[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby [anonymizováno] výši [částka] a náhrady nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] v souvislosti s [anonymizována dvě slova] (s tím, že požaduje nemajetkovou újmu [anonymizováno] výši [částka] zohledňující závažnost [anonymizována dvě slova], který mu byl kladen za vinu, [anonymizováno] výši [částka] zohledňující délku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] výši [částka] zohledňující zásah do jeho osobnostního života). V žalobě tvrdil, že proti němu bylo nezákonně zahájeno [anonymizována dvě slova] dne [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku. Dne [datum] byla u Okresního soudu v Jihlavě podána obžaloba a následně byla věc s ohledem na průtahy v [anonymizováno] zastavena usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací].

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] (mimo jiné) žalobce jako obviněného ze [anonymizována dvě slova] zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 trestního zákoníku. Obžaloba byla podána dne [datum] u Okresního soudu v Jihlavě a [anonymizováno] bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto [anonymizováno] věci žalobce tak, že se podle § 231 odst. 1 a § 223 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavuje [anonymizována dvě slova] žalobce. Z odůvodnění vyplývá, že přes veškerou péči a snahu, kterou soud věnoval věci, došlo k řadě neočekávaných komplikací, které vedly k tomu, že během promlčecí doby tří let se [anonymizováno] věci nepodařilo rozhodnout a [anonymizována dvě slova] bylo ke dni [datum] promlčeno. Usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] žalobce nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce neprohlásil, že trvá na projednání věci, ačkoliv byl o tomto poučen v odůvodnění usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova].

4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně zejména podle § 12 odst. 1 písm b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon“). Dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky výluky z nároku na odškodnění podle Zákona. Z obsahu rozhodnutí o zastavení [anonymizována dvě slova] vyplývá, že došlo k zániku [anonymizováno] odpovědnosti žalobce z důvodu uplynutí promlčecí doby. Žalobce, ač řádně poučen o možnosti žádat o pokračování v [anonymizována dvě slova] s poukazem na § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, této možnosti nevyužil, a proto nelze učinit jednoznačný závěr o jeho nevině. V projednávané věci bylo případně na žalobci, aby trval na projednání věci, aby bylo postaveno najisto, zda se [anonymizována dvě slova] dopustil, či nikoliv. V odškodňovacím [anonymizováno] není soud oprávněn zkoumat vinu či nevinu žalobce. Soud I. stupně proto z tohoto důvodu neshledal požadavek žalobce na náhradu škody (obhajného) i nemajetkové újmy za tvrzené nezákonné [anonymizována dvě slova] důvodným (zároveň odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn [spisová značka], nález Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 35/09). Dodal, že Zákon přiznává odškodnění tomu, proti němuž bylo vedené [anonymizována dvě slova] zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se [anonymizována dvě slova] nedopustil. [anonymizováno] vztahu k žalobci však nelze obdobný závěr bez dalšího učinit. [anonymizováno] potenciální uplatnění nároku v režimu Zákona, měl žalobce trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace. Nepřiznáním odškodnění není v těchto případech zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení [anonymizováno] z [anonymizováno] něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (např. zprošťujícího rozsudku). Pokud žádným takovým prostředkem nedisponuje, nemůže se úspěšně domáhat náhrady újmy podle Zákona.

5. Povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] uložil žalobci podle výsledku [anonymizováno] (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že je nelogické požadovat po obviněném (žalobci), aby trval na projednání [anonymizováno] věci, pokud má možnost učinit kroky k zastavení [anonymizována dvě slova]. Zastavení [anonymizována dvě slova] nebylo důsledkem pochybení žalobce. Neprokázání viny má stejné důsledky jako prokázání neviny, a proto je potřeba na žalobce hledět jako na nevinného. Podle obsahu [anonymizováno] spisu, pokud by bylo v [anonymizováno] pokračováno, byl by žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 trestního řádu, neboť provedené dokazování v [anonymizováno] k tomuto výsledku směřovalo. Při zastavení [anonymizována dvě slova] je třeba vycházet z toho, že obviněná osoba [anonymizována dvě slova] nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] při zahájení [anonymizována dvě slova], rozhodující je výsledek [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že důvody zastavení [anonymizována dvě slova] žalobce leží na straně orgánů činných v [anonymizována dvě slova], které způsobilo žalobci újmu, nelze po žalobci s ohledem na zásadu presumpce neviny spravedlivě požadovat, aby si tuto újmu kompenzoval sám. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno], případně aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

7. Žalovaná [anonymizováno] vyjádření k odvolání uvedla, že se v dané věci jedná o výluku z odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, když k zániku [anonymizováno] odpovědnosti žalobce došlo z důvodu promlčení (v této souvislosti odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále dodala, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že právo na náhradu škody a nemajetkové újmy náleží osobám, kterým nenáleželo právo na pokračování v [anonymizována tři slova] kterém by se mohly domáhat vydání příznivějšího rozhodnutí nebo plné rehabilitace (prokázání neviny). Žalobce, ačkoliv měl možnost pokračovat v [anonymizována dvě slova] a docílit konečného soudního rozhodnutí, tak neučinil. Aplikace ustanovení § 12 Zákona na případ žalobce je správná a v souladu s konstantní judikaturou. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

8. Odvolací soud, aniž bylo třeba nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání žalobce napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta první, § 212 a odst. 1, 3, 5 o. s. ř.).

