o zaplacení částky 10 687,29 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 124 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 674 Kč ve výši 9,75 % ročně od 25. 3. 2019 do zaplacení a z částky 3 450 Kč ve výši 10 % ročně ode dne 25. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.), ohledně vícežalované částky 6 563,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 913,29 Kč od 25. 3. 2019 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 5 650 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 679,55 Kč (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč (výrok IV.).

2. Z odůvodnění se podává, že takto nalézací soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo bezdůvodným užíváním pozemku parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], o výměře 20 m2, LV č. [číslo], ve výlučném vlastnictví České republiky, s právem žalobkyně hospodařit s majetkem státu („pozemek“), protože na pozemku má umístěnou stavbu – garáž bez č. p./č. e., LV č. [číslo], která je v jeho výlučném vlastnictví.

3. Nalézací soud posoudil žalobu jako do základu důvodnou. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem garáže stojící na pozemku. Nalézací soud vzal za prokázáno, že pozemek je ve výlučném vlastnictví České republiky, s právem [správní orgán] (dále jen „[orgán]“) hospodařit s tímto majetkem státu. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný pozemek užíval a že žádná dohoda o užívání pozemku uzavřena nebyla, přičemž uhradil za užívání pozemku za období od 30. 10. 2018 do 31. 12. 2018 částku 408 Kč a za rok 2019 částku 3 600 Kč. Spornou mezi účastníky zůstala výše bezdůvodného obohacení za uvedené období.

4. Po právní stránce věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], v němž byla řešena výše obvyklého nájemného sousedního a v podstatě totožného pozemku (rozdíl byl pouze ve výměře). Výše bezdůvodného obohacení u sporného pozemku, který je o 2 m2 menší než pozemek ze znaleckého posudku, tak činí pro rok 2018 částku 6 269 Kč a pro rok 2019 částku 7 050 Kč. Uvedené závěry rovněž nejsou v rozporu se znaleckým posudkem předloženým žalovaným, který uváděl jako obvyklou cenu pozemku částku 134 000 Kč. Podle něho by 5 % podíl odpovídající obvyklému nájemnému z této částky činil 6 700 Kč, tedy v podstatě průměr částek uvedených ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do nároku za období 63 dnů v roce 2018 (období od 30. 10. 2018 do 31. 12. 2018) důvodná v částce 1 081,71 Kč (tj. 6 269 Kč / 365 dny odpovídá částce cca 17,17 Kč/den, tedy krát 63 dnů) poníženo o žalovaným zaplacených 408 Kč, tedy částce 674 Kč.

5. Ohledně nároku za celý rok 2019 je žaloba důvodná v částce 7 050 Kč poníženo o zaplacených 3 600 Kč, tedy částce 3 450 Kč. Celkem tak bezdůvodné obohacení činí 4 124 Kč.

6. Obranu žalovaného, že Úřad jednající jménem státu není ve věci aktivně legitimován, protože Česká republika není vlastníkem pozemku, soud neshledal důvodnou. Tato byla vyvrácena provedeným dokazováním (výpis z katastru nemovitostí a souhlasné prohlášení) s tím, že soud ve smyslu § 980 odst. 2 o. z. vycházel ze zapsaného stavu v katastru nemovitostí svědčícího ve prospěch České republiky s právem žalobce hospodařit s pozemkem a žalobce doložil rovněž právní titul pro tento zápis. Nadto aktivní legitimací žalobce se zabýval již Městský soud v [místo] v rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. [spisová značka], se závěrem, že dokud nebude prokázáno, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nesouhlasí s faktickým stavem, platí, že tento zápis je správný a k jeho zpochybnění je třeba tvrdit a prokázat takové skutečnosti, které povedou k závěru o nesprávnosti takového zápisu, k čemuž nedošlo.

7. Soud proto ze shora uvedených důvodů žalobě částečně vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci.

9. Žalobkyně se odvolala do nákladového výroku III. Vytkla nalézacímu soudu právní pochybení, pokud o nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu účastníků ve sporu s tím, že žalovaný byl ve sporu úspěšnější. Zdůraznila, že žalovaný již před podáním žaloby zaplatil žalobkyni ze shodného důvodu, pro který byla podána žaloba, částku 1.995,20 Kč, když znalecký posudek vycházel z celého časového období bezesmluvního užívání pozemku dle žaloby bez ohledu, jakou částku žalovaný fakticky zaplatil před podáním žaloby. Při součtu této částky Kč 1.995,20 a částky Kč 4.124, která byla žalobkyni přiznána, tato výsledná hodnota tvoří nadpoloviční částku oproti žalované částce dle žaloby. Žalobkyně tedy byla v převažující míře úspěšná, a proto má dle § 142 odst.1 o. s. ř. právo, aby mu žalovaný nahradil náklady tohoto řízení.

