o 11 740 Kč s příslušenstvím

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z této částky za dobu od 28. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 071,30 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení příspěvku za nesjednání povinného pojištění odpovědnosti dle ust. § 4 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 2, písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného do 31. 3. 2024, v jeho znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen „zákon“), ohledně vozidla reg. zn. [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen „Vozidlo“), v období od 19. 9. 2023 do 12. 3. 2024 (dále také „rozhodné období“).

3. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvků“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [právnická osoba] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí bylo-li vozidlo odcizeno.

4. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že: a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

5. Podle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

6. Podle ust. § 4 odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [právnická osoba] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

7. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví [orgán] vyhláškou.

8. Podle ust. § 4 odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady [právnická osoba] podle odstavce 4 zaniká, pokud [právnická osoba] do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se [právnická osoba] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

9. Podle ust. § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [právnická osoba], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [právnická osoba] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [právnická osoba] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [právnická osoba] soudu.

10. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

11. [právnická osoba] podle zákona se dle ust. § 1 odst. 1, písm. b) zákona míní [Jméno žalobkyně], kterou zákon zřídil.

12. Podle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky [orgán] č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (tj. ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb.), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle ust. § 2a téže vyhlášky výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

13. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Vozidlo (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) bylo v rozhodném období zapsáno v registru silničních vozidel, přičemž nebylo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyřazené do jiného státu nebo zaniklé. Jako vlastník a provozovatel Vozidla byla v rozhodném období evidována žalovaná. Ohledně Vozidla nebylo smluveno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 21. 7. 2023 do 12. 3. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku za nepojištění Vozidla v období od 19. 9. 2023 do 12. 3. 2024 výzvou ze dne 13. 5. 2024; požadovala zaplacení příspěvku ve výši 11 440 Kč (176 dní x 65 Kč) a zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Výzva měla všechny náležitosti dle ust. § 4 odst. 6 zákona. Žalované byla k zaplacení stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy, přičemž poslední den této lhůty byl den 27. 7. 2024. Žalovaná příspěvek nezaplatila a okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek (zejména výjimky z pojištění odpovědnosti dle ust. § 5 zákona) žalobkyni nedoložila.

14. Soud I. stupně po aplikaci výše citovaných ustanovení upravujících v rozhodném období příspěvek za nesjednání povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla shledal, že žalované vznikla povinnost zaplatit požadovaný příspěvek za nesjednání pojištění v období od 19. 9. 2023 do 12. 3. 2024 včetně nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč, která měla být žalovanou splněna do dne 27. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost nesplnila, byla jí tato povinnost uložena rozsudkem spolu s povinností zaplatit z dlužné částky požadovaný úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za dobu od prvního dle prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení jen upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni bylo proti neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 5 071,30 Kč zahrnuje zaplacený soudní poplatek k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), tj. 3× odměnu za úkon právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) dle ust. § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky, 1× odměnu za úkon právní služby ve výši 1 580 Kč (sepis vyjádření ze dne 30. 4. 2025) podle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky ve spojení s ust. § 14b odst. 4 vyhlášky, 3× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6, písm. a) vyhlášky, 1× paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle ust. § 14b odst. 6, písm. b) vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.

16. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaná zopakovala, že Vozidlo mělo v rozhodném období zničený motor, bylo tedy neprovozovatelné. Vozidlo bylo umístěno na soukromý pozemek autoservisu, nemohlo proto způsobit žádnou škodu. Poté, co bylo uvedeno do provozu, bylo opět odpovědnostně pojištěno. Žalovaná pokládá za nespravedlivé, aby byl v takovémto případě [právnická osoba] vymáhán příspěvek na nepojištění vozidla. Dle žalované je takováto praxe žalobkyně v rozporu s evropským právem, ústavním pořádkem a zdravým rozumem. Žalobkyně takto pravidelně postupuje, často u vozidel, která ani nemají platnou STK.