9. Předně je nutno připomenout, že v projednávané věci je třeba rozlišit, že podle obsahu žaloby se žalobce domáhá jednak náhrady majetkové a nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova] z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova] (§ 7 a násl. [příjmení]), když v této souvislosti uplatňuje nároky na náhradu za náklady obhajoby [anonymizováno] výši [částka] a náhradu nemajetkové újmy„ zohledňující“ závažnost [anonymizována dvě slova], který mu byl v rámci nezákonného [anonymizována dvě slova] kladen za vinu, [anonymizováno] výši [částka] a za zásah nezákonného [anonymizována dvě slova] do osobního života [anonymizováno] výši [částka], a jednak se domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] výši [částka], což představuje nárok z titulu nesprávného úředního postupu (§ 13 [příjmení]).

10. Z hlediska nároků uplatněných žalobcem za nezákonné [anonymizována dvě slova] (nezákonné rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova]) soud I. stupně provedl potřebné důkazy, z nichž správně zjistil skutkový stav věci, a zjištěný skutkový stav věci posoudil správně i po právní stránce.

11. Podle § 12 odst. 1 Zákona (který je začleněn do úpravy nezákonného rozhodnutí) právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za spáchaný [anonymizována dvě slova] trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že [anonymizována dvě slova] byl amnestován. Podle odst. 2 právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v [anonymizováno] nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených [anonymizováno] zvláštním předpisu, b) bylo [anonymizována dvě slova] podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení [anonymizována dvě slova], c) výrok o zastavení [anonymizována dvě slova] byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno z důvodů uvedených [anonymizováno] zvláštním předpisu.

12. Zákon přiznává odškodnění (za nezákonné [anonymizována dvě slova]) tomu, proti němuž vedené [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se [anonymizována dvě slova] nedopustil (typicky, je-li nepochybné, že se skutek nestal, není-li [anonymizována dvě slova] nebo není-li prokázáno, že skutek spáchal trestně stíhaný (§ 172 odst. 1 písm. a/ až c/ trestního řádu)). Naopak v případech, kdy je [anonymizována dvě slova] zastaveno, ovšem s opačným závěrem, tedy že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě [anonymizována dvě slova] (například v případě podmíněného zastavení se k [anonymizováno] doznal (§ 307 odst. 1 písm. a/ trestního řádu), v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, [anonymizováno] který je stíhán (§ 309 odst. 1 písm. a/ trestního řádu)), je náhrada škody vyloučena § 12 odst. 2 písm. b) a c) OdpŠk. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody v rozporu s dobrými mravy (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 82/1998 Sb.), respektive obecnými principy spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. V otázce, zda Zákon přiznává odškodnění i tomu, jehož [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno, aniž by byl učiněn závěr o tom, zda daný skutek spáchal či nikoli, hraje významnou úlohu princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy). Při striktní aplikaci principu presumpce neviny by taková osoba měla mít na odškodnění nárok. Nelze však přehlédnout, že takový výklad by v mnoha případech vedl k „ odškodnění“ skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům i obecnému chápání spravedlnosti. Zřejmě i proto zařadil zákonodárce mezi výjimky z odpovědnosti [anonymizováno] právě takové případy zastavení [anonymizována dvě slova], v nichž nebyl učiněn žádný závěr o vině či nevině trestně stíhané osoby – například pokud byl [anonymizována dvě slova] amnestován (§ 12 odst. 1 písm. b/ [příjmení]), trestně stíhané osobě byla udělena milost (§ 12 odst. 1 písm. b/ [příjmení]) nebo poškozený vzal zpět svůj souhlas s [anonymizována dvě slova] (§ 12 odst. 2 písm. a/ [příjmení]).

14. Těmto případům analogicky odpovídá i nyní posuzovaná věc, v níž bylo [anonymizována dvě slova] žalobce zastaveno z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova], aniž by byl učiněn jakýkoli závěr o jeho vině.

15. Nepřiznáním odškodnění není v těchto případech (ani) podle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení [anonymizováno] z [anonymizováno] něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody.

16. V projednávané věci mohl žalobce v [anonymizována dvě slova], které bylo zastaveno z důvodu promlčení [anonymizována dvě slova], dosáhnout plné rehabilitace (§ 11 odst. 4 trestního řádu), když disponoval v [anonymizována dvě slova] prostředkem, jehož pomocí by se mohl domoci z jeho pohledu příznivějšího výsledku, který by mu vedle plné rehabilitace zároveň otevřel cestu k náhradě újmy v důsledku [anonymizována dvě slova] mu vzniklé. Protože žalobce po oznámení usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] přes poučení neprohlásil, že na projednání věci trvá, pak je z tohoto důvodu za analogické aplikace § 12 Zákona vyloučen z nároku na náhradu újmy v důsledku [anonymizována dvě slova] mu (případně) vzniklé.

17. Soud I. stupně však přehlédl, že předmětem [anonymizováno] byl i nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci tvrzenou nepřiměřenou délkou [anonymizována tři slova] výši [částka]. Tímto nárokem se soud I. stupně nijak nezabýval, přestože tento nárok není odvislý od závěru o výluce nároků žalobce za jím tvrzené nezákonné [anonymizována dvě slova] (resp. nezákonné rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova]).

18. Odvolací soud proto z těchto důvodů potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I. o věci samé ohledně částky [částka] podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, jinak rozsudek soudu I. stupně v uvedeném výroku ohledně částky [částka] a [anonymizováno] výroku II. o náhradě nákladů [anonymizováno] zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

19. V dalším [anonymizováno] se soud I. stupně bude zabývat nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova]. V konečném rozhodnutí pak rozhodne i o náhradě nákladů [anonymizováno] včetně nákladů tohoto odvolacího [anonymizováno] (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).