10. Žalovaný se odvolal proti výrokům I., III. a IV. rozsudku. Vytkl nalézacímu soudu, že založil své rozhodnutí o výši ročního/měsíčního bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání předmětného pozemku na znaleckém zjištění jeho obvyklé ceny ve výši, jakou ve svém znaleckém posudku vyhotoveném pro účely jiného právního případu již dříve pravomocně rozhodnutého soudem prvního stupně (sp. zn. [spisová značka], pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] o výměře 22 m2) zjistila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Správně však měl vycházet v této věci ze žalovaným předloženého znaleckého posudku, vyhotoveného společností [společnost]. Namítal, že znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] neurčila obvyklé nájemné v daném místě a čase srovnáním s nájemným předepsaným za užívání stejných nebo podobných pozemků ke stejným účelům, nýbrž výpočtem ceny pozemku podle cenové mapy. Avšak cenová mapa se netvoří z prodejů pozemků o výměře menší než 50 m². Jestliže se tedy z realizovaných prodejů pozemků o výměře menší než 50 m² cenová mapa netvoří, pak ceny z cenové mapy pro účely jiného nalézacím soudem již dříve pravomocně rozhodnutého právního případu (sp. zn. [spisová značka] pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] o výměře 22 m²) nemohla a neměla k ocenění použít ani znalkyně, byť zjištěnou cenu redukovala použitím koeficientu, kterou však již ve znaleckém posudku blíže přezkoumatelně neodůvodnila, tedy neuvedla, na základě čeho a jakým postupem dospěla právě k jeho výši.

11. Konstatoval, že podal podnět k prošetření postupu znalkyně při vypracování znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 5.12.2021. Pokud by se postup znalkyně při vypracování znaleckého posudku ukázal po prošetření ze strany [orgán veřejné moci] nezákonným, ovlivnilo by to zjištění nalézacího soudu a založilo důvod k opětovnému projednání této věci.

12. Dále pak otázka vlastnictví předmětného pozemku, resp. jeho nabytí státem od Městské části [název] v důsledku zavkladování souhlasného prohlášení uzavřeného mezi nimi dvěma, je otázkou předběžnou, kterou si nalézací soud měl posoudit před vynesením napadaného rozsudku. Znovu dovozoval, že pozemek není vlastnictvím žalobkyně.

13. Rovněž brojil proti výroku IV. rozsudku, když namítal, že on má právo proti žalobkyni na náhradu nákladů řízení, a tudíž nejsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby byl zavázán platit soudní poplatek ze žaloby.

14. Navrhl odvolacímu soudu, aby v napadených výrocích rozsudek nalézacího soudu zrušil a v tomto rozsahu jej vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

15. K tomuto odvolání se vyjádřila žalobkyně. Předně odmítla právní názor žalovaného, že není ve věci aktivně legitimována. Poukázala na to, že Městská část [místo] se k této věci již vyjádřila v obsahu písemného souhlasného prohlášení sjednaného mezi touto Městskou částí a žalobkyní ze dne 29.5.2008, v němž jednoznačně souhlasila s tím, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro přechod majetku státu na obec z toho důvodu, že pozemek č. parc. [číslo] k. ú. [adresa] nesouvisí s obytným domem, s nímž by mohl dle § 3 zák. č. 172/1991 Sb. přejít z majetku státu do majetku obce. [název], resp. Městská část [název] nepodala k příslušnému soudu žádnou určovací žalobu ohledně pozemku. I to svědčí o tom, že stav zápisu do KN svědčící ve prospěch žalobkyně je správný.

16. K nesouhlasu žalovaného o aplikaci znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5.12.2021 č. [hodnota] v tomto řízení žalobkyně konstatovala, že tento posudek byl soudem vzat jako důkaz v obdobném řízení mezi žalobcem a Bytovým družstvem u I. baterie 29 vedeného Obvodním soudem pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] o bezesmluvním užívání sousedního pozemku č. parc. [číslo] kat. území [místo] zastavěného stavbou garáže, kdy jak Obvodní soud pro [místo], tak odvolací soud, tj. Městský soud v [místo], uznaly správnost obsahu tohoto znaleckého posudku. Pozemek č. parc. [číslo] k. ú. [adresa] je rovněž jedním ze sousedních pozemků dle tohoto řízení, když i tento pozemek je shodně plně zastavěný stavbou garáže ve vlastnictví žalovaného.

