o zaplacení částky 503 433 Kč s příslušenstvím,

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované povinnosti zaplatit žalobkyni částku 332 561,54 Kč s úrokem z [Anonymizováno]

[Anonymizováno] prodlení ve výši 9,75 % z částky 332 561,54 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 170 871,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 170 871,46 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení (výrok II.), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu na znalečném částku, která bude vyčíslena v samostatném usnesení (výrok IV.), a o tom, že náklady žalované na znalečném nese Česká republika (výrok V.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 503 433 Kč z titulu nezaplacené ceny díla dle smlouvy o dílo ze dne 10. 10. 2017. Předmětem smlouvy byla oprava budovy A, B, C a kotelny (dále jen „smlouva“). Dílem mělo být provedení opravy fasády budovy A, budovy B, budovy C a kotelny skladovací kapacity žalované (dále jen „dílo“). Technická specifikace díla byla uvedena v dokumentaci pro provedení opravy fasády v příloze 1 smlouvy. Zhotovitel (žalobkyně) se zavázal splnit závazek ukončením a protokolárním předáním úplného díla bez vad a nedodělků. Cena za dílo byla stanovena jako pevná ve výši 1 490 664 Kč bez DPH + DPH, celkem 1 803 703 Kč. Dopisem ze dne 23. 7. 2018 odstoupila žalovaná od smlouvy s tím, že žalobkyně nedodržela kvalitu prováděných prací, technologické postupy a postupovala při provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací. Dne 30. 7. 2018 byl sepsán zápis o předání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí (dále jen „zápis“): budova A v rozsahu 80 % (návrh objednatele), 90 % (návrh zhotovitele), budova B v rozsahu 50 % (shoda obou stran), budova C v rozsahu 60 % (návrh objednatele), 70 % (návrh zhotovitele) a kotelna v rozsahu 10 % (návrh objednatele), 24 % (návrh zhotovitele). Žalovaná dopisem ze dne 27. 11. 2018 žalobkyni vyzvala, ať vystaví fakturu znějící na částku 646 916 Kč včetně DPH. To žalobkyně z opatrnosti učinila fakturou č. [číslo] se splatností 7. 1. 2019 a tato částka jí byla žalovanou zaplacena dne 16. 1. 2019. Žalobkyně následně za práce provedené na díle v rozsahu zápisu vystavila dne 12. 2. 2019 konečnou fakturu č. [číslo], znějící na částku 503 433 Kč se splatností 14. 3. 2019. Žalovaná odmítla žalovanou částku zaplatit.

3. Po připuštění změny žaloby (podáním ze dne 30. 8. 2021 ve spojení s přílohou č. 1 tohoto podání) se žalobkyně následně domáhala zaplacení skutečně provedených prací ve výši 503 433 Kč pouze ve vztahu k budově A.

4. Žalovaná se žalobou na zaplacení doplatku ceny prací nesouhlasila. Zdůraznila, že po celou dobu provádění díla žalobkyni upozorňovala, že práce jsou prováděny v rozporu s technologickým postupem stanoveným v příloze č. 1 ke smlouvě. Konkrétně se jednalo například o nepostavení lešení kolem budovy A, kdy byly použity vysokozdvižné plošiny, které byly pro tento účel nevhodné. Dále byl nanášen penetrační nátěr a silikonový fasádní nátěr za nevhodných klimatických podmínek. V důsledku nezakrytí a neolepení otvorů a kovových částí došlo při aplikaci penetračního a fasádního nátěru k jejich značnému znečištění a při opravě fasády budovy A nebyly opraveny praskliny, dilatační spáry a místy zůstala poškozená omítka, přestože zmíněné opravy byly součástí položkového rozpočtu podle smlouvy a přílohy č. 2 ke smlouvě. Po odstoupení od smlouvy, předání místa stavby a vyhotovení zápisu ze dne 30. 7. 2018 zpracoval technický dozor žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „technický dozor“) dne 19. 9. 2018 závěrečnou zprávu technického dozoru – posouzení provedení stavebních prací. Tato zpráva dokumentovala skutečný průběh prací žalobkyně, ze které jasně vyplynulo, že došlo k porušení technologických postupů. Byl zjištěn podstatný rozdíl při posouzení fakticky provedených položek a položek uvedených v soupisu skutečně provedených prací a materiálu ze dne 1. 8. 2018, který zpracovala žalobkyně. Žalovaná uznala provedené práce v částce 646 916 Kč včetně DPH, z čehož na budově A uznala práce odpovídající částce 332 561,54 Kč včetně DPH (tato částka byla součástí úhrady faktury žalobkyně č. [číslo] ze dne 17. 12. 2018).

