o zaplacení 370 232,94 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 370 232,94 Kč s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 31 992,40 Kč od 20. 7. 2023 do 16. 10. 2023, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 29 330,40 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 1 185,89 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky[Anonymizováno]61 165,50 Kč od 8. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 71 293,20 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 39 684,37 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 43 197 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 71.293,20 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 41 488,48 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 11 594,90 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení a dále částku 1 200 Kč (výrok I.) a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 76 036 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 370 232,94 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení a náhrady za uplatnění pohledávky. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní spolupráce spočívající v pronájmu pracovních plošin a souvisejících služeb jako je servis či oprava poškozeného stroje. Pronájem pracovních plošin žalovaná u žalobkyně objednala na základě písemných objednávek. Plošiny byly žalované řádně a včas předány. Za poskytnuté služby byla žalované postupně vyfakturována částka 361 300,04 Kč včetně DPH. Žalované byla dále vyfakturována částka ve výši 11 594,90 Kč za poškození jedné z plošin. Na vystavené faktury žalovaná nezaplatila ničeho. Ze strany žalobkyně byl pouze započten přeplatek nezaúčtované zálohy ve výši 2 662 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni tak činil 370 232,94 Kč. Žalovaná dne 8. 2. 2024 celý dluh co do důvodu a výše uznala, a to včetně úroků z prodlení.

3. Žalovaná se bránila zejména tím, že žaloba je ohledně požadavku na náhradu škody neúplná a absentují v ní tvrzení, kdy ke škodě došlo. Dále není z žaloby patrno, v čem škoda spočívala a jak došla žalobkyně k vyčíslení této škody. Smlouva o pronájmu nebyla uzavřena písemnou formou, a tak není zřejmé, co bylo jejím obsahem. V průběhu řízení dále namítala žalovaná ohledně požadovaného smluvního úroku z prodlení, že tento měl být sjednán v obchodních podmínkách žalobkyně, jejíž akceptaci ze strany žalované však žalobkyně v řízení neprokázala.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní spolupráce spočívající v pronajímání pracovních plošin a dodávání s tím spojených služeb. Žalobkyně za pronájem a s ním spojené služby vystavovala žalované faktury v celkové výši 361 300,04 Kč, které žalovaná neuhradila. Žalobkyně dále vystavila žalované fakturu za poškození a opravu plošiny [nazev]. Žalovaná následně dne 8. 2. 2024 písemně uznala svůj dluh co do důvodu a výše, a to v celkové výši 370 232,94 Kč včetně úroků z prodlení a zavázala se jej uhradit v jediné splátce splatné dne 16. 2. 2024.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování žalobě vyhověl v celém rozsahu. Po právní stránce věc posoudil dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a dle 2053 o. z. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou docházelo v rámci obchodní spolupráce k uzavírání nájemních smluv ve smyslu § 2201 a násl. o. z. Předmětem těchto smluv byl nájem strojů, konkrétně pak pracovních plošin. Žalobkyně předmět nájmu žalované vždy řádně a včas předala. Za poskytnuté služby pak žalobkyně žalované v souladu s ustanovením § 2217 o. z. fakturovala sjednané ceny nájmu a souvisejících služeb. Žalovaná na vystavené faktury neuhradila ničeho v době splatnosti ani později. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše písemným uznáním dluhu ze dne 8. 2. 2024 v celkové výši 370 232,94 Kč[Anonymizováno]s tím, že se zavázala uhradit dluh jednorázově dne 16. 2. 2024 (dále jen „uznání dluhu“). Pro případ nesplnění tohoto závazku se žalovaná zavázala k uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z dlužné částky ode dne prodlení až do zaplacení. Platí tudíž domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Ohledně úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že se žalovaná ocitla s placením dluhu v prodlení, a proto žalobkyni přiznal i smluvní úroky z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Úroky z prodlení soud přiznal ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zavázal neúspěšnou žalovanou k jejich úhradě ve výši 76 036 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání v celém rozsahu. Žalovaná zejména vytýká soudu prvního stupně, že učinil závěr o skutkovém stavu, který neodpovídá provedeným důkazům, a na základě toho dospěl i k nesprávnému právnímu závěru. Žalobkyně soudu předložila pouze faktury, kterými vyúčtovávala tvrzené pronájmy plošin a s tím související služby a dále fakturu za poškození a opravu plošiny [nazev]. Tyto listinné důkazy však v žádném případě nemohou prokazovat žalobní tvrzení, neboť o splnění konkrétních pronájmů strojů vystavené faktury nesvědčí. Žalobkyně by musela prokazovat uzavření nájemní smlouvy alespoň listinami, které by potvrzovaly, že došlo k předání pronajatých strojů a jejich vrácení a na základě těchto důkazů byla vystavena faktura. Zcela nedostatečná jsou pak tvrzení a důkazy, které předložila žalobkyně ohledně náhrady škody. Soud prvního stupně zdůrazňoval, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni písemně dne 8. 2. 2024. Uvedené uznání dluhu však není dostatečně určité, když neobsahuje věcný důvod uznávaného dluhu, navíc nebylo podepsáno statutárním zástupcem žalované, proto z něj nelze vycházet. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. Žalobkyně navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. K námitkám žalované uvedla, že žalovaná si u žalobkyně objednala pronájem pracovních plošin a s tím související služby, což žalobkyně pro každý jednotlivý případ soudu doložila 1) objednávkou, 2) potvrzením objednávky, 3) předávacím protokolem o převzetí a 4) předávacím protokolem o vrácení. Předmětné pracovní plošiny byly žalované řádně předány, jak vyplývá z přiložených předávacích protokolů, přičemž nejpozději předáním plošin došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky. Žalobkyně dále odkazuje na uznání dluhu ze dne 8. 2. 2024, ve kterém žalovaná uznala svůj dluh v celé jeho výši, a to včetně nároku na náhradu škody ve výši 11 594,90 Kč. Uznání dluhu ze dne 8. 2. 2024 včetně jeho přílohy inventarizace závazků ke dni 31. 12. 2023 je dostatečně určité, když obsahuje výčet jednotlivých dlužných částek včetně splatností a odkaz na jednotlivé faktury, ve kterých je i přesně specifikované poskytnuté plnění. Uznání dluhu je podepsáno jednatelem žalované, který byl rovněž v době podpisu uznání dluhu jednatelem žalované.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v nepatrné části týkající se přiznaného příslušenství.

10. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Dle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

12. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Dle § 1973 o. z., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

15. Rozhodnutí, které části obsahu budou zařazeny ve vlastní smlouvě a které v obchodních podmínkách, je na vůli stran. Obchodní podmínky mohou obsahovat i podstatné náležitosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005). V obchodních podmínkách může být umístěna např. i rozhodčí doložka či prorogační doložka, mohou v nich být sjednány i smluvní pokuty. Aby byly obchodní podmínky součástí smluvního obsahu, musí být řádně inkorporovány. K tomu je třeba zásadně (i) dostatečně určitý odkaz ve smlouvě a (ii) seznámení se či připojení. Odkaz je většinou výslovnou součástí nabídky a následně je spolu s ní i akceptován. Může být ale uveden i na jiném dokumentu, je-li součástí smlouvy, a může být domluven i v předsmluvním stadiu, případně v rámcové smlouvě. Pokud by byl odkaz uveden pouze v dokumentech, které nemají smluvní povahu (ceníky, reklamní materiály, katalogy, nejsou-li nabídkou, apod.), nebude to zpravidla dostačující. Obchodní podmínky musí být ve smlouvě dostatečně určitě identifikovány, aby bylo nepochybné, že obě strany v okamžiku uzavírání smlouvy (ne až později) přesně věděly, o které podmínky jde (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

16. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Příslušenství dluhu lze uznat samostatně, aniž by tím byla automaticky uznána i jistina (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009), a naopak uznání jen co do jistiny neznamená automaticky uznání příslušenství (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018). V případě uznání dluhu nemusí věřitel vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

17. K platnému uznání dluhu je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 153/2012).

18. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. o všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. ze dne 1. 8. 2022 (dále jen „[jméno FO]“), ze kterých zjistil, že právní vztahy mezi [právnická osoba] a právnickými a fyzickými osobami při pronájmu a servisu příslušného předmětu se řídí smlouvou a těmito VOP (čl. 1.2.). Tyto VOP se stávají součástí každé smlouvy a určují část jejího obsahu, nestanoví-li smlouva jinak (čl. 1.3.). V případě prodlení s úhradou částky dle vystavené faktury sjednávají [právnická osoba] a nájemce smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení (čl. 10.2.).

19. Na základě takto doplněného dokazování a při aplikaci výše uvedené ustálené judikatury a komentářové literatury na projednávanou věc odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v nepatrném rozsahu týkajícího se příslušenství v podobě smluvního úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala po žalované v návaznosti na splatnost jednotlivých faktur (viz níže). Ve zbytku odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry.

20. Ohledně žalovanou napadených obchodních podmínek odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky došlo k řádnému sjednání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně dle čl. 10.2. VOP. Z provedeného dokazování plyne, že s těmito VOP se žalovaná měla možnost seznámit. Tento závěr vyplývá z obsahu vzájemné komunikace účastníků, zejména pak z emailové nabídky ze dne 24. 7. 2023 včetně potvrzení objednávky ze dne 25. 7. 2023. Žalobkyně v rámci sjednávání jednotlivých nájemních kontraktů poskytla vždy žalované reálnou možnost se s těmito podmínkami k okamžiku uzavření smlouvy seznámit. V rámci nabídky žalobkyně na základě poptávky ze strany žalované učinila vždy odkaz na tyto VOP. Tyto obchodní podmínky se tak staly součástí smluv a námitku žalované odvolací soud považuje za neopodstatněnou.