17. Z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

18. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu pro řádné zjištění skutkového stavu věci, na jeho základě pak dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud z jeho zjištění vycházel ve svém rozhodnutí, a protože je považuje za správná, odkazuje pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu ohledně věcné aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu i zcela se ztotožňuje se závěrem učiněným ve shora již označeném rozsudku Městského soudu v [místo] ze dne 18. října 2022, č. j. [spisová značka], že žalobkyně je jako výlučný vlastník předmětného pozemku zapsána v katastru nemovitostí. Do doby, než bude prokázáno, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nesouhlasí s faktickým stavem, platí, že tento zápis je správný. Navíc zde žalobkyně i obec [název] jsou v závěru o tom, že pozemek je ve vlastnictví zde žalobkyně, zcela jednotné a zápis na základě souhlasného prohlášení v katastru nemovitostí nikterak nezpochybňují.

20. Nalézací soud nikterak nepochybil, pokud provedl důkaz znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5.12.2021 č. [číslo], který byl vypracován ve zcela analogickém řízení, které je již pravomocně skončeno. Správně provedl k důkazu i znalecký posudek předložený samotným žalovaným a porovnal jejich závěry. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činila výše nájemného za pozemek v roce 2019 částku 7 050 Kč, podle znaleckého posudku vyhotoveného společností [společnost], který předložil k důkazu žalovaný, pak hodnota pozemku v roce 2019 činila 134 000 Kč a při předpokladu obvyklého ročního nájemného ve výši 5 % z ceny pozemku by obvyklé roční nájemné činilo 6 700 Kč.

21. I za situace, že posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vyzněl v neprospěch žalovaného o 350 Kč (za rok), postupoval soud rovněž správně a v souladu se zásadou procesní ekonomiky, pokud nevyslechl znalce k závěrům jejich znaleckých posudků, jak by bylo ve většině řízení v případě podání oponentních znaleckých posudků potřebné. V tomto řízení by však výslech znalců, jejichž znalecké závěry jsou téměř shodné, zatížil řízení dalšími náklady na znalečném, které by značně převýšily rozdíl ve výši obvyklého nájemného za pozemek v roce 2019, tedy částku 350 Kč. Přičemž lze i dodat, že tyto náklady by vzhledem k tomu, že výše plnění závisela na znaleckém posudku a žalobkyni je tedy nutno považovat za 100 % úspěšnou ve vysouzené částce (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), hradil žalovaný (při předpokládaném obvyklém účtování znalečného za slyšení před soudem pro každého znalce á 1 000 Kč za 1x hodina přípravy a 1x hodina slyšení před soudem) by se jednalo o částku 4 000 Kč.

22. Nalézací soud nepochybil, pokud tak za podklad svého rozhodnutí vzal znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], neboť ten sloužil jako podklad rozhodnutí i ve věci sp. zn. [spisová značka]. Ústavní stížnost a nárok s ní spojený byly odmítnuty usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. IV. ÚS [Anonymizováno]/23.

23. Z uvedených důvodů proto odvolací soud za použití ust. § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. o věci samé a ve výroku IV. o povinnosti k zaplacení soudního poplatku jako věcně správný potvrdil.

24. Jako důvodné pak odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně do výroku III. o nákladech řízení, avšak z jiného než v odvolání uvedeného důvodu. Nalézací soud (stejně jako odvolatelka) přehlédl, že výše plnění v této věci závisela na znaleckém posudku. O náhradě nákladů řízení je tedy nutno rozhodnout za použití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když je nutno vycházet z fikce, že žalobce byl plně úspěšný. Je to tedy žalobkyně, kterou je nutno považovat za plně úspěšnou v řízení před nalézacím soudem. Náklady žalobkyně před nalézacím soudem činí celkem 900 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony žalobkyně v tomto řízení (podání žaloby, vyjádření ve věci a účast na jednání nalézacího soudu). Proto za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku III. jak uvedeno.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení. Náklady žalobkyně před odvolacím soudem činí celkem 600 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony žalobkyně v tomto řízení (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu). Bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 v návaznosti na ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.