o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 174/2021-80,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 211/2017 (dále také jen posuzované řízení). Žalobce spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení] podal dne [datum] žalobu, kterou se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti, jejímiž jsou spoluvlastníci. Řízení dosud nebylo skončeno.

3. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nejprve konstatoval, že ve vztahu k žalobci řízení, které dosud není skončeno, trvá od podání žaloby dne [datum] do doby rozhodování soudu, tj. k [datum], 4 roky a 3 měsíce. Tuto dobu považoval za nepřiměřeně dlouhou a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích.

4. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka [částka] až [částka], přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. S ohledem na délku řízení, která nebyla extrémní, soud prvního stupně v tomto případě vycházel z částky [částka] za rok. Základní částka zadostiučinění za řízení dlouhé 4 roky a 3 měsíců činila [částka]. Soud prvního stupně hodnotil řízení jako složitější po skutkové stránce, neboť byl prováděn výslech žalobců i svědků, byl zpracován znalecký posudek včetně revizního, byl prováděn i důkaz policejním spisem. Z hlediska procesního byla složitost řízení dána tím, že probíhalo na třech stupních soudní soustavy krom Okresního soudu v Domažlicích, bylo vedeno odvolací řízení u Krajského soudu v Plzni a dovolací řízení u Nejvyššího soudu. Základní částku proto soud prvního stupně snížil o 10% z důvodu skutkové složitosti a o 20% z důvodu procesní složitosti (víceinstančnosti řízení). Žalobce se dle soudu prvního stupně na délce řízení částečně podílel opakovanými žádostmi o odročení jednání, z toho důvodu soud snížil základní částku o 5 %. Soud prvního stupně shledal v posuzovaném řízení průtah v období od [datum] do [datum], na délku řízení měl negativní vliv i nekoncentrovaný postup Okresního soudu v Domažlicích, který zbytečně předložil věc k posouzení věcné příslušnosti, řízení se proto prodloužilo v době od [datum] do [datum], a nerozhodl o celém předmětu řízení, pročež mu byla odvolacím soudem věc vrácena bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti, řízení se tak prodloužilo od [datum] do [datum]. Jinak bylo dle soudu prvního stupně v řízení postupováno plynule. Důvody pro zvýšení náhrady s ohledem na postup soudu neshledal, když vyslovil, že období nečinnosti v řízení bylo již dostatečně zohledněno v samotném závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Význam řízení pro žalobce hodnotil soud prvního stupně jako standardní. S ohledem na to, že v posuzovaném řízení vystupovala na straně žalující vedle žalobce i jeho manželka, snížil soud prvního stupně základní částku z důvodu společného sdílení újmy o 10%. Základní částku tak soud prvního stupně snížil o celkem 45%, a žalobci přiznal jako přiměřené zadostiučinění částku [částka]. Z této částky přiznal soud prvního stupně žalobci i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od [datum] do zaplacení, když vycházel z toho, že žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně především vytkl, že jeho rozsudek je formalistickým opisem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 198/2021-79, kterým bylo rozhodnuto o nároku na náhradu nemajetkové újmy, který za stejné posuzované řízení uplatnila manželka žalobce. Soud prvního stupně přitom vůbec nezohlednil časovou prodlevu mezi oběma rozsudky v délce 10 dnů, což se mělo projevit i na výši přiznané částky, když ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila délka posuzovaného řízení nikoli 4 roky a 3 měsíce, ale 4 roky 3 měsíce a 18 dnů. Nesouhlasil se závěrem, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce složité. Upozornil, že podstatou nároku bylo bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti jako celku jedním spoluvlastníkem za současného vyloučení druhého spoluvlastníka, dokazování nebylo nijak rozsáhlé, aby bylo možno věc označit za složitou. Za nesprávné považoval i snížení základní částky z důvodu žádostí o odročení jednání, k němuž dospěl soud prvního stupně na základě vadně zjištěného skutkového stavu. Žalobce trval na tom, že v posuzovaném řízení žádal o odročení jednání pouze jedenkrát, což mělo na délku řízení minimální vliv. Soudu prvního stupně vytkl také to, že základní částku nezvýšil z důvodu postupu rozhodujícího orgánu. Poukázal na to, že postup soudu měl zásadní vliv na celkovou délku řízení. Ze strany Okresního soudu v Domažlicích měl na délku řízení vliv nedůvodný pokus o vyslovení věcné nepříslušnosti soudu, zpracování nekvalitního znaleckého posudku, který nebylo možno využít pro účely řízení, jakož i postup soudu při a po vyhlášení prvostupňového rozsudku dne [datum], který byl zatížen vadou, pro niž věc odvolací soud vrátil bez věcného vyřízení. Žalobce rovněž vyslovil přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku počátku prodlení žalované. Dle názoru žalobce šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku zakotvená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. již neodpovídá stavu společnosti, a to především organizaci státu a možnostem datových a komunikačních technologií. Ústavní soud přitom již v nálezu sp. zn. II. ÚS 1612/09 uvedl jako obiter dictum, že délka lhůty stanovená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídala možnostem a schopnostem státu obstarávat svoji agendu v době přijetí citovaného zákona, v mezidobí však prodělala veřejná správa kvalitativní skok v četnosti věcně i formálně správných rozhodnutí a postupů, v důsledku čehož Ústavní soud očekává, že tato lhůta bude v blízké době zákonodárcem zkrácena. K tomu ovšem nedošlo. Žalobce nesouhlasil ani s přiznanou náhradou nákladů řízení, uváděl, že mu měla být přiznána i odměna advokáta za vyjádření k replice žalovaného ze dne [datum] a za předběžné uplatnění nároku. Závěrem svého odvolání žalobce upozornil, že posuzované řízení dosud neskončilo a odvolací soud by měl vzít v úvahu i tu část posuzovaného řízení, jež proběhla v období mezi vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, přiznal žalobci další odškodnění a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.

