o zaplacení 127 958 Kč s příslušenstvím

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 127 958 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z této částky za dobu od 13. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na poskytnutí zadostiučinění, které žalobce žádal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno žalobou podanou společností [právnická osoba], IČO [IČO], proti žalované společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], o určení, že uvedené společnosti jsou spoluvlastnicemi budovy č. p. [číslo], bytový dům, stojící na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] [číslo], a jednotek č. [číslo] až č. [číslo] v této budově se nacházejících, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], přičemž velikost spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém společnosti dům z vlastních zdrojů vytvořily. Na straně žalující došlo k procesnímu nástupnictví, aktuálně je v procesním postavení žalobce [právnická osoba]., IČO [IČO]. Procesními nástupci původní žalované se stali (v katastru nemovitostí) zapsaní vlastníci jednotek v bytovém domě. Žalobce nabyl bytovou jednotku č. [číslo] kupní smlouvou ze dne 12. 2. 2010 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 19. 2. 2010. V katastru nemovitostí byla u jednotky zapsána poznámka o podané žalobě dne 1. 6. 2010 a poznámka spornosti dne 24. 2. 2016 (s účinností ke dni 6. 1. 2016). Žalobce je přesvědčen, že měl být účastníkem předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Pobíhající řízení o určení vlastnictví (zejména poznámka spornosti v katastru nemovitostí) pro něho představovalo významnou právní nejistotu, i když on sám měl nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou. Městský soud v [adresa] nevydal rozhodnutí ve věci v přiměřené lhůtě (nevydal meritorní rozhodnutí a nezahájil pojednání věci za dobu 14 let), řízení stále pokračuje, ačkoliv pro žalobce skončilo ke dni 10. 9. 2024.

3. Žalobou uplatněný nárok byl dle ust. § 14 OdpŠk uplatněn u [orgán] dne 27. 1. 2025. [orgán] v dopise ze dne 23. 7. 2025 konstatovalo, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Současně byl žalobce odškodněn finanční částkou 21 375 Kč. Při stanovení formy a výše odškodnění (a při úvaze o nesprávném úředním postupu) žalovaná vycházela z délky té části řízení, jíž byl žalobce účastníkem, tj. z doby od 8. 2. 2023 do 10. 9. 2024 (1 rok a 7 měsíců). Při stanovení výše odškodnění žalovaná počítala s částkou 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (a poměrnou částkou za 7 měsíců); z důvodu kritéria složitosti řízení základní částku 22 500 Kč ponížila o 5 % a neshledala důvod pro modifikaci základní částky z důvodu jiných kritérií.

4. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou dne 16. 12. 2009 a které bylo přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek tehdejší žalované (o tom soud účastníky vyrozuměl usnesením ze dne 25. 1. 2013). V přerušeném řízení bylo pokračováno na základě návrhu insolvenčního správce, který byl podán dne 25. 3. 2019 (soud rozhodl usnesením ze dne 17. 4. 2019 o pokračování v přerušeném řízení). Usnesením ze dne 19. 12. 2022, které nabylo právní moci v rozhodném výroku dne 8. 2. 2023, soud připustil vstup nových žalovaných do řízení na místo původní žalované, novým žalovaným se stal i (zdejší) žalobce. Řízení ve vztahu k žalobci (tamnímu žalovanému [číslo]) bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 1. 8. 2024, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2024. V období, kdy byl (zdejší) žalobce účasten řízení, nebyly konány žádné úkony směřující k projednání věci, soud rozhodoval o postupných (částečných – ve vztahu k jednotlivým žalovaným/vlastníkům bytových jednotek) zpětvzetích žaloby. V průběhu této doby byl spis předložen odvolacímu soudu dne 24. 3. 2023 k rozhodnutí o odvolání proti (části) usnesení ze dne 19. 12. 2022; odvolací soud usnesením ze dne 5. 6. 2023 napadené rozhodnutí zrušil.

5. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, písm. a), § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona OdpŠk. Vycházel přitom ze zásad vyjádřených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a navazující judikatury Nejvyššího soudu. Při posuzování přiměřenosti délky řízení bral v potaz s odkazem na závěry vyjádřené ve Stanovisku jen tu dobu posuzovaného řízení, kdy byl žalobce jeho účastníkem. Zdůraznil, že žalobce vlastním jménem vstoupil do probíhajícího řízení. Žalobce nebyl univerzálním právním nástupcem zaniklé společnosti [právnická osoba], nýbrž se stal tamním žalovaným na základě rozhodnutí vydaného dle ust. § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s ohledem na změnu vlastnictví k bytové jednotce. Soud I. stupně tedy konstatoval, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo 1 rok a 7 měsíců a tuto délku zhodnotil tak, že nepřesáhla přiměřenou dobu trvání řízení. Posuzovaný spor vykazoval vyšší míru složitosti, a to jak skutkovou, tak hmotněprávní i procesní; jednalo se o určení spoluvlastnického práva, soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na částečná zpětvzetí žaloby, ve věci jednal s velkým počtem účastníků na straně žalované, v rozhodné části řízení rozhodoval i odvolací soud. Postup soudů v dané části řízení byl zásadně bezprůtažný, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, ojedinělé pochybení představovala přílišná liknavost Městského soudu v [adresa] při nařizování ústního jednání ve věci (průtah při nařízení jednání neměl vliv na celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci, vůči kterému bylo řízení ukončeno zastavením pro zpětvzetí žaloby). Žalobce se na rozhodné délce řízení nijak negativně nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce zhodnotil soud I. stupně jako standardní. Nejednalo se o spor bezprostředně související s výkonem bytové potřeby žalobce a žalobce nebyl po dobu účasti na řízení omezen v nakládání s jednotkou. Chybný zápis poznámky spornosti v katastru nemovitostí nesouvisí s nesprávným úředním postupem, od něhož žalobce odvozuje újmu, jíž žádá nahradit. K zápisu poznámky spornosti došlo ještě dříve, než se žalobce stal účastníkem posuzovaného řízení, ve vkladovém řízení. Samotný zápis poznámky spornosti v katastru nemovitostí pak nezvýšil význam předmětu řízení pro žalobce; žalobce přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že by díky této poznámce nezískal úvěr, o který žádal na koupi parkovacího stání.

6. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na požadovanou náhradu nemajetkové újmy, neboť nebyla splněna první podmínka vzniku odpovědnosti státu, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce rozhodné části řízení vedeného před Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 900 Kč představuje 3× paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (za úkony: sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně dne 16. 12. 2025 a příprava na tuto účast).

8. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že mu bude proti žalované přiznáno další finanční odškodnění ve výši 127 952 Kč spolu s příslušenstvím, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle žalobce spočívá rozhodnutí soudu I. stupně na nesprávném právním posouzení. Protože soud I. stupně nikterak nehodnotí vícero žalobcových tvrzení týkajících se povinně posuzovaných kritérií dle ust. § 31a odst. 3, písm. a) až e) OdpŠk, je rozsudek současně nepřezkoumatelný.

9. Soud I. stupně postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou (Nejvyššího i Ústavního soudu) a v rozporu s ust. § 31a odst. 3, písm. a) OdpŠk, pokud se zabýval jen tím, zda doba řízení, jíž se žalobce účastnil, je přiměřená. Dle žalobce je třeba posoudit, zda je celková doba řízení započatého dne 16. 12. 2009 a ve vztahu k žalobci ukončeného dne 10. 9. 2024 (téměř 15 let, během kterých ani nebylo zahájeno dokazování) přiměřená. Teprve následně měl při výpočtu odškodnění žalobcovy újmy vycházet z doby, kdy žalobce sám pociťoval nemajetkovou újmu z délky řízení.

10. Podle žalobce byla soudem I. stupně chybně posouzena složitost řízení. Posuzované řízení nebylo právně ani skutkově složité. Ačkoli došlo k významnému navýšení osob na straně žalované, většinu doby řízení zde byla pouze jediná právnická osoba. Uplatněný nárok je z hlediska práva absolutně nedůvodný, neboť údajnými nedoplatky ceny díla dle smlouvy o dílo (uzavřené původní žalobkyní s třetím subjektem) nemohlo dojít k nabytí spoluvlastnického podílu původní žalobkyně k jednotkám. Jediným cílem žaloby byl nátlak na původní žalovanou, resp. na vlastníky jednotek, z nichž většina (včetně žalobce) se ani nemohla procesně bránit, protože nebyli účastníci řízení, aby byla za úplatu uzavřena dohoda o narovnání (v důsledku čehož žalobkyně vezme žalobu částečně zpět ohledně dané jednotky a z katastru nemovitostí bude vymazána příslušná poznámka spornosti snižující hodnotu jednotky a možnosti dispozice s ní). To, že má žaloba znaky šikany, naznačil ostatně Městský soud v [adresa] v procesním usnesení ze dne 25. 7. 2012. Městský soud v [adresa] dodnes nezahájil dokazování, v řízení se opakovaně dopouštěl chyb opravovaných soudy vyšších instancí (příkladem je nezákonná výzva, aby si všichni žalovaní zvolili jednoho zástupce pro řízení, která byla zrušena usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 6. 2023). Žalobce pak doložil, že dvakrát urgoval urychlený postup v řízení žádostmi o nařízení jednání (dne 22. 6. 2023 a 1. 9. 2023). Nesprávně pak soud I. stupně zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce s ohledem na vysokou hodnotu jednotky, o jejíž vlastnictví (spoluvlastnictví) v řízení šlo. Žalobce byl fakticky omezen v dispozici s jednotkou na základě zapsané poznámky spornosti. Význam nebyl snížen proto, že žalobce neuvedl konkrétní pokus o prodání či zatížení jednotky. Žalobce od svých sousedů, kteří prodávali či se snažili zastavit jednotky, věděl, že tito byli nuceni prodat jednotku s obdobnou poznámkou spornosti pod cenou a že banky takovou jednotku coby zástavu odmítaly.

