pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 49/2019-90

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s přísl. (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalované částky s odůvodněním, že na základě úvěrové smlouvy žalobkyní poskytla finanční prostředky ve výši [částka] na financování koupě motorového vozidla. Žalovaná řádně své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy neplnila. Žalobkyně proto uplatnila své právo na okamžité splacení úvěru ve výši [částka]. Žalovaná tuto částku přes výzvu nezaplatila.

3. Po provedeném dokazování nalézací soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Soud zjistil, že před ukončením smlouvy dlužila žalovaná splátku [číslo] splatnou [datum] ve výši [částka] a dlužnou splátku [číslo] splatnou [datum] ve výši [částka]. Dopočet poměrné části úroků za období ode dne splatnosti poslední vystavené splátky do dne ukončení smlouvy, tj. od [datum] do [datum] činí celkem [částka]. Dopočet havarijního pojištění za období ode dne splatnosti poslední splátky do dne ukončení pojištění, tj. od [datum] do [datum], činí [částka] (844,25 /31 x 4+6 x 844,25). Splátka doplňkového havarijního pojištění ode dne poslední vystavené splátky do dne ukončení pojištění, tj. od [datum] do [datum], činí [částka] ([číslo]). Dopočet zákonného pojištění za období ode dne splatnosti poslední vystavené splátky do dne ukončení pojištění, tj. od [datum] do [datum], činí [částka] ([číslo]). Nesplacené části úvěru činí celkem [částka] Smluvní pokuta dle čl. 51 písm. c) Všeobecných obchodních podmínek (dále i jen„ VOP“) činí [částka]. Poplatek za předčasné ukončení smlouvy činí [částka] dle odst. [číslo] písm. i) VOP - 5 % nesplacené části jistiny minimálně však [částka] (žalobkyně jej dokonce požaduje nižší, než mohla). Pokud jde o částku [částka], žalobkyně upřesnila, že jde o poplatek [částka] za každou žalované zaslanou písemnou upomínku dle bodu [číslo] VOP. Konkrétně byly žalované zaslány (2 upomínky k úhradě dlužných částek a oznámení uplatnění práva na okamžité splacení úvěru ze dne [datum]).

4. Nalézací soud dále odkázal na čl. 8 VOP podle něhož je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru nebo od úvěrové smlouvy odstoupit, pokud je klient v prodlení se splácením jakékoliv splátky úvěru či dalších plateb či jakékoliv jiné částky vzniklé na základě nebo v souvislosti s úvěrovou smlouvou. Dále pak soud konstatoval, že žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh vůči žalobkyni neexistoval. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla úvěr a seznámila žalovanou s podmínkami úvěru. Žalované poskytla splátkový kalendář, kde jsou jednotlivé splátky detailně rozepsány a je s ním možno spočítat veškeré žalovanou namítané skutečnosti, včetně výše úroků, který pro tuto smlouvu činil 8,4 % p. a. Z uvedeného splátkové kalendáře je pak zcela zřejmé, jaká částka celkové splátky připadá na jistinu úvěru a jaká na úrok a jaká na pojištění vozidla. Z uvedeného splátkového kalendáře je pak zcela zřejmé, kolik z uvedené splátky bylo započteno na úrok a kolik na jistinu pohledávky. [příjmení] úrok je počítán vždy z aktuální jistiny pohledávky a běžel z dané zbývající částky jistiny pro daný měsíc, a to od období [datum], a měl běžet až do poslední splátky, tedy do [datum]. Žalovaná zaplatila pouze prvních 32 splátek.

