o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky. Žaloba vycházela z tvrzení, že dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy (potvrzením nabídky číslo S [číslo]), jejímž předmětem byl závazek žalované vyhledat pro žalobkyni (tehdy podnikající po obchodní firmou [právnická osoba]) tři právníky (advokáty), aby o ně mohla rozšířit svůj tým, za což měla žalované příslušet odměna. Dle názoru žalobkyně však podmínky pro vyplacení odměny nenastaly. Žalovaná však podala na žalobkyni žalobu, kterou se vyplacení odměny domáhala, řízení bylo vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na jejichž základě bylo žalobkyni (v pozici žalované) uloženo zaplatit žalované (v pozici žalobkyně) částku [částka] a náhradu nákladů řízení [částka], celkem tedy [částka]. Žalobkyně podle pravomocných rozsudků plnila, avšak Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], oba rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, čímž odpadl titul k provedení plateb a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Řízení vedené Městským soudem v Praze pak bylo skončeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že pohledávka splněním zanikla. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do [datum], což žalovaná odmítla.

3. Žalovaná namítala, že plnění, které od žalobkyně obdržela, bylo po právu. Uvedla, že smlouva, kterou dne [datum] se žalobkyní uzavřela, stanovila profil kandidáta na hledané pozice a orientační požadavky, které by kandidát měl splňovat, i cenu za služby při splnění předmětu smlouvy. Žalovaná v rámci své činnosti vytipovala určitý okruh vhodných kandidátů a následně zprostředkovala opakovaná setkání mezi vybranými kandidáty a zástupci žalobkyně, kteří si kandidáty vybrali a zahájili s nimi jednání o formě účasti v advokátní kanceláři, následně došlo k převzetí žalobkyně těmito kandidáty. Žalovaná tedy požadovaný úkol splnila, přičemž za tuto činnost již byla uhrazena tzv. nultá splátka [částka] za provedení studie a první splátka [částka]. Další vyúčtovné splátky však již žalobkyně neuhradila. Vzhledem k tomu, že k vyřešení sporu ohledně plateb mezi účastníky nedošlo, podala žalovaná [datum] k Městskému soudu v Praze žalobu na zaplacení [částka] s příslušenstvím. Městský soud v Praze rozhodl o žalobě dne [datum] tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované částku [částka] spolu se smluvní pokutou ve výši [částka], ve zbytku žalobu zamítl, přičemž Vrchní soud v Praze [datum] rozsudek potvrdil a uložil žalobkyni uhradit náklady řízení ve výši [částka]. Dne [datum] pak uhradila žalobkyně žalované částku [částka] ([částka] plnění ze smlouvy, smluvní pokutu [částka] a náhradu nákladů řízení [částka]).

4. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně, za níž jednal JUDr. [jméno] [příjmení], a žalovaná, za níž jednal Mgr. [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] na listině označené jako akceptace nabídky č. S [číslo] smlouvu, jejímž účelem bylo zajištění více (nejlépe tří) právníků pro potřeby žalobkyně, která chtěla rozšířit své řady. Požadavky na kandidáty byly stanoveny orientačně, tak aby žalovaná věděla, koho má hledat, avšak nebyly obligatorní podmínkou, když výběr byl pouze na vůli žalobkyně a základem byly především vzájemné sympatie žalobkyně a kandidáta (to ve své výpovědi uvedl JUDr. [příjmení]). Smlouvu hodnotil soud prvního stupně jako platnou se všemi náležitostmi smlouvy dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, když obsahovala dostatečné určení závazků obou smluvních stran, cenu za kandidáta nebo tým kandidátů a podmínky úhrady. Žalovaná pro žalobkyni zajistila dva advokáty JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], které žalobkyně dříve neznala a bez aktivity žalované by je nepoznala. Tito dva advokáti pak u žalované nejméně rok pracovali, byť v důsledku odkoupení podílů v žalované jako její noví vlastníci. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobkyně, že žalované odměna náležela jen při vyhledání tří vhodných právníků, zjistil totiž, že odměna byla v čl. C. 2. smlouvy stanovena podle počtu u 1. - 3. vybraného advokáta částkou [částka] za každého a za 4. a dalšího advokáta pak částkou [částka]. Soud prvního stupně uzavřel, že vstupem dvou nových advokátů do žalované došlo k naplnění uzavřené smlouvy. Upozornil, že žalovaná svou aktivitou nemohla dále ovlivnit, jaký smluvní či obdobný právní vztah bude mezi žalobkyní a kandidáty uzavřen, přičemž smlouva v čl. D výslovně uváděla i jinou možnost uzavření právního vztahu než pracovně právní vztah, převzetí celé advokátní kanceláře zajištěnými kandidáty tak lze pod takové ujednání podřadit. Žalované tím vzniklo právo na plnění podle čl. C smlouvy a za podmínek čl. D smlouvy. Nebylo sporu o tom, že žalované byla uhrazena nultá a první splátka bez 19 % DPH a komunikační paušál [částka]. Žalované vznikl dále nárok na úhradu 19 % DPH z částek [částka] (nultá splátka), z [částka] (1. splátka) a z [částka] (paušál) a dále na částky [částka] + 19% DPH za každého ze dvou kandidátů po třech měsících od nástupu a totéž po šesti měsících po nástupu. Tudíž odměna za vyhledání JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] činila 2 x [částka] s 19 % DPH, tj. celkem [částka]. Po odečtení uhrazené nulté splátky [částka] (bez DPH) a první splátky [částka] (bez DPH) proto zbylo k úhradě [částka]. Žalované vznikl i nárok na smluvní pokutu 0,08% denně z dlužné za prodlení s úhradou částky [částka] za období od [datum] (15 dní pod doručení faktury) do [datum] ([číslo] dní), což činí částku [částka] Městský soud v Praze nicméně v rozsudku ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], výši smluvní pokuty moderoval a žalované přiznal jen [částka]. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalované vznikl nárok na uhrazení odměny v částce [částka] a smluvní pokuty [částka], tudíž plnění od žalobkyně si žalovaná v tomto rozsahu ponechala po právu a bezdůvodné obohacení na její straně nevzniklo. Žalobu proto co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Opačný závěr učinil soud prvního stupně ohledně částky [částka], která představovala náklady odvolacího řízení, které žalobkyně žalované uhradila na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s ohledem na to, že rozhodnutí, kterým tato částka byla žalované přiznána, bylo následně zrušeno, vzniklo v tomto rozsahu na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je žalobkyni povinna vydat. V rozsahu částky [částka] s příslušenstvím proto soud prvního stupně žalobě vyhověl.

5. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, kterým napadla zamítavý výrok II. a výrok III. o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že se nevypořádal se závěry rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], a nezabýval se tím, zda byla uzavřená platná smlouva, o jaký smluvní typ se jednalo, a zda byly splněny všechny podmínky pro to, aby žalobkyni na základě smlouvy vznikl závazek plnit. Upozornila, že Nejvyšší soud uzavřel, že uzavřené smlouvě chybí podstatná náležitost zprostředkovatelské smlouvy, tedy vymezení smlouvy, jejíž uzavření měla být zprostředkováno. Nejvyšší soud sice nevyloučil, že by mohla být uzavřena tzv. inominátní smlouva, k tomu ale bylo třeba, aby byl dostatečně a jednoznačně určen předmět závazku. Žalobkyně je toho názoru, že v tomto případě tomu tak nebylo. Vyjádřila přesvědčení, že ze strany žalované nedošlo ke zprostředkování vztahu předpokládaného smlouvou. Žalovaná sice seznámila žalobkyni s advokáty, ti však neměli zájem o předestřený způsob spolupráce, když se namísto řadových právníků chtěli stát vlastníky žalované. Mezi žalobkyní a kandidáty došlo tak k plnění zcela jiného druhu, než bylo sjednáno smlouvou (tzv. plnění aliud). Účel smlouvy - rozšířit tým – naplněn nebyl, a proto smlouva, která byla nakonec uzavřena mezi žalobkyní a navrženým kandidátem, nemůže být právním důvodem pro zaplacení částky, jejíhož vrácení se žalobkyně domáhá touto žalobou. Další pochybení soudu prvního stupně žalobkyně spatřovala v tom, že nepřihlédl k textu smlouvy, dle které měli být vyhledáni tři kandidáti, kteří měli uzavřít se žalobkyní smlouvu o trvalé spolupráci, nebo pracovní smlouvu, k čemuž nedošlo. Příchod JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] a současné ukončení účasti stávajících tří společníků znamenal komplexní obměnu všech společníků (nikoli rozšíření týmu), a i podstatnou změnu fungování a existence veřejné obchodní společnosti jako takové, což rozhodně nelze podřadit pod cíle sledované smlouvou. Nesprávně postupoval soud prvního stupně dle žalobkyně i v tom, že provedl k důkazu novinové (internetové) články obsahují rozhovor s JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a Mgr. [jméno] [příjmení], které ale nebyly způsobilé být důkazem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalované uloží povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření odmítla námitky žalobkyně, ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Mezi účastníky je sporný rozsah práv a povinností ze smlouvy, kterou uzavřeli dne [datum] na listině označené jako potvrzení nabídky číslo S [číslo]. K náležitostem smlouvy se již vyjadřoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž dospěl k závěru, že smlouva nemá náležitosti smlouvy zprostředkovatelské, neboť pouhým vymezením cíle (rozšířením týmu advokátní kanceláře), kterého má být zprostředkovávaným úkonem dosaženo, není dostatečně určena smlouva, která má být zprostředkována. Současně nejvyšší soud upozornil, že tento závěr neznamená, že posuzovaná smlouva je neplatným právním úkonem. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (k tomu odkázal na nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03) totiž„ základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady; je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy“. Nejvyšší soud tak konstatoval, že posuzovaná smlouva by mohla být platnou smlouvou inominátní dle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 podle kterého, mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy; jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

9. Soud prvního stupně se s ohledem na citované závěry Nejvyššího soudu při dokazování správně zaměřil na zjištění toho, k čemu směřovala vůle stran při uzavření smlouvy. K tomu vyslechl jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a bývalého statutárního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří smlouvu uzavírali. Svědek [příjmení] vypověděl, že žalobkyně potřebovala rozšířit počet lidí ve firmě, proto se obrátila na žalovanou, aby jí vyhledala vhodné kandidáty, ve smlouvě byla sjednána kritéria, která měli kandidáti splňovat (advokátské zkoušky, praxe, znalost jazyků), podle svědka byla kritéria volná, záleželo mu na sympatiích při setkání, chtěl mít možnost vybrat si, koho chce, i pokud by stanovená kritéria nesplňoval. Svědek potvrdil, že jej žalovaná informovala o možnosti získat JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], kteří byli nejblíže požadavkům žalobkyně.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] tak vyplynulo, že úkolem žalované dle smlouvy bylo vyhledat dle rámcových kritérií advokáty, kteří by mohli rozšířit řady žalobkyně s tím, že konečné rozhodnutí o spolupráci bude na žalobkyni, která si může z vyhledaných kandidátů zvolit takové, které jí budou vyhovovat bez ohledu na rámcově nastavená kritéria. Předmět závazku žalované tak byl dostatečně prokázán. Námitka žalobkyně, že z textu smlouvy plyne, že měli být vyhledání tři kandidáti (navíc s výbornou znalostí jazyků), kteří měli uzavřít se žalobkyní smlouvu o trvalé spolupráci, nebo pracovní smlouvu, tak není důvodná, svědek [příjmení] výslovně uvedl, že kritéria bylo možno hodnotit volně a nešlo o dogma. Ve smlouvě byla rovněž sjednána cena služeb, které měla žalobkyně žalované za její služby zaplatit, v části C. 1 smlouvy se sice hovořilo o třech kandidátech, ale v částech C. 2 a D smlouvy již byla odměna rozepsána za každého kandidáta jednotlivě. Splatnost odměny byla dle části D smlouvy vázána na okamžik nástupu vybraného kandidáta tak, že druhá splátka odměny měla být splatná po 3 měsících od nástupu a třetí po 6 měsících od nástupu. V posledním odstavci části D smlouvy je uvedeno, že nárok na odměnu vzniká i tehdy, pokud by žalobkyně uzavřela pracovně právní či jiný vztah s dalším z představených kandidátů do jednoho roku od jeho představení; v části E. 1 smlouvy se žalovaná zavázala vyhledat jiného kandidáta, pokud kandidát odejde na vlastní žádost, nebo bude jeho pracovní poměr ukončen. Ze smlouvy tak v žádném případě neplyne, že by žalobkyně musela s vybraným kandidátem uzavřít pracovní smlouvu, nebo smlouvu o trvalé spolupráci, jak namítala žalobkyně. Smlouva vázala odměnu na nástup kandidáta a na dobu, která od nástupu uplyne. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně, že pro splnění závazku žalované není podstatné, že vyhledaní kandidáti JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] neuzavřeli se žalobkyní pracovní smlouvu, nebo smlouvu o trvalé spolupráci, ale dohodli se s tehdejšími společníky, že do žalobkyně majetkově vstoupí a odkoupí jejich podíly. Podstatné je, že vyhledaní kandidáti do žalobkyně vstoupili a naplnili cíl vytčený smlouvou rozšířit řady žalobkyně, když současně bylo zjištěno z výpovědi svědka [příjmení], že tehdejší společníci po odprodeji svých podílů v žalobkyni dále působili jako advokáti minimálně jeden rok. Jak soud prvního stupně správně upozornil, na to, jak se žalobkyně s vyhledanými kandidáty dohodne, neměla již žalovaná žádný vliv, pozice nově angažovaných osob v žalobkyni tak pro vznik nároku není významná.

