o zaplacení 153 148 Kč s příslušenstvím

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 153 148 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 968 Kč od 24. 11. 2021 do 12. 9. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 153 148 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 114 545 Kč (výrok II.). Současně uložil oběma účastnicím povinnost zaplatit [Orgán veřejné moci] část náhrady nákladů řízení státu; žalobkyni v částce 794 Kč a žalované v částce 1 612 Kč (výroky III. a IV.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení doplatku pojistného plnění z „havarijního pojištění“ vozidla ve vlastnictví žalobkyně tov. zn. [podezřelý výraz], rok výroby 2004, RZ [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen „vozidlo“), které bylo smluveno pojistnou smlouvou uzavřenou dne [datum]. Ke smlouvou předvídané pojistné události, a to k odcizení vozidla, došlo za trvání pojištění mezi dny [datum] a [datum]. Podle stanoviska žalobkyně v závěru řízení mělo být poskytnuto pojistné plnění ve výši 360 000 Kč, která odpovídá pojistné částce (450 000 Kč) ponížené o smluvenou spoluúčast (10%) a o 10 % dle čl. 9 odst. 2 ve spojení s čl. 6 odst. 1, písm. e) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel [hodnota], které byly součástí pojistné smlouvy, pro ztížení možnosti žalované šetřit pojistnou událost (v důsledku porušení povinností žalobkyně neprodleně pojistiteli oznámit, že nastala škodní událost). Žalovaná vyplatila před podáním žaloby celkem částku 133 884 Kč a v průběhu řízení ještě částku 72 968 Kč. Žalobkyně tedy v závěru řízení (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 3. 10. 2024 č. j. 39 C 27/2024-203) požadovala doplatek pojistného plnění ve výši 153 148 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 968 Kč (uhrazené v průběhu řízení) za dobu od 24. 11. 2021 do 12. 9. 2024.

3. Mezi účastnicemi nebyly sporné tyto skutečnosti: Žalobkyně byla vlastnicí shora označeného vozidla. Dne [datum] uzavřela (jako pojistník a pojištěný) se žalovanou (jako pojistitelem) pojistnou smlouvu mimo jiné o „havarijním pojištění“ vozidla. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni pojistné plnění mimo jiné pro případ odcizení vozidla. Obsahem smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky (žalované) pro havarijní pojištění vozidel [hodnota] (dále jen „pojistné podmínky“). Dne [datum] žalobkyně zjistila odcizení vozidla z prostor parkoviště u restaurace „[právnická osoba]“, [adresa], přičemž k odcizení vozidla došlo mezi dny [datum] a [datum]. Žalobkyně odcizení nahlásila na policii a usnesením policejního orgánu ze dne [datum] byla trestní věc odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Odcizení vozidla nahlásila žalobkyně žalované až dne [datum]. V případě úplného odcizení vozidla je pojistným plněním podle čl. 10 odst. 1 a 7, písm. a) pojistných podmínek částka odpovídající obvyklé ceně vozidla bezprostředně před pojistnou událostí (odcizením), maximálně však pojistná částka. Pojistná částka byla sjednána na 450 000 Kč. Bylo smluveno, že pojištěný se na pojistném plnění z každé pojistné události podílí spoluúčastí v rozsahu 10 %, minimálně 10 000 Kč. Podle čl. 6 odst. 1 písm. e) pojistných podmínek má pojistník povinnost neprodleně oznámit pojistiteli, že nastala škodní událost, dát úplné pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejich následků, předložit potřebné doklady, které si pojistitel vyžádá, umožnit pořízení jejich kopií a poskytnout nezbytnou součinnost při šetření policie. V čl. 10 odst. 12 pojistných podmínek bylo smluveno, porušil-li pojistník pojištěný nebo oprávněná osoba některou ze svých povinností, je pojistitel oprávněn pojistné plnění přiměřeně snížit v případě, že tato okolnost podstatně přispěla ke vzniku pojistné události, ke zvětšení rozsahu jejich následků nebo ke ztížení šetření pojistitele včetně zjištění či určení výše pojistného plnění. Přiměřenému snížení pojistného plnění pro pozdní oznámení pojistné události (tj. pro porušení povinnosti dle čl. 6 odst. 1, písm. e/ pojistných podmínek vedoucího ke ztížení šetření pojistné události pojistitelem) v posuzovaném případě odpovídá 10 % z pojistného plnění. Žalovaná ukončila šetření pojistné události (nejprve) dne [datum], na základě šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 107 108 Kč; posléze podle svého sdělení ze dne [datum] doplatila ještě částku 26 776 Kč. V průběhu řízení dne [datum] (v závislosti na obsahu jí opatřeného znaleckého posudku [jméno FO] ze dne [datum]) zaplatila ještě částku 72 968 Kč.