5. Pokud žalovaná uvedla, že započetla svoji pohledávku vzniklou poškozením automobilu vůči pohledávce žalobkyně, nalézací soud konstatoval, že žalovaná v řízení ani existenci pohledávky vůči žalobkyni neprokázala. Pokud žalovaná tvrdila, že k poškození automobilu došlo v době, kdy tento byl u [právnická osoba] [právnická osoba], toto tvrzení neprokázala. Už v protokole o odebrání vozidla je uvedeno, že v automobilu se nenachází autorádio, anténa, klíč na zvedák, každá pneumatika je od jiného výrobce, chybí přední registrační značka, automobil má vadu motoru a chybí senzor deště. Další údaje o závadách jsou nečitelné. Naopak do protokolu o převzetí vozidla ze dne [datum] syn jednatele žalované [právnická osoba] [příjmení] uvedl, že automobil přebírá bez závad. Znalecký posudek, který si nechala žalovaná vyhotovit ing. [jméno] [příjmení], popisuje stav automobilu až k [datum], když k převzetí automobilu žalovanou došlo již [datum]. Není tedy zcela zřejmé, co se s automobilem dělo v mezidobí. Jako [registrační značka] je uvedeno 3SV 1916. Důkazem nejsou ani založené faktury. Faktura č. FD [číslo] je vystavena až měsíc po předání vozidla, kdy měla být opravována řídící jednotka, přičemž ve faktuře není automobil, ve kterém měla být řídící jednotka, nijak blíže specifikován, a žalovaná ani neprokázala nutnost provedení této opravy. Faktura [číslo] je vystavena až dva měsíce po odebrání vozidla a jako [registrační značka] automobilu je uvedeno 3SV 1960 a opravována měla být sada zámků. Žalovaná neprokázala, kdy k závadě zámků došlo, že zámky automobilu musely být vyměněny ani že tuto fakturu uhradila. Faktura [číslo] byla vystavena až měsíc po převzetí vozidla, měl být opravován bowden řízení, měla být kontrola poškození vozu a vyměněna sada zámků. [registrační značka] je uvedeno 3SH [číslo]. Na faktuře je tedy uvedena jiná registrační značka, jako oprava je uvedena výměna sady klíčů stejně jako na faktuře [číslo]. Žalovaná nutnost výměny klíčů neprokázala a neprokázala ani, že částku [částka] uhradila. Na faktuře č. W [číslo] ze dne [datum] je uvedena pouze předběžná cena, aniž by bylo uvedeno, zda opravy byly provedeny. [registrační značka] je uvedena 3SH [číslo]. Ostatní žalovanou zaslané faktury soud nehodnotil, protože se jednalo pouze o nezávazné nabídky. Nalézací soud zdůraznil, že na různých žalovanou založených fakturách jsou uvedeny různé registrační značky. Dále poukázal na to, že sám syn jednatele žalované [jméno] [příjmení] uvádí, že automobil převzal spolu s jedním kamarádem, přičemž„ oba“ svědci [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] naprosto shodnými slovy popisují, jakým způsobem automobil spolu s [jméno] [příjmení] přebírali. [jméno] žalovaná uvedla, že automobil od společnosti [právnická osoba] přebírala opravený a opravu uhradila, kdežto [jméno] [příjmení] uvedl, že automobil převzal neopravený, nepojízdný pouze se seznamem závad. Po poučení podle § 118a o. s. ř. zástupkyně žalované uvedla, že nemůže prokázat, že žalovaná zaslala žalobkyni oznámení o započtení pohledávek, ani že uhradila částku [částka]. Nemohla rovněž prokázat, že v době předání automobilu [právnická osoba] s.r.o. byl automobil nepoškozen.

6. Nalézací soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Nalézacímu soudu vytkla nesprávné skutkové závěry. Konstatovala, že prokázala svůj postup ve věci, kdy od okamžiku, kdy předmětné vozidlo převzala, odvezla jej přímo do autorizovaného servisu Škoda, kde bylo vozidlo řádně prohlédnuto a v rámci provedené diagnostiky byly zjištěny závady, které pak plynou i z předložených a provedených důkazů. Žalobkyně měla prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. jednat s péčí řádného hospodáře a měla postupovat tak, že vozidlo a žalovaná nedojde škody, což se nestalo. Argumentovala, že závazek jako takový, vzniknuvší mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní, je závazkem ze smlouvy o skladování, kdy odpovědnost je ve vztahu k ustanovení § 2426 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též i jen„ o. z.“) objektivní. Vzhledem ke skutečnosti, že bezprostředně po převzetí byly zjištěny zásadní defekty a škody na vozidle, je zde dána objektivně škoda, která jde k tíži právě žalobkyně, a to jako celek. Náklady spojené s faktickým uvedením vozidla zpět do provozu pak dosáhly částky [částka]. Žalobkyně se tak snaží těžit a získat výhodu ze svého protiprávního jednání, když hodlá nárokovat plnění z úvěrové smlouvy, ačkoli v důsledku jejího vlastního pochybení došlo ke vzniku současné situace (v tomto směru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Vytkla nalézacímu soudu, že nesprávně vyhodnotil důkazy, ze kterých učinil nesprávná skutková zjištění stran neprokázání vzniku škody na straně žalobkyně, ačkoli časová osa je v tomto směru zřejmá, a i znalecké zkoumání provedené na straně žalované bylo realizováno v rozhodné době a odpovídá tvrzením předestřeným žalovanou. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a vrátil věc nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

8. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Odvolací argumentaci zcela odmítla. Konstatovala, že nalézací soud řádně zhodnotil provedené důkazy a ve věci správně rozhodl. Žalovaná neunesla ani povinnost důkazní, ani povinnost tvrzení ke skutečnostem, které v řízení namítala. Zejména žádným způsobem, kromě několika velice pochybných listin, nedoložila, že na předmětném vozidle vůbec škoda vznikla. Neosvědčila, v jakém stavu vůbec bylo vozidlo předáno [právnická osoba] s.r.o. a zda se tento stav vůbec změnil, když bylo vydáno zpět žalovanému. Tvrzení žalované o škodě jsou nesprávná, navíc žalovaná nebyla schopna ani škodu specifikovat a ani řádně tvrdit, kdo a jakým způsobem za ní odpovídá. Z výše uvedených důvodů byl zcela správně kompenzační návrh žalované zamítnut. Pokud jde o samotnou výši žalované pohledávky, tak byla správně žalobkyni přiznána. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek potvrdil.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ o. s. ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací argumenty vyjádřené v odvolání nejsou způsobilé zvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku. Nalézací soud provedl zcela dostačující dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud důvod se odchylovat, přičemž výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů nalézacího soudu neshledal odvolací soud opodstatněnými.