11. Žalobce byl přesvědčen, že měl být účastníkem předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce dne 17. 2. 2010. Původní žalovaná od tohoto data nebyla pasivně věcně legitimována (ve vztahu k jeho jednotce). Žaloba tak byla vadná, neprojednatelná, měla být Městským soudem v [adresa] zamítnuta. Tento soud měl účastníkům poskytnout potřebná poučení.

12. Žalobce pociťoval nejistotu po celou dobu, co byl soudní řízení vedeno a byl vlastníkem jednotky. Nejistotu pociťoval ještě větší a tíživější za stavu před formálním vstupem do řízení, kdy se pro nečinnost a nesprávné úřední postupy Městského soudu v [adresa] nemohl žalobě bránit.

13. S ohledem na dobu přerušení posuzovaného řízení je žalobce přesvědčen, že mu náleží odškodnění za dobu od pokračování v přerušeném řízení (dne 14. 5. 2019) do zastavení řízení vůči němu (dne 10. 9. 2024), tedy za dobu 5 let a 4 měsíce.

14. Pro úplnost žalobce doplnil, že vzhledem k inflaci a značnému časovému odstupu by dnes soudy měly vycházet z horní hranice sazby uvedené ve Stanovisku, tedy z částky 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, případně roční sazbu navýšit.

15. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě je na místě základní částku zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení (v délce 5 let a 4 měsíce) navýšit o 40 %. Celkové přiměřené zadostiučinění činí 149 333 Kč a vzhledem k tomu, že bylo zaplaceno 21 375 Kč, zbývá doplatit 127 958 Kč.

16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na skutečnost, že skutkově totožné nároky u ní uplatnilo více účastníků posuzovaného soudního řízení, nacházející se v obdobné procesní situaci jako žalobce. Následně byla o těchto nárocích u Obvodního soudu pro [adresa] vedena řízení, z nichž některá skončila zastavením pro zpětvzetí žaloby a některá zamítnutím žaloby. Žalovaná nyní souhlasí s převažujícím závěrem Obvodního soudu pro [adresa], že žaloba není důvodná pro neexistenci odpovědnostního titulu. Obvodní soud pro [adresa] pravidelně vymezuje rozhodné období ve vztahu k poškozeným jejich účastí v řízení, a následně ve vztahu k tomuto rozhodnému období hodnotí kritéria dle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a pravidelně uzavírá, že délka řízení byla přiměřená.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání opodstatněné není.

18. O odvolání bylo rozhodnuto dle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání; žalobce se na výzvu odvolacího soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a odvolací soud proto jeho souhlas dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).

19. Odvolací soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku dle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost danou nedostatkem důvodů. Z odůvodnění rozsudku jsou stěžejní důvody zamítavého rozhodnutí dobře seznatelné, přičemž soud I. stupně srozumitelně reagoval na všechny relevantní argumenty žalobce. Podstatné je, že způsob odůvodnění rozsudku žalobci nebrání proti rozhodnutí věcně argumentovat (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou dostatečná pro rozhodnutí a jejich správnost není žalobcem zpochybňována. S právním posouzením skutkových zjištění soudem I. stupně však odvolací soud souhlasit nemůže – až na dále uvedené výjimky.

