěřil tvrzení Ing. [jméno] [příjmení], že uhradil JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] částku [částka] za právní služby dle faktury č. [spisová značka]. Soud prvního stupně uvedl, že potvrzení o platbě, které vystavil sám [osobní údaje žalobce], k prokázání platby nepostačuje, navíc za situace, kdy Ing. [jméno] [příjmení] nejprve tvrdil, že tento závazek zanikl splněním již dne [datum], kdy byla vystavena platební směnka. Totéž uvedl soud prvního stupně i k faktuře č. [spisová značka] na [částka], kterážto částka ovšem ani nebyla předmětem řízní. Z důvodu neunesení důkazního břemene vzniku škody tedy soud prvního stupně žalobu zamítl.

6. Na základě odvolání obou tehdejších žalobců odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soudu prvního stupně vytkl, že pochybil při posouzení nároku Ing. [jméno] [příjmení], když bylo zjištěno, že záloha [částka] za právní služby poskytnuté advokátem JUDr. [příjmení] byla uhrazena, a pokud se soud prvního stupně nespokojil s písemným prohlášením [jméno] [příjmení], že mu Ing. [jméno] [příjmení] uhradil tuto částku, kterou za něho zaplatil, měl [jméno] [příjmení] vyslechnout jako svědka a teprve poté hodnotit, zda Ing. [jméno] [příjmení] dostatečně prokázal, že tuto částku uhradil. Pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud i v posouzení nároku na náhradu škody v rozsahu částky [částka] přestavující úhradu za právní služby poskytnuté JUDr. [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně sice správně konstatoval, že nečíslované potvrzení o platbě, které vystavil [osobní údaje žalobce] a prokazuje jím oprávněnost svého nároku, nepostačuje samo o sobě k prokázání platby, soud prvního stupně nicméně pochybil, když JUDr. [jméno] [příjmení] v tomto smyslu nepoučil dle § 118a o. s. ř. a nevyzval k doplnění dalších důkazů. Věc tak odvolací soud vrátil soudu prvního stupně zpět k odstranění vytčených pochybení.

7. Po zrušení rozsudku soud prvního stupně poučil žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že musí předložit důkazy k prokázání svého tvrzení, že mu Ing. [jméno] [příjmení] uhradil dne [datum] částku [částka] za právní služby. Žalobce [osobní údaje žalobce] předložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou s Ing. [jméno] [příjmení], dle které mělo dojít ke zrušení předchozích smluv o postoupení dílčích pohledávek, současně měla být z Ing. [jméno] [příjmení] na žalobce postoupena pohledávka v celkové výši [částka], strany deklarovaly, že jsou mezi nimi sporná práva související s úhradou poskytnutých právních služeb vystavením směnky a vystavením příjmových pokladních dokladů ze dne [datum] a úhradou částek v nich uvedených, o těchto sporných právech prohlásily, že je narovnáním ruší. Dále žalobce [osobní údaje žalobce] předložil doklad o vkladu hotovosti na bankovní účet, dle kterého Ing. [jméno] [příjmení] vložil dne [datum] na účet JUDr. [jméno] [příjmení] částku [částka] a částku [částka]. Současně oba dosavadní žalobci navrhli, aby s ohledem na postoupení pohledávky jako žalobce nadále vystupoval pouze [osobní údaje žalobce]. Na základě toho soud prvního stupně usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce tak, že jediným žalobcem je [osobní údaje žalobce].

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že s Ing. [jméno] [příjmení] bylo usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] zahájeno [anonymizována dvě slova], které bylo následně vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], přičemž s ohledem na výsledek [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby, je třeba usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] označit za nezákonné, čímž je splněna první z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/98 Sb.