5. Soud prvního stupně dospěl po obsáhlém dokazování ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná dne 10. 10. 2017 uzavřely smlouvu, kterou se realizovala veřejná zakázka s názvem „[název]“. Dílem byla oprava fasády budov A, B, C a kotelny skladovací kapacity žalované v pobočce [adresa]. Technická specifikace předmětu veřejné zakázky byla uvedena v „Dokumentaci pro provedení opravy fasády“ v Příloze č. 1 smlouvy. Podle čl. IV odst. 1 byla cena za dílo sjednána jako cena smluvní a byla dána nabídkou zhotovitele ze dne 18. 9. 2017, a to položkovým rozpočtem – Příloha č. 2 smlouvy a byla stanovena celkem na částku ve výši 1 803 703 Kč včetně DPH. Podle čl. IV odst. 6. právo na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli provedením díla, tj. tehdy, je-li způsobilé dílo řádně dokončeno a protokolárně předáno objednateli včetně vyklizení staveniště. Podle článku XI bod 3 písm. d) byl objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy v případě, že zhotovitel nedodržoval kvalitu prováděných prací, technologické postupy nebo postupoval při provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací. Dne 23. 7. 2018 žalovaná z tohoto důvodu odstoupila od smlouvy. Podle zápisu o předání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí ze dne 30. 7. 2018 se strany dohodly na finančním vyrovnání dle smlouvy a na tom, že objednatel stavbu přejímá v rozsahu: budova A v rozsahu 80 % (návrh objednatele), 90 % (návrh zhotovitele), zhotovitel upozornil na jiný druh lešení, budova B v rozsahu 50 % (shoda obou stran), zhotovitel upozornil na jiný druh lešení, budova C v rozsahu 60 % (návrh objednatele), 70 % (návrh zhotovitele) a kotelna v rozsahu 10 % (návrh objednatele), 24 % (návrh zhotovitele). Strany učinily přílohou zápisu seznam závad, shodly se mimo jiné na tom, že místo lešení byly použity samohybné zvedací plošiny; dále že pracovníci žalované způsobili najetím do soklu budovy C uražení části obkladu cca 20 cm; došlo k znečištění dvou kanálových vpustí u budovy A a C v důsledku vylévání zbytků fasádní barvy do kanalizace, u budovy A byla čištěna okna v důsledku znečištění fasádní barvou. Zápis strany stvrdily svými podpisy. Žalobkyně zaslala žalované fakturu č. [číslo], vystavenou dne 26. 10. 2018 a znějící na částku 1 236 684 Kč za práce provedené na díle včetně DPH, která jí byla žalovanou vrácena. Žalobkyně následně zaslala žalované fakturu č. [číslo] ze dne 17. 12. 2018 se splatností dne 7. 1. 2019, znějící na částku 646 914 Kč. Do fakturace byla zahrnuta i budova A. Žalobkyně dne 16. 1. 2019 obdržela částku 646 914 Kč. Poté vystavila konečnou fakturu č. [číslo] Kč ze dne 12. 2. 2019, znějící na částku 503 433 Kč, na kterou žalovaná ničeho nezaplatila. Dle znaleckého posudku hodnota všech prací ve vztahu k budově A, pokud jde o částku se zohledněním vad a způsobených škod, činí 503 434 Kč.

6. Soud Teno skutkový závěr učinil ze znaleckého posudku, doplňku znaleckého posudku, vyjádření znalce a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který z odborného hlediska posoudil objem, rozsah a hodnotu provedených prací realizovaných žalobkyní. Ohledně postupu žalobkyně při provádění díla pak vycházel zejména z výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž svědecké výpovědi považoval za věrohodné, neboť jejich výpovědi si vzájemně neodporovaly. Z účastnické výpovědi [jméno FO], jednatele žalobkyně, soud vyšel pouze částečně v části, ve které korespondovala s ostatními provedenými důkazy. Jeho výpověď vyhodnotil jako ovlivněnou jeho subjektivním vztahem k projednávané věci.

7. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil dle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a dle § 2604, § 2605 o. z., § 2617 o. z., § 2001 o. z. a § 2004 odst. 1 o. z. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo. Dle smlouvy bylo provedení díla předpokladem vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla. Dne 23. 7. 2018 žalovaná odstoupila od smlouvy z důvodu, že žalobkyně nedodržovala technologické a sjednané postupy při provádění díla. Žalobkyně odstoupení od smlouvy vzala na vědomí a vůči uvedenému postupu žalované nijak nebrojila. Následně po dohodě stran došlo k vypracování zápisu o předání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí ze dne 30. 7. 2018. Žalobkyně v příloze č. 1 tohoto zápisu uznala některé z vytýkaných vad. Odstoupení od smlouvy bylo soudem s ohledem na uvedené faktické uznání vad a nedodělků u jednotlivých budov shledáno platným právním jednáním. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že, je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Zápis a jeho přílohu podepsala zástupkyně žalobkyně, přičemž soud zásadně vychází při zjišťování obsahu právního jednání z obsahu podepsané listiny; tvrdí-li některý subjekt, že se skutečná vůle odlišovala od obsahu listiny, je na něm, aby vyvrátil zákonnou domněnku. Žalovaná však žádným předloženým důkazem tuto zákonnou domněnku nevyvrátila.

