pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v téže lhůtě náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl o požadavku žalobkyně na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného u [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] [číslo jednací] (dále též jen„ posuzované [anonymizováno]“).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v posuzovaném [anonymizováno], jehož předmětem bylo daňové [anonymizováno], v němž byla žalobkyni na podkladě daňové kontroly dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a současně jí byla uložena i povinnost zaplatit penále. Toto [anonymizováno] bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo skončeno soudní [anonymizováno] navazující na [anonymizováno] daňové.

3. Na základě těchto skutkových zjištění posoudil soud prvního stupně věc po právní stránce podle ustanovení § 13 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“, nebo„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Odkázal na judikaturu Nevyššího soudu, který v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že státní moc si musí při stanovení a vybírání daní a poplatků počínat v mezích stanovených zákonem, který již svou povahou představuje zásah do základního práva na vlastnictví, jejž zároveň legitimuje. [příjmení] [anonymizováno] se proto z ústavněprávních hledisek ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. [příjmení] kontrola proto představuje v rámci daňového [anonymizováno] nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a účastníkům tudíž svědčí právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno] ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Soud prvního stupně proto shrnul, že daňové [anonymizováno] je legitimovaným zásahem do vlastnictví, jde o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo vlastnit majetek a jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno]. Nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného před daňovými orgány a navazujícího soudního [anonymizováno] správního se odvíjí od shodného skutkového základu a na tato [anonymizováno] je nutno nahlížet jako na [anonymizováno] jediné (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20). Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že celková délka [anonymizováno] 6 let a 8 měsíců je zcela zjevně nepřiměřená, a proto došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku [anonymizováno]. Dospěl pak k závěru, že je na místě poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve finanční podobě. Základní výměra odškodnění v daném případě činí [částka] za rok trvání [anonymizováno] (za první 2 roky ve výši poloviční), tj. celkem [částka]. Dále pak soud prvního stupně při stanovení kompenzace přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce [anonymizováno], b) složitosti [anonymizováno], c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a e) významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. Soud prvního stupně v tomto případě dospěl k závěru, že není na místě základní odškodnění žádným způsobem modifikovat, neboť průtah před Nejvyšším správním soudem byl již zohledněn v rámci hodnocení kritéria celkové délky [anonymizováno]. Stejně tak i z hlediska složitosti věci nelze říci, že by toto [anonymizováno] nějakým způsobem vybočovalo z běžného daňového [anonymizováno], a byl zde tedy dán prostor pro případnou modifikaci odškodnění. Význam daného [anonymizováno] pro žalobkyni zhodnotil soud prvního stupně jako standardní, neboť se v daném [anonymizováno] jednalo o daňové výměry v celkové výši včetně penále [částka], tedy nikoliv o částku, která by indikovala zvýšený význam [anonymizováno] pro žalobkyni. Soud prvního stupně taktéž neshledal důvod pro modifikaci odškodnění ani v jednání poškozené či postupu správních orgánů. Po zhodnocení všech kritérií tedy dospěl k závěru, že základní částka odškodnění ve výši [částka] je v daném případě plně postačující k nápravě nemajetkové újmy, která byla žalobkyni popsaným nesprávným úředním postupem způsobena.

4. O náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., v souladu s nímž žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů, které v [anonymizováno] účelně vynaložila.

5. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II, podala žalobkyně včasné odvolání. Především namítala, že soud prvního stupně v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil mimořádný průtah před Nejvyšším správním soudem v trvání 2,5 roku. Z tohoto důvodu měla být základní částka navýšena o 20 %. Dále žalobkyně zdůraznila, že [anonymizováno] bylo vedeno i o daňovém penále, které má povahu [anonymizována dvě slova], a proto se jedná o privilegovaný význam [anonymizováno]. Tuto skutečnost však soud prvního stupně ve svém rozhodnutí rovněž nezohlednil. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II tak, že žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím vyhoví.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku I, podala včasné odvolání i žalovaná, která nesouhlasila s odůvodněním soudu prvního stupně především v tom, že [anonymizováno] o daňové kontrole spadá pod čl. 38 odst. 2 Listiny. Obsáhle popisovala princip daňové kontroly a tvrdila (s odkazy na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu), že Nejvyšší soud nemá doposud sjednocenou judikaturu týkající se této otázky. Navrhla proto, aby odvolací soud přerušil [anonymizováno] do skončení [anonymizováno] vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud by odvolací soud nevyhověl návrhu žalované na přerušení [anonymizováno], navrhla, aby výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů [anonymizováno].