9. Soud prvního stupně ve svém novém rozsudku znovu konstatoval, že vznik škody je v tomto případě nutno posuzovat v souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, neboť k vydání usnesení [stát. instituce], Obvodního ředitelství policie [obec] I, SKPV, [číslo jednací], které je ve smyslu zákona 82/1998 Sb. považováno za nezákonné, došlo za doby účinnosti zákona č 40/1964 Sb. Škodou ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb. je majetková újma, tedy taková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a spočívá ve zmenšení jeho majetku. Vznik dluhu sám o sobě podle zákona č. 40/1964 Sb. ještě škodu nepředstavoval, ke vzniku škody dochází až poté, co poškozený dluh uhradil, tj. vynaložil ze svého majetku odpovídající peněžní prostředky, a tím svůj majetek zmenšil (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně také zdůraznil, že dle zákona č. 82/1998 Sb. jsou nahrazovány náklady právního zastoupení, které byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, jedná se ale pouze o takové náklady, které byly poškozeným jednak skutečně a prokazatelně zaplaceny a dále byly vynaloženy účelně.

10. Soud prvního stupně uvedl, že nová tvrzení žalobce vzbuzují pochybnosti ohledně věrohodnosti. Co se týká úhrady faktur č. [spisová značka] a č. [spisová značka], pochybnosti vzbuzuje, že téměř po pěti letech byly uhrazeny pohledávky, která vznikly ke dni ukončení právního zastupování (tj. k [datum]), úhrada byla prokazována toliko nečíslovanými příjmovými pokladními doklady, které vystavil sám žalobce. Dohoda o narovnání ze dne [datum] a potvrzení o vkladech částek [částka] a [částka], pak dle soudu prvního stupně byly účelovou snahou o prokázání toho, že došlo ke vzniku škody na majetku poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně upozornil, že v průběhu celého [anonymizováno] žalobce a poškozený předkládali listiny k prokázání vzniku škody, které si vzájemně odporovaly. Vyjádřil podiv nad tím, že ačkoli bylo tvrzeno, že k úhradě obhajného ze strany Ing. [jméno] [příjmení] žalobci došlo jak vystavením směnky, tak také úhradou dne [datum], byla za tohoto stavu uzavřena dohoda o narovnání, v níž fakticky žalobce doznal, že příjmové pokladní doklady ze dne [datum] obsahovaly předstíraná potvrzení o úhradě, a požadoval po poškozeném provedení skutečné úhrady. Z toho soud prvního stupně dovozoval sníženou věrohodnost původního žalobce i současného žalobce. Změny a opravy skutkových tvrzení v závislosti na vývoji [anonymizováno], považoval soud prvního stupně za účelové s cílem obejít konstrukci zákona č. 82/1998 Sb., resp. zákona č. 40/1964 Sb., a domoci se náhrady škody, přestože ve skutečnosti nikdy nevznikla. Z těchto důvodů žalobu zamítl.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal nyní již jen jediný žalobce [osobní údaje žalobce] včasné odvolání. V něm vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně hledal důvod pro zamítnutí žaloby i za cenu ignorování skutkových zjištění vyplývajících z provedených důkazů. Upozornil, že co do částky [částka] odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení uložil soudu prvního stupně, aby vyslechl svědka [příjmení], soud prvního stupně tohoto svědka vyslechl, svědek uhrazení částky [částka] potvrdil, žalobce zdůvodnil účelnost jednotlivých úkonů právní služby, soud prvního stupně to však nijak nereflektoval. Ohledně zbývající částky [částka] soud prvního stupně přijal dohodu o postoupení pohledávek a po celou dobu [anonymizováno] v žalobci vyvolával dojem, že žalobě vyhoví, následně však překvapivě žalobu zamítl, když pouze uvedl, že se mu postup žalobce jeví jako účelový. Závěr soudu prvního stupně, že nedošlo k úhradě nákladů za obhajobu Ing. [příjmení] [jméno] [příjmení], žalobce odmítl. Poukázal na úhradu směnkou, která je jako cenný papír též platebním prostředkem, který může nahradit úhradu v penězích. Ing. [jméno] [příjmení] tedy provedl úhradu poskytnutých právních služeb JUDr. [příjmení] směnou – obchodovatelným cenným papírem. Následnou úhradu faktur hotovostí v penězích, soud prvního stupně zhodnotil jako bezdůvodné obohacení. To je však v rozporu s původním tvrzením soudu, že k úhradě služeb směnkou, a tím ke škodě, nedošlo a dojít nemohlo. Dle žalobce musela být nevyhnutelně minimálně jedna z předmětných úhrad provedena a započtena na poskytnuté právní služby. Vzhledem k postoji soudu prvního stupně vznikl mezi původním žalobcem a novým žalobcem spor o to, zda došlo k úhradě dluhu původního žalobce za právní služby poskytnuté novým žalobcem. Proto přistoupili k uzavření dohody o narovnání, kterou nahradí sporná a pochybná vzájemná práva a povinnosti novými, o kterých pochyb nebude. Soud prvního stupně ale bez jakéhokoliv podkladu v provedeném dokazování uzavřel, že JUDr. [příjmení] novou smlouvou o postoupení pohledávek přiznal, že mu původní dluh Ing. [příjmení] nikdy nebyl uhrazen. Nic takového se však ve smlouvě o postoupení pohledávek neuvádí. Žalobce spolu s dohodou o narovnání a smlouvou o postoupení pohledávky předložil též bankovní doklady o tom, že Ing. [příjmení] uhradil JUDr. [příjmení] odměnu za obhajobu složením finančních prostředků na účet JUDr. [příjmení]. Žalobce je toho názoru, že tento důkaz o úhradě poskytnutých právních služeb je nezpochybnitelný, a soud prvního stupně jej úmyslně ignoroval, aby mohl žalobu zamítnout.

12. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že v [anonymizováno] prokázal, že Ing. [jméno] [příjmení] v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] vznikla škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu, a je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím na straně jedné a vznikem škody Ing. [příjmení] na straně druhé. Rovněž uvedl tvrzení o účelnosti vykonaných úkonů právní služby a předložil důkazy k jejich prokázání. Stejně tak bylo žalobcem prokázáno, že nárok Ing. [příjmení] na náhradu škody byl řádně postoupen na žalobce. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

13. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že v části je odvolání nedůvodné, v části ale rozsudek trpí vadami, pro něž je nutno jej zrušit.

14. Po právní stránce soud prvního stupně správně aplikoval vedle zákona č. 82/1998 Sb. i zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, k zahájení [anonymizována dvě slova] se žalobcem a) došlo dne [datum], přitom je to právě rozhodnutí [stát. instituce], Obvodního ředitelství policie [obec] I, SKPV, [číslo jednací], o zahájení [anonymizována dvě slova], které je nezákonným rozhodnutím zakládajícím nárok na náhradu škody. V souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů, je tedy nutné vycházet z právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., ten přitom za škodu považoval majetkovou újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu, pouhý vznik dluhu tedy ke vzniku škody nepostačoval.

15. Odvolací soud musí vytknout soudu prvního stupně, že se nedržel závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného v předchozím zrušujícím usnesení ohledně části nároku ve výši [částka], který představoval škodu vzniklou úhradou obhajného advokátovi JUDr. [příjmení]. V [anonymizováno] bylo zjištěno, že JUDr. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] částku [částka] jako zálohu na právní pomoc, a že tuto částku zaplatil [jméno] [příjmení] Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby vyslechl svědka [jméno] [příjmení], a pokud z jeho výpovědi bude prokázáno, že mu Ing. [jméno] [příjmení] skutečně uhradil částku [částka], aby posoudil účelnost jednotlivých provedených úkonů právní služby, neboť pouze ty náklady obhajoby, které byly vynaloženy účelně, lze zahrnout do škody, za níž odpovídá stát. Soud prvního stupně svědka [jméno] [příjmení] vyslechl, svědek potvrdil, že mu Ing. [jméno] [příjmení] částku [částka] uhradil, nepamatoval si již jakým způsobem, zda v hotovosti nebo na účet, potvrdil nicméně, že napsal prohlášení ze dne [datum], v němž uváděl, že mu uvedenou částku zaplatil v hotovosti. Soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud uzavřel, že zaplacení částky [částka] nebylo prokázáno. Svědek [příjmení] poté, co byl řádně poučen o následcích nepravdivé výpovědi, jednoznačně potvrdil, že mu Ing. [jméno] [příjmení] částku [částka], kterou za něho uhradil za obhajné JUDr. [příjmení], zaplatil, skutečnost, že si již nepamatoval, jakým způsobem se tak stalo, je ohledem na dobu, která uběhla, pochopitelná. Na základě provedených důkazů tak lze uzavřít, že zaplacení částky [částka] bylo prokázáno. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud se dále nevěnoval posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní pomoci, které v [anonymizována dvě slova] vedeném proti Ing. [jméno] [příjmení] vykonal JUDr. [příjmení].