4. V závěru řízení byl mezi účastnicemi spor toliko o to, jaká byla obvyklá cena vozidla bezprostředně před jeho odcizením.

5. Žalovaná zdůrazňovala, že vozidlo bylo v roce 2011 výrazně poškozeno, jeho motor vyhořel, oprava vozu byla neekonomická, proto bylo vyplaceno pojistné plnění odpovídající tzv. totální škodě. V roce 2013 bylo vozidlo ve znaleckém posudku ([tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]) oceněno částkou 180 000 Kč. Dle žalované žalobkyně dostatečně nedoložila technický stav vozidla v době jeho odcizení (oprava vozidla po jeho zakoupení žalobkyní byla prováděna svépomocí a žalobkyně předložila pouze své prohlášení o způsobu opravy). Žalovaná zastávala názor, že obvyklá cena vozidla bezprostředně před pojistnou událostí odpovídá částce 180 000 Kč (jíž bylo vozidlo oceněno ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]), případně částce 309 000 Kč včetně DPH, jíž vozidlo ocenil [jméno FO] ve znaleckém posudku ze dne [datum] č. [hodnota], který žalovaná opatřila v průběhu řízení. [jméno FO] vozidlo ocenil s ohledem na uvedení vozidla (po provedení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) do provozu a přihlížel k „historii vozidla“. Protože nebyl prokázán způsob opravy vozidla, předpokládal technický stav vozidla jako celku o 30 % horší než průměrný.

6. Žalobkyně naopak při ocenění předmětného vozidla vycházela ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] Svatoně ze dne [datum] č. [hodnota] a jeho dodatku ze dne [datum]. Tímto posudkem byla obvyklá cena vozidla stanovena na částku 750 000 Kč, tj. částku vyšší, než je pojistná částka. Při zhodnocení technického stavu vozidla vycházel tento znalec z Prohlášení žalobkyně ze dne [datum] o provedených opravách a doplňkově z fotodokumentace vozidla.

7. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že obvyklá cena předmětného vozidla bezprostředně před jeho odcizením odpovídala částce 750 000 Kč. Opřel se o závěr znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] Svatoně, který shledal přesvědčivým a logickým - oproti znaleckému posudku [jméno FO], který přesvědčivým neshledal. Soud I. stupně přitom provedl k důkazu oba znalecké posudky včetně výslechu znalců, každý ze znalců byl konfrontován s názorem druhého a mohl na názor druhého reagovat. Soud I. stupně vysvětlil, proč nevyužil závěry znalce [jméno FO]. Znalcovo odůvodnění snížení ceny vozidla pro neprokázané opravy vozidla zhodnotil jako nelogické v situaci, kdy vozidlo bylo po tzv. „totální škodě“ uvedeno zpět do provozu (dne [datum]), prošlo další technickou prohlídkou dne [datum] a mezi uvedenými daty ujelo 26 544 km. Znalec [jméno FO] zdůrazňoval, že neměl k dispozici faktury a dodací listy týkající se opravy. Z obsáhlého dokazování výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] (bývalých zaměstnanců žalobkyně, kteří u žalobkyně pracovali jako automechanici a průběžně vozidlo opravovali), [jméno FO] a [jméno FO] (zaměstnankyň žalobkyně, které se ve vozidle svezly v letech 2018-2020), fotografiemi vozidla včetně datovaných fotografií na facebookovém profilu svědka [jméno FO], vyplynulo, že vozidlo bylo po rozsáhlých opravách ve velmi dobrém technickém stavu (vozidlo bylo schopno absolvovat cestu do Švédska, bylo schopno absolvovat cestu na Ukrajinu, bylo schopno jízdy se zapřaženým návěsem s kontejnerem). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel při ocenění obvyklé ceny vozu z písemného Prohlášení žalobkyně ze dne [datum] o provedených opravách, aplikoval srážky z důvodu tzv. amortizace, došel k tzv. zůstatkové tržní hodnotě, kterou zvýšil o koeficient prodejnosti 1,1 na konečnou obvyklou cenu. Soud I. stupně především z výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] zjistil, že vozidlo, které bylo vyřazeno z provozu z důvodu vyhoření motoru v roce 2011, žalobkyně opravila svépomocí (prostřednictvím uvedených svědků) a částečně využila i jiné další společnosti, přičemž rozsah skutečně provedené opravy odpovídá Prohlášení žalobkyně ze dne 6. 9. 2023 (byla provedena repase celého motoru - hlava, ojnice, písty, kliková hřídel, výbrus všech válců, výměna těsnění, měnilo se olejové čerpadlo, chladič, klima chladič, vodní čerpadlo s vrtulí, klima kompresor, byl opraven LPG pohon; po uvedení vozidla do provozu pokračovaly opravy v letech 2016 a 2017 - byly vyměněny tlumiče na obou nápravách, ramena a pomocná ramena na všech kolech, měnily se brzdy, byla provedena repase brzdičů, repase komponentů řízení, repase předního diferenciálu, byla zabudována nová palivová nádrž; došlo k výměně všech světelných prvků na svítivější, byly repasovány sedačky, byla namontována expediční zahrádka, světelná rampa).

8. Soud I. stupně ve shodě s oběma účastnicemi dovodil, že žalobkyni proti žalované vzniklo v důsledku odcizení vozidla v květnu 2020 právo na zaplacení pojistného plnění z „havarijního pojištění“ smluveného mezi účastnicemi pojistnou smlouvou ze dne 12. 4. 2018, uzavřenou v souladu s ustanovením § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Rovněž ve shodě s oběma účastnicemi dovodil, že výše smluveného pojistného plnění odpovídá obvyklé ceně předmětného vozidla v době odcizení, maximálně pojistné částce 450 000 Kč, po odečtení smluvené spoluúčasti v rozsahu 10 % a po odečtení přiměřeného snížení pojistného plnění dle čl. 10 odst. 12 pojistných podmínek v rozsahu 10 %. Protože zjistil, že obvyklá cena vozidla v době odcizení činila 750 000 Kč, odpovídá výše pojistného plnění částce 360 000 Kč (pojistná částka 450 000 Kč ponížená o 20 %). Soud I. stupně tedy vyhověl žalobnímu návrhu na zaplacení částky 153 148 Kč, neboť v této výši dosud nebyla splněna povinnost žalované.

9. Spolu s částkou 153 148 Kč byl žalobkyni přiznán v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení jak z této částky, tak z částky 72 968 Kč, která byla na pojistném plnění uhrazena v průběhu řízení, a to za dobu od žalobkyní požadovaného data 24. 11. 2021 do zaplacení (částka 72 968 Kč byla zaplacena 12. 9. 2024). Splatnost pojistného plnění (potažmo prvý den prodlení) plyne z ust. § 2798 odst. 1 o. z. (pojistné plnění je splatné do 15 dnů ode dne skončení šetření pojistitele).