17. Další nesprávnou praxí žalobkyně je dělení „nepojištěného období“, což dle žalované činí žalobkyně záměrně, aby vymáhaná částka nepřekročila 10 000 Kč (a nebylo proti rozhodnutí soudu přípustné odvolání) a aby se zvýšily náklady na vymáhání a byly přisouzeny dvojí náklady řízení. I v posuzovaném případě se tak stalo, ačkoliv celková doba nepojištění ohledně Vozidla byla žalobkyni v okamžiku zaslání první výzvy známa a sankce mohla (a měla) být uplatněna najednou.

18. Dle žalobkyně se soud I. stupně žalobou zabýval formalisticky, žaloba nebyla projednána veřejně, soud I. stupně chybně nepředvolal žalovanou navržené svědky ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), kteří měli potvrdit neprovozuschopnost Vozidla, a neprovedl žalovanou navržené listinné důkazy (výpověď původní pojistné smlouvy ze strany žalované ohledně Vozidla a nová pojistná smlouva uzavřená pro zprovoznění Vozidla).

19. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Připomněla, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2018[Anonymizováno]je povinností vlastníka a provozovatele každého registrovaného vozidla mít sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a není podstatné, zda je vozidlo skutečně provozováno. Žalovaná měla možnost neprovozuschopné vozidlo dočasně či trvale vyřadit z provozu, to však neučinila. Co se týče rozdělování nepojištěného období, snahou žalobkyně je řešit celou délku nepojištěného období najednou jak v mimosoudní, tak soudní fázi sporu. K rozdělování nepojištěného období vedou žalobkyni zásadně dva důvody. Předně ze strany dlužníka může jít o opomenutí, kdy dlužník neví, že vozidlo není pojištěno nebo že je povinen hradit příspěvek po dobu nepojištění vozidla. Proto se žalobkyně snaží upozornit na nepojištění co nejdříve, aby nedocházelo ke zbytečnému navyšování dlužné částky. Druhým důvodem je roční prekluzivní lhůta, ve které žalobkyně musí v souladu s ust. § 4 odst. 6 zákona pohledávku za dlužníkem uplatnit, aby nedošlo k zániku celého nároku.

20. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

21. O odvolání bylo rozhodnuto při jednání, kterého se neúčastnila žádná účastnice. Žalobkyně se z odvolacího jednání omluvila, souhlasila s rozhodnutím bez její účasti. Žádost žalované o odročení odvolacího jednání, která byla odvolacímu soudu doručena dne 21. 4. 2026, neobsahovala důležitý důvod pro odročení, proto jí odvolací soud nevyhověl. Žalovaná požadovala odročení z důvodu náhlé pracovní neschopnosti jejího statutárního zástupce, přestože má možnost pověřit zastupováním některého ze svých zaměstnanců (případně osob, které pro žalovanou vykonávají či mohou vykonávat činnost na základě jiného než zaměstnaneckého poměru). Sama žalovaná v písemném vyjádření ze dne 16. 4. 2026 uvedla, že „žalovaná společnost v rámci holdingu zaměstnává více než 140 zaměstnanců v trvalém pracovním poměru“, přičemž ze zkušeností „svých“ četných zaměstnanců činila závěry o „nemorální a eticky pokřivené“ praxi žalobkyně (při vybírání příspěvku za nepojištění vozidel). Žádost o odročení jednání ze dne 21. 4. 2026 pak za žalovanou podepsala (a z datové schránky žalované zřejmě odeslala) [jméno FO] („asistentka generálního ředitele“).

22. Z obsahu spisu plyne, že se soud I. stupně se nedopustil žádné procesní vady, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně věc projednal veřejně při jednání dne 22. 7. 2025, k jednání řádně předvolal obě účastnice, z nichž se nedostavila žádná. Z obsahu spisu plyne, že byly splněny podmínky pro projednání věci a rozhodnutí v nepřítomnosti účastnic dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná (k jejíž žádosti soud I. stupně v minulosti dvakrát jednání odročil) požádala o odročení jednání z důvodu karantény svého statutárního zástupce, učinila tak v den nařízeného jednání cca 20 minut před začátkem jednání. Tvrzená karanténa (náhlá, vzniklá večer před nařízeným jednáním) nebyla žalovanou dodatečně nijak doložena. I k jednání před soudem I. stupně se mohla za žalovanou dostavit jiná osoba působící ve společnosti žalované, která by k tomu byla statutárním zástupcem zmocněna. I žádost o odročení jednání za žalovanou podepsala a z datové schránky žalované zřejmě odeslala [jméno FO], asistentka generálního ředitele.

23. Soud I. stupně nepochybil, pokud k důkazu neprovedl žalovanou navržené výslechy svědků a doklady o předešlém a následném pojištění odpovědnosti ohledně Vozidla, byť vysvětlení, proč tak učinil v odstavci 11 odůvodnění rozsudku, odvolací soud nepokládá za přiléhavé. Podstatné je, že důkazy navržené žalovanou nemají prokázat žádnou (právně) relevantní skutečnost. Provedení žalovanou navržených důkazů tedy bylo a je zbytečné, a proto k němu nepřistoupil ani odvolací soud.

24. Zjištění shrnutá výše v odstavci 13, z nichž soud I. stupně vycházel a která žalovaná nezpochybňuje, jsou dostatečná pro rozhodnutí ve věci a zjevně z nich plyne důvodnost žalobou uplatněného nároku včetně jeho výše. To je evidentní z výše citovaných ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného v rozhodném období.

25. Žalobkyně v řízení přiléhavě a opakovaně vysvětlila, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2024 musí být odpovědnostně pojištěno každé vozidlo (speciální výjimky jsou upraveny v ust. § 5 zákona) zapsané v registru silničních vozidel bez ohledu na skutečnost, zda je fakticky schopné provozu na pozemních komunikacích, a bez ohlédnu na skutečnost, kde se vozidlo nachází - s výjimkou doby, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyřazené do jiného státu nebo zaniklé, a s výjimkou doby, kdy je vozidlo odcizeno. Je evidentní, že úprava účinná od 1. 1. 2018 byla přijata za účelem zjednodušení s cílem zabránit četným soudním sporům právě o to, zda nepojištěné vozidlo bylo či nebylo v rozhodném období „provozováno“ na pozemní komunikaci. Obdobná úprava jako v zákoně č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2024, je ostatně obsažena i v zákoně č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2024 (viz ust. § 6 a § 7 tohoto zákona). Odvolací soud (stejně jako soud I. stupně) výše citovanou zákonnou úpravu nepokládá za protiústavní. Úprava nebyla diskriminující pro vlastníky/provozovatele neprovozuschopných vozidel, neboť tito se mohli své („zbytečné“) povinnosti hradit pojištění odpovědnosti zbavit tím, že nechali vozidlo v registru silničních vozidel zapsat jako vyřazené z provozu. Pro samotný vznik žalobou požadovaného nároku na zaplacení příspěvku dle ust. § 4 odst. 1 zákona a nákladů na vymáhání dle ust. § 4 odst. 4 zákona je nepodstatná žalovanou kritizovaná praxe žalobkyně při vymáhání příspěvku, tj. tzv. dělení doby nepojištění na dvě období, a důvody tohoto dělení.

26. Žalobkyně svoji praxi při vymáhání příspěvků vysvětlila, přičemž uvedla legitimní důvody pro dělení doby nepojištění. V posuzovaném případě pak nebylo zjištěno (žalovaná k tomu nepředložila žádný důkaz), že by výzva k úhradě příspěvku za (první) období od 21. 7. 2023 do 18. 9. 2023 byla žalované zaslána až poté, co se žalobkyně dozvěděla o celém nepojištěném období, tj. o jeho definitivním konci ke dni 12. 3. 2023. Nelze tedy ani uzavřít, že byly žalobkyní neúčelně navýšeny náklady na mimosoudní vymáhání (ve výši 300 Kč) a že jí byly neúčelně vynaloženy náklady na právní zastoupení v dalším soudním sporu.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, odvolací soud jí proto proti žalované přiznal právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Přiznaná částka zahrnuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky, tj. odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1 580 Kč (sepis vyjádření k odvolání), 1× paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.