8. Dále soud uvedl, že dle § 2004 o. z. byl závazek ze smlouvy o dílo platným odstoupením od smlouvy ze strany žalované zrušen od počátku a odpadl tím právní důvod plnění. Za daného stavu bylo na místě vypořádat vztahy mezi účastníky dle zásad o bezdůvodném obohacení.

9. Soud prvního stupně posléze po doplnění dokazování znaleckým posudkem učinil závěr, že hodnota všech prací na budovách činila 1 150 348 Kč, se zohledněním vad i škod ve výši 1 107 348 Kč, u budovy A jde o částku se zohledněním vad a se započtením škod (ve výši 16 500 Kč) 503 434 Kč.[Anonymizováno]Žalobkyně dne 16. 1. 2019 obdržela od žalované částku 646 914 Kč, přičemž provedeným dokazováním bylo zjištěno, že u budovy A byly zaplaceny částky odpovídající jednotlivým položkám rozpočtu v celkové výši 332 561,54 Kč včetně DPH, tedy žalovaná na budově A uznala práce odpovídající částce[Anonymizováno]332 561,54 Kč včetně DPH, tato částka byla součástí úhrady faktury žalobkyně č. [číslo] ze dne 17. 12. 2018. Soud proto poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby prokázala, že částka, kterou jí žalovaná zaplatila ve výši 646 914 Kč, se týkala provedených prací na jiných budovách, než na budově A, a že se tedy jedná o plnění za práce na budovách B, C a kotelny. K tomu žalobkyně žádné důkazy nenavrhla. Žalovaná v řízení prokázala, že zaplatila za práce provedené na budově B žalobkyni částku 60 808,36 Kč včetně DPH, za práce provedené na budově C zaplatila částku 179 658,27 Kč včetně DPH a za práce provedené na kotelně zaplatila částku 12 661,39 Kč včetně DPH a dále zaplatila částku 61 226 Kč včetně DPH za pronájem vysokozdvižných plošin. S ohledem na to soud rozhodl, že je na místě, aby žalovaná žalobkyni ještě zaplatila za provedené práce na budově A částku 170 871,46 Kč (výrok II. rozsudku). Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalovaná provedené práce uvedenou platbou v rozsahu 332 561,54 Kč zaplatila (výrok I. napadeného rozsudku).

10. Současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně převážně úspěšná žalovaná náhradu nákladů nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

11. O nákladech řízení státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že o výši, kterou má žalobkyně zaplatit České republice na účet soudu, bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV. napadeného rozsudku). Tímto usnesením pak určil náhradu nákladů řízení, kterou má zaplatit žalobkyně, na částku 17 320,10 Kč. Dále soud rozhodl, že náklady na znalečném nese Česká republika, aniž stanovil, v jaké výši (výrok V. rozsudku).

12. Proti výroku I. ve věci samé a výroku III. a IV. rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Soudu prvního stupně vytkla, že jeho závěr o platném odstoupení od smlouvy je v rozporu s provedenými důkazy. Soud z provedených důkazů učinil skutková zjištění neúplně a nepřesně. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením jednotlivých důkazů, ze kterých soud vyšel, když výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] nepovažoval za citově zabarvené, naopak výpověď jednatele žalobkyně takto vyhodnotil. V rozporu s provedenými důkazy je i závěr soudu, že žalobkyně odstoupení od smlouvy ze strany žalované vzala na vědomí a vůči uvedenému postupu žalované nijak nebrojila. Soud pominul, že žalobkyně odstoupení sice vzala na vědomí, avšak nesouhlasila s tím, že by byly naplněny důvody pro toto odstoupení. Objednatel totiž v odstoupení cituje znění článku XI. odst. 3 písm. d) smlouvy, aniž by konkrétně uvedl, v čem spatřuje „nedodržení kvality prováděných prací, technologických postupů a postupu při provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací.“

13. Žalobkyně má rovněž za to, že byť soud formálně uvedl, že své rozhodnutí opírá o znalecký posudek ve znění jeho dodatku č. 1, o výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a o vyjádření znalce ze dne 22. 9. 2025, tak tyto důkazy fakticky pominul a rozhodl v rozporu se závěry soudního znalce. Žalobkyně dále napadá závěr soudu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že u budovy A byla zaplacena částka odpovídající jednotlivým položkám rozpočtu v celkové výši 332 561,54 Kč včetně DPH. Dle žalobkyně není zřejmé, ze kterých důkazů soud vycházel při svém závěru, že žalovaná částku 332 561,54 Kč zaplatila v rámci platby 646 914 Kč. Rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby ve výši 332 561,54 Kč je v rozporu s provedenými důkazy, zejména se znaleckým posudkem a jeho doplněním, výslechem znalce, předávacím protokolem ze dne 30. 7. 2018 i výslechem svědka žalované [jméno FO]. Žalobkyně má závěrem za to, že dokazováním provedeným v průběhu řízení bylo naopak prokázáno, že žalovaná nedůvodným odstoupením od smlouvy zmařila provedení díla, práce byly provedeny bez vad a rozsah provedených prací byl odsouhlasen na předání a převzetí díla dne 30. 7. 2018.

14. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Dle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

17. Dle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

18. Dle § 553 odst. 2 o. z., byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

19. Dle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

20. Dle § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

21. Dle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

22. Dle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

23. Dle § 2590 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

24. Dle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

25. Dle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

26. Dle § 2617 o. z., má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti.

27. Dle § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

28. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud se s tímto právním posouzením ztotožňuje, pro stručnost na skutkový i právní závěr odkazuje a dále k podanému odvolání uvádí.

31. Ve věci již jednou bylo rozhodováno. V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. [spisová značka]. V intencích závazného právního názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně připustil změnu žaloby ze dne 30. 8. 2021 ve spojení s přílohou č. 1, která spočívala ve změně žalobních tvrzení, resp. skutkových okolností. V této změně žaloby žalobkyně uvedla, že veškeré práce na budovách B, C a na kotelně již byly ze strany žalované zaplaceny a žalobou se nadále při nezměněné výši žalovaného plnění domáhá zaplacení provedených, avšak dosud nezaplacených prací na budově A (viz usnesení ze dne 7. 11. 2023 na č. l. 569). Dále se soud prvního stupně dle odvolacího soudu měl zabývat otázkou určitosti odstoupení od smlouvy a případně dále otázkou důvodnosti, a tedy platnosti odstoupení od smlouvy, od čehož se poté odvíjely další právní závěry.

32. Co se týče určitosti, soud prvního stupně se určitostí odstoupení v odůvodnění rozsudku výslovně nezabýval, učinil však (byť implicitně) závěr, že odstoupení od smlouvy je určitým právním jednáním, neboť se následně zabýval otázkou důvodnosti takového odstoupení, tedy tím, zda bylo odstoupení žalované po právu a tedy platné.

33. Nesrozumitelnost i neurčitost jsou důsledkem vady v projevu vůle jednajícího. Vada v projevu musí být natolik zásadní, že ji nelze odstranit výkladem. Nelze mít přitom přehnané nároky na preciznost formulace právního jednání. V tomto směru nelze akceptovat zásah do smluvní svobody v podobě právního formalismu (srovnej rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 4698/2015 ze dne 15. 11. 2017).

34. K tomu odvolací soud uvádí, že odstoupení žalované od smlouvy považuje za dostatečně určité právní jednání, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 376/2023 ze dne 26.7. 2023, dle kterého, bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí tohoto jednostranného úkonu (shodně rovněž IV. ÚS 182/01, NS 32 Cdo 4459/2011). Požadavku určitosti dostojí odstoupení od smlouvy tehdy, pokud v něm bude vymezen závazek (smlouva), jenž má být zrušen, a jednoznačný projev vůle směřující k zániku závazku odstoupením od smlouvy. Uvedení důvodu odstoupení do smlouvy se nevyžaduje (rovněž viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2001 o. z.).

35. Odvolací soud k tomu dodává, že žalobkyně v odstoupení od smlouvy uvedla, že odstupuje dle čl. XI odst. 3 písm. d) smlouvy, konkrétně z důvodu nedodržování kvality prováděných prací, technologických postupů a postupu při provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací. Je dostatečně určitě specifikováno, zda je odstupováno dle zákona či dle smlouvy, dle jakého konkrétního ustanovení smlouvy a pro jaké pochybení žalobkyně jako zhotovitele.

36. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že odstoupení od smlouvy ze strany žalované bylo důvodné. Právo odstoupit od smlouvy strany sjednaly přímo ve smlouvě s odkazem na ustanovení občanského zákoníku. Dále pro objednatele založila smlouva možnost odstoupit od smlouvy také z důvodů uvedených ve smlouvě, mimo jiné pro důvody zakotvené v čl. XI. odst. 3. Žalovaná od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 23. 7. 2018, kde odkázala na čl. XI odst. 3 písm. d) smlouvy a uvedla, že odstupuje z důvodu nedodržování kvality prováděných prací, technologických postupů a postupu při provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací. Za účelem posouzení kvality díla, případně vzniklých škod a vad díla včetně ocenění provedených prací soud zadal znalecký posudek z oboru ekonomika a stavebnictví, který zpracovala znalecká kancelář [právnická osoba] včetně dodatku č. 1.

37. K námitkám žalobkyně, že dílo dle závěrů znaleckého posudku nemělo podstatné vady, zakládající právo od smlouvy odstoupit, uvádí odvolací soud, že žalobkyně přehlíží, že důvodem odstoupení od smlouvy nebyly podstatné vady, ale smluvně zakotvená možnost objednatele odstoupit od smlouvy pro provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací, nedodržení technologických postupů a nedodržení kvality prací, a to nejen na budově A, ale na celém prováděném díle. Pro posouzení důvodnosti odstoupení od smlouvy pak byl podstatný právě soulad provádění díla s projektovou dokumentací, dodržení technologických postupů a dodržení kvality prací.

38. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaná zápisy ve stavebním deníku, dále emaily (emaily ze dne 11. 4. 2018-30. 4. 2018, zejména ze dne 27. 4. 2018 a dále ze dne 9. 5. 2018) mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelem žalobkyně, a zejména pak dopisem ze dne 23. 2. 2018 upozorňovala žalobkyni na nesprávný technologický postup a postup v rozporu s projektovou dokumentací, popř. na škody a vady způsobené tímto postupem. Konkrétně se jednalo o uražený roh betonové nakládací rampy u budovy C, poškozený obklad soklu u budovy C, rozježděné okapové chodníky kolem budovy A, B, C, znečištění penetrací a fasádní barvou (zárubně a dveře, elektroinstalace, vypínače, zásuvky, rámy a skleněné výplně oken, podbití z palubek, konstrukce zastřešení nakládací rampy u budovy B, plechové zastřešení venkovních rozvaděčů, zábradlí nakládací rampy u budovy B, bezpečnostní značení nakládací rampy u budovy A a B, nátěr manipulačních ploch nakládacích ramp u budovy A, B a C, dále odloupnutá část již opravené fasády u skladu R1 a R2, znečištění hromosvodů a jejich držáků). Žalovaná vyzvala žalobkyni k odstranění těchto závad a napravení způsobených škod před pokračováním dalších prací (viz dopis ze dne 23. 2. 2018 a email ze dne 27. 4. 2018). Uvedené výtky vyplývají rovněž ze zápisu prohlídky stavby ze dne 20. 7. 2018 (byť nepodepsaném ze strany zhotovitele).

39. Nedodržení technologického postupu a postup v rozporu s projektovou dokumentací vyplývá i ze samotné smlouvy a její přílohy, zápisů ve stavebním deníku, z výslechu znalce (viz protokol z jednání ze dne 26. 11. 2024 o výslechu znalce – zpracovatele znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] na č. l. 668) a z předávacího protokolu. Přímo v příloze smlouvy č. 1 – dokumentaci pro provedení stavby (č. l. 52) je uvedeno, že při opravě omítek a nátěru fasády bude zbudováno pracovní trubkové nebo dílcové lešení. Dále budou zakryty všechny výplně vnějších otvorů. Dále u odstavce „Likvidace odpadů“ je uvedeno, že v rámci opravy fasády bude vyprodukován pouze směsný stavební a demoliční odpad. Likvidaci odpadů a suti bude zajišťovat dodavatel prací. V čl. II. samotné smlouvy je zakotveno, že součástí díla je b) ekologická likvidace odpadu vzniklého při výstavbě.

40. Je tedy zřejmé, že dílčí poškození a vznik vad mělo původ a) v používání jiné techniky než sjednané ve smlouvě a projektové dokumentaci (k provádění díla mělo být používáno lešení, nikoliv těžká vysokozdvižná plošina), b) nepostupování v souladu s projektovou dokumentací a smlouvou, konkrétně nezakrytí potřebných otvorů či pouze zakrytí v rozsahu 30 %. Skutečnost, že žalobkyně při provádění prací v rozporu se smlouvou zakryla pouze 30 % otvorů, vyplývá rovněž ze znaleckého posudku znalce (viz bod 154 znaleckého posudku na č. l. 640) a z výslechu zpracovatele posudku. Ze znaleckého posudku vyplývá i to, že žalobkyně namítala ve stavebním deníku rozježdění záhonů a poškození okapových chodníčků. Znečištění některých částí předmětu díla pak nebylo odstraněno ani v době podpisu předávacího protokolu, což sama žalobkyně uznala, konkrétně okna na budově A, B i C (viz příloha předávacího protokolu). Znalec uvedl, že ve stavebním deníku je žalobkyně opakovaně upozorňována a jsou v něm zaznamenány opakované výtky na poničení okapového chodníčku a zašpinění oken, žalobkyně byla opakovaně vyzývána k odstranění těchto škod/vad před započetím s dalšími pracemi. Závěr o způsobování škod na majetku žalované v důsledku vadného postupu při provádění prací jednoznačně vyplývá i z výslechu svědka [jméno FO], který uvedl, že plošiny jezdily po trávnících, po záhonech, a to ze všech stran, fasáda u budovy A byla flekatá, byl tam problém s prasklinami. Zakázka dle tohoto svědka od začátku probíhala s problémy, mimo jiné nebyly zakryté mříže, okna a dveře, vše bylo poškozeno nátěrem. Uvedený závěr vyplývá rovněž z výslechu svědkyně [jméno FO] (zaměstnankyně žalované), která uvedla, že nedostatky v průběhu provádění díla měly čím dál závažnější charakter, probíhala jednání mezi jednatelem žalobkyně a vedoucím pobočky žalované o závadách, které vznikaly při provádění díla, což se zapisovalo i do stavebního deníku. Jelikož nedocházelo k nápravám, objednala si žalovaná revizi stavby a technický dozor [tituly před jménem] [jméno FO]. Jelikož nedošlo k nápravě závad díla, došlo k odstoupení od smlouvy a k předání nehotového nedokončeného díla.

