o náhradu nemajetkové újmy v částce 336 600 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. října 2024, č. j. 12 C 168/2022-94,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal dle zákona č. 82/1998 Sb. zaplacení částky [částka] představující náhradu nemajetkové újmy za psychické útrapy vzniklé žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru u Policie ČR. Žaloba vycházela z tvrzení, že [číslo] ze dne [datum], které vydal ředitel Útvaru odhalování korupce a [název]. [tituly před jménem] [jméno FO], byl žalobce podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb. propuštěn ze služebního poměru, neboť podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby. Odvolání žalobce proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č. j. [číslo] ze dne [datum] zamítnuto. Žalobce rozhodnutí napadl správní žalobou a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla rozhodnutí náměstka policejního prezidenta č. j. [číslo] i rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality č. 2223/2011 zrušena jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla zamítnuta kasační stížnost [název] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobce uváděl, že v důsledku nezákonného rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru utrpěl nemajetkovou újmu, neboť celé řízení mělo dopad do všech sfér jeho života a představovalo pro něho [podezřelý výraz]. Žalobce proto žádal náhradu nemajetkové újmy ve výši žalované částky.

3. Žalovaná namítala promlčení žalovaného nároku. Dále žalobci vytýkala, že svá tvrzení o tom, že mu vydání nezákonného rozhodnutí přivodilo psychickou zátěž a negativní dopady do osobnostní sféry a do rodinného života nijak neprokázal.

4. Soud prvního stupně se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení nároku. Aplikoval přitom § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty považoval soud prvního stupně datum právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla zrušena rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne [datum], č. j. [číslo], a rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV [právnická osoba] ze dne [datum], č. [číslo]. Tento zrušující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dle soudu prvního stupně uplynula dne [datum]. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dopisem ze dne [datum] (požadoval částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí a částku [částka] za průtahy v řízení). K uplatnění nároku tak došlo až tři měsíce poté, co marně uplynula promlčení lhůta k uplatnění nároku dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně z důvodu promlčení žalobu zamítl, aniž se zabýval dalšími předpoklady pro přiznání požadovaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V něm vyjádřil přesvědčení, že námitka promlčení byla žalovanou v tomto případě vznesena v rozporu s dobrými mravy. Rekapituloval, že uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla nezákonným rozhodnutím ze dne [datum], které bylo soudem zrušeno dne [datum]. Žalovaná ve věci ještě podávala kasační stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce proto až od právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dne [datum], byť se jednalo o mimořádný opravný prostředek, odvozoval počátek svého nároku. V šestiměsíční prekluzivní lhůtě pak uplatnil nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná nikterak nereagovala. Žalobce pak uplatnil nárok žalobou, ale jelikož se teprve utvářel právní názor na příslušnost rozhodujícího subjektu, dospěla věc k rozhodnutí až v současné době. Až v závěru řízení byla vznesena žalovanou námitka promlčení, tedy po více jak sedmi letech, kdy žalobce nárok u žalované uplatnil. Žalobce je proto přesvědčen, že tyto okolnosti svědčí o tom, že uplatněná námitka promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná písemné vyjádření k odvolání nepodala, při jednání před odvolacím soudem se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, a navrhla potvrzení rozsudku.

7. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

9. Citovaný § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. představuje komplexní úpravu běhu promlčecí lhůty pro nároky na náhradu nemajetkové újmy v režimu odpovědnosti státu, rozlišuje přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. K promlčení nároku dojde marným uplynutím jedné z promlčecích lhůt, a to i tehdy, pokud ještě druhá promlčecí lhůta běží (typicky k promlčení dojde uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, ačkoliv promlčecí lhůta objektivní ještě běží). Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně. Je-li předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy zrušení, změna či popření následků nezákonného rozhodnutí, počíná v souladu s § 32 odst. 1 větou druhou běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci zrušovací rozhodnutí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. V projednávaném případě nešlo o nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení, neuplatní se tudíž druhá věta § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle které je počátek běhu promlčecí lhůty spojen až s okamžikem skončení řízení, což, jak dovodila judikatura, je okamžik skončení řízení i o mimořádných opravných prostředcích, nebo o ústavní stížnosti. O nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení bylo rozhodováno v jiném řízení.