6. Žalovaná k odvolání žalobce písemné vyjádření nepodala.

7. Odvolací soud poté na základě odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

8. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, především spis Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 211/2017 Odvolací soud se ztotožňuje se zásadním právním závěrem, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, za nějž žalobci náleží odškodnění v penězích. Posuzované řízení přitom nebylo skončeno ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, kdy již trvalo 4 roky a 7 měsíců.

9. Při určení samotné základní částky, postupoval soud prvního stupně zcela správně, když v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vycházel z částky [částka] ročně (v poloviční výši za první dva roky řízení). Vyjít z vyšší základní částky by bylo možné jen tehdy, pokud by byla délka posuzovaného řízení extrémní a vyšší odškodnění by si žádal požadavek na jeho přiměřenost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011). V tomto případě však délku řízení za extrémní považovat nelze, v řízení ani nevyšly najevo žádné jiné okolnosti, které by odůvodňovaly vyšší základní částku.

10. Stejně tak se odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že řízení bylo složité po stránce skutkové i procesní. Po stránce skutkové byla složitost dána nutností výslechu svědků a zpracováním znaleckých posudků, což jsou důkazy, které si vždy vyžádají delší čas. Procesní složitost byla dána tím, že v řízení rozhodovaly soudu tří stupňů soudní soustavy. Za zcela adekvátní tak odvolací soud považuje postup soudu prvního stupně, který z důvodu složitosti snížil základní částku o 30%.

11. Jako důvodnou shledal odvolací soud námitku žalobce, že soud prvního stupně nesprávně posoudil podíl žalobce na celkové délce řízení. Soud prvního stupně uváděl, že žalobce požádal o odročení jednání třikrát dne [datum], [datum] a [datum], naproti tomu žalobce tvrdil, že o odročení požádal pouze jednou [datum] a ostatní žádosti podala protistrana. Odvolací soud neměl k dispozici posuzovaný spis Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 5 C 211/2017, který byl vrácen již soudem prvního stupně, aby v posuzovaném řízení nedocházelo k dalším prodlevám. Odvolací soud nicméně nemá důvod pochybovat o údajích sdělených žalobcem, pokud je nemohl sám ověřit. Nicméně i doba, o kterou se mělo řízení z důvodu žádostí o odročení prodloužit dle závěrů soudu prvního stupně (od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]) je celkem cca dva měsíce, což je doba natolik krátká a z pohledu celkové délky řízení nepodstatná, že v ní nelze spatřovat důvod pro snížení základní částky. Odvolací soud proto k úpravě základní částky z důvodu podílu žalobce na délce řízení nepřistoupil.

12. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že postup soudu v tomto případě není důvodem pro zvýšení základní částky. Dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. musí soud při úvaze o výši přiměřeného zadostiučinění hodnotit i to, jak se projevil na délce posuzovaného řízení postup rozhodujícího orgánu (v tomto případě soudu). Nejvyšší soud již ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci (z recentní judikatury viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2612/2021-223). Jak zjistil soud prvního stupně, v posuzovaném řízení, předkládal Okresní soud v Domažlicích zcela nedůvodně věc Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné příslušnosti, v důsledku čehož se řízení prodloužilo o dobu od [datum] do [datum]. Následoval průtah v období od [datum], kdy byl spis vrácen okresnímu soudu, do [datum], kdy okresní soud přistoupil k nařízení jednání. K dalšímu prodlení zapříčiněnému činností Okresního soudu v Domažlicích došlo v době od [datum], kdy byl spis předložen odvolacímu soudu s vadami, v jejichž důsledku byla věc vrácena odvolacím soudem bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti, do [datum], kdy byl spis opět předložen odvolacímu soudu. Řízení se v důsledku pochybení soudu prodloužilo celkem o cca 14 měsíců. Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu soudu došlo k výraznému prodloužení posuzovaného řízení, které nebylo dáno složitostí řízení, přistoupil odvolací soud ke zvýšení základní částky o 15%. Účelnost znaleckých posudků vypracovaných v posuzovaném řízení, odvolací soud hodnotit nemohl, posuzované řízení není dosud skončeno, tudíž nelze uzavřít, jaké důkazy budou nebo nebudou soudem při rozhodování využity.

