o náhradu škody,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 672 049,20 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), dále částku 200 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 460 531,80 Kč (III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, omluvy, náhrady škody ve výši 8 672 049,20 Kč, sestávající z nákladů na zpracování nové reklamy ve výši 4 139 858 Kč, nákladů v souvislosti s původní reklamou (poměrná část licence k remixu písně [podezřelý výraz] ve výši 2 533 333,20 Kč, poměrná část nákladů souvisejících s udržováním práv k výstupu tanečníků ve výši 114 691 Kč, poměrná část nákladů v souvislosti s udržováním práv dle smlouvy o propagaci s [jméno FO] ve výši 991 667 Kč a poměrná část nákladů na výrobu původní reklamy ve výši 892 500 Kč) a náhrady nákladů za znalecký posudek ve výši 200 000 Kč, to vše s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že jí škoda a nemajetková újma vznikla v důsledku rozhodnutí žalované ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „nezákonné rozhodnutí“), které jí znemožnilo využít původní reklamní spot a vedlo k nutnosti výroby nové reklamy. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, vznesla námitku promlčení ohledně nemajetkové újmy a namítala, že rozhodnutí nenabylo právní moci, neuložilo zákaz vysílání reklamy, a že výroba nové reklamy byla nezbytná pouze z obchodních důvodů, nikoli v příčinné souvislosti s jejím rozhodnutím.

3. Soud prvního stupně o věci nyní rozhodoval za situace, kdy předchozím rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že nárok na náhradu nemajetkové újmy má za promlčený, co do nároku na náhradu škody, pak uzavřel, že není dán základ žalobního nároku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byl tento rozsudek co do výroku o náhradě nemajetkové újmy a omluvy potvrzen, co do výroku o majetkové újmě a nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom uzavřel, že nezákonné rozhodnutí bylo pravomocné, vykonatelné a později zrušené. Jedna z podmínek odpovědnosti žalované za vzniklou škodu (existence nezákonného rozhodnutí) tedy byla ve věci splněna.

4. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud prvního stupně nárok žalobkyně na náhradu škody, jež zůstal předmětem řízení, opětovně zamítl, neboť dospěl k závěru, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, když vypracování nové reklamy bylo nezávislým obchodním rozhodnutím žalobkyně. Tento rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], zrušen, když odvolací soud uzavřel, že nebýt nezákonného rozhodnutí žalované, k výrobě nové reklamy by nedošlo a naplánovaná reklamní kampaň by mohla bez dalšího pokračovat.

5. Soud prvního stupně v dalším řízení po doplnění dokazování dospěl k těmto skutkovým závěrům. Dne [datum] vydala žalovaná z moci úřední oznámení o zahájení řízení o přestupku se žalobkyní vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Oznámení bylo žalobkyni doručeno [datum]. Žalobkyně se měla dopustit porušení ust. § 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy, a to v souvislosti s odvysíláním reklamy [podezřelý výraz], která byla poprvé odvysílána [datum]. Z důvodu nedostupnosti premiérového záznamu bylo řízení vedeno v souvislosti s reprízou reklamy odvysílanou dne [datum] s tím, že v průběhu měsíce listopadu mělo být odvysíláno celkem 1 246 repríz. Následně dne [datum] vydala žalovaná rozhodnutí, jímž uznala žalobkyni vinnou z přestupku dle výše cit. ustanovení s odůvodněním, že celkové obchodní sdělení reklamy vytváří dojem, že spotřeba alkoholu přispívá ke společenskému úspěchu. Žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne [datum] a jejímu právnímu zástupci dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vydal dne [datum] rozsudek, jímž napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost dne [datum], kterou dne [datum] vzala zpět. Následně dne [datum] Nejvyšší správní soud usnesením zastavil řízení o kasační stížnosti a dne [datum] pak žalovaná rozhodla o zastavení řízení o přestupku. V souvislosti s předmětným správním řízením pak žalobkyně zadala výrobu nové reklamy v listopadu 2020. Soud prvního stupně dále zjistil, že náklady žalobkyně na výrobu nové reklamy činily 4 139 858 Kč, náklady na znalecký posudek činily 200 000 Kč, poměrné náklady na původní reklamu sestávají z poměrné části licence k remixu písně [podezřelý výraz] ve výši 2 533 333,20 Kč, poměrné části nákladů souvisejících s udržováním práv k výstupu tanečníků ve výši 114 691 Kč, poměrné části nákladů v souvislosti s udržováním práv dle smlouvy o propagaci s [jméno FO] ve výši 991 667 Kč a poměrné části nákladů na výrobu původní reklamy ve výši 892 500 Kč.

