pro [část Prahy] dne 28. dubna 2022, č. j. 46 C 129/2021-131

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s přísl. (výrok I.), žalobu ohledně částky [částka] s přísl. zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto nalézací soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalovaná zpracovala pro žalobkyni účetní závěrku a daňové přiznání pro daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku [rok]. Žalobkyni byl ze strany Finančního úřadu pro [příjmení] kraj doručen dodatečný platební výměr na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období od [datum] do [datum] a žalobkyni byla vyměřena daň z příjmu právnických osob ve výši [částka] a penále ve výši [částka]. Důvodem doměrky bylo nesprávně zpracované přiznání pro daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku [rok]. Žalobkyně se proti rozhodnutí Finančního úřadu pro [příjmení] kraj odvolala, avšak rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyni tak vznikla dále povinnost zaplatit úřadu i úroky z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně veškeré své závazky z tohoto titulu uhradila. Zaplacením penále a úroků z prodlení vznikla žalobkyni škoda ve výši [částka] způsobená chybným zpracováním daňového přiznání žalovanou.

3. Nalézací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná žalobkyni vypracovávala daňové přiznání za rok [rok], zpracovávala mzdovou agendu za únor [rok] a duben až červen [rok], zpracovávala účetnictví za leden až červen [rok], a poskytovala v roce [rok] opakované daňové poradenství. Žalovaná vystavila žalobkyni dne [datum] fakturu za zpracování účetnictví za říjen až prosinec [rok] a sestavení přiznání k dani z příjmů za rok [rok] znějící na částku [částka]. Žalovaná žalobkyni předala veškerou účetní agendu za rok [rok]. Tržby žalobkyně za prodej majetku za rok [rok] činily [částka], přičemž zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku činila [částka]. Žalobkyni byla dne [datum] doměřena daň z příjmu právnických osob za rok [rok] ve výši [částka], spolu s penále ve výši [částka], a to z důvodu špatně stanoveného základu daně z příjmu za rok [rok]. Důvodem bylo zjištění správce daně, že žalobkyně v roce [rok] nesprávně uplatnila v daňových nákladech cenu prodávaných pozemků nabytých v roce [rok], kdy žalobkyně uplatnila cenu přeceněnou, nikoliv cenu pořizovací. Žalobkyně nepodala dodatečné daňové tvrzení, a to ani přes výzvu daňového správce z [datum]. Žalobkyně po zaslání výzvy věc konzultovala se žalovanou, která přiznala chybu při vyplňování daňového přiznání a nabídla 3 možná řešení: dodatečné přiznání daně, které by se řešilo přes pojistku žalované; sehnání uznatelných výdajů do roku 2013 nebo zrušení výsledku hospodaření — ztráty za rok [rok]. Žalovaná byla obeznámena s pořizovací cenou nemovitosti, odhadní cenou nemovitosti i oceňovacím rozdílem. Žalovaná pro žalobkyni vypracovávala dodatečné daňové přiznání, avšak to nebylo správcem daně přijato. Žalobkyně proti výše uvedenému doměření podala odvolání, přičemž dodatečný platební výměr byl potvrzen dne [datum]. Daň byla uhrazena dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna o celkové částce úroků z prodlení ve výši [částka] z dlužné částky doměrky daně za rok [rok]. Žalobkyně správce daně požádala o prominutí úroku z prodlení, což bylo zamítnuto. Své závazky vůči správci daně žalobkyně uhradila dne [datum]. Žalobkyně se žalovanou se též ohledně této problematiky sešly v rozhodné době. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně poprvé uplatnila nárok na náhradu škody ve výši [částka] z titulu nesprávného účtování a to ve lhůtě 7 dní ode dne doručení, které nastalo dne [datum]. K úhradě této částky vyzvala žalobkyně žalovanou opětovně dne [datum]. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná výzvou k předložení smlouvy či protokolu o poskytování daňového poradenství a dalších dokumentů s tím, že odkazovala na to, že tyto materiály bude požadovat pojišťovna.

4. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle ust. § 5 v návaznosti na ust. § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a ust. § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP). Vzal za prokázáno, že žalovaná vůči žalobkyni vystupovala jako odborník dle § 5 odst. 1 o. z., když jí jasně dala najevo, že je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je spojena s výkonem činnosti daňového poradce. Žalovaná se na svých stránkách prezentuje jako osoba zajišťující mimo jiné daňové poradenství, a to na několika místech. V rozhodné době let [rok] - [rok] žalovaná měla zapsán v obchodním rejstříku jako předmět podnikání mimo jiné i daňové poradenství. Tyto služby i v průběhu roku žalobkyni žalovaná též vyúčtovávala prostřednictvím faktur. Nelze se tedy spokojit s argumentací žalované ani s tvrzeními svědka [jméno] [příjmení], že tyto služby neposkytovala, a už vůbec ne žalobkyni, které„ pouze sestavila“ daňové přiznání právnické osoby za rok [rok]. Žalovaná pro žalobkyni zpracovávala v rozhodné době roku [rok] celé účetnictví a též připravovala daňové přiznání a poskytovala jí daňové poradenství. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že pochybením, které vedlo k doměření daně, nebylo způsobeno jen špatným účtováním, ale jedná se o problém daňové perspektivy. Dle § 24 odst. 1 ZDP měla žalobkyně uplatnit náhradu za prodej svého dlouhodobého majetku ve výši ceny vkladu, tj. ceny, za kterou do účetnictví tento dlouhodobý majetek vstoupil, a nikoliv ceny, za kterou byl prodán. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaná žalobkyni mimo jiné poskytovala daňové poradenství v rozhodné době, zabýval se soud též otázkou, zda o rozdílnosti ocenění prodaného dlouhodobého majetku žalovaná věděla, přičemž dospěl zejména ze vzájemné konverzace účastníků řízení probíhající prostřednictvím e -mailu v období od srpna [rok] k závěru, že jí tato situace byla známa. Lze tak shledat příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a doměřením daňové povinnosti včetně penále ve výši [částka], kdy zaplacením této částky žalobkyni vznikla škoda dle § 2950 o. z.

5. Soud se též zabýval příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a doměřením úroku z prodlení z doměřené daně, když žalovaná tvrdila, že žalobkyně s ní věc nekonzultovala. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení věc nejen konzultovali, ale domlouvali se i na následném postupu. Žalovaná pak pro žalobkyni zpracovávala dodatečné daňové přiznání, jak bylo prokázáno nejen e-mailovou konverzací účastníků, tak svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] i účastnickou výpovědí Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně pak mohla doměřenou daň zaplatit po původní konzultaci se žalovanou, tj. po konzultaci následující po výzvě daňového správce, zvláště když z této konverzace je zřejmé, že žalovaná si svého pochybení byla vědoma a, pokud se žalobkyně nechtěla vydat cestou podvodu, jiné řešení nastalé situace jí nezbývalo. Soud tedy neshledal v případě úroku z prodlení od [datum] do [datum], kdy byla daň zaplacena, příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a jeho vznikem. Toto jednání je zcela přičitatelné žalobkyni.

6. Naopak v případě úroků za období od [datum] do [datum] tuto příčinnou souvislost shledávat lze a proto co do tohoto období žalobkyni po jeho zaplacení dne [datum] vznikla škoda dle § 2950 o. z.

7. Proto nalézací soud žalobu ohledně částky [částka] s přísl. zamítl, když tato částky představuje úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum], jinak žalobě jako důvodné vyhověl.

