o zaplacení 21 970 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 256 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, částku 6 234 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 934 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení a částku 7 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 880 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.) a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 400,80 Kč (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zastavení řízení domáhala na žalované zaplacení výše uvedených částek z titulu nezaplacení příspěvků za vozidla, která jsou provozována bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“), a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tyto příspěvky.

3. Žalovaná byla dle žalobkyně vlastníkem a provozovatelem tří vozidel bez sjednaného pojištění odpovědnosti. 1) nákladního automobilu reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], v době od 25. 9. 2020 do dne 29. 12. 2020, tedy 96 dní (dále jen „vozidlo 1“); 2) nákladního automobilu reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo] v době ode 24. 7. 2020 do 30. 9. 2020 (dále jen „vozidlo 2“); 3) nákladního automobilu reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo] (dále jen „vozidlo 3“) v době od 11. 10. 2020 do dne 29. 12. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně příspěvky za dobu nepojištění u předmětných vozidel neuhradila.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V řízení tvrdila, že předmětná vozidla, za něž byl uplatněn příspěvek, před rozhodnou dobou prodala.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že všechna tři vozidla žalovaná v rozhodné době vlastnila. U vozidla 1) žalovaná sice doložila kupní smlouvu ze dne 25. 9. 2020, kterou měla vozidlo prodat kupující [jméno FO]. Dle obsahu smlouvy však vlastnické právo k předmětu koupě mělo přejít na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 302 500 Kč, kterou paní [jméno FO] převzala. Příjmový pokladní doklad na tuto částku však neobsahuje podpis plátce. K vozidlu nebylo za období ode dne 25. 9. 2020 do 29. 12. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalovaná následně vozidlo pojistila od 30. 12. 2020 do 8. 3. 2021 a dne 8. 3. 2021 totožné vozidlo opětovně prodala společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO].

6. Obdobná situace se týkala vozidla 2). Žalovaná doložila kupní smlouvu ze dne 23. 7. 2020, kterou měla sjednat jako vlastník a prodávající se společností [společnost] z [místo] (jako kupující) prodej tohoto nákladního automobilu. Bylo ujednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 102 850 Kč a příjmový pokladní doklad z téhož dne, který však zástupce [společnost] (plátce) nepodepsal. K vozidlu nebylo za období ode dne 24. 7. 2020 do dne 30. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Následně žalovaná dne 12. 10. 2020 uzavřela kupní smlouvu, kde jako kupující figuruje totožná společnost [společnost], kupní cena byla sjednána na 2 700 EUR. Tuto kupní cenu téhož dne kupující zaplatila a vozidlo jí bylo předáno, což soud prvního stupně zjistil z předávacího protokolu ze dne 12. 10. 2020, faktury – daňového dokladu č. [číslo] od žalované pro odběratele [společnost] ze dne 12. 10. 2020, a příjmového pokladního dokladu č. [číslo] podepsaného nejen prodávajícím, ale rovněž plátcem [společnost] ze dne 12. 10. 2020.

7. K vozidlu 3) žalovaná doložila kupní smlouvu ze dne 9. 10. 2020, kterou uzavřela jako vlastník vozidla a prodávající s kupující [jméno FO]. V ní bylo ujednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 181 000 Kč, kterou paní [jméno FO] převzala, a příjmový pokladní doklad na tuto částku, který však paní [jméno FO] jako plátce nepodepsala. K vozidlu nebylo za období ode dne 11. 10. 2020 do dne 29. 12. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalovaná vozidlo opět pojistila od 30. 12. 2020 do 1. 1. 2021 a dále od 8. 1 2021 do 23. 9. 2022 a dne 31. 8. 2022 totéž vozidlo opětovně prodala [jméno FO] (což soud zjistil z daňového dokladu č. [číslo] vystaveného žalovanou pro [jméno FO] ze dne 31. 8. 2022).

8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), konkrétně dle § 1 odst. 2 písm. b), § 4 odst. 1, odst. 3, 4 a 6 tohoto zákona a dále dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.), konkrétně dle jejího § 2 odst. 1 písm. o) a § 2a.

9. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že v období předcházejícím rozhodným obdobím, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., byla žalovaná vlastníkem (a provozovatelem) vozidel 1, 2 a 3. Sporné zůstalo, zda žalovaná byla vlastníkem předmětných vozidel i v rozhodných obdobích. Žalovaná doložila kupní smlouvy na daná vozidla s datem předcházejícím počátku rozhodného období, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku. Tyto kupní smlouvy však obsahovaly vždy ustanovení o přechodu vlastnického práva na kupujícího až úplným zaplacením kupní ceny. V souvislosti s tím z dokazování vzešly důvodné pochyby o tom, zda došlo k realizaci tvrzených koupí vozidel kupujícími a přechodu vlastnického práva. Ve všech třech případech totiž následně došlo opětovně k dalšímu prodeji totožných vozidel žalovanou, a to buď třetí osobě, nebo dokonce totožnému subjektu (u vozidla 2). Žalovaná ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. svá tvrzení v poskytnuté koncentrační lhůtě nijak nedoložila, např. jednoznačným dokladem o zaplacení kupní ceny u původní kupní smlouvy a/nebo předáním vozidla kupujícímu (kromě nároku č. 2, kde však bylo vozidlo předáno až po 15 dnech od tvrzené realizace kupní smlouvy), případně jinými doklady, jako potvrzeními o vývozu vozidla do ciziny, doklady o zpětné koupi vozidla žalovanou, nebo doklady o pojištění těchto vozidel tzv. placovým pojištěním, ač byla o tomto soudem opakovaně poučena. Žalovaná sice doložila příjmové pokladní doklady, tyto však nebyly podepsány od kupujících, žádné jiné doklady o zaplacení kupní ceny žalovaná nedoložila, ač právě na její zaplacení byl v kupních smlouvách fixován převod vlastnického práva k vozidlům. Naopak bylo dokazováním zjištěno, že žalovaná vozidla ve dvou případech (vozidlo 1 a 3) opětovně pojistila na své jméno a až po nějaké době prodala třetí osobě, tedy pojištění odpovědnosti bylo činěno v době, kdy nemělo být vozidlo vůbec ve vlastnictví žalované. Uvedený rozpor se žalované v řízení nepodařilo vysvětlit. Žalovaná tedy přes výzvu soudu neunesla své důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, že v rozhodných obdobích, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku placeného vlastníkem, resp. provozovatelem nepojištěného vozidla, byla shora uvedená vozidla ve vlastnictví jiné osoby než žalované.

10. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná byla v předmětných obdobích vlastníkem a provozovatelem shora uvedených vozidel, přičemž k těmto vozidlům nebylo za tato období uzavřeno pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná je proto povinna podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši dle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., sestávající ze základu příspěvku a nákladů na uplatnění práva dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Za příslušné období činil základ příspěvku u vozidla 1) 8 256 Kč (96 dní x 86 Kč), u vozidla 2) 5 934 Kč (69 dní x 86 Kč) a u vozidla 3) 6 880 Kč (80 dní x 86 Kč) a náklady na uplatnění práva na příspěvek 3x 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované v souladu s § 4 odst. 6 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. písemnou výzvu k zaplacení příspěvku a nákladů na uplatnění práva, má proto nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši 21 970 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla převážně úspěšné žalobkyni proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně opřel své skutkové závěry o chybějící doklady o zaplacení kupní ceny nebo předávací protokoly, aniž by vzal v potaz důkazy, které již byly předloženy, například faktury a příjmové doklady. Navzdory poučení soudem nebylo možné všechny důkazy dohledat během původního řízení z důvodu časové prodlevy a objemu obchodních transakcí. Žalovaná dále uvedla, že předloží nové důkazy, které mohou významně ovlivnit skutkové posouzení případu, a to doplňující faktury a příjmové doklady potvrzující platby kupní ceny a doklady o zpětném odkupu vozidel a jejich následném prodeji.

13. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila

14. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté bez potřeby nařízení jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř. shledal, že odvolání není důvodné.

15. Dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

16. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

17. Dle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

18. Dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně ve výši 86 Kč. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

19. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

20. Dle § 4 odst. 6 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.

21. Dle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

22. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud se s tímto právním posouzením zcela ztotožňuje.

23. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná v řízení neprokázala, že v rozhodném období byl vlastníkem vozidel někdo jiný než žalovaná. Jak správně po provedeném dokazování zhodnotil soud prvního stupně, u všech tří vozidel žalovaná předložila kupní smlouvy, v nichž byl převod vlastnického práva vázán na úplné zaplacení kupní ceny v souladu s § 2132 o. z. Bylo tak na žalované, aby skutečnost, kterou u každého z předmětných vozidel pro převod vlastnického práva tvrdila, tedy uzavření kupní smlouvy a úplné zaplacení kupní ceny, nade vší pochybnost prokázala. Toto se žalované přes řádné poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a poskytnutí dostatečně dlouhé doby pro předložení přesvědčivých důkazů nepodařilo, jak uzavřel soud prvního stupně, s čímž se odvolací soud rovněž ztotožňuje.

24. U vozidla 1) sice byla předložena faktura č. [číslo] s podpisem kupující [jméno FO], kopie příjmového pokladního dokladu č. [číslo] ze dne 25. 9. 2020 však neobsahuje podpis plátce, tedy kupujícího, který by stvrzoval úplné zaplacení kupní ceny za předmětné vozidlo. Současně bylo zjištěno, že žalovaná opětovně sjednala pojištění k vozidlu od 30. 12. 2020 a totožné vozidlo prodala společnosti [právnická osoba] dne 8. 3. 2021. Pokud by tak na kupující mělo skutečně přejít vlastnické právo zaplacením kupní ceny, jak tvrdí žalovaná, není zřejmé, z jakého důvodu žalovaná vozidlo opětovně pojistila dne 20. 12. 2021 a následně totéž vozidlo opět prodala. Aby byly vyvráceny veškeré pochybnosti o zaplacení kupní ceny v hotovosti, zvláště za situace, kdy je na něj vázán převod vlastnického práva, měl by doklad o zaplacení kupní ceny obsahovat rovněž podpis plátce (kupující). Žalovaná za těchto rozporných okolností byla soudem správně poučena, že neunáší břemeno důkazní o účincích kupní smlouvy, tedy o úplném zaplacení kupní ceny ze strany kupující a převodu vlastnického práva na kupující, přičemž jiný důkaz k této skutečnosti v koncentrační lhůtě nenavrhla.

25. U vozidla 2) žalovaná doložila kupní smlouvu ze dne 23. 7. 2020, kterou měla sjednat jako vlastník a prodávající se společností [společnost] z [místo] jako kupující. Rovněž bylo ujednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 102 850 Kč a příjmový pokladní doklad z téhož dne, které však zástupce [společnost] dle obsahu příjmového dokladu jako plátce nepodepsal. Následně žalovaná k témuž vozidlu dne 12. 10. 2020 (po necelých 3 měsících) uzavřela kupní smlouvu, kde jako kupující figuruje totožná společnost [společnost], kupní cena byla sjednána na 2 700 EUR. Tuto kupní cenu však dle doložených důkazů téhož dne kupující zaplatil a vozidlo mu bylo předáno, což soud prvního stupně správně zjistil zejména z příjmového pokladního dokladu č. [číslo] ze dne 12. 10. 2020 podepsaného nejen prodávajícím, ale rovněž plátcem [společnost]. Žalovaná tak doložila převod vlastnického práva na kupujícího až od 12. 10. 2020, nikoliv v době rozhodné (nepojištěné) od 24. 7. 2020 do dne 30. 9. 2020.

26. U vozidla 3) žalovanou rovněž byla tvrzena a prokazována kupní smlouva ze dne 9. 10. 2020, kterou uzavřela žalovaná jako vlastník a prodávající s [jméno FO] jako kupující. Rovněž v této byla sjednána výhrada vlastnického práva. Příjmový pokladní doklad na tuto částku je rovněž podepsán jen ze strany prodávající, podpis plátce na něm absentuje a žalovaná vozidlo opět pojistila od 30. 12. 2020 do 1. 1. 2021 a dále od 8. 1. 2021 do 23. 9. 2022, přičemž dne 31. 8. 2022 měla totožné vozidlo opětovně prodat [jméno FO].

27. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neunesla břemeno důkazní, že v rozhodných obdobích (u vozidla 1) v období ode dne 25. 9. 2020 do 29. 12. 2020, u vozidla 2) v období ode dne 24. 7. 2020 do dne 30. 9. 2020, u vozidla 3) v období od ode dne 11. 10. 2020 do dne 29. 12. 2020) byl vlastníkem někdo jiný než žalovaná. Žalované byla dána dostatečná lhůta k prokázání svých tvrzení, v soudem stanovené lhůtě však žalovaná žádné další důkazní návrhy k vyvrácení pochybností o převodu vlastnického práva neučinila.

28. Pokud žalovaná v odvolání uvedla, že může předložit nové skutečnosti a důkazy prokazující zpětný převod vlastnického práva na žalovanou, odvolací soud uvádí, že (i kdyby tak žalovaná učinila, což se nestalo), v systému neúplné apelace dle § 205a o. s. ř. nebyly v konkrétním případě splněny podmínky zde zakotvené pro uplatnění nových skutečností a důkazních návrhů, které nebyly učiněny před soudem prvního stupně.

29. Je tak správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná byla v předmětných obdobích vlastníkem shora uvedených vozidel, přičemž v řízení bylo prokázáno (ostatně tuto skutečnost nikdo nerozporoval), že ke třem vozidlům nebylo za tato období uzavřeno pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.

30. Soud prvního stupně tak zcela správně uzavřel, že žalovaná je povinna dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši dle § 4 odst. 3 tohoto zákona v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., sestávající ze základu příspěvku a nákladů na uplatnění práva dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.

31. Za příslušné období činil základ příspěvku u vozidla 1) 8 256 Kč (96 dní x 86 Kč), u vozidla 2) 5 934 Kč (69 dní x 86 Kč) a u vozidla 3) 6 880 Kč (80 dní x 86 Kč). Náklady na uplatnění práva na příspěvek činí 3x 300 Kč, jak správně uvedl soud prvního stupně. Žalobkyně splnila i podmínku § 4 odst. 6 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. a zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení příspěvku a nákladů na uplatnění práva. Ze všech těchto důvodů je správný závěr soudu prvního stupně, že má žalobkyně nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši 21 970 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku ve věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. Odvolací soud jako správný potvrdil i závislý výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II. napadeného rozsudku), pouze změnil výši této náhrady. Soud prvního stupně správně posoudil, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, přičemž co do částky 13 630 Kč zavinila toto zpětvzetí (v této části žaloba byla podána nedůvodně). Co do částek 1 074 Kč, 902 Kč a 958 Kč byla žaloba podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalované, která tyto částky žalobkyni po podání žaloby uhradila. Ve zbytku žalobního žádání (8 556 Kč, 6 234 Kč a 7 180 Kč) byla žalobkyně úspěšná. Soud prvního stupně dospěl v odůvodnění rozsudku i ke správné výši náhrady nákladů řízení, když dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 798,87 Kč, přičemž tato částka představuje 29,26 % z jejich celkové výše 16 400,80 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 534 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne 3. 7. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 660 Kč za účast na jednání soudu (dne 23. 7. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 21 970 Kč (po částečném zpětvzetí) sestávající z částky 1 980 Kč za účast na jednání soudu (dne 15. 8. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 980 Kč za účast na jednání soudu (dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 280 Kč ve výši 2 578,80 Kč.

34. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobkyni náleží z celé výše náhrady nákladů řízení (16 400,80 Kč) 29,26 %, tedy částka 4 798,87 Kč. Výrok II. tedy odvolací soud potvrdil dle § 219 o. s. ř., pouze změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku uvedenou výši náhrady nákladů, kterou jinak soud prvního stupně správně odůvodnil.

35. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jelikož žalobkyni dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.