6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a dále podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Soud prvního stupně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1954/2019) a Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 3109/08), podle níž je příčinná souvislost dána, pokud nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Soud zdůraznil, že rozhodnutí žalované bylo závazné a způsobilé vyvolat škodní následky, a že žalobce jednal legitimně, když se rozhodl kvůli nezákonnému rozhodnutí nevysílat napadenou reklamu a zadal výrobu nové reklamy, aby předešel dalším škodám. Soud odmítl námitku žalované, že výroba nové reklamy byla nezávislým obchodním rozhodnutím žalobkyně, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že toto rozhodnutí bylo přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí žalované. Soud prvního stupně dále uvedl, že náklady na výrobu nové reklamy, na udržování práv k původní reklamě a na znalecký posudek jsou účelnými výdaji, které mají charakter skutečné škody ve smyslu § 2952 o. z. S ohledem na uvedené žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. V dalších podrobnostech odkazuje odvolací soud na argumentaci, která je uvedena v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a kterou není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž zejména namítala, že soud prvního stupně změnil oproti svému dřívějšímu rozsudku závěr o neexistenci příčinné souvislosti, aniž by došlo ke změně skutkové či důkazní situace. Takový postup odporuje zásadám předvídatelnosti a legitimního očekávání. Rozsudek je dle odvolání vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, když nevykládá, z jakých konkrétních důkazů vyplývá nově přijatý kauzální nexus mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou.

9. Žalovaná dále brojí proti právnímu posouzení věci. Poukazuje na existenci dvou verzí původní reklamy „[podezřelý výraz]“ ([podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]) s tím, že přestupkové řízení bylo zahájeno pouze vůči verzi [podezřelý výraz], a žalobkyně tudíž mohla ve vymezených měsících bez překážek vysílat verzi [podezřelý výraz]. Z toho dovozuje, že tvrzení o nutnosti bránit zmaření investice či o nezbytnosti zadat zcela novou reklamu je nepravdivé a že rozhodnutí žalobkyně nechat vyrobit novou reklamu bylo autonomním obchodním krokem přerušujícím příčinnou souvislost se škodní událostí. Napadený rozsudek podle odvolání též nesprávně pracuje s výší tvrzené škody, nezohledňuje nevysílání původní reklamy v období od [datum] do [datum] a neprovádí řádný propočet a test účelnosti jednotlivých položek, a proto závěr o částkách 8 672 049,20 Kč (hlavní nárok) a 200 000 Kč (znalecký posudek) není přesvědčivě podložen.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Nesouhlasila s výší jí přiznané náhrady nákladů řízení, neboť soud prvního stupně se při součtu přiznané náhrady dopustil aritmetického pochybení. Žalobkyně proto proti výroku o nákladech řízení (III.) podala odvolání.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené. Odvolací soud se proto vyjádří pouze ke stěžejním odvolacím námitkám žalované.

13. Podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z nezákonného rozhodnutí vyplývá, že proti němu nebyl přípustný řádný opravný prostředek (odvolání nebo rozklad), a jeho účinky bylo možno odklidit pouze žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. V projednávané věci bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum], zrušeno rozhodnutí žalované ze dne [datum] (nezákonné rozhodnutí). Jedna z podmínek pro odpovědnost žalované za vzniklou škodu (existence nezákonného rozhodnutí) tedy byla v projednávané věci splněna. Skutečnost, že řízení bylo následně žalovanou zastaveno, nemá na posouzení existence nezákonného rozhodnutí, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, vliv.

14. Žalovaná dovozuje, že prvostupňový soud oproti svému dřívějšímu rozhodnutí přijal jiný závěr o existenci příčinné souvislosti bez změny skutkové situace. Odvolací soud zdůrazňuje, že samotné přehodnocení dřívějšího závěru není vadou řízení, pokud je opřeno o úplné a kontextuální zhodnocení provedených důkazů a odpovídá závaznému právnímu názoru odvolacího soudu (§ 226 o. s. ř.). Prvostupňový soud v napadeném rozsudku přehledně rekapituloval provedené důkazy a v odůvodnění jasně identifikoval, jaké skutečnosti považoval za prokázané a z jakých úvah dovodil existenci kauzálního nexu ve smyslu adekvátní příčinné souvislosti. Odvolací soud neshledal nepřezkoumatelnost ani vnitřní rozpornost napadeného rozsudku, odůvodnění vykazuje vnitřní logiku a návaznost mezi skutkovými zjištěními a právními závěry.