41. Jako nedodržení technologického postupu při provádění díla lze považovat i prokázané a ze strany žalobkyně nesporované vylévání zbytků fasádní barvy do kanalizace, v důsledku čehož došlo ke znečištění dvou kanálových vpustí u budovy A a C. I tento (neodborný) postup lze podřadit pod pojem nedodržení technologického postupu ve smyslu smlouvy. Toto znečištění nebylo odstraněno a přetrvávalo i v době podpisu protokolu o předání části díla, což žalobkyně nečinila sporným. Vylévání fasádní barvy do kanalizace nelze považovat za přípustný technologický postup, neboť odporuje zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách, dle kterého je zakázáno vypouštět do kanalizace látky, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod anebo negativně ovlivnit provoz kanalizace či čistíren odpadních vod. Fasádní barvy, obsahující chemické látky (zejména pojiva, pigmenty a případně organická rozpouštědla), představují látky způsobilé takové ohrožení vyvolat, a proto jejich vypouštění do kanalizace tomuto zákazu odporuje. Současně dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, lze do kanalizace vypouštět pouze odpadní vody v souladu s kanalizačním řádem. Kanalizační řády provozovatelů kanalizací přitom standardně výslovně vylučují vypouštění nátěrových hmot, stavebních směsí a obdobných látek. Jednání spočívající ve vylití barvy do kanalizace je tedy zpravidla v rozporu i s tímto předpisem. Zároveň je třeba zbytky fasádních barev považovat za odpad ve smyslu § 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, přičemž původce odpadu je dle § 13 téhož zákona povinen zajistit jeho předání oprávněné osobě a nakládat s ním pouze zákonem stanoveným způsobem. Vylití tohoto odpadu do kanalizace nelze podřadit pod žádný zákonný způsob nakládání s odpady a představuje jeho nepřípustné odstranění. Na základě uvedeného lze uzavřít, že vylévání fasádní barvy do kanalizace je jednáním odporujícím právním předpisům na úseku ochrany vod i odpadového hospodářství, a nelze je proto považovat za správný ani přípustný technologický postup, přičemž žalobkyně se jako zhotovitel přímo ve smlouvě zavázala k ekologické likvidaci odpadu vzniklého při výstavbě, což tvořilo i součást plnění díla (viz již výše zmíněný čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy). Žalobkyně při provádění díla přitom byla povinna postupovat rovněž v souladu s § 5 o. z., tedy bylo možné od ní očekávat, že bude schopna jednat s pečlivostí a znalostí, která je s jejím povoláním spojena. Pakliže jedná bez této odborné péče, jde to k její tíži (viz rovněž čl. V odst. 4 smlouvy).

42. Lze tedy shrnout, že závěr soudu o nedodržení technologického postupu při provádění díla, postup v rozporu s projektovou dokumentací (změny technologie, kdy bylo nahrazeno rozpočtované lešení těžkou vysokozdvižnou plošinou) a nedodržení kvality prováděných prací soud prvního stupně neučinil pouze ze zápisu prohlídky stavebního dozoru [právnická osoba] ze dne 20. 7. 2018, jak nesprávně dovozuje žalobkyně ve svém odvolání. Soud prvního stupně sice vyšel ze zápisu z prohlídky stavby dozoru ze dne 20. 7. 2018 ve spojení s výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], tento skutkový závěr však neučinil toliko z tohoto jednoho důkazu, ale opřel jej správně rovněž o znalecký posudek, výslech znalce, zápisy ze stavebního deníku, o protokol o předání části díla a korespondenci mezi účastníky, jakož i o výslech svědka [jméno FO] a výslech svědkyně [jméno FO].

43. Z výslechu znalce by odvolací soud v této souvislosti především poukázal na jeho výpověď, ze které vyplynulo, že považoval za podstatné, že některé vady v postupu byly žalobkyni vytýkány již ve stavebním deníku, zjm. nezakrytí otvorů, které měly být dle položkového rozpočtu a dle projektové dokumentace zakryty, aby nedošlo k jejich poškození fasádní barvou, což dle rozsahu mohla žalobkyně udělat cca pouze z 30 %.

44. Dále uvedl znalec ve své výpovědi, že na základě předávacího protokolu se nedá konstatovat, že dílo bylo bez vad. U budovy A to byla flekatost fasády a trhliny, nicméně znalec uváděl, že míra vad u této budovy nebyla vysoká. Skutečnost, že dílo mělo vady, vyplývá i z protokolu o předání části díla, ve kterém žalobkyně v příloze č. 1 – souhrn závad vzniklých a neodstraněných při provádění prací - fakticky uznala některé z vytýkaných vad a nedodělků, popř. poškození způsobených při provádění díla, jakož i nepostupování v souladu s projektovou dokumentací (konkrétně použití samohybných zvedacích plošin místo lešení, uražení části obkladu u budovy C zvedací plošinou, svislé praskliny na fasádě, odfouklá omítka u budovy A, znečištění dvou kanálových vpustí u budovy A a C v důsledku vylévání zbytků fasádní barvy do kanalizace, znečištění oken fasádní barvou u budovy A, B, C). Je tak nedůvodná námitka žalobkyně, že skutkový a právní závěr soudu je nepřesvědčivý a nevyplývá z provedených důkazů, resp. že z nich vyplývá opak.

