o zaplacení 180 748 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 180 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu vznikly v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“). Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal uložení povinnosti ([právnická osoba], příspěvkové organizaci, coby žalované) „zabezpečit havarijní stav obkladní zdi na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území [adresa], zajišťující sjízdnost silnice [číslo], do doby realizování opěrné zdi“. Žalobce v řízení neuspěl. Dle žalobce soud v posuzovaném řízení nesprávně uzavřel, že obkladní zeď je v žalobcově vlastnictví, a nikoliv ve vlastnictví [adresa] kraje. Vydaná rozhodnutí ve věci jsou dle žalobce nezákonná, resp. nicotná, byla jimi porušena práva žalobce na spravedlivý proces a na svobodné užívání jeho pozemku (v důsledku ohrožení spadlou obkladní zdí je nepřístupná plocha žalobcova pozemku v rozsahu 50 m²). Žalobce v řízení požadoval: 1) náhradu za omezení vlastnického práva ke svému pozemku za dobu od 14. 10. 2019 do 14. 5. 2024 (54 měsíců) ve výši 54 000 Kč (20 Kč/1 m²/měsíc); 2) náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených v souvislosti s posuzovaným řízením, tj. v zaplacených soudních poplatcích (18 000 Kč), v žalované přiznaných nákladech (17 531,10 Kč), v odměně žalobcova zmocněnce (1 500 Kč) a v nákladech na znalecký posudek (10 550 Kč), celkem ve výši 47 581,10 Kč; 3) finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 79 167 Kč.

3. Žalobcem tvrzené nároky byly postupem dle ust. § 14 z OdpŠk předběžně uplatněny u [orgán] (v převážné části dopisem ze dne 8. 6. 2023 doručeným dne 16. 6. 2023, ve zbývající části doručením žaloby v této věci), [orgán] nároky odmítlo uspokojit.

4. V řízení před soudem žalovaná označila všechny tvrzené nároky za nedůvodné, ve vztahu k nároku 3) vznesla námitku promlčení.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Okresní soud v [adresa] v posuzovaném řízení rozsudkem ze dne 3. 8. 2021 zamítl žalobu, kterou se žalobce a [jméno FO] domáhali, aby tamní žalovaná [právnická osoba], příspěvková organizace, zabezpečila havarijní stav obkladní zdi na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území [adresa], zajišťující sjízdnost silnice [číslo], do doby realizování (tamní žalovanou) opěrné zdi a uložil žalobci a [jméno FO] zaplatit protistraně náklady řízení ve výši 17 130,91 Kč. K odvolání tamních žalobců byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 24. 11. 2021 zamítavý rozsudek potvrzen ve výroku o věci samé, výrok o nákladech řízení byl změněn tak, že výše nákladů činí 14 718,91 Kč, a tamním žalobcům bylo uloženo zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 2 812,19 Kč. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 2. 2023 odmítl jako nepřípustné dovolání tamních žalobců proti rozsudku odvolacího soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání bylo doručeno zástupci dovolatelů (tamních žalobců) dne 10. 3. 2023 a ve stejný den nabylo právní moci.

6. Učiněná zjištění (a žalobní tvrzení) soud I. stupně právně posoudil dle ust. § 5, § 8, § 13, § 31 odst. 1 a 2 a § 31a OdpŠk. Uzavřel, že u žalobou uplatněných nároků na náhradu škody 1) a 2) chybí první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, a sice nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, proto žalobu ohledně těchto nároků zamítl. V posuzovaném řízení vydaná rozhodnutí (rozsudky Okresního soudu v [adresa] a Krajského soudu v [adresa] a usnesení Nejvyššího soudu) jsou pravomocná a nebyla pro nezákonnost zrušena, nejde tedy o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk. Za nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 OdpŠk není možné pokládat postup orgánů státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť takový postup se projevuje v (ne)zákonnosti rozhodnutí. Dle teorie i praxe lze u takového chybného postupu uvažovat jen o odpovědnosti státu z titulu nezákonného rozhodnutí. Pokud tedy žalobce kritizuje i proces, na jehož základě byla rozhodnutí v posuzovaném řízení vydána (nesprávné hodnocení důkazů, vytváření vlastních důkazů soudy apod.), promítly se případné vady do obsahu vydaných rozhodnutí, která však nemají povahu rozhodnutí nezákonných. Žalobcem vynaložené náklady v souvislosti s posuzovaným řízením nelze podřadit pod „náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu“ ve smyslu ust. § 31 odst. 1 OdpŠk – právě z důvodu absence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Nadto není splněna ani v podmínka dle ust. § 31 odst. 2 OdpŠk, podle kterého náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Žalobce měl v posuzovaném řízení možnost uplatnit požadavek na náhradu jím placených nákladů a o náhradě nákladů bylo v posuzovaném řízení rozhodnuto. Žalobci náhrada nákladů přiznána nebyla a povinnost k náhradě nákladů protistrany mu byla uložena jako důsledek jeho procesního neúspěchu.

7. Požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud I. stupně zamítl proto, že uplatněný nárok (na základě námitky žalované) shledal promlčeným (§ 610 odst. 1 a § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Při posouzení promlčení aplikoval ust. § 32 odst. 3 OdpŠk ve spojení s ust. § 13 odst. 1, věta třetí, ust. § 31a odst. 1 a ust. § 35 odst. 1 OdpŠk. Dovodil, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou posuzovaného řízení se promlčel v šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůtě, která uplynula dříve, než byla podána žaloba v této věci, tj. přede dnem 16. 5. 2024. Úplná vědomost o vzniklé nemajetkové újmě u žalobce nastala doručením usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání (10. 3. 2023), od tohoto dne počala plynout šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 32 odst. 3, věta první OdpŠk, jejíž běh byl v souladu s ust. § 35 odst. 1 OdpŠk zastaven předběžným uplatněním nároku (dle ust. § 14 OdpŠk). I při započtení maximální možné doby stavení běhu promlčecí lhůty (6 měsíců) je evidentní, že ke dni 16. 5. 2024 byl žalobou uplatněný nárok na odškodnění nemajetkové újmy promlčen.

8. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 300 Kč představuje 1× paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkon sepis vyjádření k žalobě.

9. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání znovu podrobil obsáhlé kritice rozhodnutí soudů vydaná v posuzovaném řízení. Vytkl soudům nepochopení žaloby, která směřovala k odstranění havarijního stavu obkladní zdi, která je součástí stavby silnice [číslo]. Žalobce pokládá za nesprávné, jak soud I. stupně posoudil promlčení jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a zdůraznil, že v přiměřené lhůtě k vydání spravedlivého rozhodnutí nedošlo, naopak postup soudů udržoval žalobce v trvalém stresu po dobu více než tří let (strach ze zřícení vozovky a vozidel, kdy soud přenesl bezpečnost silničního provozu na vlastníka pozemku). Žalobce vyjádřil přesvědčení, že se jeho nárok promlčuje podle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk, podle kterého se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. V posuzovaném případě žádné zrušovací rozhodnutí neexistuje a rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, které žalobce vedlo k uplatnění nároku na náhradu škody, z něhož se žalobce dozvěděl o výši škody, bylo žalobci doručeno dne 10. 3. 2023. Od tohoto data žalobci běžela subjektivní tříletá promlčecí lhůta, v jejímž průběhu žalobce podal žalobu v této věci. Běh promlčecí lhůty tedy neskončil.

10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a došel k závěru, že odvolání důvodné není. O odvolání bylo rozhodnuto dle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (na výzvu, zda souhlasí s tím, aby o odvolání bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, s připojenou doložkou dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se žádný z účastníků nevyjádřil, odvolací soud proto souhlas účastníků předpokládal).

12. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně, že v případě prvních dvou žalobou uplatněných nároků nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk. Tento závěr přitom plyne ze samotných žalobních tvrzení (v podstatných bodech ověřených dokazováním). Soud I. stupně správně konstatoval, že tu není první předpoklad vzniku odpovědnosti státu, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, v jejichž důsledku měl být žalobce omezen v období od 14. 10. 2019 do 14. 5. 2024 ve vlastnickém právu k pozemku parc. č. st [číslo] v katastrálním území [adresa], a v jejichž důsledku (účelně) vynaložil tvrzené náklady v souvislosti s vedením řízení před Okresním soudem v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Pravomocné rozhodnutí ve věci samé vydané v posuzovaném řízení (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 8. 2021) nemá povahu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno k tomu příslušným orgánem, ač se o to žalobce a [jméno FO] pokoušeli cestou řádných a mimořádných opravných prostředků. Soud I. stupně pak správně zmínil i to, že jakýkoliv postup v řízení, který vyústí v rozhodnutí a jehož správnost či nesprávnost se odrazí ve správnosti či nesprávnosti rozhodnutí, nelze pokládat ve smyslu dlouhodobě ustáleného výkladu ust. § 13 OdpŠk za nesprávný úřední postup a odvozoval z něho odpovědnost státu dle OdpŠk; vady takového postupu mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009 sp. zn. 25 Cdo 708/2007). V posuzovaném případě však žalobce za „nesprávný postup“ označuje právě (pro něho nepříznivé) soudní rozhodnutí.

13. Odvolací soud souhlasí i s právním závěrem soudu I. stupně, že před podáním žaloby došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a již proto nemůže být tento nárok žalobci přiznán.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ust. § 32 odst. 2 OdpŠk nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců.

18. Soud I. stupně zcela správně aplikoval ust. § 32 odst. 3 OdpŠk, neboť toto ustanovení speciálně upravuje promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy. Ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk, na které poukazuje žalobce, se týká promlčení nároku na náhradu škody (majetkové újmy). Promlčení žalobou uplatněného nároku zřetelně plyne z aplikace věty první ust. § 32 odst. 3 OdpŠk. Soud I. stupně správně zohlednil, že okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o definitivním skončení posuzovaného řízení, je významný z hlediska běhu subjektivní promlčecí lhůty dle ust. § 32 odst. 3, věta první OdpŠk. Tímto okamžikem teprve dochází k odstranění nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení poškozený uveden a v níž byl udržován, proto je s vědomostí o tomto okamžiku spojena vědomost o vzniklé úplné nemajetkové újmě způsobené délkou řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2093/2012). Soud I. stupně uvedený okamžik (den 10. 3. 2023) zjistil správně a jeho závěru o tom, že žalobou uplatněný nárok – i s přihlédnutím ke stavení běhu promlčecí lhůty dle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk – se promlčel před podáním žaloby v této věci, tj. přede dnem 16. 5. 2024, odvolací soud nemá co vytknout.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl úspěšný ani v odvolacím řízení, žalované však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. O nákladech tedy bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.