o zaplacení částky 8 450 000 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na náhradu škody představující rozdíl částky sjednané kupní ceny nemovitosti (ve vlastnictví žalobkyně) [částka] a ceny obvyklé, určené znalcem ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že Finanční úřad pro [kraj] vedl vůči žalobci exekuční řízení k prodeji nemovitosti žalobce, zapsané v Katastru nemovitostí obce [adresa], k.ú. [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále též jen „nemovitost“), kdy jeho poslední aktivitou ve věci byla neúspěšná dražba k prodeji nemovitosti v roce 2016. Od této doby Finanční úřad pro [kraj] ve věci žádným způsobem nekonal až do srpna 2023. Žalobkyně byla ochotna pro úspěšný prodej nemovitosti a uhrazení daňových nedoplatků nemovitost nabídnout k přímému prodeji za podmínky primární úhrady daňového nedoplatku, pro který bylo exekuční řízení vedeno. Žalobkyně proto uzavřela dne [datum] Rezervační smlouvu k prodeji nemovitosti za kupní cenu [částka]. Finanční úřad pro [kraj] vydal na nemovitost dne [datum] rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka k zajištění dlužníkem neuhrazené daně evidované správcem daně k [datum] v celkové výši [částka], kde zajištěné daňové pohledávky činí [částka] a zajištěné pohledávky na příslušenství k [datum] činí [částka], které zaslal Katastrálnímu úřadu pro [kraj] k provedení zápisu do katastru na příslušný list vlastnictví. Žalobkyně si při vědomí uzavřené Rezervační smlouvy na prodej nemovitosti výše uvedenou částku vypůjčila a bezodkladně jí na pokladně Finančního úřadu pro [kraj] uhradila, aby v souladu s občanským zákoníkem dluh zanikl a nebyl tak ohrožen sjednaný prodej nemovitosti. Nečinností Finančního úřadu pro [kraj] však byl způsoben stav, že katastr nemovitostí po provedení zápisu zástavního práva ode dne [datum] obsahoval nepravdivé údaje, týkající se k tomuto dni již neexistující dlužné částky žalobce ve výši [částka]. V důsledku tohoto pochybení žalované kupující dne [datum] od rezervační smlouvy odstoupil.

3. V dalším postupu ve věci Finanční úřad pro [kraj] ustanovil znalce ke stanovení obvyklé ceny předmětné nemovitosti. Znalci byla žalobkyní poskytnuta Rezervační smlouva se sjednanou kupní cenou nemovitosti ve výši [částka]. Znalec k rezervační smlouvě při zpracování znaleckého posudku žádným způsobem nepřihlédl a obvyklou cenu nemovitosti určil ve výši [částka]. Žalobkyni tak vznikla škoda a) ve výši [částka] rovnající se výši zajištěné pohledávky z daňových nedoplatků, kterou byl kupující z rezervační smlouvy připraven k [datum] uhradit na účet správce daně, b) ve výši [částka] rovnající se výši doplatku kupní ceny, který by byl kupujícím z rezervační smlouvy uhrazen do [datum], c) další škoda, vyplývající ze skutečnosti, že nedošlo úhradou zajištěné pohledávky z daňových nedoplatků k ukončení exekuce.

4. Soud prvního stupně o nároku žalobkyně rozhodl na základě skutkových závěrů a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