8. O nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

9. Proti tomuto rozsudku do vyhovujícího výroku I. a akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Předně nalézacímu soudu vytkla nesprávné skutkové závěry, pokud vzal za prokázáno, že žalovaná je odborníkem na daňovou a účetní problematiku a že jako předmět činnosti měla zapsáno i daňové poradenství. Zdůraznila, že není daňovým poradcem, ale pouze účetní kanceláří. Nikdy nepodnikala v oboru daňového poradenství, toto žalobkyni nikdy neposkytovala a taktéž nevystupovala jako daňový poradce. Odkázala na obsah výslechu svědka [příjmení]. Zdůraznila, že zpracovává podklady pro daňová přiznání, avšak pod samotným daňovým přiznáním není podepsána a nenese za ně odpovědnost. Pokud nalézací soud odkázal na úplný výpis z obchodního rejstříku žalované, pak je zapsána„ činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, resp. v předmětném období let [rok] – [rok] byla tato živnost u žalované zapsána pod jejím starším názvem. Žalovaná tak nikdy žalobkyni neposkytovala daňové poradenství. Dále pak nalézacímu soudu vytkla, že nedostatečně nebo nesprávně posoudil, jaký byl skutečný obsah smlouvy mezi účastníky ve věci poskytnutí dané služby v tomto konkrétním případě. Setrvala na svých tvrzeních, že bylo sjednáno vedení účetnictví a sestavení daňového přiznání k dani z příjmu za rok [rok], což bylo i fakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum]. Zdůraznila, že nebylo prokázáno poskytování daňového poradenství žalovanou žalobkyni a to ani obsahem webových stránek žalované. Jakkoli je žalovaná schopna klientům služby daňového poradce obstarat, pak žalovaná pro žalobkyni nezpracovávala účetní uzávěrku a přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok [rok], pouze sestavila pro žalobkyni daňové přiznání k dani z příjmů. Dále soudu vytkla, že tendenčně a ve prospěch žalobkyně hodnotil výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že jako zaměstnanec žalované vedl žalobci účetnictví, ale neposkytoval jí daňové poradenství. Dále z jeho výpovědi vyplynulo, že od roku [rok] není již zaměstnancem žalované a v r. [rok], kdy se objevil problém s doměrkem daně, to řešil se žalovanou sám za sebe, resp. za svou vlastní účetní firmu. Zdůraznila, že do roku [rok] dělala účetnictví pro žalobkyni, od roku [rok] již účetnictví žalobkyni neposkytuje a toto vykonává pro žalobkyni pan [příjmení]. Proto veškeré jednání a komunikace žalobkyně s panem [příjmení] po [datum] není komunikací žalobkyně se zaměstnancem žalované, ale komunikací mimo sféru žalované. Žalovaná vůbec nebyla zapojena do řešení sporu mezi žalobkyní a finančním úřadem a nebyla k němu ani přizvána a ze strany žalobkyně ani informována. Pokud se tedy žalobkyně domnívala, že je žalovaná odpovědná za její škodu, měla žalovanou kontaktovat již v okamžiku doměrku daně. Dále zdůraznila, že příčinou doměrku daně nebylo nesprávně sestavené přiznání k dani z příjmu právnických osob, ale nesprávný hospodářský výsledek vykázaný v účetnictví. Ten vznikl nesprávným oceněním majetku, neboť žalovaná neměla od žalobkyně žádné informace o původní pořizovací ceně předmětných pozemků u právního předchůdce žalobkyně, a žalobkyně neprokázala, že by je žalované poskytla. Povinností účetního dle § 24 ZDP není zjišťovat hodnotu pozemků evidovanou v účetnictví původního vlastníka (vkladatele). Jedná se o pozemky, které se neodepisují, proto nelze dovozovat příčinnou souvislost se vznikem škody, tj. povinností žalované zjišťovat původní pořizovací hodnotu. Rovněž brojila proti skutkovému zjištění nalézacího soudu, že byla obeznámena s pořizovací cenou nemovitostí, odhadní cenou i oceňovaným rozdílem. Dovozovala, že toto zjištění neodpovídá realitě, neboť jej nalézací soud vyvodil z konverzace mezi žalobkyní a panem [příjmení] z roku [rok], kdy již pan [příjmení] zaměstnancem žalované nebyl. Z této konverzace nelze dovodit ani to, že by žalobkyně žalované v roce [rok] či dříve předala doklad o původní pořizovací ceně pozemků u vkladatele [právnická osoba] Navrhla, aby odvolací soud v napadeném výroku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, eventuálně aby jej v tomto rozsahu zrušil a vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

10. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Odvolací argumentaci zcela odmítla. Zdůraznila, že žalovaná fakticky pro žalobkyni zpracovávala daňové přiznání bez ohledu na to, jak sama žalovaná tuto službu nazývá. Znala veškeré okolnosti předmětné transakce, neboť vedla účetnictví jak pro žalobkyni, tak pro právnickou osobu, která majetek do (účetnictví) žalobkyně vkládala. Odkázala na obsah webových stránek žalované, která jako jednu z nabízených služeb prezentuje i daňové poradenství, které má tvořit standardní součást běžného ekonomického poradenství v rámci zpracovávání účetnictví. Pokud tedy žalovaná nebyla schopna tyto služby poskytovat, měla na to žalobkyni upozornit a službu odmítnout. Namísto toho chybně zpracovala daňové přiznání žalobkyně, která neměla důvod předpokládat, že žalovaná nedisponuje potřebnými znalostmi a není schopna daňové přiznání zpracovat. Obranu žalované o tom, že žalobkyně u ní pouze objednala sestavení daňového přiznání, tedy vyplnění formuláře, označila za účelovou, neboť pojem sestavení daňového přiznání zákon nezná. Jakákoli činnost zpracovávající údaje (zde z účetnictví) pro účely následného podání daňového přiznání, jejímž výstupem je vyplnění daňového přiznání, je zpracováním daňového přiznání ve smyslu zákona. Tézi žalované, že daňové přiznání by mohlo být jen„ sestavováno“ pouhým přepsáním údajů z účetnictví, označila za absurdní. Zdůraznila, že při tvorbě daňového přiznání je vždy třeba posoudit, které příjmy a výdaje budou daňově účinné a uplatnitelné. Odkázala na obsah dokazování o tom, že žalovaná zpracovala příslušné daňové přiznání žalobkyně, bez ohledu na to, jak žalovaná poskytnutou službu označuje. Pokud pak zpracovala daňové přiznání bez potřebné odborné péče, tedy pouhým přepisem údajů z jí vedeného účetnictví, aniž by zkoumala, zda konkrétní položky může v daňovém přiznání uplatnit, či nikoli, jde tato skutečnost k tíži žalované. Žalobkyně si u žalované neobjednala službu pouhého slepého přepisu údajů z účetnictví do daňového přiznání, neboť to by postrádalo smysl. Rovněž tak odmítla obranu žalované, že příčinou doměrku byl nesprávný hospodářský výsledek vykázaný v účetnictví. Příčinou doměření daně (a vzniku újmy) byl chybně stanovený základ daně v daňovém přiznání. [jméno] skutečnost, že žalobkyně předmětné pozemky nabyla vkladem na základní kapitál, pak musela být žalované známa již ze způsobu účtování v účetnictví žalobkyně. Pozemky žalobkyně nabyla vkladem na základní kapitál a s tím je spojen specifický způsob účtování tohoto účetního případu. Jelikož žalovaná vedla účetnictví žalobkyně od samého počátku a účtovala i o tomto účetním případu, musela o této skutečnosti prokazatelně vědět. Při zpracování daňového přiznání žalobkyně však k tomu nepřihlédla a v důsledku tohoto pochybení byla žalobkyni doměřena daňová povinnost, čímž žalobkyni vznikla újma. Jednání žalované je tedy v příčinné souvislosti se vznikem újmy. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil.

11. U jednání odvolacího soudu pak žalovaná zdůraznila, že nikdy neměla zapsáno daňové poradenství jako předmět svého podnikání. Pokud pak nalézací soud činil své závěry z webových stránek žalované, pak se jedná o webové stránky z r. 2020, které jsou pro toto řízení zcela bez relevance. Setrvala na tom, že žalobkyně s ní poté, kdy obdržela platební výměr na daňový nedoplatek, věc nekonzultovala. Stejně tak setrvala na tvrzení, že jí nesvědčila povinnost mít povědomost o všech údajích ohledně jiných společností, pro které pracovala, a automaticky tyto poznatky přednášet do účetnictví žalobkyně. Žalobkyně jí neseznámila se vstupními daty ohledně ceny posléze převedených pozemků.

12. K tomu se žalobkyně vyjádřila tak, že sledovala webové stránky žalované od roku 2016 do současnosti a tyto se nikterak nezměnily. Zdůraznila, že žalovaná jí opakovaně vystavovala faktury za daňové poradenství. Mezi ní a žalovanou se jednalo o soukromoprávní vztah, který nikterak neovlivňuje zápis ve veřejném rejstříku. Ani pokud by dodatečný daňový výměr konzultovala přímo se žalovanou, nemohlo by to mít vliv na nesprávně stanovený daňový základ chybou žalované. Navíc pokud žalobkyně konzultovala celou věc s panem [příjmení], vycházela z toho, že [příjmení] měl e-mailovou adresu pod doménou žalované a i na webových stránkách v rámci odkazu byl [příjmení] nadále prezentován jako pracovník žalované.

13. Z podnětu podaného odvolání a v jeho rozsahu přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud tak odkazuje v této souvislosti na písemné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, s nímž se ztotožňuje.

15. Nalézací soud dospěl ke správnému závěru, podpořenému prokázanými skutečnostmi, že žalovaná žalobkyni vypracovávala daňové přiznání za rok [rok], zpracovávala mzdovou agendu za únor [rok] a duben až červen [rok], zpracovávala účetnictví za leden až červen [rok], a poskytovala v roce [rok] opakované daňové poradenství, že žalovaná vůči žalobkyni přistupovala tak, jak to vyslovuje ust. § 5 odst. 1 o. z., tedy přihlásila se k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, čímž dala najevo, že je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jejím povoláním nebo stavem spojena.

16. Nelze přehlédnout, že žalovaná opakovaně žalobkyni fakturovala odměnu za služby daňového poradenství, a to právě v roce [rok], za který rovněž zpracovala daňové přiznání žalobkyně za rok [rok]. Nemůže uspět obrana žalované v tom, že podklady pro daňové přiznání žalobkyně pouze„ sestavila“, neboť nutno souhlasit se žalobkyní v tom, že pojem„ sestavení“ daňového přiznání zákon nezná.