11. Nedůvodnou shledal odvolací soud i námitku žalobkyně, že soud prvního stupně k důkazu provedl novinové (internetové) články, v nichž JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] hovoří o svém vstupu do žalobkyně. Předně je třeba zdůraznit, že dle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i novinové články, pokud z nich lze zjistit pro věc skutkově relevantní skutečnosti. V tomto případě nebylo z novinových článků zjištěno nic, co by neodpovídalo dalším provedeným důkazům a tvrzením účastníků, když z nich vyplývalo, že JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] vstoupili do žalobkyně a odkoupili podíly jejích společníků.

12. Žalované tak vzniklo právo na sjednanou odměnu za vyhledání dvou kandidátů, kteří začali se žalobkyní spolupracovat, tedy i na druhou a třetí splátku odměny splatné po 3, resp. 6 měsících od nástupu vyhledaných kandidátů dle části C. 2 smlouvy ve výši [částka] + 19% DPH za každého, což činilo celkem [částka]. Po odečtení uhrazené nulté splátky [částka] (bez DPH) a první splátky [částka] (bez DPH) žalované vznikl nárok na [částka], jak soud prvního stupně správně dovodil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na základě vystavených faktur neplnila, byl oprávněný i nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty dle části D smlouvy ve výši 0,08 % z dlužné částky denně za dobu od [datum] (tj. 15 dnů po doručení faktury) do [datum], což činilo [částka].

13. Pokud tedy žalobkyně na základě později zrušeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], plnila částku žalované částku [částka] a smluvní pokutu v částce [částka], šlo o plnění, na které měla žalovaná dle uzavřené smlouvy nárok. Zrušením rozsudku, na jehož základě žalobkyně plnila, nemělo z hmotněprávního hlediska na existenci tohoto nároku vliv. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované tedy nedošlo a soud prvního stupně postupoval zcela správně, když žalobu v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

14. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. i ve výroku III. o nákladech řízení, který odpovídal procesnímu výsledku sporu, jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska úspěšná, tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení. Náhradu nákladů odvolacího řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání) po [částka] dle § 7 advokátního tarifu, paušální náhrada za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH v částce [částka], celkem tedy [částka].