o zaplacení 1 522 476 Kč,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 522 476 Kč (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se [tituly před jménem] [jméno FO], narozený 22. 12. 1982 jako původní žalobce (dále jen „původní žalobce“) domáhal na žalované zaplacení částky 1 522 476 Kč z titulu náhrady škody pro nesprávný úřední postup státu. Původní žalobce v průběhu řízení svou pohledávku uplatněnou v tomto řízení postoupil na žalobce a následně bylo rozhodnuto o vstupu nabyvatele pohledávky do řízení (žalobce).

3. Původní žalobce v žalobě uvedl, že podáním ze dne 25. 9. 2023 uplatnil u [Orgán veřejné moci], odbor odškodňování, nárok na zaplacení částky 878 646 Kč z důvodu nesprávně zadaného a nesprávně zpracovaného znaleckého posudku ve věci služebního poměru vedené [Orgán veřejné moci]. Přípisem ze dne 23. 3. 2024 upravil svůj požadavek na finanční odškodnění na částku 1 522 476 Kč. Jeho žádost byla postoupena na [Orgán veřejné moci]. Dle původního žalobce pochybil zadavatel znaleckého posudku v řízení o služebním poměru u [Orgán veřejné moci] ve věci (původním žalobcem) uplatněné náhrady škody za zranění utrpěné při dopravní nehodě dne 9. 12. 2014 při výkonu služby jako příslušníka dopravní policie a v důsledku takového pochybení vznikla původnímu žalobci škoda. Tato škoda spočívá v rozdílu mezi částkou přiznanou rozhodnutím náměstka ředitele [Orgán veřejné moci] ze dne 5. 6. 2018, č. j. [spisová značka] v řízení o odškodnění ve věci služebního poměru a vycházející ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 10. 2017 a revizního posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „předmětné rozhodnutí“ a „předmětné policejní řízení“) a částkou vyplývající ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 7. 2017 (vypracovaného v trestním řízení vedeném proti [tituly před jménem] [jméno FO], který byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2016, č. j. 5 T 272/2015-577 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2017, č. j. 6 To 201/2017-655 uznán vinným z [podezřelý výraz]). Dle žalobce výpočet výše odškodnění v oblasti nemajetkové újmy v předmětném policejním řízení mohl provést pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví nemajetkové újmy na zdraví, nikoli [tituly před jménem] [jméno FO], který příslušné oprávnění pro takové odvětví nemá. Příslušný rozhodující pracovník měl také v rámci předmětného policejního řízení zkoumat, zda vypracovaný znalecký posudek zohledňuje, resp. obsahuje ohodnocení všech zranění. Toto však nezkoumal. V postupu Krajského ředitelství Ústeckého kraje pro ekonomiku v předmětném policejním řízení žalobce spatřuje nesprávný úřední postup, přičemž tento byl následně převzat do předmětného rozhodnutí o výši odškodnění.

4. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně navrhovala zamítnutí žaloby. Vznesla námitku, že ve věci není pasivně legitimována. Zdůraznila, že původní žalobce měl možnost zvrátit předmětné rozhodnutí, avšak této možnosti nevyužil, když se podáním ze dne 11. června 2018 vzdal svého práva na odvolání. Původní žalobce rovněž bezúspěšně usiloval o obnovu řízení. Pokud se žádostí o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), snaží domoci svého nároku v tomto řízení, jedná se o obcházení zákonného postupu. V dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná dále namítla promlčení žalobcova nároku.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že původní žalobce utrpěl následkem dopravní nehody ze dne 9. prosince 2014 služební úraz. Ve věci nároku na odškodnění za škodu vzniklou v důsledku uvedeného služebního úrazu byla před služebním funkcionářem (náměstkem ředitele [Orgán veřejné moci]) vedena řízení ve věcech služebního poměru z titulu odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, a to mimo jiné náhrady za ztížení společenského uplatnění. Při posuzování žádosti původního žalobce o náhradu za ztížení společenského uplatnění služební funkcionář písemností ze dne 10. února 2017 požádal [tituly před jménem] [jméno FO], soudního znalce v oboru soudní lékařství, o vypracování znaleckého posudku k prokázání či vyloučení příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následkem v podobě ztížení společenského uplatnění a také k určení rozsahu bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle vyhlášky 277/2015 Sb. v případě služebního úrazu příslušníka bezpečnostních sborů. Poté přistoupil služební funkcionář k reviznímu přezkoumání posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a následně vydal předmětné rozhodnutí ve věci náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež nabylo právní moci dne 12. června 2018. Původní žalobce (zastoupený advokátkou) se vzdal práva odvolání proti tomuto rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byla původnímu žalobci přiznána náhrada škody za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 267 500 Kč (zjištěno z rozhodnutí náměstka ředitele [Orgán veřejné moci] ze dne 5. června 2018, [spisová značka] a ze vzdání se odvolání ze dne 11. 6. 2018).