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky [částka] zrušil dle § 219a odst. 2 o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu [anonymizováno]. Soud prvního stupně se bedlivě zaměří na posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní pomoci. V žalobních tvrzeních jsou jednotlivé úkony popsány, důkazní břemeno k prokázání jejich účelnosti nese žalobce. Ve svém novém rozsudku soud prvního stupně zdůvodní, které úkony za účelné považoval, které nikoli, přitom v rozsahu těch úkonů, které byly vynaloženy účelně, je nárok důvodný.

17. Další závazný pokyn odvolacího soudu vyslovený v předchozím zrušujícím usnesení soud prvního stupně respektoval. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil, že k prokázání svého nároku musí předložit důkazy, které nade vši pochybnost prokazují jeho tvrzení, že mu dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] skutečně uhradil částku [částka]. Soud prvního stupně tak učinil usnesením ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce se tedy mýlí, pokud v odvolání uváděl, že nebyl soudem prvního stupně poučen dle závazného právního názoru odvolacího soudu. Žalobce však žádné důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení neoznačil. Namísto toho žalobce představil zcela novou, (v pořadí již třetí) verzi tvrzení o úhradě nákladů obhajoby, když tvrdil, že Ing. [jméno] [příjmení] vložil dne [datum] na jeho účet částku [částka] a částku [částka], což i doložil potvrzeními o vkladu a výpisem z účtu.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že opakovaně měněná tvrzení žalobce (a předtím i Ing. [jméno] [příjmení]) o způsobech, jak byly uhrazeny náklady na obhajobu, kterou provedl sám žalobce [příjmení] [příjmení], jsou nevěrohodná a potvrzují závěr, že jednali s cílem obejít podmínky vzniku škody dle zákona č. 82/1998 Sb. a zákona č. 40/1964 Sb.

19. Snaha o to obejít zákon plyne totiž přímo z účastnické výpovědi žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], který sám uvedl, že se s původním žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] domluvili po převzetí obhajoby, že pokud celá věc dopadne dobře, tak mu odměna bude hrazená z nároku Ing. [jméno] [příjmení], který mu vznikne vůči Ministerstvu spravedlnosti. Této konstrukci odpovídají i změny v žalobních tvrzeních. V žalobě samotné není o tom, že by Ing. [jméno] [příjmení] náklady na obhajobu, kterou mu v [anonymizována dvě slova] poskytl JUDr. [příjmení], uhradil, uvedeno nic. Teprve poté, co soud prvního stupně při jednání dne [datum] poučil žalobce o tom, že v tomto případě je třeba vznik škody posoudit podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, a tedy ke vzniku škody nestačí pouhý vznik dluhu, počal žalobce tvrdit, že Ing. [jméno] [příjmení] vystavil JUDr. [příjmení] platební směnku na částku [částka]. Následně, poté co soud prvního stupně upozornil, že sama směnka nestačí k prokázání vzniku škody, došlo ke změně tvrzení v tom smyslu, že směnku vrátil JUDr. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], a ten JUDr. [příjmení] zaplatil v hotovosti. Z tvrzení žalobce bylo mimo jiné i zřejmé, že prostřednictvím směnky k úhradě nákladů obhajného dojít nemohlo, protože směnka byla vrácena, tvrzenou platební funkci tedy plnit nemohla. K zaplacení mělo dle změněných tvrzení žalobce dojít v bydlišti Ing. [jméno] [příjmení] ve [obec] dne [datum], žalobce zaplacení prokazoval příjmovým pokladním dokladem, který sám vystavil. Soud prvního stupně správně konstatoval, že doklad vystavený samotným žalobcem zaplacení prokázat nemůže. Na pokyn odvolacího soudu pak žalobce poučil, aby své tvrzení o zaplacení dne [datum] prokázal jinými důkazy. Žalobce toto poučení zcela oslyšel a prezentoval nové tvrzení o složení částky [částka] a částky [částka] na účet dne [datum].