21. Co se týče částky 370 232,94 Kč, odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni v tomto rozsahu uznala co do důvodu a výše písemným uznáním dluhu ze dne 8. 2. 2024 s tím, že se současně s žalobkyní dohodla, že uhradí dluh v jedné splátce dne 16. 2. 2024. Uznávací prohlášení je dostatečně určité, přílohou tohoto uznávacího prohlášení byl seznam neuhrazených faktur zjištěných na základě inventarizace závazků ke dni 31. 12. 2023. Z této inventarizace je zřejmé číslo faktury, fakturovaná částka, její splatnost a celková dlužná (neuhrazená) částka. Není přitom vyloučeno, aby vymezení uznávacího závazku bylo obsaženo i v jiné písemnosti, na kterou písemné uznání dostatečně určitě odkáže. Tímto uznáním tak byla založena vyvratitelná domněnka existence dluhu v době uznání. Žalovaná během řízení netvrdila, natož prokazovala, že by dluh v uznané výši nevznikl, že by byl splněn či zanikl jinak. Jak správně uvedl soud prvního stupně, tento dluh vznikl na základě jednotlivých uzavřených nájemních smluv dle § 2201 o. z. o pronájmu plošin a s tím souvisejících služeb a dále ze vzniklého poškození jedné z plošin. Uzavření nájemních smluv vyplývá z emailové korespondence mezi účastníky a předání předmětu nájmu z předávacích protokolů. V této části odvolací soud shledal odvolací námitku rovněž nedůvodnou.

22. Co se týče v odvolání uvedené námitky, že uznávací prohlášení není podepsané statutárním orgánem žalované, uvádí odvolací soud, že se jedná o nepřípustnou novotu uplatněnou v rozporu s § 205a o. s. ř. až v odvolacím řízení, ke které odvolací soud nemůže přihlížet. Nadto z uznávacího prohlášení plyne, že bylo sepsáno jednatelem [jméno FO], jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku.

23. Odvolací soud se však částečně ztotožnil s odvolací námitkou strany žalované ohledně závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaná písemně uznala svůj dluh co do důvodu a výše včetně úroků z prodlení. Z obsahu uznání dluhu a dohody o jeho plnění ve splátkách ze dne 8. 2. 2024 totiž uznávací prohlášení ve vztahu ke smluvenému úroku z prodlení nevyplývá. Uznání jen co do jistiny pak neznamená automaticky uznání příslušenství (viz výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR). Ohledně smluveného úroku z prodlení tak nebylo možno vycházet z vyvratitelné domněnky existence dluhu ke dni uznání.

24. Z obsahu dohody o splátkách, která byla součástí listiny o uznání dluhu, plyne, že se dlužník (žalovaná) zavázal svůj dluh ve výši 370 232,94 Kč uhradit v jedné splátce splatné dne 16. 2. 2024. Současně se účastníci dohodli, že pokud se dlužník ocitne v prodlení s plněním splátkového kalendáře, celý zbývající dluh se stává splatným. Z obsahu této dohody o splátkách nelze dovodit závěr, že by se žalobkyně s žalovanou dohodly na tom, aby žalovaná ve splátkách platila i úroky z prodlení. Jestliže tedy byla dohoda o plnění ve splátkách (resp. v jediné splátce) uzavřena až po splatnosti celého dluhu, mění se tím původně stanovená splatnost v době, kdy už se žalovaná jako dlužník ocitla v prodlení. V důsledku změny (oddálení) splatnosti celého dluhu, eventuelně zbytku nesplněného dluhu, přestává být dlužník s účinky od počátku v prodlení (resp. jeho prodlení nevznikne, došlo-li k dohodě současně se splatností dluhu). Dlužníka tedy nestíhají ani následky prodlení (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1973). Z obsahu dohody o plnění uznaného dluhu ve splátkách tedy plyne závěr o posunu splatnosti dlužné částky a žalovaná se tak ocitla s úhradou částky 370 232,94 Kč v prodlení až 17. 2. 2024.

25. Odvolací soud proto v rozsahu požadovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z fakturovaných částek ode dne splatnosti jednotlivých faktur rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Ve zbývající části napadeného výroku I. odvolací soud rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 370 232,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 17. 2. 2024 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

26. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části.

27. Tyto náklady představují náklady vynaložené žalobkyní v řízení před prvním stupněm ve výši 76 036 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 810 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 371 432,94 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý z pěti úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 20. 6. 2024, žaloba dne 11. 7. 2024, replika žalobkyně ze dne 16. 9. 2024 a účast na jednání dne 13. 11. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.[Anonymizováno]t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 600 Kč ve výši 10 626 Kč.

28. Dále pak účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby v odvolacím řízení ve výši 9 820 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 13. 2. 2025 a účast u jednání dne 19. 3. 2025) dle § 6 a 7 a. t. ve znění od 1. 1. 2025, dále ve dvou paušálních náhradách po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem.

29. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 100 889,40 Kč.