45. Je třeba dále zdůraznit, že žalovaná odstoupila od celé smlouvy o dílo, nikoliv pouze částečně ohledně budovy A. Pokud tedy žalobkyně namítá, že soud řádně nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku, že vady na budově A měly spíše charakter drobných vad, nelze tento závěr vztáhnout na posouzení důvodnosti odstoupení od smlouvy, týkající se celého díla. Podstatné totiž je, že žalovaná neodstoupila od smlouvy částečně, ale od smlouvy jako celku, důvody odstoupení se tedy netýkaly pouze budovy A, ale celého prováděného díla.

46. Odvolací soud dále považuje za stěžejní, že pro závěr o naplnění důvodů pro odstoupení od smlouvy je podstatné v řízení prokázané tvrzení žalované, že žalobkyně jako zhotovitel nepostupovala dle smlouvy, resp. projektové dokumentace, nedodržovala sjednaný technologický postup a důsledkem tohoto pochybení byl vznik dílčích škod jednak na předmětu díla, ale i na majetku žalované, jakož i výskyt vad na díle.

47. Ze všech těchto důvodů odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná důvodně odstoupila od smlouvy v souladu s § 2001 o. z. a v souladu s čl. XI. odst. 3 písm. d) smlouvy.

48. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že odstoupením od smlouvy se smlouva dle § 2004 o. z. ruší od počátku, čímž odpadl právní důvod plnění a účastníci jsou si povinni v režimu § 2991 o. z. vzájemně plnit to, oč se obohatili.

49. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že v režimu bezdůvodného obohacení je třeba se zabývat hodnotou skutečně provedených prací na budově A, proto soud zadal k ocenění těchto prací znalecký posudek z oboru stavebnictví a ekonomika. Soud správně vycházel ze znaleckého posudku ve znění jeho doplnění a z výslechu znalce, který ocenil hodnotu všech prací na budově A na částku 503 434 Kč. Především z dodatku č. 1 ze dne 19. 5. 2025 (č. l. 714) a vyjádření znalce ze dne 29. 8. 2025 (č. l. 757) plyne jednoznačný závěr, jak znalec při ocenění prací postupoval, z čeho vycházel a jak k výsledné částce dospěl. V bodu 29 tohoto dodatku znalec vysvětluje, že rozsah díla byl v předávacím protokolu stanoven a oběma stranami podepsán, při ocenění prací vycházel z tohoto mezi účastníky nesporného rozsahu. Při zohlednění vad vycházel znalec pouze z nesporných vad, které potvrdila v předávacím protokolu sama žalobkyně, přičemž je ještě porovnával se zápisy k vadám ve stavebním deníku. Po takovém zhodnocení provedených prací na budově A dospěl znalec k hodnotě prací 503 434 Kč (se zohledněním vad a započtení škod, které vyčíslil na 16 500 Kč).

50. Odvolací soud pak považuje za správný právní závěr soudu prvního stupně, že na znalcem uváděnou hodnotu prací 503 434 Kč na budově A již žalovaná částečně plnila částku 332 561,54 Kč, a to na základě faktury č. [číslo] ze dne 17. 12. 2018. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že v tomto směru unesla žalovaná důkazní břemeno po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že částku 332 561,54 Kč zaplatila v rámci platby 646 916 Kč na základě citované faktury, kterou vystavila sama žalobkyně v reakci na dopis žalované ze dne 21. 9. 2018. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že z tohoto dopisu včetně přílohy bylo patrné, jakou částku žalovaná uznává k zaplacení na budově A (a i na zbývajících budovách). Z posouzení uvedených prací vyplývá, že žalovaná uznala ohledně budovy A práce odpovídající částce 274 844,247 Kč bez DPH, což představuje 332 561,54 Kč včetně DPH. Tato částka je součástí faktury č. [číslo] ze dne 17. 12. 2018, kterou vystavila sama žalobkyně. Žalobkyni tak muselo být beze vší pochybnosti zjevné a zřejmé, jakou částku žalovaná uznala a posléze i hradila (ve vztahu k budově A), když tento dopis žalované obsahuje i rozklad položek ve vztahu k jednotlivým budovám.

51. Odvolací soud proto považuje za neopodstatněnou odvolací námitku žalobkyně, že není zřejmé, o jaký důkaz soud opřel závěr, že 332 561,54 včetně DPH byla zaplacena na budovu A. Žalovaná v tomto směru unesla důkazní břemeno (viz výše). Naopak žalobkyně přehlíží, že byla soudem při jednání dne 6. 11. 2025 ještě dodatečně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že částka 646 914 Kč, kterou již žalovaná na základě faktury uhradila dne 16. 1. 2019, se týkala zaplacení provedených prací na jiných budovách než na budovu A, jinými slovy že se jedná o plnění za práce na budovách B, C a kotelny. K tomuto poučení již žalobkyně žádný další důkaz neoznačila. Závěr soudu o tom, že v částce 646 914 Kč již bylo zahrnuto částečné plnění na budovu A ve výši 332 561,54 Kč, tak byl učiněn v souladu s prokázaným tvrzením žalované a v důsledku neunesení břemene důkazního na straně žalobkyně.

