o zaplacení 650 970 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 650 970 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na zaplacení ceny za dodávku čistírny odpadních vod do rekreačního střediska žalované v obci [adresa] (dále též jen „ČOV“), jehož správu žalobkyně pro žalovanou zajišťovala.

3. Soud prvního stupně žalobu zcela zamítl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat. Své rozhodnutí postavil především na tom, že v průběhu řízení byla mezi účastníky uzavřena dne 12. 5. 2022 dohoda o narovnání, ve které se účastníci dohodli, že veškerá vzájemná práva a povinnosti vyplývající z realizace díla nebo v souvislosti s ním, se v plném rozsahu ruší a nahrazují se novými nespornými závazky stran uvedenými v této dohodě. Z toho vyplývá, že původní závazek byl zrušen a byl nahrazen novým závazkem, podle kterého se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 274 808,68 Kč (což učinila) a zároveň se zavázala předat předmětnou čistírnu odpadních vod žalobkyni. Žalobkyně se zavázala vzít žalobu zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila výše uvedenou částku na účet žalobkyně, soud prvního stupně žalobu zamítl.

4. K námitce žalobkyně, že platně odstoupila od uzavřené dohody o narovnání, neboť bylo zjištěno, že čistírna odpadních vod vykazovala vady, poukázal soud prvního stupně na ujednání v článku II. bodu 6 dohody o narovnání, podle kterého „Pro vyloučení všech pochybností se sjednává, že strana druhá nenese žádnou odpovědnost za poškození, nefunkčnost nebo technický stav modulu ČOV.“. Žalobkyně tedy pro vady ČOV odstoupit od dohody o narovnání nemohla.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že se v návaznosti na uzavření dohody o narovnání dostavila k předání a převzetí ČOV, jak bylo dohodou předpokládáno. Před statutárním zástupcem žalobkyně se žalovaná pokusila ČOV zprovoznit, ale k tomu nedošlo z důvodu vad na ČOV. Žalobkyně je toho názoru, že i přes text dohody o narovnání, nemůže převzít dílo s vadou, když žalované bylo předáno původně bez vady. Při předvedení v areálu žalované ČOV funkční nebyla. Žalobkyně si je vědoma textu dohody o narovnání, je však přesvědčena o tom, že tyto skutečnosti o vadě ČOV byly ze strany žalované žalobkyni zamlčeny a po celou dobu vyjednávání o zaplacení díla nebylo žalobkyni sděleno, kde se ČOV nachází. Žalovaná tvrdila že ČOV nepřevzala, nechce ji a že cenu neuhradí. Zásadní pro posouzení toho, že bylo odstoupení od dohody o narovnání učiněno v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, je podle názoru žalobkyně to, že žalovaná při uzavření dohody o narovnání musela vědět, že pokud nepředá žalobkyni technickou dokumentaci od dané ČOV, žalobkyně by při vědomosti tohoto dohodu o narovnání neuzavřela. Technická dokumentace je nedílnou součástí díla celé ČOV a bez technické dokumentace nelze ČOV vůbec používat. Žalobkyně je tak přesvědčena, že právní hodnocení celé věci musí být takové, že odstoupení od dohody o narovnání bylo učiněno v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 1903 odst. 1 věta prvá o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

10. Podle § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

11. Odvolací soud především odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil a odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat.

12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky byla dne 12. 5. 2022 uzavřena dohoda o narovnání, ve které si účastníci ujednali, že veškerá vzájemná práva a povinnosti vyplývající z realizace díla (ČOV) nebo v souvislosti s ním sporné či nesporné, v této dohodě uvedené či neuvedené, se v plném rozsahu ruší a nahrazují se novými nespornými závazky stran, uvedenými dále v této dohodě. Pro vyloučení všech pochybností si účastníci sjednali, že strana žalovaná nenese žádnou odpovědnost za poškození, nefunkčnost nebo technický stav modulu ČOV.

13. Strany smlouvy si mohou sjednat práva a povinnosti odchylně od zákona, ledaže to zákon výslovně zakazuje (srov. § 1 odst. 2 o. z.) nebo ze smyslu a účelu daného ustanovení plyne, že se od něj odchýlit nelze. Jak správně uvedl soud prvního stupně, účastníci uzavřeli platně dohodu o narovnání, jíž odstranili spornost vzájemných práv a povinností tím, že původní závazek zrušili a nahradili jej novým, a to tak, že žalovaná strana se zavázala zaplatit žalobkyni částku 274 808,68 Kč s tím, že předá ČOV žalobkyni. V rámci dohody o narovnání účastníci výslovně vyloučili odpovědnost žalované za vady ČOV. Toto ujednání stran je třeba považovat za platné, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli, kdy ani jedna ze stran není spotřebitelem („slabší stranou“). Možnost vyloučení odpovědnosti za vady ve vztazích mezi podnikateli zákon nevylučuje. Lze i připomenout, že dohoda o narovnání není smlouvou o dílo. Nepředání technické dokumentace nepředstavuje v daném případě porušení dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky v rámci smluvní volnosti. Důvody pro odstoupení od dohody o narovnání (či snad neplatnost dohody o narovnání) spočívající ve vadách ČOV či nepředání technické dokumentace (když o takové povinnosti žalované není při vyloučení odpovědnosti žalované za vady v dohodě o narovnání ani zmínka) proto nebyly dány, a proto také nemůže být žaloba důvodná.

14. Odvolací soud proto ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako věcně správný shledal též jeho výrok o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dosáhla plného procesního úspěchu i v této fázi řízení a byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení, které jsou tvořeny podle § 1 a § 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. dvěma paušálními náhradami po [částka] za vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání.