[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s přísl. (výrok I.), žalobu ohledně částky [částka] s přísl. zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou mu nepřiměřenou délkou řízení, pociťovanou jako deziluze a frustrace z faktické nevymahatelnosti práva v reálném čase, a to jak pokud jde o právo na informace, tak o právo na soudní a jinou právní ochranu.

3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce podal dne [datum] u [název soudu] žádost o informace týkající se mimo jiné stížností na soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] mu byly požadované informace zaslány emailem, přičemž u informací ohledně podaných stížností bylo uvedeno, že se podávají informace dle možností informačního systému soudu. Z tohoto důvodu měl žalobce poskytnuté informace za neúplné, proto podal proti postupu [název soudu] stížnost k [stát. instituce] O stížnosti bylo rozhodnuto dne [datum]. Žalobce se proti nečinnosti [název soudu] a Ministerstva spravedlnosti bránil žalobou podanou k [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci Obvodním soudem pro Prahu 7 zasláno doplnění odpovědi k jeho žádosti o informace ze dne [datum], [anonymizováno] kterém byly informace o dalších 12 dohledaných stížnostech v období od roku [rok] do roku [rok]. Doplnění odpovědi bylo žalobci doručeno dne [datum]. Z důvodu ukončení nečinnosti [název soudu] vzal žalobce zpět žalobu proti nečinnosti. Řízení před [název soudu] bylo pravomocně skončeno dne [datum] rozhodnutím o zastavení řízení. Celé řízení o žádosti o informace tak trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 3 roky a 6 měsíců. Dne [datum] podal žalobce u žalované žádost o peněžité zadostiučinění [anonymizováno] výši [částka] a poskytnutí omluvy za nepřiměřeně dlouhé řízení. Žalovaná [anonymizováno] stanovisku, které bylo žalobci doručeno dne [datum], odmítla zaplacení zadostiučinění v penězích, avšak konstatovala porušení práva žalobce na rozhodnutí [anonymizováno] věci v přiměřené lhůtě a poskytla žalobci písemnou omluvu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil nalézací soud podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále též OdpŠk), jehož konkrétní ustanovení citoval. Konstatoval, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas. Dále se zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ [anonymizováno]“). Na správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Právo na informace, které bylo předmětem správního řízení, je základním právem, a proto se na ně vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, a tedy čl. 6 Úmluvy (s odkazem na nález [název soudu] ze dne [datum] [anonymizováno] [ústavní nález]). Vyložil, že pokud dojde k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. V takovém případě se ke stanovení výše nemajetkové újmy použije Stanovisko Nejvyššího soudu č. z [datum], [stanovisko NS]. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (s odkazem na nález [název soudu] [anonymizováno] [ústavní nález]). Rovněž tak měl soud za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou, neboť příčinou vzniku nemajetkové újmy byl nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správní orgány nerozhodly v zákonné lhůtě. Odkázal na ust. [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím. V řízení bylo prokázáno, že řízení probíhalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze o zastavení řízení o žalobě proti nečinnosti. Řízení tak trvalo téměř 3 roky a 6 měsíců, což soud považoval zejména s ohledem na předmět řízení, [anonymizováno] kterém se žalobce domáhal poskytnutí informací, které měl žalovaný od počátku řízení k dispozici, za nepřiměřeně dlouhou dobu. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání tří a půl roku došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Soud se tak dále zabýval otázkou způsobu a případně výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci. Přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná již poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu konstatováním porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a zároveň žalobci poskytla písemnou omluvu. Soud však s ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy řízení o poskytnutí informací, které mají být ze zákona poskytnuty [anonymizováno] lhůtě 15 dnů, a [název soudu] dané informace měl k dispozici od počátku řízení, přičemž jejich vydání trvalo téměř 3 roky a 6 měsíců, považoval tuto délku řízení za zjevně nepřiměřenou. Informace, které mají být ze zákona poskytnuty [anonymizováno] lhůtě 15 dnů, kdy v tomto případě se nejednalo o nijak velký objem informací, tyto informace by zároveň měly být s ohledem na jejich povahu zjistitelné s vynaložením přiměřeného úsilí, přičemž se nelze odvolávat na skutečnost, že informace za nějaké období, [anonymizováno] kterém nefungoval informační systém soudu, jsou obtížně dohledatelné. Skutečnost, že požadované informace nelze zjistit vyhledáním v informačním systému, neodůvodňuje délku řízení o poskytnutí informací v trvání 3 let a 6 měsíců. Soud přihlédl i k chování žalobce, který se domáhal poskytnutí informací všemi dostupnými prostředky včetně podání žaloby proti nečinnosti, přičemž se mu nedostalo náležité ochrany. Sám tak nepřispěl k nepřiměřené délce řízení, naopak vynaložil značné úsilí, aby řízení o poskytnutí informací co nejdříve skončilo. Dále soud přihlédl k postupu [název soudu], který požadované informace nakonec dne [datum] žalobci poskytl, přičemž se jednalo o doplnění informací o 12 stížnostech v průběhu let [rok] až [rok]. Soud dospěl k závěru, že tyto informace mohly být Obvodním soudem pro Prahu 7 poskytnuty mnohem dříve, doplnění odpovědi navíc nebylo nijak zvlášť obsáhlé. Z uvedeného následně soud uzavřel, že [anonymizováno] věci již nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené době a poskytnutí omluvy, ale je namístě peněžitá forma zadostiučinění. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění soud vyšel ze základní částky [částka] [anonymizováno] rok řízení, přičemž s ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížil soud odškodnění za první dva roky o polovinu. Řízení v dané věci trvalo 3 roky a 6 měsíců, tudíž základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za první a druhý rok trvání průtahů [částka] ročně, za třetí rok trvání průtahů činí [částka], za 6 měsíců činí [částka], tj. celkem [částka]. Soud přihlédl rovněž k významu řízení [anonymizováno] žalobce, kdy dospěl k závěru, že význam řízení nebyl [anonymizováno] žalobce nijak významný, považoval jej tedy za průměrný. S ohledem na další kritéria hodnocení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění nepřistoupil k žádné modifikaci základní částky zadostiučinění. Rozhodl o přiznání peněžitého zadostiučinění žalobci [anonymizováno] výši [částka], přičemž žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. [anonymizováno] zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“).

4. Proti tomuto rozsudku, do jeho výroků I. a III., podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Předně zdůraznila, že odškodnění žalobci poskytla a to v podobě konstatování porušení práva [anonymizováno] spojení s písemnou omluvou. Písemná omluva pak byla zaslána žalobci samostatným doporučeným dopisem ze dne [datum]. Takové odškodnění považovala žalovaná za naprosto dostačující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která [anonymizováno] srovnání s jinými obdobnými případy mohla žalobci vzniknout. Žalovaná dovozovala, že význam řízení o poskytnutí informace je [anonymizováno] žalobce zanedbatelný. Rovněž namítla nepřezkoumatelnost výroku III. rozsudku, když nalézací soud vůbec nespecifikoval úkony, za které náhradu nákladů žalobci přiznal. Odkázala na své podání ze dne [datum] a zopakovala, že v případě žalobce to není poprvé, kdy z jeho strany byla podána stížnost na soudce soudů I. a II. stupně a následně z jeho strany byla podána žádost o poskytnutí informací podle [ustanovení pr. předpisu] Proto tento případ nelze srovnávat s jinými žalobci, kteří k početným žádostem [anonymizováno] smyslu [ustanovení pr. předpisu] nepřistupují. Odmítla odkaz žalobce na právní věc [anonymizováno] [spisová značka] žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] proti [anonymizováno] – Ministerstvu financí o zadostiučinění. Dovozovala, že případy nejsou srovnatelné. Dále poukázala na to, že nejvýznamnějším kritériem [anonymizováno] formu a rozsah satisfakce je kritérium uvedené v § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk, tedy význam řízení, který vyjadřuje, co je [anonymizováno] účastníka v řízení v sázce, s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]. Dovozovala, že odpovídající satisfakcí je konstatování porušení práva v případě nepřiměřené délky civilního řízení (tento závěr platí a simili i u řízení správního) tehdy, byl-li význam řízení [anonymizováno] účastníka malý (s odkazem na bod V. Stanoviska NS ze dne [datum], [anonymizováno] [stanovisko NS] – publikovaného jako [spisová značka], dále např. rozsudek NS [anonymizováno] [spisová značka]). V daném případě pak žalobce obdržel navíc ještě písemnou omluvu. Takové zadostiučinění považovala žalovaná za naprosto dostačující a odškodnění poskytnuté v částce [částka] za nepřiměřeně vysoké. Nalézacímu soudu vytkla, že se nezabýval řádně její námitkou, a to určením příslušné organizační složky, která by v řízení měla za stát jednat. Poukázala na to, že nálezem [název soudu] [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti stěžovatelů [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D. a žalobce [jméno] [příjmení] [jméno] stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], usnesení Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a konečně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR se na toto řízení, které bylo vyvoláno žádostí o sdělení informace podle [ustanovení pr. předpisu] před správním orgánem a následně soudem, pohlíží jako na celek a náhrady se dle nálezu sčítají. Dovozovala z uvedeného, že pak je třeba se u takového řízení opět zabývat otázkou, která organizační složka [anonymizováno] má za žalovaný stát jednat. Poukázala na [ustanovení pr. předpisu], podle něhož v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány a soudy (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), je úřadem příslušným jednat jménem [anonymizována dvě slova] smyslu § 6 odst. 3 OdpŠk [stát. instituce] v řízeních zahájených do [datum] (s odkazem na rozsudky [název soudu] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [spisová značka] či [anonymizováno] [spisová značka]). V řízeních zahájených od [datum] je úřadem příslušným jednat jménem [anonymizována dvě slova] smyslu [ustanovení pr. předpisu] [stát. instituce]. Z uvedeného dovozovala, že nalézací soud nejednal s příslušnou organizační složkou, čímž řízení zatížil vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí [anonymizováno] věci. Dále pak zopakovala svou předešlou argumentaci uvedenou již v jejím vyjádření ze dne [datum] a následném podání ze dne [datum], že žalobce neprokázal zvýšený význam, který by byl podmínkou [anonymizováno] přiznání odškodnění v penězích. Plnohodnotné odškodnění, které žalobce již obdržel v podobě konstatování porušení práva a omluvy, je tedy přiměřené a dostačující. Odvolacímu soudu navrhla, aby v napadených výrocích rozsudek nalézacího soudu zrušil a vrátil nalézacímu soudu k dalšímu rozhodnutí, případně aby sám rozhodl a žalobu zamítl.

5. Žalobce [anonymizováno] vyjádření k odvolání poukázal na to, že jeho žádost o informace podle [ustanovení pr. předpisu] logicky i věcně souvisela s předchozí stížností žalobce na chování soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], tudíž její úplné vyřízení mělo proto [anonymizováno] žalobce mnohem důležitější význam, nežli pouze obecná žádost Ing. [jméno] [příjmení] o platech úředníků [anonymizována dvě slova] srovnatelné věci [anonymizováno] [spisová značka] a [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy jím požadované informace dopad do jeho osobní sféry neměly a mít nemohly, a která je srovnatelná s věcí zde souzenou. Dále argumentoval, že soudem přiznané peněžité zadostiučinění je přiměřené a odpovídá kritériím podle § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména (a) nepřiměřené délce řízení, (b) jednoduchosti věci, (c) postupu orgánů veřejné moci v jeho průběhu (kterým se obmyslným postupem vyřízení žádosti žalobce bránily), (d) chování žalobce, který nijak nepřispěl k prodloužení délky řízení, a naopak aktivně využíval prostředky na obranu proti těmto průtahům, (e) a také významu předmětu řízení [anonymizováno] žalobce. Oddalováním poskytnutí informací ztrácely informace [anonymizováno] žadatele na praktickém významu a pozdní poskytnutí informací až po letech soudních sporů mělo [anonymizováno] žadatele už jenom akademickou (historickou) hodnotu. Poukázal na judikaturu [anonymizováno] a [název soudu] týkající se poskytované formy odškodnění. Rovněž brojil proti námitce žalované, že za stát jednala nesprávná organizační složka. Zdůraznil, že jak za nesprávný úřední postup [název soudu], tak Ministerstva spravedlnosti (jako správních orgánů), tak za úřední postup správních soudů (Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu) odpovídá stát, za který v takovém případě podle § 6 OdpŠk jedná Ministerstvo spravedlnosti [stát. instituce] však takovým ústředním správním orgánem není, neboť všechny tyto orgány veřejné moci spadají do kompetence jednoho a téhož ministerstva, totiž Ministerstva spravedlnosti (s odkazem na zákon č. 2/1969 Sb.).

6. Z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Lze předně konstatovat, že nalézací soud provedl zcela správné a úplné skutkové zjištění o průběhu a jednotlivých etapách namítaného řízení, které je, jak zcela správně dovodil, [anonymizováno] účely právního posouzení věci nutno považovat za řízení jediné.

8. Rovněž pak zcela správně jednal s Ministerstvem spravedlnosti jako s příslušnou organizační složkou [anonymizováno]. Odvolací soud se v tomto ohledu zcela ztotožňuje s argumentací žalobce. Otázku, která organizační složka má jednat za stát za situace, kdy řízení probíhalo částečně před správními orgány a částečně před soudy se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], ke kterému se přihlásil i v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], a konečně pak výslovně i v rozsudku [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], když vyložil,„ Je-li žalobou proti [anonymizováno] uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek [anonymizováno], může stát zastupovat jen jedna organizační složka [anonymizováno]. Pokud by skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku měly vést k určení příslušnosti různých organizačních složek, je třeba s ohledem na výše uvedené zvolit pouze jednu organizační složku, která bude žalovanou zastupovat. Nelze současně upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, a proto bude za stát v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 OdpŠk jednat [stát. instituce], neboť to je ústředním orgánem státní správy [anonymizováno] hospodaření s majetkem [anonymizováno].“

9. Nicméně z citovaného výkladu nelze dovodit, že i [anonymizováno] zde souzené věci je příslušnou organizační složkou [stát. instituce] [anonymizováno] řízení zahájené v době do [datum], neboť [anonymizováno] zde souzené věci nefigurovaly v rámci namítaného řízení dvě rozdílné organizační složky. Žalovaná sice správně namítané řízení [anonymizováno] fázi žádosti o poskytnutí informací hodnotí jako řízení správní, nelze však přehlédnout, že toto bylo vedeno před orgánem (soudem), který přísluší pod Ministerstvo spravedlnosti, dále před samotným Ministerstvem spravedlnosti a konečně [anonymizováno] fázi soudního řízení zcela nepochybně rovněž namítané řízení spadalo pod gesci Ministerstva spravedlnosti [anonymizováno] smyslu ust. § 6 odst. 3 OdpŠk. Odvolací námitka žalované, že nalézací soud nejednal s příslušnou organizační složkou [anonymizováno], tedy důvodná není.

10. [anonymizováno] věci de facto nebylo mezi stranami sporu (byť se jedná o otázku právní) o tom, že namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, pokud je považováno za řízení jediné. Žalovaná mimosoudní formou poskytla žalobci satisfakci formou konstatace porušení jeho práva a rovněž i omluvou za uvedené pochybení. Odvolací soud shodně se soudem nalézacím rovněž hodnotí namítané řízení jako nepřiměřeně dlouhé, když v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v této části, s nímž se zcela ztotožňuje.

11. Nicméně odvolací soud se odchyluje od právního posouzení věci provedeného nalézacím soudem, když se neztotožňuje se závěrem, že [anonymizováno] zde souzené věci není možné poskytnout žalobci jinou formu satisfakce, než peněžním plněním. Ztotožňuje se s argumentací obou sporných stran, že nejvýznamnějším kritériem [anonymizováno] určení formy satisfakce je význam řízení [anonymizováno] poškozeného (zde žalobce). Žalobce [anonymizováno] svém vyjádření k podanému odvolání zdůraznil význam požadované informace (a tedy namítaného řízení) a jeho zájem na brzkém ukončení sporu tím, že jeho žádost o informace podle [ustanovení pr. předpisu] logicky i věcně souvisela s předchozí stížností žalobce na chování soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] Odvolací soud však nedospěl k závěru, že by žalobcem požadované informace měly a mohly mít jakýkoli význam [anonymizováno] posouzení, zda stížnost podaná žalobcem na JUDr. [jméno] [příjmení] je důvodná, či nikoli. Jinak řečeno výsledek stížnosti žalobce nemohly žádané informace o této soudkyni jakkoli ovlivnit, nehledě k tomu, že žalobce o uvedené soudkyni vyžadoval i informace zcela osobního charakteru, zejména datum jejího narození a adresu jejího trvalého bydliště, na což případně žalovaná poukázala. Lze tedy uzavřít, že mezi samotným podáním stížnosti na JUDr. [jméno] [příjmení] a následně žalobcem vyžadovanými informacemi o této soudkyni není žádná příčinná souvislost. Požadované informace tedy nemohly ovlivnit posouzení toho, co bylo [anonymizováno] žalobce„ v sázce“ v rámci jeho stížnosti na JUDr. [jméno] [příjmení].

12. Zde souzenou věc pak nelze porovnat ani s věcí vedenou před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod [anonymizováno] [spisová značka] a následně před [název soudu] pod [anonymizováno] [spisová značka], jak to činí žalobce. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti známé odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti o stovkách sporů podobného charakteru, které žalobce vedl a vede jen před [název soudu] jako soudem odvolacím. Jak již konstatoval [název soudu] [anonymizováno] svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], probíhalo před [název soudu] od roku [rok] nejméně [anonymizováno] řízení vedených zde žalobcem. Tato skutečnost, kterou odvolací soud čerpal ze své úřední činnosti, je nepochybně známa i žalobci samotnému, který nutně velmi dobře ví, kolik soudních sporů v minulosti vedl a nyní vede jen před [název soudu] jako soudem odvolacím [anonymizováno] všechny obvodní soudy v [obec]. Lze tedy konstatovat, že bez ohledu na to, jaký je výsledek těchto řízení [anonymizováno] žalobce, je zřejmé, že pokud v průběhu devatenácti let vede nebo vedl v minulosti u Městského soudu v Praze v odvolacím řízení [anonymizováno] sporů, jde o takové množství, které lze označit za značné, a tato skutečnost již sama o sobě má vliv i na to, jak žalobce význam předmětu řízení [anonymizováno] sebe vnímá. Je totiž zásadní rozdíl mezi tím, kdy účastník vede nebo v minulosti vedl toliko jediný spor (jako Ing. [jméno] [příjmení], s jehož sporem žalobce porovnává řízení toto), případně několik málo sporů tak, jak je to běžné, a kdy vede stovky sporů, a to jenom u tohoto odvolacího soudu. Tato skutečnost v kontextu s tím, že požadovaná informace se nijak nedotýkala žalobce osobně a mohla mít [anonymizováno] něj jen velmi okrajový význam, natolik zásadní, že odůvodňuje závěr o nepatrném významu namítaného řízení [anonymizováno] žalobce.

13. Odvolací soud pak v rámci srovnávání případů analogických poukazuje na jinou věc, známou mu z úřední činnosti a známou rovněž zde žalobci, který vystupoval v řízení rovněž v procesní pozici žalobce, a to věc projednávanou před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod [anonymizována dvě slova] [spisová značka] a následně před [název soudu] jako soudem odvolacím, pod [anonymizováno] [spisová značka]. V této věci žalobce rovněž žádal finanční odškodnění za nepřiměřeně dlouho trvající řízení (přes [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců), navíc [anonymizováno] věci docházelo k četným průtahům, které v prvním soudním řízení činily takřka [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] druhém soudním řízení správním [anonymizováno] měsíců, což představovalo více než třetinu z celkové délky řízení. Za nesprávný úřední postup v tomto řízení žalobce byl odškodněn formou finanční satisfakce v celkové výši [částka]. V porovnání s tím řízení zde namítané trvalo od [datum] do [datum], tedy cca 3 roky a 6 měsíců a navíc se jednalo o řízení i právně a procesně komplikované, když věc byla usnesením č. j. [číslo jednací] postoupena rozšířenému senátu. Řízení se tedy prodloužilo nikoli vinou [anonymizováno], ale právní komplikovaností celé věci, ke které musel zaujmout stanovisko právě i rozšířený senát. Při porovnání obou těchto kauz se pak jeví přiznané finanční odškodnění žalobci v této věci jako naprosto neúměrné, zvláště pak s přihlédnutím k nepatrnému významu požadovaných informací [anonymizováno] žalobce, jak o tom bylo pojednáno výše.

14. Lze pak i poznamenat, že [anonymizováno] žalobce nemohla mít nepřiměřená délka namítaného řízení význam ani z hlediska„ frustrace“ z toho, že stát neplní své povinnosti [anonymizováno] stanovených lhůtách, jinak řečeno, že stát selhává při plnění svých povinností. Žalobce i v tomto odvolacím řízení prokázal, že ani on své povinnosti [anonymizováno] stanovených lhůtách neplní, když bez omluvy či vysvětlení zaslal odvolacímu soudu své vyjádření k odvolání až jediný den před konáním odvolacího jednání, tedy dva a půl měsíce po uplynutí lhůty stanovené mu nalézacím soudem k podání vyjádření.

15. Odvolací soud uzavírá, že [anonymizováno] zde souzené věci je [anonymizováno] žalobce dostatečnou satisfakcí konstatace porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době spojená s omluvou žalované za toto pochybení. Této satisfakce se žalobci již dostalo. Namístě však není odškodnění formou finančního přísudku.

16. Z uvedených důvodů proto odvolací soud za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/o. s. ř. změnil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku I. o věci samé tak, že žalobu zamítl.

17. Vzhledem ke změně rozsudku nalézacího soudu pak odvolací soud rozhodl nově o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř.).

18. Náklady žalované před nalézacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů žalované v tomto řízení (vyjádření k žalobě, písemné vyjádření [anonymizováno] věci – reakce na podání žalobce ze dne [datum], příprava na jednání a účast u jednání nalézacího soudu dne [datum], písemné vyjádření [anonymizováno] věci – reakce na podání žalobce ze dne [datum] a příprava na jednání a účast u jednání nalézacího soudu dne [datum]).

19. Náklady žalované před odvolacím soudem pak činí celkem [částka] a to za sepis odvolání do rozsudku. Odvolací soud k tomu poznamenává, že nepřiznal náhradu nákladů na přípravu na jednání a účast žalované u jednání odvolacího soudu dne [datum], když pověřený pracovník se připravoval omylem na jiné řízení a tudíž příprava na odvolací řízení provedena nebyla a účast žalované u jednání odvolacího soudu pak pouze fyzická bez znalosti věci.

20. Celkem tedy náklady řízení žalované před soudy obou stupňů činí [částka] Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.