10. Výroky o nákladech řízení vycházejí z ust. § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Původně byla předmětem řízení částka 271 116 Kč. Žalobkyně měla úspěch ohledně přisouzené částky 153 148 Kč a ohledně částky 72 968 Kč (u obou částek s příslušenstvím). Co do posledně uvedené částky bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby vyvolané chováním žalované v průběhu řízení (zaplacením této částky). Ohledně částky 45 000 Kč (s příslušenstvím) byla žalobkyně z procesního pohledu neúspěšná, neboť co do této částky bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila na základě svého uvážení (uvedená částka odpovídá krácení pojistného plnění o 10 % z důvodu pozdního nahlášení pojistné události). Soud I. stupně proto přiznal převážně úspěšné žalobkyni proti převážně neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to v rozsahu 67 %. Soud I. stupně předpokládal, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 67 % a žalovaná v rozsahu 33 %. Současně uložil oběma účastnicím povinnost nahradit státu státem vynaložené náklady, a to v poměru, v jakém byly účastnice neúspěšné.

11. Náklady vynaložené žalobkyní odpovídají částce 170 962,80 Kč a zahrnují: 1) zaplacený soudní poplatek ve výši 8 840 Kč, 2) hotové výdaje na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] výši 5 808 Kč a 4 000 Kč (spotřebovaná záloha na odměnu znalce za výslech před soudem), 3) účelné náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také „vyhlášky“), tj. odměnu za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 27. 8. 2024 a ze dne 17. 9. 2024, účast na jednání soudu dne 17. 7. 2024 a dne 14. 10. 2024 – doba tohoto jednání přesáhla 2 hodiny, porada s klientem přesahující hodinu dne 10. 10. 2024) po 9 420 Kč dle ust. § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky (odměna byla vypočtena z tarifní hodnoty 271 116 Kč), odměnu za 5 úkonů právní služby (sepis vyjádření ze dne 14. 11. 2024 a ze dne 9. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 18. 2. 2025 – doba tohoto jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání soudu dne 20. 5. 2025) po 7 260 Kč dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. d) a g) vyhlášky (odměna byla vypočtena z tarifní hodnoty 153 148 Kč), 10 × paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 4× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a zvýšení souhrnu odměny náhrad advokáta o 21 % DPH. 67 % z částky 170 962,80 Kč je (po zaokrouhlení) 114 545 Kč.

12. Náklady státu představují částku 2 406 Kč. Jde o soudem přiznanou odměnu znalců [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] za jejich výslech před soudem v rozsahu, v jakém odměna nebyla hrazena z účastnicemi složených záloh (každá z účastnic složila zálohu ve výši 4 000 Kč na odměnu za výslech toho znalce, jehož písemný posudek sama opatřila). Žalobkyni bylo uloženo zaplatit 33 % z částky 2 406 Kč (částku 794 Kč), žalované 67 % z částky 2 406 Kč (částku 1 612 Kč).

13. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná označila za zásadní chybu v procesním postupu fakt, že nejprve byli vyslechnuti oba znalci, kteří zpracovali znalecké posudky (pro žalobkyni a žalovanou) o stanovení obvyklé ceny vozidla před odcizením, a teprve po jejich výslechu byli vyslýcháni svědci, kteří stav vozidla a opravy na něm prodělané popsali. Zjištěný stav vozidla je v tomto případě zcela odvislý od svědeckých výpovědí osob, které jej měly opravovat. Žalobkyně nepředložila ani soudu, ani žalované při šetření pojistné události žádné důkazy o nákupu náhradních dílů, přestože byly nějaké díly nakupovány v [adresa] (jak bylo tvrzeno) a musela zaplatit alespoň clo, o čemž musí existovat doklad. Znalec [jméno FO] vycházel z předpokladu, že vozidlo bylo po předchozí totální škodě v roce 2011 opraveno neznámým způsobem, což zohlednil srážkou 30 %. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] chybně předchozí totální škodu nezmiňuje a obvyklou cenu vozidla naopak zvyšuje o 10 % (na základě koeficientu prodejnosti). To je v rozporu s „všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo“ (viz rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1902/13). Dle žalované jsou závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] Svatoně nelogické, protože zatímco oprava po jakékoliv i drobné nehodě hodnotu vozidla snižuje, po vyhoření vozidla a zadření motoru by oprava hodnotu vozu měla navyšovat. Nadto bylo vozidlo v době odcizení bez STK, což znalec [tituly před jménem] [jméno FO] překlenul tím, že „není důvod k pochybnostem, že by vozidlo nezískalo platnou technickou kontrolu“. I osoba průměrného rozumu ví, že vozidlo po totální škodě, které vyhořelo tak, že všechno zapáchá spáleným plastem, a vozidlo, které nemá STK, má nižší hodnotu než standardně udržované a provozované vozidlo s platnou STK. Soud I. stupně pochybil, pokud po výslechu svědků nenechal vypracovat revizní znalecký posudek, který by odstranil rozpor v závěrech obou znalců a určil cenu vozidla před odcizením objektivně a nezávisle. Žalovaná revizní posudek navrhovala, soud I. stupně jí nevyhověl a žalovaná je přesvědčena, že provedení takového posudku je na místě.

14. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Shrnula, že soud I. stupně provedl podrobné dokazování o stavu vozidla a jeho obvyklé ceně v době odcizení. Není pravda, že by znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nezohlednil skutečnost, že vozidlo bylo v roce 2011 „totálně poškozeno“. O tom, že vozidlo mělo vyhořelý motor nebylo v průběhu řízení nikdy sporu. Rovněž nebylo sporu o skutečnosti, že vozidlo bylo po několik let vyřazeno z provozu, že žalobkyně vozidlo poškozené zakoupila a opravila si ho svépomocí. O tom, že opravy byly úspěšné, svědčí již jen to, že se žalobkyni podařilo vozidlo uvést do provozu. Vozidlo opakovaně prošlo technickými prohlídkami, byly s ním realizovány velmi dlouhé zahraniční cesty, což svědčí o jeho spolehlivosti, jeho nadprůměrně dobrý technický stav (včetně vylepšení) potvrdili i svědci. Bylo prokázáno, že vozidlo prošlo kompletní opravou (přestavbou), totální škoda byla způsobena vyhořením motoru, nikoliv poškozením způsobeným destruktivními vlivy při dopravní nehodě. Klíčovou otázku je v posuzovaném případě hodnota vozidla v okamžiku vzniku nároku na pojistné plnění, tedy v okamžiku odcizení. Jakým způsobem byly obstarány náhradní díly a jakým způsobem proběhly opravy, není relevantní, důležitý je výsledný stav vozidla a nikoliv to, jak tohoto stavu bylo docíleno. Stav vozidla je zcela zřejmý i z fotografií předložených žalobkyní a z fotografií, které při výslechu předložil jeden ze svědků.

15. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

16. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem I. stupně trpělo jakoukoliv procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která by mohla vést ke zrušení napadeného rozsudku dle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř.

17. Soud I. stupně plně respektoval zásadu volného hodnocení důkazů. V souladu s ust. § 132 o. s. ř. provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedly účastnice. O pořadí prováděných důkazů rozhoduje soud I. stupně, který zde není omezen žádnými pravidly. Ostatně není nic nelogického na tom, že soud I. stupně výslechem svědků (především mechaniků [jméno FO] a [jméno FO]) ověřil pravdivost Prohlášení žalobkyně ze dne [datum] o způsobu, jakým bylo předmětné vozidlo po jeho zakoupení v roce 2015 opravováno, až poté, co k důkazu provedl znalecké posudky předložené účastníky, tj. znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] o stanovení tržní hodnoty vozidla v době odcizení. Žalovaná pomíjí, že způsob (postupné) zásadní opravy (přestavby) předmětného vozidla byl podrobně popsán právě v Prohlášení žalobkyně ze dne [datum], které představuje stěžejní podklad pro znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dokazováním, k němuž soud I. stupně přistoupil po provedení důkazů znaleckými posudky znalců [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a po konfrontaci obou znalců, tedy byla jen (nutno říci, že mimořádně podrobně a hodnověrně) ověřena pravdivost toho podkladu, z něhož jeden znalec při ocenění vycházel a druhý nikoliv.

