o zaplacení 157 200 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 137 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 157 200 Kč od 3. 4. 2023 do 14. 9. 2024 a s úrokem z prodlení z částky 137 200 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 48 319,77 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 157 200 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo usnesením [orgán] ze dne 31. 12. 2019 zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení se zločinem těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve stádiu pokusu. Proti žalobci byla dne 21. 8. 2020 podána obžaloba k Okresnímu soudu v [adresa], který dne 26. 9. 2022 rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka] žalobce zprostil obžaloby. Rozsudek vůči žalobci nabyl právní moci dne 25. 10. 2022. Předmětným trestním stíháním byla žalobci způsobena nemajetková újma. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne 24. 3. 2023, žalovaná žalobci přiznala a uhradila částku 40 000 Kč, žalobce měl však za to, že mu náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši 5 800 Kč za každý měsíc trestního stíhání z důvodu závažnosti násilného trestného činu, pro který byl stíhán, a vysokou trestní sazbu, pro intenzitu zásahu do jeho osobnostních práv, dále pro zásah do jeho [Anonymizováno], neboť byl trestním stíháním před [Anonymizováno] znevěrohodněn, pro poškození jeho dobrého jména a profesního života, protože na něj byl vyvíjen tlak na odstoupení z funkce zástupce [funkce] a byl snížen [Anonymizováno] vůči jeho osobě a délkou trestního stíhání, které trvalo po dobu 34 měsíců. Žalobce se obával nespravedlivého odsouzení, odsouzení se obávali i jeho rodiče, jako jeden z nejhorších následků žalobce považuje to, že se otec konce trestního stíhání nedožil. Žalobce žije na malé obci, je zde známou osobou, o jeho trestním stíhání se tak více mluvilo, musel se tak obhajovat i před sousedy; žalobce působil jako [funkce] a [funkce] na [orgán] v [Anonymizováno], čelil poznámkám ze strany [Anonymizováno] a dotazům ze strany [Anonymizováno], žalobce je dále [funkce], v době trestního stíhání byl [funkce] a jeho trestní stíhání ovlivnilo [Anonymizováno] obce v [datum] kdy v čele [funkce] „Pro [Anonymizováno]“ [Anonymizováno] na funkci [funkce]. [Anonymizováno] byly velmi těsné a v důsledku stigmatizace trestním stíháním skončil ve [Anonymizováno] Žalobce tak nezískal dostatek [Anonymizováno]