11. V projednávaném případě záviselo rozhodnutí na zásadním skutkovém a následně právním závěru o tom, zda mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, zda na jejím základě byl úvěr žalovanou splácen, zda se žalovaná dostala do prodlení s jednotlivými splátkami, zda byl úvěr po právu zesplatněn a zda žalovaná má vůči žalobkyni pohledávku, kterou lze započíst proti pohledávce zde uplatněné a zda byl úkon započtení řádně proveden.

12. Nalézací soud k těmto skutečnostem provedl účastníky nabízené důkazy regulérním způsobem a přezkoumatelně je vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Jeho závěry o tom, že žalobkyně po právu zesplatnila poskytnutý úvěr, když uzavřená úvěrová smlouva byla ve svých ustanoveních zcela jasná a žalované byla zcela zřejmá jak výše jednotlivých splátek, tak i termíny pro jejich splácení, a že výpočet dlužné částky byl proveden v souladu s uzavřenou smlouvou, jsou správné. Námitky žalované, vyjádřené v odvolání, jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou, když provedené dokazování považuje za procesně bezchybné a pro posouzení věci postačující.

13. Stejné závěry se pak uplatní i při přezkumu závěrů nalézacího soudu ohledně existence (tvrzené) pohledávky žalované za žalobkyní, popř. její výše a způsobilosti k započtení. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, jehož závěry na tuto věc dopadají. Citované rozhodnutí podává právní výklad ve své právní větě:„ I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ Odkazuje dále na důvodovou zprávu k ust. § 1987 odst. 2 o. z., dle které bylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. začleněno do občanského zákoníku; smyslem je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo "nejasnosti a následné spory". Lze tudíž dovodit, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení, či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. "Nejistou nebo neurčitou" ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Na druhé straně pak i rovněž připomíná, že„ Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.

14. Ve zde souzené věci lze konstatovat, že oproti (de facto) nezpochybněné pohledávce žalobkyně za žalovanou byla uplatněna typicky nejistá a neurčitá pohledávka žalované za žalobkyni, a to za situace, kdy tyto pohledávky nevycházejí ze stejného právního vztahu. Žalovaná tvrdí, že jí užívaný automobil byl poškozen v době, kdy byl uskladněn dle pokynů žalobkyně u [právnická osoba] [právnická osoba] Nalézací soud zcela správně uzavřel, že toto tvrzení se žalované nepodařilo prokázat, když správně a přezkoumatelným způsobem hodnotil důkazy prokazující či vyvracející toto tvrzení. Zcela správně poukázal na to, že osoba přebírající automobil od [právnická osoba] [právnická osoba] podepsala, že jej přebírá bez závad a žalovanou nabídnuté důkazy nebyly způsobilé tento závěr vyvrátit a to z důvodů, které popsal nalézací soud. Navíc nalézací soud rovněž správně neodhlédl ani od průběhu ústního jednání před nalézacím soudem dne [datum], kde žalovaná (prostřednictvím svého zástupce) jasně uvedla, že neví, co hodlá prokazovat jí předloženými listinami, neví, z jakého důvodu byla oprava sady zámků fakturována na dvou fakturách, a že rovněž neví, zda žalovaná zaplatila částku [částka], kterou započetla proti pohledávce žalobkyně. Nejdříve ani nevěděla, z jakých jednotlivých položek se započítaná částka skládá, a teprve na upozornění soudu, že součet položek jí předestřených nedává částku [částka], zredukovala jednotlivé započítané položky tak, aby jejich součet započítanou částku činil. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu o tom, že (ani) existence započítávané pohledávky nebyla prokázána.

15. K odvolací argumentaci žalované se sluší na tomto místě poznamenat, že odkaz na judikaturu Ústavního soudu ČR ohledně výkladu římskoprávní zásady nemo turpitudinem suam allegans auditur, jakkoli ve svých závěrech zcela správné, není v této věci případný, neboť nebylo nikterak prokázáno, že by žalobkyně v této věci jednala jakkoli nepoctivě. Žalobkyně se domáhá soudní cestou zaplacení dlužné částky a žalované se nepodařilo prokázat, že by zde žalovanou částku nedlužila nebo proti žalobkyni měla započitatelnou a řádně započtenou pohledávku. Byla to tedy naopak žalovaná, kdo řádně neplnil povinnosti vzniklé jí ze smlouvy uzavřené se žalobkyní.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal přezkoumávaný rozsudek jako věcně správný a proto jej za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rovněž správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1 v návaznosti na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif – dále jen AT) při meritu věci [částka], za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 AT) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.