6. Dne 19. dubna 2021 podal původní žalobce návrh na obnovu řízení ve věci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutím náměstka ředitele krajského ředitelství pro ekonomiku ze dne 9. června 2021, č. j. [spisová značka] nebyla obnova řízení povolena. Proti tomuto rozhodnutí podal původní žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím policejního prezidenta č. j. [spisová značka] ze dne 2. prosince 2021 zamítnuto. Rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení nabylo právní moci dne 8. prosince 2021. Následně původní žalobce napadl rozhodnutí policejního prezidenta žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který tuto žalobu rozsudkem č. j. 16 Ad 2/2022-36 ze dne 26. června 2023 jako nedůvodnou zamítnul. Uvedený rozsudek následně původní žalobce napadl kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který rozsudkem č.j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024 kasační stížnost zamítl. Rozsudek NSS č.j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024 nabyl právní moci dne 29. července 2024. V rozsudku je mimo jiné uvedeno, že (čl. 24) Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že stěžovatel skutečně již v podání ze dne 25. 10. 2017 v řízení o odškodnění tvrdil, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku nezohlednil všechna stěžovatelem utrpěná zranění a že nedisponuje specializací ve stanovení nemateriální újmy. Obě skutečnosti, ze kterých stěžovatel vyvozuje nepravdivost posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tedy zjevně znal nejpozději dne 25. 10. 2017. Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel byl v řízení o odškodnění zastoupen advokátkou, a při rozhodování o dalším postupu v tomto řízení (např. o podání odvolání) tak mohl využít její právní pomoci (zjištěno z rozhodnutí náměstka ředitele [Orgán veřejné moci] ze dne 9. června 2021, č. j. [spisová značka], rozhodnutí policejního prezidenta, č. j. [spisová značka] ze dne 2. prosince 2021, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024).

7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 32 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. K námitce nedostatku pasivní legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že žalobce v žalobě jasně deklaroval (a u jednání dne 24. 2. 2025 doplnil), že předmětem sporu je majetková škoda vzniklá nesprávným úředním postupem při posuzování nároku žalobce na náhradu škody způsobené při výkonu služby. Takto uplatněný nárok nespadá do kompetencí služebních funkcionářů, ale soudu, a řídí se zákonem č. 82/1998 Sb.

8. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobce svou žalobou fakticky žádá soud, aby v rámci odškodňovacího řízení provedl přezkum postupu policejního orgánu při zadávání znaleckých posudků. Výsledkem by mělo být rozhodnutí o přiznání náhrady škody ve výši, která by modifikovala výši škody stanovenou v předmětném pravomocném rozhodnutí. Pokud tedy žalobce napadá „nesprávný“ úřední postup policejního orgánu vedoucí ke stanovení výše újmy znaleckými posudky, pak napadá takový postup v řízení, který vedl k vydání rozhodnutí a v daném případě měl jednoznačně důsledek ve výši přiznané újmy pravomocným rozhodnutím. Tento postup však nezakládá odpovědnost státu za škodu dle citovaných ustanovení v souladu s konstantní judikaturou, dle které odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánu státu ve smyslu § 13 nezakládají vadné postupy v řízení, které vedou k vydání rozhodnutí a v případě jeho vydání se bezprostředně odrazí v jeho obsahu. Nejedná se ani o právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem a tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Původní žalobce se vzdal proti předmětnému rozhodnutí odvolání a rozhodnutí nebylo ani zrušeno či změněno. Původní žalobce byl navíc neúspěšný i při pokusu o obnovu řízení. Nejsou proto splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. V předmětném řízení o přiznání náhrady za ztížené společenského uplatnění v souvislosti s následky poškození zdraví při služebním úrazu nebyl shledán nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a neexistuje ani rozhodnutí, které by bylo pro jeho nezákonnost zrušeno či změněno ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