18. Hodnocení provedených znaleckých posudků soudem I. stupně plně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Soud hodnotí přesvědčivost posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Odborné závěry obsažené v posudku však nepodléhají hodnocení soudem podle zásad ustanovení § 132 o. s .ř. Hodnocení důkazů znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. [spisová značka] a v něm citovaná rozhodnutí).

19. Soud I. stupně shledal znalecký posudek [jméno FO] nepoužitelný, neboť tento znalec, jak ukázaly výsledky dalšího dokazování, nevycházel z úplných podkladů rozhodných pro stanovení obvyklé ceny vozidla v době odcizení. Závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud I. stupně přijal, protože tento znalec z úplných podkladů naopak vycházel (vycházel z dodatečně dokazováním ověřeného způsobu provedení opravy/přestavby vozidla). [tituly před jménem] [jméno FO] pak přesvědčivě vysvětlil, jak dospěl k výsledné ceně vozidla, a z pohledu obecné logiky není jeho závěrům co vytknout. Soud I. stupně přiléhavě pro nadbytečnost neprovedl žalovanou navrhovaný revizní znalecký posudek. Neměl k tomu žádný důvod, neboť nepochyboval o správnosti posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který pokládal za jasný a úplný (viz ust. § 127 odst. 2 o. s. ř.). Pro zpracování revizního znaleckého posudku nemá žádný důvod ani odvolací soud.

20. Žalovanou zmíněná všeobecně známá skutečnost, že „cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo“, je ve skutkových poměrech této věci nevyužitelná. Předně v tomto případě došlo k tak zásadní přestavbě předmětného vozidla (včetně jeho stěžejní části – motoru), že se původní poškození přítomné na vozidle ještě v roce 2013 do jeho technického stavu a užitných vlastností v roce 2020 evidentně nemohlo promítat. Lze tedy předpokládat, že jen samotný fakt poškození vozu v minulosti tržní cenu vozu v roce 2020 výrazně neovlivnil, zvláště jde-li o vozidlo vyrobené v roce 2004. Dále je třeba zohlednit, že vozidla zn. [podezřelý výraz] nejsou běžně obchodovanými automobily (na trhu v [adresa]). Jde o speciální offroadové vozy používané původně k vojenským účelům, jejichž výroba (v [adresa]) byla ukončena před cca 15 lety.

21. Soud I. stupně tedy opatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí ve věci a z jeho výše uvedeného stěžejního skutkového závěru (o obvyklé ceně vozidla před odcizením) plyne, že na smluveném pojistném plnění zbývá doplatit částka 153 148 Kč, která byla soudem I. stupně správně přisouzena. Protože i úrok z prodlení z přisouzené částky a z částky uhrazené žalovanou v průběhu řízení byl správně přiznán, potvrdil odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek ve výroku I. jako věcně správný.

22. Odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný i nákladový výrok ve vztahu mezi účastnicemi (výrok II.), neboť převážně úspěšné žalobkyni bylo proti převážně neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v poměru 67 %. Uvedený poměr odpovídá rozdílu poměru úspěchu žalobkyně (cca 83,5 %) a poměru jejího neúspěchu (cca 16,5 %). Odvolací soud na tomto místě podotýká, že soud I. stupně poměr úspěchu a neúspěchu účastnic ve věci (zjevně nedopatřením) vypočetl chybně.

23. Ve výrocích o náhradě nákladů státu (výroky III. a IV.) odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, aby každá z účastnic uhradila státu náklady v poměru, který odpovídá skutečnému poměru neúspěchu účastnic ve věci, tj. žalobkyně 16,5 % a žalovaná 83,5 %.

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v této fázi řízení plný úspěch, odvolací soud jí proto proti žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznaná částka představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 10. 2025) po 7 260 Kč dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky, 2× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 3 238,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).