pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.), obě povinnosti do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení v předmětné výši ze smluv, od kterých žalobce odstoupil.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] v [obec] mimo prostory určené k podnikání žalovaného příkazní smlouvu na dobu jednoho roku, kterou se žalovaný zavázal vymoci pohledávku žalobce za [jméno] [příjmení], přisouzenou mu rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a žalobce se zavázal mu za to zaplatit provizi ve výši 20% z vymožené částky. Smlouvou o prodeji pohledávky za [jméno] [příjmení] ze dne [datum] uzavřenou v [obec] žalobce postoupil na žalovaného výše uvedenou pohledávku, z níž dosud nebyla vymožena žádná částka, za úplatu ve výši [částka]. Během prosince [rok] se žalovaný dohodl s [jméno] [příjmení] na postupném splácení pohledávky po [částka] měsíčně a obdržel od něj částku [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobce odstoupil od příkazní smlouvy i od smlouvy o postoupení pohledávky a odvolal příkaz k vymáhání pohledávky. V dopisu ze dne [datum] žalobce znovu uvedl, že odstupuje od příkazní smlouvy i od smlouvy o prodeji pohledávky ze dne [datum], a vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Dne [datum] podal žalobce exekuční návrh proti [jméno] [příjmení] k vymožení předmětné pohledávky. V rámci exekučního řízení vzal Okresní soud v Mladé Boleslavi za prokázané, že na tuto pohledávku [jméno] [příjmení] ještě před podáním návrhu zaplatil k rukám žalovaného částku [částka], proto exekuci co do tohoto plnění částečně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil. Žalobce započetl na předmětnou pohledávku za žalovaným svou povinnost vrátit žalovanému zaplacenou úplatu za postoupení pohledávky ve výši [částka].

4. Po právním posouzení podle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2 a § 2991 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že se jedná o spotřebitelský vztah, v jehož rámci účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] příkazní smlouvu a dne [datum] smlouvu o prodeji pohledávky, a to mimo obchodní prostory žalovaného, aniž by žalovaný žalobce písemně poučil o právu odstoupit od smlouvy. Uvedené smlouvy tak zanikly v důsledku odstoupení žalobce od nich a oběma účastníkům vznikla povinnost vydat si navzájem poskytnutá plnění, což žalobce učinil započtením. Vzhledem k absenci plnění ze strany žalovaného uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost předmětné bezdůvodné obohacení vydat. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a současně i na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil s tím, že by mohl žalobce na svou pohledávku započíst svou povinnost k vrácení částky [částka] žalovanému. Z ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. dovodil, že započitatelnými se mohou stát pouze takové pohledávky, u nichž vznikne právo požadovat jejich uspokojení. Pohledávka žalobce se však nestala splatnou, neboť v rámci synalagmatického vztahu musí být povinnosti obou účastníků vzájemně podmíněny a k oběma plněním musí dojít současně. Žaloba tak, aby jí bylo možno vyhovět, měla dle žalovaného vázat poskytnutí plnění jedním účastníkem na poskytnutí plnění druhým účastníkem, což v tomto případě nebylo splněno. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že svou připravenost vydat plnění ze zaniklé smlouvy vyjádřil započtením tehdy již splatných pohledávek, přičemž nepožadoval po žalované vydání celého plnění ze zaniklé smlouvy, ale již sníženého o plnění, které měl sám vydat. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud prvního stupně správně posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský. Správně tedy i dovodil, že při skutkových zjištěních, podle nichž k uzavření obou smluv došlo mimo obchodní prostory žalovaného jako podnikatele a žalovaný písemně nepoučil žalobce jako spotřebitele o možnosti od smluv odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě bez udání důvodu, nastal režim předvídaný v ustanovení § 1829 odst. 2 o. z., který umožňuje spotřebiteli od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy. Odvolací soud tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jestliže žalobce od smluv odstoupil dopisem ze dne [datum], učinil tak v průběhu takto prodloužené lhůty. Účinky zrušení smlouvy však nastaly pouze u smlouvy o postoupení (prodeji) pohledávky, neboť smlouva příkazní fakticky zanikla okamžikem, kdy plnění, které mělo být na jejím základě vymáháno, bylo postoupeno na toho, kdo je měl podle uvedené smlouvy vymoci, tedy ke dni [datum]. Nakonec plnění, kterého se žalobce domáhá, vyplývá stejně pouze z odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky. Řádným odstoupením od této smlouvy tedy odpadl právní důvod k jejímu plnění a ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. vznikla oběma účastníkům povinnost navzájem si vrátit svá plnění, tedy žalobci povinnost vrátit úplatu za postoupení pohledávky ve výši [částka] a žalovanému povinnost vydat to, co z uvedené smlouvy získal, tj. částku [částka]. Započtením částky [částka] na povinnost žalovaného vrátit částku [částka] fakticky žalobce žalovanému tuto částku uhradil, a bylo tak na žalovaném, aby i on splnil svou vzájemnou povinnost vrátit žalobci částku [částka]. Soud prvního stupně pak správně posoudil i běh úroků z prodlení, které stanovil ode dne následujícího poté, co měl žalovaný předmětnou částku dle výzvy žalobce vrátit. Vzhledem k procesnímu neúspěchu žalovaného ve věci pak soud prvního stupně správně posoudil i náhradu nákladů řízení. Protože je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, odvolací soud je postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Jejich výši odvolací soud určil jako náhradu nákladů právního zastoupení žalobce, sestávající z odměny za zastupování advokátem dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) za 2 úkony (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na odvolacím jednání dne [datum]) po [částka] a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. za 2 úkony právní služby po [částka]. Dále mezi náklady zahrnul odvolací soud cestovní náhradu za cestu právního zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka] se spotřebou 7,5, 4,7 a 5,7 l [číslo] km na trase [obec] [obec] a zpět, tj. 131 km, při sazbě základní náhrady 4,7 [spisová značka] a průměrné ceně benzinu [částka] ve výši [částka]. K tomuto připočetl ještě náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 6 půlhodin po [částka], tj. [částka] Celkem tak činí součet nákladů částku [částka].