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaných odvolání napadené rozhodnutí včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované však zčásti důvodné je. Návrhu žalované na přerušení [anonymizováno] podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud nevyhověl, když výsledek dovolacího [anonymizováno] vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] nemůže mít pro nyní projednávanou věc význam. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázkách povahy daňových [anonymizováno] totiž byla ustálena.

8. Odvolací soud předně uvádí, že plně souhlasí se skutkovými i právními závěry, které soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil. Soud prvního stupně správně vyšel z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které daňové [anonymizováno] včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví a jednak se dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno] ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tedy správně vycházel z § 31a zákona o odpovědnosti za škodu i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze sjednocujícího stanoviska ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] Odvolací soud plně souhlasí s hodnocením jednotlivých kritérií tak, jak jej provedl soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, vyjma kritéria významu [anonymizováno] pro žalobkyni, a pro stručnost svého rozhodnutí v těchto částech na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkazuje.

9. Odvolací soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle které kritérium významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu [anonymizováno] by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného nepatrný, a doba [anonymizováno] se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl:„ Účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a OdpŠk je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku [anonymizováno] (srov. rozsudek [anonymizováno] ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti Francii, č. stížnosti [číslo], § 63). [příjmení] výsledek [anonymizováno] je pak pro posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a tedy i pro případné stanovení odškodnění, nevýznamný (srov. rozsudek senátu první sekce [anonymizováno] ze dne [datum], ve věci [anonymizováno] proti [země], stížnost [číslo] odst.26).“ Od situace, kdy výsledek posuzovaného [anonymizováno] byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku [anonymizováno] musel být negativní výsledek posuzovaného [anonymizováno] již od počátku znám. Např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dospěl k tomuto závěru:„ Pokud žalobce uplatnil žalobou nárok, o němž již v době podání žaloby věděl, že se jedná o nárok promlčený, nelze od této skutečnosti odhlížet. Uplatnění bezdůvodné žaloby samo o sobě opodstatňuje výrazné snížení základní částky.“ Ve vztahu k [anonymizována dvě slova] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl:„ Za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém [anonymizováno] je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel [anonymizována dvě slova] právě za délku [anonymizována dvě slova], v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. [anonymizována dvě slova] je pouze logickým důsledkem [anonymizována dvě slova] pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.“ Právě tento závěr lze analogicky vztáhnout i na ostatní [anonymizováno], v nichž je prokázán nepoctivý úmysl účastníka [anonymizováno], jehož logickým důsledkem bylo zahájení daného [anonymizováno]. Účastníku, jehož nejistota ohledně výsledku [anonymizováno] se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto [anonymizováno] na jeho straně vyvrací, či význam takového [anonymizováno] činí pro tohoto účastníka nepatrným.

10. V projednávané věci z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla kasační stížnost žalobkyně zamítnuta, vyplývá, že posuzované [anonymizováno] (finanční kontrola) žalobkyně byla zahájena pro důvodné pochybnosti správce daně o věrohodnosti, průkaznosti či správnosti účetnictví žalobkyně. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že u žalobkyně nebyly naplněny zákonné podmínky pro odpočet daně z přidané hodnoty, resp. že žalobkyní deklarovaná plnění (realizace kampaní v novinách, příprava podkladů pro reklamní kampaň v rádiu), za která uplatnila odpočet daně z přidané hodnoty, se vůbec neuskutečnila. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku posuzovaného [anonymizováno] tedy spočívala pouze v tom, zda její nepoctivý úmysl (odpočet daně z přidané hodnoty za plnění, která ve skutečnosti nebyla poskytnuta) snižuje význam tohoto [anonymizováno] pro žalobkyni na nepatrnou úroveň.

11. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 2 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni poskytl toliko konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě jako odpovídající formu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. O nákladech [anonymizováno] před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně dosáhla plného procesního úspěchu ve věci, když forma a výše zadostiučinění závisela na úvaze soudu, a byla jí proto přiznána náhrada všech nákladů [anonymizováno]. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], dále odměnou zástupce žalobkyně podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 7 úkonů právní služby po [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 7 režijních paušálů po [částka] a 21 % DPH z této odměny, celkem tedy za [anonymizováno] před soudem prvního stupně [částka] Náklady [anonymizováno] žalobkyně v odvolacím [anonymizováno] jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/96 Sb. za tři úkony právní služby ve výši [částka] (odvolání, vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání, když úkon vyúčtovaný za repliku k vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně ze dne [datum] nelze považovat za účelný) a třemi režijními paušály po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); to vše spolu s DPH činí [částka].