52. K tomuto závěru odvolací soud doplňuje, že s ohledem na důvodnost odstoupení žalované od smlouvy je neopodstatněná námitka strany žalující uváděná v průběhu řízení i v odvolání, že vypořádání mělo být provedeno dle § 2613 o. z., tedy dle zásad zmaření díla ze strany žalované.

53. Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni jako zhotoviteli vzniklo právo na zaplacení doplatku skutečně provedených prací, který dosud nebyl ze strany žalované na budovu A uhrazen, tedy částky 503 433 Kč - 332 561,54 Kč, celkem 170 871,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 15. 3. 2019 do zaplacení. Ohledně částky 332 561,54 Kč, která již byla žalovanou na základě faktury na budovu A plněna, soud prvního stupně žalobu ve výroku I. s příslušenstvím správně zamítl. Odvolací soud tento napadený zamítavý výrok potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

54. Jako věcně správný shledal odvolací soud i navazující výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III. napadeného rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Procesně převážně úspěšná žalovaná náhradu nákladů nepožadovala, proto soud rozhodl v souladu se zákonem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

55. Ohledně napadeného výroku IV. odvolací soud uvádí, že o náhradě nákladů státu bylo rozhodováno rozsudkem ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2026, č. j. 26 C 104/2019-840. Žalobkyně brojila včasným odvoláním jak proti výroku IV. soudu prvního stupně o stanovené povinnosti zaplatit náklady státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., tak současně včasným odvoláním napadla i citované usnesení (v odvolání proti usnesení zpochybňovala vypočtenou výši náhrady nákladů státu, kterou byla zavázána platit).

56. Závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení státu, které platil, dle poměru ve věci, je správný a odpovídá § 148 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobkyně činil 34 %, neúspěch 66 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla povinna uhradit státu 66 % vzniklých nákladů státu na znalečném.

57. Ohledně výše nákladů hrazených z rozpočtových prostředků pak odvolací soud uvádí, že žalobkyně správně zmiňuje, že na zálohách zaplatila 65 000 Kč. V průběhu řízení bylo na znalečném přiznáno jednak 46 016,01 Kč, tato částka byla uhrazena v celém rozsahu z 1. složené zálohy ve výši 50 000 Kč. Dále bylo přiznáno za doplněk znaleckého posudku 39 176,57 Kč, z toho bylo ze zálohy uhrazeno 15 000 Kč a ze zbývající zálohy (výše zmíněné složené zálohy ve výši 50 000 Kč) 3 983,99 Kč, celkem ze zálohy 18 983,99 Kč. Z rozpočtových prostředků bylo tedy uhrazeno znalečné ve výši 20 192,58 Kč (již nepokryto zálohou složenou žalobkyní) a další vyplacené znalečné ve výši 6 050 Kč za vyjádření znalce k námitkám. Celkem z rozpočtových prostředků nepokrytých zálohou bylo uhrazeno 6 050 Kč + 20 192,58 Kč = 26 242,58 Kč. Náklady na zálohy na znalečné nese převážně neúspěšná žalobkyně ze svého. Z celkových nákladů státu ve výši 26 242,58 Kč představuje 66 %, které je povinna uhradit žalobkyně, částku 17 320,10 Kč. Výsledná částka vypočtená soudem prvního stupně v napadeném usnesení byla tedy rovněž stanovena správně a napadený výrok rozsudku ve spojení s citovaným usnesením je věcně správný. Soud jej proto jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

58. Jelikož se odvolací soud dopustil při určení částky ve vyhlášeném výroku II. rozsudku početní nesprávnosti (místo správně uvedené částky 17 320,10 Kč uvedl 16 522,43 Kč), opravil tuto zjevnou nesprávnost v opravném usnesení postupem dle § 164 o. s. ř. Žalobkyně je tak povinna uhradit na náhradě nákladů státu 17 320,10 Kč, jak správně rozhodl soud prvního stupně.

59. Odvolací soud dále změnil výrok V. napadeného rozsudku dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že určil přesnou částku, kterou má uhradit žalovaná státu na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok III. tohoto rozsudku). Byť se jedná o náklady státu, v případě žalované se jedná o jinou organizační složku státu a žalovaná je povinna tyto vzniklé náklady uhradit na účet Obvodního soudu pro [adresa]. Z celkových nákladů státu ve výši 26 242,58 Kč představuje 34 %, které je povinna hradit žalovaná, částku 8 922,48 Kč. Jelikož se odvolací soud dopustil při určení částky ve vyhlášeném rozsudku početní nesprávnosti (místo správně uvedené částky 8 922,48 Kč vyhlásil 8 511,56 Kč), opravil tuto zjevnou nesprávnost opravným usnesením dle § 164 o. s. ř.

60. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení převážně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů proti neúspěšné žalobkyni. Jelikož se žalovaná náhrady nákladů řízení vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV. tohoto rozsudku).