15. Odvolací soud již ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí dospěl k závěru, že nezákonné rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku a byla jí uložena pokuta ve výši [částka], je prvotní příčinou vzniku tvrzené škody. Nebylo nezávislým obchodním rozhodnutím žalobkyně zadání výroby nové reklamy (jak tvrdí žalovaná), neboť žalobkyně přistoupila k výrobě nové reklamy poté, kdy jí byla nezákonným rozhodnutím uložena pokuta za spáchání přestupku, a v důsledku toho se (logicky) rozhodla dále tuto reklamu nevysílat. Aby naplánovaná reklamní kampaň mohla dále pokračovat (bez hrozby dalších sankcí), žalobkyni nezbylo, než vyrobit reklamu novou v souladu s požadavky vyjádřenými v předmětném nezákonném rozhodnutí žalované. Jinak řečeno, nebýt nezákonného rozhodnutí žalované, k výrobě nové reklamy by nedošlo (žalobkyně by totiž mohla vysílat reklamu původní). Na těchto závěrech odvolací soud setrval i nadále.

16. Námitka žalované, že samotná existence dvou verzí původního reklamního spotu („zimní“ a „letní“) přerušuje příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou, není důvodná. Z provedeného dokazování vyplývá, že obsah obou verzí vykazoval podstatné shodné prvky, které byly předmětem správního postihu, a proto žalobkyně důvodně upustila od vysílání „letní“ verze z obavy před hrozbou sankcí. Rozhodné je, že nezákonné rozhodnutí a jeho vykonatelnost objektivně narušily kontinuitu a koncepci reklamní kampaně jako celku. V takovém kontextu je postup poškozeného, směřující k minimalizaci rizika dalšího sankcionování a k obnovení kampaně v souladu s právními požadavky, racionální. Zadání nové reklamy nelze kvalifikovat jako libovolné autonomní rozhodnutí způsobilé přerušit kauzální řetězec. Naopak jde o následnou, nezbytnou a účelnou reakci na škodní událost, která z pohledu teorie adekvátní příčinné souvislosti zůstává v přímé souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

17. K částce 4 139 858 Kč za výrobu nové reklamy odvolací soud souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že jde o skutečnou škodu vzniklou v přímé návaznosti na škodní událost (přerušení kampaně a nutnost jejího bezpečného pokračování v rámci obchodní strategie žalované). Skutečnost, že původní spoty vykazovaly podobné znaky, na účelnosti nákladu nic nemění. Právě odstranění vytýkaných motivů vyžadovalo vyhotovení nového reklamního spotu.

18. Shodné závěry o existenci příčinné souvislosti se uplatní i ve vztahu k nákladům na znalecký posudek, který si žalobkyně nechala vypracovat za účelem zhodnocení ekonomických dopadů zamezení realizace reklamní kampaně (především splnění cílů, které reklamní kampaň sledovala, tedy zvýšení povědomí spotřebitelů o značce [podezřelý výraz]). Odvolací soud konstatuje, že tento výdaj byl vyvolán výlučně v souvislosti s účinky nezákonného rozhodnutí, neboť nebýt jeho vydání, žalobkyně by neměla žádný důvod k zadání takového posudku. Náklad na znalecký posudek je proto třeba považovat za účelně vynaložený a v přímé souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

19. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že poměrná část nákladů vynaložená na původní reklamní spot za období, ve kterém žalobkyně původní reklamní spot nevyužila, představují škodu v podobě marně vynaložených nákladů. Podle judikatury Nejvyššího soudu mohou být i tzv. marně vynaložené náklady, tedy náklady, které by poškozený tak jako tak vynaložil, ale v důsledku škodní události (nezákonného rozhodnutí) nemohl užívat určitých majetkových práv, na které byly tyto náklady vynaloženy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 25 Cdo 600/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2996/2024). V projednávané věci byla část nákladů vynaložených na původní reklamní spot za určité období zmařena v přímém důsledku nezákonného rozhodnutí žalované. Přestože se žalobkyně k vynaložení těchto nákladů zavázala před vydáním rozhodnutí, jejich ekonomický účel – využití v plánované reklamní kampani – byl zmařen právě v důsledku nezákonného zásahu.

20. Prvostupňový soud správně vyhodnotil výši nákladů vynaložených na výrobu reklamních spotů na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně vycházel z konkrétních podkladů – zejména z faktur, smluvních ujednání a výpisů z účtů – a jejich obsah posoudil z hlediska účelnosti a přiměřenosti vynaložených nákladů.

21. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně při výpočtu celkové výše přiznané náhrady nákladů řízení pochybil v aritmetickém součtu, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil výrok III. napadeného rozsudku tak, že správná výše náhrady činí 707 025,60 Kč. Tato částka odpovídá součtu odměny za jednotlivé úkony právní služby, zaplaceného soudního poplatku a režijních paušálů, jak byly specifikovány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a je stanovena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

23. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně před odvolacím soudem jsou tvořeny odměnou za 2,5 úkonu právní služby v odvolacím řízení (písemné vyjádření, účast na odvolacím jednání, odvolání proti výroku o nákladech řízení) podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 44 220 Kč, třemi režijními paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, což spolu s 21 % DPH (23 499 Kč) činí celkem 135 399 Kč.