17. Žalovaná pro žalobkyni prováděla účetní práce ve smyslu ZDP a jelikož seznala, že do základního kapitálu žalobkyně byly vloženy pozemky, měla vědět, že tyto musejí být daněny podle ust. § 24 odst. 11 ZDP. Pokud se tedy nyní brání tím, že„ nemohla vědět“, jak byly uvedené pozemky, resp. jejich hodnota, evidovány v účetnictví nebo v daňové evidenci u vkladatele, byť vedla účetnictví i pro tohoto vkladatele, bylo přinejmenším její povinností dotázat se žalobkyně, jak byly tyto pozemky v účetnictví vkladatele evidovány, tak, aby byla správně zaúčtována (účetní) hodnota pozemků nabytých vkladem a následně i správně daňově uplatněna. Pokud žalovaná o tuto informaci nežádala a o patřičnou částku nenavýšila základ daně, jedná se o pochybení žalované, které pak mělo za důsledek zjištění správce daně, že žalobkyně v roce 2013 nesprávně uplatnila v daňových nákladech cenu prodávaných pozemků nabytých v roce 2011, kdy žalobkyně uplatnila cenu přeceněnou, nikoliv cenu pořizovací, a následně byla žalobkyni vyměřena (doměřena) daň z příjmu právnických osob a penále ve výši zjištěné nalézacím soudem.

18. Se žalovanou lze sice souhlasit v tom, že žalobkyně s ní tyto následky nekonzultovala, když je konzultovala s panem [příjmení] v době, kdy již se žalovanou nespolupracovala a bylo jí dobře známo, že účetnictví pro ni vede pan [příjmení] pod jinou firmou. Nicméně lze konstatovat, že jakákoli„ konzultace“ se žalovanou by postrádala smysl, když bylo prokázáno, že k chybě v daňovém přiznání žalobkyně vinou žalované skutečně došlo a dodatečná daň spolu s penále a úroky z prodlení byla vyměřena po právu. Nelze pak vytýkat žalobkyni, že věc konzultovala se svým aktuálním daňovým poradcem, když navíc jí bylo známo, že dotčené daňové přiznání za rok 2013 zpracovával za žalovanou právě pan [příjmení] jako její zaměstnanec a byly mu tudíž nejvíce známy i veškeré okolnosti zpracování tohoto daňového přiznání. Žalovaná pak ani netvrdila, že by dodatečná daň spolu s penále a úroky z prodlení byly žalobkyni vyměřeny contra legem a že konzultace s ním by měla za následek účinnou obranu žalobkyně.

19. Nalézací soud se pak rovněž správně zabýval obdobím, po které žalobkyni vznikala škoda přičitatelná pochybení žalované a po které pak již vznik škody na své straně zapříčinila žalobkyně sama. Správně zhodnotil, že žalobkyně měla respektovat dodatečný platební výměr na daň z příjmu právnických osob ze dne [datum], a pokud jej nerespektovala a vyměřenou částku nezaplatila, nemůže jít další období, po které opětovně narůstaly úroky z prodlení, již k tíži žalované. Do této doby však odvolací soud shodně se soudem nalézacím shledává příčinnou souvislost mezi pochybením žalované a vznikem škody žalobkyni spočívající jak ve vyměřeném penále [částka], tak v kapitalizovaném úroku z prodlení z doměřené daně za období od [datum] do [datum], když výši tohoto úroku nalézací soud spočetl správně.

20. Z uvedených důvodů proto odvolací soud za použití ust. § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden, potvrdil a to včetně rovněž správného navazujícího výroku o nákladech řízení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení (§ 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Meritem věci v odvolacím řízení byla částka [částka] s přísl. a žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif – dále jen AT), za 2 úkony právní služby (vyjádření se k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka], a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 AT). Dále jsou náklady řízení na straně žalobkyně tvořeny náhradou za ztrátu času na cestě z místa sídla advokátní kanceláře ([obec]) k procesnímu soudu a zpět za 6 započatých půlhodin po [částka], tedy celkem [částka], a cestovními výdaji za jednu cestu [obec] – [obec] – [obec], celkem 230 km, vozidlem Mercedes-Benz B 180 CDI, [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,3 l nafty na 100 km – PHM [částka] + opotřebení automobilu [částka], celkem [částka], k čemuž je nutno připočíst 21 % DPH, jejímž je advokát žalobkyně plátcem ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) Celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně činí [částka]. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.