11. Žalobce v této věci spojuje svůj nárok s vydáním rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV [právnická osoba] ze dne [datum], které bylo potvrzeno rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ze dne [datum], č. j. [číslo]. Obě tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Ačkoli proti zrušujícímu rozsudku žalovaná podala kasační stížnost, neměl tento opravný prostředek odkladný účinek a rozsudek nabyl právní moci. Po zrušení nezákonných rozhodnutí dále řízení ve věci služebního poměru nemohlo pokračovat, ze strany žalobce již nebyla nutná žádná procesní aktivita, neboť sám v mezidobí podal žádost o propuštění ze služebního poměru.

12. Soud prvního stupně tedy správně dovodil, že žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl okamžikem, kdy bylo pravomocně zrušeno rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru, tj. [datum]. Od tohoto okamžiku mohl svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit. Podání kasační stížnosti, které nemá odkladný účinek na to již nemělo žádný vliv. Ke stejným závěrům, že podání mimořádného opravného prostředku, který nemá odkladný účinek, nemá na běh promlčecí lhůty vliv, dospěla judikatura ohledně běhu promlčecí lhůty u nároku na náhradu majetkové škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

13. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil až dne [datum], tedy několik měsíců poté, co dne [datum] marně uplynula promlčecí lhůta. Soud prvního stupně tak otázku promlčení nároku žalobce posoudil správně.

14. Odvolací soud nehledal důvodnou ani námitku žalobce, že námitka promlčení byla žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Obecně platí, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

15. Odvolací soud neshledal, že by žalobce promlčení svého nároku nezavinil, skutečnost, že žalobce uplatnil nárok u žalované až po 3 měsících po uplynutí promlčecí doby, je přičitatelná pouze žalobci. Nelze dovodit ani to, že by v tomto případě žalovaná námitku promlčení zneužila. Žalobce své přesvědčení o tom, že námitka žalované byla nemravná, zdůvodňoval tím, že byla uplatněna až sedm let po zahájení řízení. Tuto dobu však nelze přičítat žalované. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy poprvé uplatnil v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a to spolu s dalším nárokem na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Soud ale v řízení sp. zn. [spisová značka] o nároku žalobce nerozhodoval, postoupil jej k vyřízení správnímu orgánu (řediteli Národní centrály proti [podezřelý výraz] k dalšímu řízení), jehož příslušnost k rozhodnutí o žalobcově nároku potvrdil zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. usnesením č. j. [číslo]. Správní orgán žalobcovu žádost o náhradu nemajetkové újmy ovšem shledal nepřípustnou a řízení o ní zastavil rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo]. Žalobce napadal rozhodnutí správní orgánu žalobou ve správním soudnictví a Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyložil, že došlo ke změně rozhodovací praxe, když Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 v obdobném případě, jako je případ žalobcův, ve vztahu k odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o kázeňském provinění dospěl k jiným závěrům než zvláštní senát v usnesení č. j. [číslo]. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 vyslovil závěr, že o nároku na náhradu nemajetkové újmy plynoucí z nezákonných rozhodnutí služebních funkcionářů, na jejichž základě došlo k propuštění ze služebního poměru, mají rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, nikoli správní orgány. Žalobce tedy svůj nárok dne [datum] znovu uplatnil v tomto řízení. Žalovaná pak námitku promlčení nároku vznesla ve svém prvním vyjádření ve věci samé ze dne [datum], zneužití námitky promlčení žalovanou tak nelze dovodit.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 219a o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Totéž platí o výroku o nákladech řízení, který odpovídal výsledku řízení, v němž žalobce nebyl procesně úspěšný.

17. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, byla žalovaná v odvolacím řízení z procesního hlediska plně úspěšná, odvolací soud jí proto přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří paušální náhrada za účast na jednání ve výši [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.