5. Soud prvního stupně s odkazem na § 13 zákona č. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), dospěl k závěru, že žalovaná nepochybila, když potvrzení o zániku zástavního práva vydala (zaslala katastrálnímu úřadu a žalobkyni) až poté, kdy žalobkyně zaplatila zajištěnou daňovou pohledávku včetně příslušenství. Neexistuje tak vztah příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání řádného vyrozumění finančního úřadu o zániku zástavního práva a vzniklou škodou (tzv. kauzální nexus), jehož prokázaná existence je jednou z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyšel z argumentace žalované, že zánik zástavního práva lze iniciovat až po úhradě daňového nedoplatku včetně příslušenství a že konkrétní výši příslušenství daňového nedoplatku správce daně daňovému subjektu samostatně nevyměřuje, nýbrž daňový subjekt po úhradě jistiny daňového nedoplatku o jeho výši pouze samostatně vyrozumí. Jistina daňového nedoplatku byla v plné výši žalobkyní uhrazena dne [datum], správci daně tak následujícího dne vznikla povinnost přesně vyčíslit příslušenství daně za jednotlivá zdaňovací období a celkovou konečnou výši příslušenství samostatně sdělit žalobkyni. Žalovaná tak však bezodkladně po provedené úhradě jistiny daňového nedoplatku neučinila a ve své nečinnosti ve věci pokračovala až do [datum], kdy vydala oficiální vyrozumění o úrocích z prodlení. Toto vyrozumění o výši úroků z prodlení však žalovaná žalobkyni doručila až poté, kdy kupující na základě zjištění nesprávného zápisu v katastru nemovitostí od rezervační smlouvy odstoupil. Žalobkyně nebyla o konečné výši úroků z prodlení správcem daně řádně oficiálně vyrozuměna do data odstoupení od rezervační smlouvy a žalobkyně tak nemohla bezodkladně úhradou sdělené výše příslušenství daně odvrátit hrozbu odstoupení od rezervační smlouvy. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil sodu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaných odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud především odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil, když správně vycházel z § 8, § 13 a § 31a OdpŠk i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze sjednocujícího stanoviska ze dne [datum], sp. zn. [číslo].

10. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanové lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

11. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění třech předpokladů: 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

12. V projednávané věci se žalobkyně domáhá náhrady škody z tvrzeného nesprávného úředního postupu žalované, který měl spočívat v nečinnosti Finančního úřadu pro [kraj], který touto svou nečinností způsobil, že v katastru nemovitostí byly ke dni [datum] obsahově nepravdivé údaje týkající se zástavního práva k nemovitosti pro nesplnění daňové povinnosti ve výši [částka] přes to, že tato daňová povinnost byla splněna již [datum] (viz čl. IV. žaloby), a v důsledku toho mělo dojít k odstoupení kupujícího od rezervační smlouvy na nemovitost a vzniku tvrzené škody (ušlého zisku).

13. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobkyně dlouhodobě neplnila své daňové povinnosti, konkrétně neplatila daň z nemovité věci za období let 2017 až 2022, přičemž ke dni zřízení zástavního práva ([datum]) činily daňové pohledávky daně z nemovité věci za toto období celkem [částka], příslušenství ke dni vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva činilo [částka] (viz rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze dne [datum], příloha č. [hodnota] spisu). Rezervační smlouva k prodeji nemovitosti žalobkyně byla uzavřena dne [datum]. Poté, kdy žalobkyně uhradila daňové nedoplatky ([datum]) byla dne [datum] vyrozuměna o výši úroků, které však uhradila až dne [datum] a následně došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí.

14. Z výše popsaných skutkových zjištění vyplývá, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu správce daně vůbec nemohlo dojít, neboť ke dni [datum] žalobkyně neměla uhrazeny daňové nedoplatky (konkrétně úrok z prodlení vyměřený již dne [datum]) a katastr nemovitostí v tu dobu tedy nepravdivé údaje neobsahoval. Z téhož důvodu nelze uvažovat o tvrzené nečinnosti žalované při výmazu zástavního práva k nemovitosti z katastru nemovitostí, neboť k výmazu ke dni [datum] ještě nebyl důvod.

15. Pokud žalobkyně v odvolání namítala, že soud prvního stupně se měl v rámci zjišťování skutkového stavu zabývat i chronologií doručení vyrozumění o výši úroků z prodlení ze dne [datum] s datem odstoupení kupujícího od rezervační smlouvy, jedná se o nepřípustnou novotu, ke které odvolací soud již v rámci odvolacího řízení nemohl přihlížet (§ 205a o. s. ř.).

16. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, shrnuje tuzemská právní praxe základní východiska následovně: „O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a dále: „Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. V projednávané věci je třeba zdůraznit, že hlavní a jedinou příčinou zřízení zástavního práva k nemovitosti žalobkyně bylo dlouhodobé neplnění daňových povinností žalobkyní, konkrétně neplacením daně z nemovité věci za období let 2017 až 2022, přičemž ke dni zřízení zástavního práva činily daňové pohledávky na této dani celkem [částka]. Poté, kdy žalobkyně uhradila daňové nedoplatky ve výši [částka] (dne [datum]) byla dne [datum] vyrozuměna o výši úroků, které však uhradila až dne [datum]. Z popsaného je zřejmé, že, mělo-li být příčinou odstoupení kupujícího od rezervační smlouvy existence zástavního práva zřízeného pro daňovou pohledávku ve výši [částka], byla to žalobkyně, která svým jednáním (neplacením svých daňových povinností včetně příslušenství) zavinila, že ke dni [datum] nemohlo k výmazu zástavního práva dojít, neboť k tomuto datu dosud nebylo uhrazeno příslušenství této pohledávky. Žalobkyní tvrzený nesprávný úřední postup tedy není v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody v podobě ušlého zisku.

18. Z tvrzení žalobkyně navíc vyplývá, že kupující (z rezervační smlouvy) byl připraven po uzavření kupní smlouvy na nemovitost uhradit za žalobkyni jinou daňovou pohledávku ve výši [částka]. Tvrzení žalobkyně, že tento kupující odstoupil od rezervační smlouvy z důvodu existence daňové pohledávky ve výši [částka] se, ve světle výše uvedeného, jeví jako účelové a velmi nepravděpodobné. Pokud by kupující měl skutečný a opravdový zájem na koupi nemovitosti, uhradil by za žalobkyni, vyjma téměř dvoumilionové daňové pohledávky, i pohledávku v řádech desítek tisíc korun. V projednávaném případě tedy došlo i k přetržení příčinné souvislosti, kdy odstoupení od rezervační smlouvy bylo zapříčiněno rozhodnutím kupujícího od koupě nemovitosti upustit.

19. Nejvyšší soud svou rozhodovací praxi týkající se ušlého zisku v podstatných bodech shrnul např. ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], když – mimo jiné – konstatoval, že pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku. Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti), by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo.

20. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila v podstatě jen příslib možného výdělku ze strany potencionálního kupujícího, který ani nebyl reálně podložen (např. smlouvou o smlouvě budoucí kupní). Kupující uzavíral rezervační smlouvu, podle níž měla být kupní cena téměř [částka] v době, kdy na nemovitosti již vázlo zástavní právo (na pohledávku [částka]) a dlouhé měsíce v souvislosti s rezervační smlouvou ničeho nečinil. Strany si v rezervační smlouvě i sjednaly možnost odstoupení od rezervační smlouvy, pokud by k datu [datum] existovala v katastru nemovitostí u prodávané nemovitosti další práva (mimo již existujícího zástavního práva) zatěžující nemovitost. Potencionální kupující se rozhodl odstoupit od rezervační smlouvy po (v rezervační smlouvě) uvedeném datu [datum], právě kvůli (smlouvou předvídané) jiné zástavě na pohledávku o mnoho řádů nižší (a při kupní ceně o mnoho řádů vyšší). Celá žalobní konstrukce postavená na rezervační smlouvě a odstoupení od ní se tak ani z tohoto důvodu nejeví věrohodnou, nýbrž účelovou.

21. Odvolací soud nad rámec uvedeného doplňuje, že ze samotných žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí tvrzená škoda vůbec nevznikla, když nemovitost zůstala v jejím vlastnictví a vznik škody žalobkyně odvozuje pouze od (podle jejího názoru) nízkého ocenění znaleckým posudkem vyhotoveným jen pro účely daňové exekuce, což ani nevypovídá o vzniku žalobkyní tvrzené škody.

22. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dosáhla plného procesního úspěchu i v této fázi řízení a byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení, které jsou tvořeny podle § 1 a § 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. třemi paušálními náhradami po [částka] za vyjádření k odvolání, přípravu a účast na odvolacím jednání.