21. Soud I. stupně správně při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve Stanovisku, v navazující judikatuře Nejvyššího soudu a související judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Správně určil celkovou relevantní délku posuzovaného řízení. Nejistota ohledně výsledku řízení může vznikat toliko účastníkovi řízení, pouze ten má přímý zájem na výsledku řízení a pouze v jeho sféře se prožívaná nejistota ohledně výsledku řízení může projevit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 30 Cdo 3175/2015). Doba, po kterou je vznik nemajetkové újmy tohoto typu na straně poškozeného presumován, je zásadně vymezena účastenstvím poškozeného v předmětném řízení (tj. od jeho vstupu do řízení do ukončení účasti v něm). Nejvyšší soud se v této souvislosti zabýval otázkou, zda do období účastenství poškozeného v řízení (pro účely posouzení vzniku nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení) je možné zahrnout také dobu, po kterou bylo řízení vedeno s jeho právním předchůdcem. Zdůraznil přitom rozdíl mezi univerzálním a singulárním právním nástupnictvím. Vstupuje-li osoba do řízení jako dědic dosavadního účastníka (případ univerzální sukcese), je při při úvaze o celkové délce řízení nutno přihlížet i k době, v níž jako účastník řízení vystupoval jeho právní předchůdce. Jde-li však o případ tzv. singulární sukcese (typicky převod práva či povinnosti, které jsou předmětem řízení), je třeba zohlednit pouze dobu, od které právní nástupce vstoupil vlastním jménem do řízení, nikoliv tedy období již od počátku podání žaloby.

22. K argumentaci žalobce, že v posuzovaném řízení měl být jeho účastníkem již od okamžiku nabytí vlastnického práva k jednotce, neboť od této doby nebyla původně žalovaná společnost ve věci pasivně věcně legitimována, je třeba připomenout, že předmětem tohoto kompenzačního řízení je požadavek na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Tvrzený nesprávný postup spočívající v nepřibrání žalobce jako účastníka do řízení je proto nepodstatný. Nadto je třeba připomenout, že bylo pouze na tamním žalobci, koho za žalovaného označí a zda a kdy podá návrh na vstup nového žalovaného do řízení dle ust. § 107a o. s. ř. Soud I. stupně pak zcela správně v této souvislosti zhodnotil význam poznámky spornosti zapsané v katastru nemovitostí.

23. Posouzení rozhodné délky řízení od 8. 2. 2023 do 10. 9. 2024 (1 rok a 7 měsíců) soudem I. stupně se zohledněním základních kritérií, které je třeba vzít v potaz vždy – složitost případu včetně počtu instancí, které se věcí zabývaly, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného, neodpovídá skutkovým zjištěním a proporcionálnímu hodnocení skutečností spadajících pod uvedená kritéria. Odvolací soud připomíná, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen „Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 odst. 1, věta třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li věc projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánů veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci.

24. Soud I. stupně zjevně chybně hodnotil posuzované řízení jako skutkově a hmotněprávně složité. Ze skutkových zjištění neplynou žádné poznatky o tom, že by posuzované řízení bylo po těchto stránkách složité (v rozhodném období soud nečinil žádné úkony směřující k rozhodnutí o věci samé). Řízení však v době, kdy se jej žalobce účastnil, bylo složité po procesní stránce, neboť soud na straně žalované jednal s nestandardně vysokým počtem účastníků.

25. Postup soudů v rozhodném období pak soud I. stupně označil za bezprůtahový s tím, že identifikovaný průtah při nařízení jednání nehodnotil jako významný pro celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci. S takovým hodnocením odvolací soud nemůže souhlasit, neboť skutečnost, že projednávající soud nenařídil jednání a nepřistoupil (v době, kdy se žalobce řízení účastnil) k věcnému projednání žaloby (nadto žaloby, která byla podána již dne 16. 12. 2009), lze označit za základní důvod, proč řízení (v té části, jíž se účastnil žalobce) nebylo ukončeno významně dříve. Oproti soudu I. stupně je odvolací soud přesvědčen, že opakované rozhodování o částečném zpětvzetí žaloby nijak nebrání urychlenému věcnému projednání žaloby v té části, ohledně níž ke zpětvzetí nedošlo.

26. Význam předmětu řízení pro žalobce posoudil soud I. stupně správně a správný je i jeho závěr, že žalobce se na rozhodné délce řízení negativně nepodílel (byť není správné konstatování, že žalobce neurgoval urychlení řízení).

27. Důvody, proč řízení ve vztahu k žalobci neskončilo výrazně dříve, tedy jednoznačně leží v postupu orgánů veřejné moci a délku řízení i ve vztahu k žalobci nelze pokládat za přiměřenou. Žalobci tak přísluší dle ust. § 31a OdpŠk odškodnění za imateriální újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení, resp. nejistotou o výsledku řízení. Vznik imateriální újmy se v případě nepřiměřené délky řízení presumuje (viz bod V. Stanoviska). Žalobci pak vzniklo právo na odškodnění v penězích, neboť posuzované řízení zjevně mělo pro žalobce význam vyšší než zanedbatelný. Odvolací soud na tomto místě podotýká, že [orgán] v předsoudní fázi sporu uznalo vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy a pokládalo za odpovídající odškodnit jeho újmu finančně.