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]/2020, konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Tím došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a po komparaci s obdobnými případy dospěla k závěru, že je na místě přiznání relutární satisfakce. Po porovnání případu žalobce s případem vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] k závěru, že adekvátní výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu je částka 40 000 Kč, kterou mu rovněž vyplatila.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že trestní stíhání žalobce trvalo 2 roky a 9 měsíců, konkrétně od 14. 1 2020, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 12. 2019, do 25. 10. 2022, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 9. 2022, čj. [číslo] Žalobce byl stíhán pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr, zákoníku, za což mu hrozil trest 3 až 10 let. Trestní stíhání negativně zasáhlo do života žalobce, který žil v malé obci, působil zde jako veřejně známý [funkce]; trestné stíhání se časově prolínalo s [Anonymizováno], čehož jeho [Anonymizováno] využili. Trestní stíhání narušilo žalobcův rodinný život, zejména žalobce úkorně nesl, že se jeho těžce nemocný otec nedožil zproštění obžaloby, navíc za situace, kdy s ním byli společně obžalovaní jeho [číslo] bratři. Žalobce se obával o svou profesní budoucnost jako [funkce], resp. [funkce] místní [orgán] a o pozici [funkce]. Trestní stíhání byla rovněž jednou z příčin zhoršení spánku žalobce a projevilo se negativně na jeho psychice. Žalovaná žalobci po jím včasném uplatnění nároku již vyplatila jako přiměřené zadostiučinění částku 40 000 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., zejména dle § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, dle § 31a odst. 1, dle kterých mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda; dle § 31a odst. 1,2 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že finanční zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, jehož se žalobci od žalované dostalo, není dostačující a je namístě poskytnout mu finanční satisfakci v celkové výši 60 000 Kč. Trestní stíhání zasáhlo do cti a dobré pověsti žalobce, dobrého jména, důstojnosti a do jisté míry do jeho rodinného života a okrajově rovněž do jeho pracovního života, neboť se obával, že v případě odsouzení nebude moci vykonávat práci [funkce]. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka] se soud dále zabýval případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce, provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn., [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], jako stěžejní posoudil pro porovnání případ [spisová značka], kde byl poškozený stíhán 1 rok a téměř 6 měsíců pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, hrozil mu tak stejný trest jako žalobci; trestním stíháním bylo zasaženo do osobního, spolkového (poškozený byl [funkce], [funkce]) a rodinného života žalobce, dobrého jména, cti důstojnosti a pověsti poškozeného, okrajově bylo zasaženo i do pracovního života; poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Soud prvního stupně pak zohlednil, že řízení vůči žalobci bylo delší, proto přistoupil ke stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci částku 40 000 Kč přiznala a vyplatila, rozhodl soud výrokem I. o přiznání částky 20 000 Kč a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 682,40 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání do výroku I. z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná uvedla, že se se zjištěným skutkovým stavem popsaným soudem prvního stupně ztotožňuje, nicméně z něj vyplývá, že byly prokázány toliko zásahy do pověsti (pověst, čest a dobré jméno jsou v zásadě synonyma, nejde o 3 samostatné sféry) a jeden zásah do rodinného života, kdy musel žalobce synovi vysvětlovat, že nepůjde do vězení. Dle názoru žalované naopak zásah do profesního života nebyl prokázán, neboť trestní stíhání se žádným způsobem žalobcova profesního života nedotklo. Žalovaná je toho názoru, že pouhá obava o profesní budoucnost v případě odsouzení není zásahem do jeho profesního života. Žalovaná se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v tom ohledu, že žalovanou předložený srovnávací případ nejvíce odpovídá předmětnému případu, je však toho názoru, že stejně jako ve srovnávacím případu měl soud prvního stupně dospět k závěru, že jako adekvátní odškodnění postačuje částka[Anonymizováno]40 000 Kč. Žalovaná si je vědoma, že žalobcovo trestní stíhání trvalo 2 roky a 9 měsíců a jí předložený srovnávací případ 1 rok a 6 měsíců, nicméně u předloženého případu došlo k podstatně větším zásahům do sféry tohoto poškozeného, zejména pak v rozsahu profesního života, v důsledku zabavení [Anonymizováno] nemohl vykonávat práci v rámci [funkce] spolku, musel vykonávat horší práce, které nebyly součástí tzv. [Anonymizováno], v [Anonymizováno] se rovněž probíralo, zda je zapotřebí jej vyloučit. Žalovaná proto navrhla rozsudek v napadené části změnit tak, že žaloba se zamítá a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Zdůraznil, že ve vztahu k zásahu do osobnostních práv v oblasti veřejného či politického života soud správně připustil, že žalobcovými protivníky bylo v rámci necitlivé předvolební kampaně použito jako téma jeho trestní stíhání. Nikdo není schopen určit, o kolik hlasů díky svému trestnímu stíhání žalobce přišel, zcela jednoznačně však byla jeho pověst u [Anonymizováno] poškozena. Žalovaná dále pomíjí dokazovanou komplexnost negativních důsledků, např. zcela tragický zásah do rodinné a psychické pohody žalobce, když mu v době trestního stíhání umírá otec. Tato okolnost, kdy otec umírá při vědomí, že jeho [číslo] synové jsou trestně stíháni pro závažný trestný čin, byla pro žalobce nejvíc stresující či zatěžující. Dále žalobce poukázal na dosud nepravomocná rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] v kauzách svých bratrů [právnická osoba], sp. zn. [spisová značka] a [jméno FO], sp. zn. [spisová značka], kdy oběma shodně soud přiznal odškodnění v celkové výši 80 000 Kč. Žalobce by považoval za krajně nespravedlivé, aby žalobci bylo přiznáno odškodnění výrazně nižší než bratrům, neboť u něj byl dopad nezákonného stíhání na psychiku a pocit nespravedlnosti po celou dobu mnohem intenzivnější, protože dokonce na místě incidentu, oproti [Anonymizováno], naprosto prokazatelně nebyl a trestní stíhání nesl proto daleko úkorněji.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), bez potřeby nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 zákona 82/1998 Sb., mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Dle § 8 odst. 1 zákona 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 15 odst. 2 zákona 82/1998 Sb., se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb,. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na:

a) délku trestního stíhání

b) povahu trestní věci

c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce

d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

18. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě v zásadě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil a odvolací soud se s tímto právním posouzením zcela ztotožňuje, přičemž pro stručnost na podrobné právní hodnocení odkazuje.

19. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že pokud jde o intenzitu zásahu do rodinného života žalobce, dle odvolacího soudu nelze tento zásah posuzovat pouze omezeně ve vztahu k nezletilému synovi, jak naznačuje žalovaná, ale vyhodnotit jej v širším kontextu a přihlédnout zejména k okolnosti, kterou sám žalobce vnímal nejúkorněji, což bylo úmrtí jeho otce během probíhajícího trestního stíhání při vědomí, že nejen žalobce, ale i jeho další [číslo] synové jsou trestně stíháni pro závažný trestný čin. Sám žalobce tuto skutečnost ohledně rodinného života vnímal jako nejvíce stresující či zatěžující skutečnost a zásah do rodinného života žalobce v důsledku trestního stíhání odvolací soud nepovažuje z tohoto důvodu pouze jako okrajový.

20. Co se týče zásahu do profesního života, nelze souhlasit s odvolací námitkou žalované, že zásah do profesního života žalobce nebyl prokázán. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že trestní stíhání u žalobce vyvolalo obavu, že v případě odsouzení nebude moci dále vykonávat práci [funkce]. Dále v řízení bylo sice prokázáno, že i přes trestní stíhání byl žalobce jmenován [funkce], nelze však odhlédnout od skutečnosti, že v rámci [Anonymizováno] bylo použito jako téma rovněž žalobcovo trestní stíhání, které nutně zasáhlo do [Anonymizováno], kdy lze zcela jistě na malé obci předpokládat, že [Anonymizováno]. V tomto smyslu proto odvolací soud považuje odvolací námitku za nedůvodnou.

21. Pokud pak jde o nejvíce podobný srovnávaný případ ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], i zde se odvolací soud zcela ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že má nejvíce společných rysů s případem žalobce, kdy se v obou případech jedná o [Anonymizováno] malé obce, v níž trestní stíhání velmi rychle vejde ve známost a má dopad rovněž na činnost [Anonymizováno] (žalobce byl [funkce], [funkce], [funkce], poškozený ve srovnávaném případě působil v [funkce]). Shodným rysem obou případů je i zvýšený stres, nespavost, smutek, zamlklost a zásahy do rodinného života. [adresa] rozdílem mezi oběma případy (a proto důvod pro vyšší odškodnění žalobce) však odvolací soud spatřuje v délce trestního stíhání, která byla u žalobce dvojnásobná, přičemž pro žalobce byla vyvolaná situace o to obtížnější, že prokazatelně na místě činu vůbec nebyl přítomen a o to víc pro něj bylo nepochopitelné, že je stále stíhán a stále se musí před okolím obhajovat, jak správně podotkl soud prvního stupně. Zásadní rozdíl mezi oběma případy pak odvolací soud spatřuje rovněž v intenzitě zásahu do rodinného života a zejména pak v tom, že se těžce nemocný otec žalobce nedožil zprošťujícího rozsudku, což sám žalobce dosud vnímá jako zásah pro něj psychicky nejméně stravitelný. I v této části odvolací soud odvolací námitce žalované nepřisvědčil.

22. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako věcně správný shledal též závislý výrok III. o nákladech řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl i v této fázi řízení zcela procesně úspěšný. Náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou jeho advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 900 Kč (vyjádření k odvolání) ze dne 13. 1. 2025 dle § 6 a 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“) určené z tarifní hodnoty 20 000 Kč, dále paušální náhradou dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč a 21 % DPH, celkem tedy 2 843,50 Kč.