20. Žalobce tedy ani po poučení soudu platbu, k níž mělo dojít dne [datum], neprokázal. Při jednání před odvolacím soudem sice jeho právní zástupce předložil kopii peněžního deníku, kterou chtěl doložit, že žalobce z plateb uhrazených dne [datum] odvedl DPH. Tento důkaz byl však v rozporu se zásadou neúplné apelace předložen až v odvolacím [anonymizováno], kdy k němu již nemohlo být přihlédnuto. Ačkoli žalobce platbu ze dne [datum] nedoložil, dokládal platbu novou ze dne [datum], aniž by jakkoli vysvětlil, jak bylo naloženo s penězi, které mu měl Ing. [jméno] [příjmení] v hotovosti předat dne [datum]. Žalobce tedy prezentoval tvrzení, z nichž pouze plyne, že mu Ing. [jméno] [příjmení] uhradil částku [částka] a částku [částka] podruhé, k čemuž ovšem nebyl žádný důvod. Tuto druhou platbu poskytnutou již bez právního důvodu, za škodu považovat nelze.

21. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení o zaplacení částky [částka] a částky [částka] v hotovosti dne [datum], naopak z jeho jednání, jakož i přímo z jeho výpovědi, vyplývá zjevná účelovost ve snaze obejít podmínky zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 vyžadujícího ke vzniku škody skutečné snížení majetku poškozeného. Takové jednání je v konečném důsledku rozporné s dobrými mravy dle § 3 zákona č. 40/1964 Sb. a jako takové nepožívá právní ochrany.

22. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když shledal nedůvodným nárok žalobce co do částky [částka], které měla být škodou přestavovanou náklady na obhajné, které měl Ing. [jméno] [příjmení] uhradit JUDr. [jméno] [příjmení], a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

23. Nedůvodný byl i nárok na zaplacení částky [částka]. Podle původních žalobních tvrzení mělo jít o škodu představovanou náklady na obhajné, které byly uhrazeny JUDr. [příjmení]. V nových změněných žalobních tvrzení, která soud prvního stupně připustil usnesením ze dne [datum], není tato částka blíže specifikována. Odvolací soud na to upozornil již ve svém předchozím zrušujícím usnesení. Žalobce tento nedostatek nijak nereflektoval, ve svých tvrzeních sice operoval i částkou [částka], k ní však uváděl, že šlo o právní služby, které Ing. [jméno] [příjmení] doúčtoval [osobní údaje žalobce], žádný procesní návrh, kterým by tuto částku učinil současní žalovaného nároku, však nepodal. Ohledně částky [částka], která měla být podle původních žalobních tvrzení uhrazena JUDr. [příjmení], nebyly předloženy žádné důkazy. Vznik škody co do této částky tedy nebyl prokázán, a žalobu proto soud prvního stupně i v tomto rozsahu správně zamítl.

24. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního jako věcně správný potvrdil v rozsahu částky [částka] i částky [částka], tj. celkem [částka].

25. V dalším [anonymizováno] bude soud prvního stupně, jak již bylo výše uvedeno, posuzovat účelnost nákladů na obhajobu v souvislosti s nárokem ve výši [částka], představující náklady obhajného uhrazené JUDr. [příjmení]. V odůvodnění svého rozsudku pak soud prvního stupně přesně a jasně vyloží, jaká učinil skutková zjištění a na základě jakých důkazů, a provedené důkazy zhodnotí jednotlivě a ve vzájemných souvislostech tak, aby bylo zřejmé, z kterých důkazů při svém rozhodování vyšel a z kterých nikoli.

26. S ohledem na to, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen i v závislém výroku o nákladech [anonymizováno], neopomene soud prvního stupně v novém rozhodnutí řádně rozhodnout i o nákladech [anonymizováno] včetně nákladů odvolacího [anonymizováno] (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).