13. Odvolací soud hodnotil význam řízení pro žalobce ve shodě se soudem prvního stupně jako standardní. V posuzovaném řízení šlo o spor o zaplacení částky [částka], nepatřil tedy mezi typy sporů, u nichž judikatura zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., presumuje, což jsou typicky věci trestní, opatrovnické, nebo věci týkající se zdraví a života (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). Je pravdou, že částka, která byla předmětem řízení, nebyla malá, ale žalobce sám ani zvýšený význam netvrdil.

14. Dalším důvodem pro snížení základní částky peněžního zadostiučinění je skutečnost, že v posuzovaném řízení vystupoval žalobce společně s manželkou. Ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud uvedl, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám, neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry sdílena. Na tuto okolnost soud prvního stupně správně upozornil a nepochybil, když z tohoto důvodu snížil základní částku o 10%.

15. S ohledem na to, že posuzované řízení stále nebylo skončeno a mezi vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku soudu odvolacího uběhlo již několik měsíců, vycházel odvolací soud z délky posuzovaného řízení ke dni vyhlášení svého rozsudku, kdy již trvalo 4 roky a 7 měsíců. Celková základní částka tedy činila [částka]. Po snížení o 30% z důvodu složitosti řízení, snížení o 10% z důvodu sdílené újmy a zvýšení o 15% z důvodu opakovaných průtahů v řízení tak odvolací soud dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním za nemajetkovou újmu žalobce je částka [částka]. [příjmení] [částka] již byla žalobci pravomocně přiznána rozsudkem soudu prvního stupně, který v této části zůstal nedotčen. K doplacení tak zbývá [částka]. Žalobce má rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznaného peněžního zadostiučinění a to dle VII. části stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], lhůta šesti měsíců dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. tedy uplynula dne [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Odvolací soud musí zdůraznit, že lhůta šesti měsíců pro předběžné projednání nároku vyplývá z § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Nesdílí přitom názor žalobce, že by délka této lhůty byla natolik nepřiměřeně dlouhá, aby zásadním způsobem zasahovala do zaručených základních práv a svobod účastníků řízení, proto neshledává důvod, aby se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení tohoto ustanovení.

17. Odvolací soud se rovněž nezabýval námitkou žalobce, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné délky posuzovaného řízení, když k okamžiku jeho rozhodnutí trvalo nikoli 4 roky a 3 měsíce, ale 4 roky 3 měsíce a 18 dnů. Posuzované řízení dosud trvá, tudíž odvolací soud vycházel z délky řízení ke dni, kdy sám rozhodoval, jak je výše popsáno.

18. Odvolací proto soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném zamítavém výroku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 13 499,50 spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, co do zbytku uplatněného nároku, který odvolací soud neshledal důvodným, napadený zamítavý výrok rozsudku potvrdil.

19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech odvolací soud vyšel z § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) a přiznal žalobci, který byl úspěšný se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1989/2015, nebo v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, odměna advokáta se v těchto případech vypočte z tarifní hodnoty stanovené po [datum] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. z [částka], a činí [částka].

20. Před soudem prvního stupně vykonal právní zástupce žalobce čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne [datum] a účast u ujednání dne [datum]), za které mu náleží odměna ve výši [částka], dále mu náleží čtyři paušální náhrady po [částka] (§13 odst. 3 o. s. ř.) a 21% DPH v částce [částka], k tomu nutno připočíst soudní poplatek [částka], celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně [částka] Odvolací soud považoval za účelné i vyjádření žalobce ze dne [datum], kterým žalobce reagoval na tvrzení uvedená žalovanou v jejím vyjádření k žalobě. Odvolací soud naopak žalobci nepřiznal odměnu advokáta za podání ze dne [datum], kterým žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované. Zákon [číslo] Sb. v § 31 odst. 4 jasně stanovuje, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Citované ustanovení je zcela jednoznačné a nedává prostor pro výklad, který předestírá žalobce, že pokud příslušný orgán dobrovolně nárok neuspokojí, stává se tento úkon součástí nákladů soudního řízení. Je sice pravdou, že předžalobní uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. ve standardním občanskoprávním řízení, ale tím se nic nemění na tom, že dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. nelze za tento úkon přiznat náhradu nákladů zastoupení.

21. Před odvolacím soudem právní zástupce žalobce vykonal dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u jednání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka] a 21% DPH v částce [částka], celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí [částka].