o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nezákonným [podezřelý výraz] stíháním vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána na základě usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství [adresa]. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č.j. [číslo], pro [podezřelý výraz] a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 4 písm. b) tr. z. Žalobkyně byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], uznána vinnou ze skutku popsaného v obžalobě, přičemž soud právně kvalifikoval věc jako [podezřelý výraz] a nepravdivého znaleckého [číslo] odst. 1 tr. zákoníku, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců s podmínečným odložením na dobu 18 měsíců. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], vrátil věc soud prvního stupně k novému projednání. Po doplnění dokazování byla žalobkyně rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], zproštěna obžaloby podle ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku podali odvolání státní zástupce a poškozený (Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] a Úřad práce ČR). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla obě odvolání zamítnuta a žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Právní moci nabylo toto usnesení dne [datum].

3. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se mu nejeví samotné konstatování porušení práva jako dostačující. Vyšel při tom z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“), a z hledisek vymezených judikaturou Nejvyššího soudu.

4. Soud prvního stupně provedl srovnání obdobných případů, které měl k dispozici. Žalovaná označila dva případy, a to rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], přičemž obě se týkala odškodnění pro [podezřelý výraz] související se znaleckou činností, a to za nepravdivý znalecký posudek, kdy bylo poskytnuto za nemajetkovou újmu v prvním uvedeném případě [částka] a ve druhé případě [částka]. Ze seznamu Ministerstva spravedlnosti nebylo možno zjistit, zda se rozsudky vztahující se k ekonomické trestné činnosti týkají nepravdivých znaleckých posudků. Pokud jde o výši poskytovaného zadostiučinění, nenalezl soud prvního stupně rozsudek, který by vykazoval všechny shodné znaky, tj. ekonomická trestná činnost, odsouzení k odnětí svobody, [podezřelý výraz] do profesní sféry a zejména do rodinné sféry. Nalezl však rozhodnutí, kde se výše zadostiučinění pohybovala v rozmezí [částka] až [částka], přičemž zásah do osobní sféry i rodinné a pracovní sféry s odškodněním [částka] našel např. u věci vedené Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně bral v úvahu taktéž skutečnost, že v projednávaném případě se jednalo o ženu, která obecně vnímá odsouzení k odnětí svobody jinak než muž. Navíc šlo o ženu samoživitelku pečující o dvě nezaopatřené děti, přičemž její [podezřelý výraz] se promítlo i do vztahu k dětem. V důsledku [podezřelý výraz] a následných psychických problémů přišla o značný majetkový zisk ze znalecké činnosti. Oba žalovanou označené rozsudky a taktéž srovnávané případy v nich jsou z roku 2016 a 2018 a soud prvního stupně přisvědčil názoru žalobkyně, že se jedná již o delší časový posun, kdy za proběhlé období došlo k výrazné změně cenové úrovně a i ke zvýšení životní úrovně, což by se mělo promítnou do zvýšení přiznané výše finančního odškodnění. V obou srovnávaných případech označených žalovanou žádný z odškodňovaných mužů neměl následky v profesním životě. V profesním životě se následky u žalobkyně značně projevily, a to ukončením znalecké činnosti. V osobním životě se neprojevily následky u žalobce v případě sp.zn. [spisová značka]. V případě sp.zn. [spisová značka] se projevilo poškozením dobré pověsti v místě bydliště a u potencionálních zákazníků. Soud prvního stupně měl za to, že srovnatelným je případ zmíněný v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka], kdy bylo poskytnuto zadostiučinění [částka], i když za [podezřelý výraz] v délce přes 6 let, avšak rodinný život měl tento žalobce v pořádku a neměl žádné pracovní postižení. Soud prvního stupně hodnotil i rozhodnutí předložená žalobkyní, z nějž bylo zjištěno, že žalovaná poskytla v roce 2014 zadostiučinění policejnímu prezidentu za nezákonné [podezřelý výraz] v částce [částka] za každý den trvajícího zásahu do jeho práv v celkové výši za 428 dnů, celkem v částce [částka]. K tomuto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že, na rozdíl od žalobkyně, jde o osobu vysoce mediálně sledovanou a jde o vysoce postaveného zaměstnance státu, takže míra zásahu je vyšší než u žalobkyně.

5. Na základě těchto úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě je namístě poskytnou žalobkyni zadostiučinění v penězích, a za přiměřené zadostiučinění považoval částku [částka].

6. Proti tomuto rozsudku, jeho zamítavému výroku II., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm nesouhlasila s výší přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud prvního stupně nevzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu, podle které výše přiznané peněžité náhrady nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. Mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18). Závěrem svého odvolání proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobkyni přiznal další finanční odškodnění.

7. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku I. Za klíčovou považovala skutečnost, že z obsahu [podezřelý výraz] spisu jednoznačně vyplývá, že [podezřelý výraz] žalobkyně bylo zahájeno z toho důvodu, že žalobkyně vypracovala posudek pro potřeby dražby nemovitosti, přičemž cenu této nemovitosti určila nesprávně. Žalovaná nepolemizovala se závěrem, že se o [podezřelý výraz] nejednalo, neboť chyběla subjektivní stránka [podezřelý výraz] nepravdivého znaleckého posudku, ale v těchto okolnostech spatřuje důvod, proč za postačující kompenzaci považuje konstatování a omluvu. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění předložila žalovaná dvě rozhodnutí týkající se odškodnění [podezřelý výraz] za shodný [podezřelý výraz] - podání nepravdivého znaleckého posudku (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), kde byla poskytnuta satisfakce [částka] resp. [částka]. Žalovaná má za to, že použila srovnávací případy přiléhavé. Soud prvního stupně však komparoval s případy skutkově zcela odlišnými. Např. ve věci citované soudem prvního stupně - sp. zn. [spisová značka], šlo o stíhání zaměstnance obce za zpronevěru, tedy pro [podezřelý výraz] vnímaný společností významně negativněji. Zcela nepřiléhavý je pak odkaz na odškodnění poskytnuté v případě nezákonného stíhání [podezřelý výraz], tedy případem nejen skutkově naprosto odlišným ale zejména rozsáhle a soustavně medializovaným. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil a žalobu zamítl.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaných odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. Odvolání žalobkyně důvodné není.

9. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i v zásadě přiléhavě právně posoudil.

10. Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy [podezřelý výraz] věci, z délky [podezřelý výraz] stíhání a z dopadů [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně učinil, a ze kterých vyplynuly zjevné závažné negativní vlivy, které posuzované [podezřelý výraz] stíhání mělo na její osobní a rodinný i pracovní život, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je i z tohoto titulu namístě jí přiznat odškodnění finanční.

11. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy poškozeným v těchto případech byla při obdobných sociálních dopadech vyplacena částka odškodnění ve výši [částka] a [částka]. Odvolací soud souhlasí s námitkami žalované, že ostatní soudem prvního stupně srovnávané případy neodpovídají projednávané věci. Je však správný i poukaz žalobkyně na argumentaci Ústavního soudu, podle které „Jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným [podezřelý výraz], poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. A mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná. A zda je správná cesta je stále následovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18).

12. Odvolací soud v návaznosti na shora uvedené a při zohlednění veškerých zásahů posuzovaného [podezřelý výraz] řízení do života žalobkyně tak, jak jsou podrobně popsány v rozhodnutí soudu prvního stupně (a na něž odvolací soud plně odkazuje), a při zohlednění doby, která od trestních stíhání ve srovnávaných případech uplynula (rok 2016, resp. 2018), dospěl k závěru, že v dnešních ekonomických podmínkách by zadostiučinění za útrapy žalobkyně spojené s posuzovaným řízením ve srovnatelné výši ([částka]) bylo pouze symbolické, nenaplňující požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Odvolací soud zohlednil i okolnost, že na rozdíl od žalovanou předložených srovnatelných případů byla žalobkyně nejprve odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem, než odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a až následně soud prvního stupně žalobkyni obžaloby zprostil. Poté však žalobkyně čelila ještě odvolacímu řízení vyvolanému státním zástupcem a poškozeným, než byla definitivně obžaloby zproštěna. I z tohoto důvodu musela žalobkyně vnímat dopady posuzovaného [podezřelý výraz] do její osobnostní sféry citlivěji, než v porovnávaných případech.

13. Námitka žalované v duchu, že si žalobkyně snad měla [podezřelý výraz] stíhání zavinit sama, neboť vypracovala posudek pro potřeby dražby nemovitosti, přičemž cenu této nemovitosti určila nesprávně, a proto jí postačí konstatování porušení práva a omluva, není opodstatněná. Podle judikatury Nejvyššího soudu zavinění obviněného na zahájení [podezřelý výraz] se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že [podezřelý výraz] proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení naplnil skutkovou podstatu [podezřelý výraz], pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením [podezřelý výraz], popřípadě v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán [podezřelý výraz], ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v [podezřelý výraz] před zahájením [podezřelý výraz] nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) [podezřelý výraz] nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, který nespáchal atd.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

14. Z uvedeného je zřejmé, že ani situace, kdy by jednání žalobkyně, pro které byla trestně stíhána, bylo shledáno přestupkem, by neodůvodňovala poskytnutí zadostiučinění pouze ve formě konstatování porušení práva a omluvy.

15. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud uzavřel, že výše přiměřeného zadostiučinění odpovídající projednávané věci činí [částka]. Zadostiučinění v této výši odpovídá všem zákonem a judikaturou vyšších soudů vymezeným hlediskům pro odškodnění nezákonně vedeného [podezřelý výraz] a jeho dopadů do života žalobkyně.

16. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ve vyhovujícím výroku I. odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu zamítl (ještě) ve výši [částka] s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku co do částky [částka] s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]).

18. Žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně ve věci plný úspěch a náleží jí tak náhrada nákladů řízení tak, jak byla vypočtena soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, vyjma dvou úkonů právní služby po [částka] (písemné vyjádření z [datum] a doplnění žaloby z [datum]), které odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené na uplatňování či bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Doplnění žaloby z [datum] totiž neobsahuje žádná tvrzení, která by nemohla žalobkyně uvést již v žalobě. Písemné vyjádření ze dne [datum] je pouze průvodním dopisem k předloženému důkazu (není tedy písemným podáním ve věci). Žalobkyni tedy náleží odměna za 11 úkonů právní služby po [částka], dva úkony ve výši jedné poloviny z [částka], 13 paušálních náhrad po [částka], což spolu se soudním poplatkem ([částka]) a DPH činí v celkové výši [částka].

19. V odvolacím řízení náleží žalobkyni odměna za zastoupení advokátem podle § 9a odst. 2 písm. a) a vyhl. č. 177/96 Sb. celkem za dva úkony právní služby po [částka] (z přiznané částky [částka]) a dva režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy spolu s DPH [částka].