28. Vzhledem k tomu, že [orgán] žalobce odškodnilo zaplacením částky 21 375 Kč (určené způsobem uvedeným v odstavci 3 výše), nabývá na důležitosti otázka, zda jde o přiměřenou finanční kompenzaci.

29. Žalovaná přiléhavě stanovila základní zadostiučinění v součinu částky 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení a počtu let trvání řízení (resp. 7/12 částky 15 000 Kč za 7 měsíců trvání řízení) ve vztahu k žalobci. Žalovaná racionálně využila dolní hranici rozmezí základní částky uvedeného ve Stanovisku, neboť délka řízení, jíž se žalobce účastnil, byla relativně krátká (nedosahovala ani dvou let).

30. Otázkou zvýšení rozmezí základní částky v důsledku změny ekonomických poměrů, inflace a minimálních mezd se opakovaně zabýval Nejvyšší soud (viz např. rozsudek ze dne 15. 3. 2024 sp. zn. 30 Cdo 287/2024 a v něm citovaná rozhodnutí včetně judikatury Ústavního soudu – např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1303/21 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2459/23). Dle Nejvyššího soudu je třeba vyvarovat se mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku a na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, změna kurzu měny nebo změna životní úrovně. Nejvyšší soud upozornil na to, že ve Stanovisku uvedené základní rozmezí je nastaveno výrazně výše než 45 % toho, co za porušení práva a přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva, a proto Nejvyšší soud několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat jinak.

31. Odvolací soud je pak ve shodě se žalovanou ([orgán]) přesvědčen, že základní odškodnění v částce 22 500 Kč je na místě mírně snížit o 5 % pro procesní složitost. Ve fázi řízení, kterého se zúčastnil žalobce, bylo řízení procesně složité díky nestandardně vysokému počtu žalovaných účastníků na straně žalované. Řízení s vyššími desítkami počtu účastníků objektivně vyžadují větší množství času k vyřízení. Jak již bylo výše uvedeno, řízení nelze pokládat za složité po skutkové stránce či po stránce hmotněprávní. Skutečnost, že věc byla v době, kdy se řízení žalobce účastnil, předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti procesnímu rozhodnutí, nelze pokládat za okolnost, která by byla způsobilá v řízení (i v rozhodné části) významně prodloužit.

32. Základní zadostiučinění není na místě zvyšovat pro postup orgánů veřejné moci, neboť výše zmíněné pochybení projednávajícího soudu (průtah při nařízení jednání) se plně odrazilo v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 a ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024).

33. Základní zadostiučinění pak není na místě ponižovat pro jednání poškozeného, neboť ten se na délce řízení nikterak nepodílel.

34. Současně není na místě zvyšovat zadostiučinění pro vyšší význam předmětu posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce, protože význam předmětu řízení pro žalobce je standardní. Jednalo se o řízení majetkového charakteru, které nelze typově zařadit mezi ta řízení, jež mají pro účastníky řízení zvýšený význam podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (opatrovnické spory, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci, věci týkající se zdraví nebo života). Soud I. stupně přiléhavě vyzdvihl skutečnost, že bytová potřeba žalobce řízením řešena nebyla, přičemž nebylo zjištěno (žalobce svá tvrzení v tomto směru neprokázal), že by mu účast v řízení, resp. poznámka spornosti zapsaná na základě vedeného řízení, skutečně způsobila v běžném životě jakékoliv potíže.

35. Po snížení základní částky o 5 % pro procesní složitost tedy přiměřené zadostiučinění odpovídá žalovanou zaplacené částce 21 375 Kč. Odvolací soud tedy uzavírá, že nárok žalobce byl v plném rozsahu uspokojen před podáním žaloby.

36. Rozsudek soudu I. stupně byl proto potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

37. Odvolací soud doplňuje, že posoudil přiměřenost délky řízení ve vztahu k žalobci (a formu a výši kompenzace za nepřiměřenou délku řízení) obdobně jako Městský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 18. 3. 2026 sp. zn. [spisová značka], vydaném ve skutkově obdobném řízení o nároku jiného žalobce, který se rovněž účastnil posuzovaného řízení jako vlastník zakoupené bytové jednotky, a to ve stejnou dobu jako žalobce, přičemž byl žalovanou odškodněn shodně jako žalobce.

38. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit úspěšné žalované náklady této fáze řízení. Přiznaná částka představuje 1× paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (za úkon: sepis vyjádření k odvolání).