o zaplacení 24 829,20 Kč,

1. Žalobce v průběhu odvolacího řízení požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

2. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odstavce druhého, vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

3. Odvolací soud žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů nevyhověl, neboť to není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Odvolací soud považuje za podstatné zdůraznit mimořádnost institutu ustanovení zástupce tím, že tento institut je využíván pouze tehdy, bude-li to nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka. Pojem nezbytnosti je třeba vykládat tak, že jde o situace, v nichž je konkrétními okolnostmi odůvodněn závěr, že bez zastoupení by účastník řízení takovou újmu v řízení utrpěl.

4. Takové okolnosti však v projednávané věci nenastaly. Je třeba zdůraznit, že žalobce je (byl po celou dobu řízení) zastoupen na základě plné moci advokátkou [Jméno advokátky], sám má právní vzdělání, je aktivně činný samostatný advokát, a již z tohoto důvodu není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce je schopen bez vážnější újmy absolvovat toto jím vyvolané soudní řízení i bez zastoupení.

5. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.

6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2 178 Kč (výrok I.), řízení v rozsahu, ve kterém se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 651,20 Kč žalobu zamítl (výrok II.), a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 1 242 Kč (výrok III.).

7. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení odměny za vypracování darovací smlouvy, na základě které žalovanému jeho matka darovala podíl na bytové jednotce.

8. Soud prvního stupně o této žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

9. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce telefonicky komunikoval s žalovaným v listopadu a prosinci 2022 ohledně průkazu ZTP/P a další právní problematiky a že součástí těchto rozhovorů byla rovněž darovací smlouva týkající se bytové jednotky. Žalobce žalovanému e-mailem zaslal částečně vyplněný vzor darovací smlouvy, který byl prakticky ve shodném znění (s doplněním údajů o předmětu převodu) stranami darovací smlouvy podepsán dne 29. 11. 2022 a následně vložen na katastr nemovitostí. Žalobce v řízení netvrdil, a tudíž ani neprokazoval, že by se účastníci dohodli na tom, že za jakoukoliv právní pomoc bude žalovanému účtovat konkrétní částku, a to dokonce ani po několika měsících od e-mailové komunikace z listopadu a prosince 2022.

10. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla sjednána smluvní odměna, a proto vycházel z ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu advokáta. Pro stanovení výše mimosmluvní odměny je potřeba vycházet z obsahu dokumentu, který žalobce prokazatelně k žádosti žalovaného připravil, a tím je pouhý koncept darovací smlouvy bez uvedení předmětu převodu vlastnictví. Ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu proto nebyla cena věci (práva) ke dni 18. 11. 2022 (v době započetí úkonu právní služby) známa. Z tohoto důvodu soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Této tarifní hodnotě odpovídá sazba mimosmluvní odměny ve výši 1 500 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž k této částce se podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu připočítává náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Žalobce má jako plátce DPH rovněž právo na 21 % DPH ze součtu uvedených částek.

11. Proti tomuto rozsudku (jeho zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení III.) podal žalobce včasné odvolání, ve kterém zpochybňoval závěry rozsudku soudu prvního stupně, především namítal nesprávné stanovení tarifní hodnoty na částku 10 000 Kč, když hodnotu převáděné věci (vlastnického práva k bytové jednotce) lze snadno stanovit. Cena bytu v [místo] o velikosti 3+1 (panelový) má hodnotu přinejmenším 3 až 5 milionů korun českých. Soud prvního stupně proto měl vyjít z hodnoty práva (předmětu převodu). Výrok o nákladech řízení považoval žalobce rovněž za nesprávný, neboť nepatrný úspěch žalobce závisel na posouzení soudu, a proto měl soud prvního stupně aplikovat jiné pravidlo. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

12. Žalovaný navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě v zásadě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil a odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat.

15. Pouze k námitce žalobce, že soud prvního stupně měl vycházet z hodnoty převáděné nemovité věci, odvolací soud uvádí, že (jak správně uvedl již soud prvního stupně) žalobce připravil pro žalovaného toliko koncept darovací smlouvy bez uvedení předmětu převodu. Hodnota předmětu převodu tedy ani nemohla být v době poskytnutí konceptu darovací smlouvy účastníkům známa Byl tedy správný postup soudu prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu a stanovil výši odměny z tarifní hodnoty 10 000 Kč.

16. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v zamítavém výroku o věci samé II. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 148 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v této fázi řízení zcela procesně úspěšný. Náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou za čtyři úkony právní služby po 2 020 Kč (převzetí zastoupení, dvě porady se žalovaným dne 20. 11. 2024 a 15. 4. 2025, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024), a dvě režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném po 31. 12. 2024, což činí celkem 9 580 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto náklady (odměnu ustanoveného advokáta žalovanému) platil na základě samostatného usnesení stát (§140 odst. 2 o. s. ř.), bylo žalobci uloženo podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit tyto náklady České republice.