9. Ke vznesené námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že i kdyby soud dospěl k opačnému závěru, že nárok na náhradu škody je dán, byl by promlčen. Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí, žalobce již v podání ze dne 25. 10. 2017 v řízení o odškodnění tvrdil, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku nezohlednil všechna stěžovatelem utrpěná zranění a že nedisponuje specializací ve stanovení nemateriální újmy. Obě skutečnosti, ze kterých stěžovatel vyvozuje nepravdivost posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tedy zjevně znal nejpozději dne 25. 10. 2017. Pokud žalobce vytýká žalované nesprávný úřední postup spočívající právě v aplikaci tohoto znaleckého posudku, pak v době podání žaloby 2. 4. 2024 věděl více jak šest let o skutečnostech, na jejichž základě se náhrady škody domáhá. Žalovaná námitku promlčení uplatnila a vzhledem ke tříleté lhůtě je nárok promlčen.

10. Ze všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a přiznal žalované jejich náhradu ve výši 900 Kč.

12. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. V něm namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně nesprávně vymezil pojem „nesprávný úřední postup“, když tento dle něj spočívá i v neučinění úkonu, nejen v nevydání rozhodnutí. Služební funkcionář při svém postupu neučinil ničeho, aby porovnal podklady obsahující konkretizaci jednotlivých zranění původního žalobce s tím, co uvedl ve svém posudku znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. K otázce promlčení nároku žalobce namítl, že o skutečnosti, ze kterých vyvozoval nepravdivost a nesprávnost znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], se dozvěděl původní žalobce až od znalce [tituly před jménem] [jméno FO], resp. z jeho přípisu ze dne 7. 3. 2021. Nárok tak promlčen není. Z těchto důvodů navrhl žalobce, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

13. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

14. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), bez potřeby nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Dle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

18. Dle § 13 odst. 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Dle § 13 odst. 2 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Odvolací soud předně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud se s tímto právním posouzením ztotožňuje.

21. Ke skutkovému závěru soudu prvního stupně odvolací soud považuje za podstatné uvést, že z podání původního žalobce ze dne 25. 9. 2023 adresovaného [Orgán veřejné moci], [Orgán veřejné moci] a ze sdělení tohoto odboru ze dne 13. 10. 2023, č. j. [spisová značka] vyplývá, že původní žalobce dne 25. 9. 2023 podal k tomuto ministerstvu „stížnost na nesprávný úřední postup [Orgán veřejné moci]“ při zadávání znaleckého posudku a jeho akceptaci, které vyústilo v napadené rozhodnutí. Původní žalobce proto požadoval odškodnění za tento nesprávný úřední postup ve výši 878 646 Kč, které představuje rozdíl mezi výší přiznaného odškodnění 1 267 500 Kč a výší škody za ztížení společenského uplatnění vyplývající ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], vypracovaného pro účely trestního řízení (2 146 146 Kč). [Orgán veřejné moci] věc postoupilo [Orgán veřejné moci] jako příslušné organizační složce státu.

22. Z podání původního žalobce ze dne 23. 3. 2024 nazvaného „Rozšíření požadované částky za odškodnění“ vyplývá, že původní žalobce u [Orgán veřejné moci] svůj nárok na odškodnění rozšířil na částku 1 522 476 Kč. V odůvodnění upřesnil, že služební funkcionář ve svém rozhodnutí vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ačkoliv kdyby vycházel z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který vyčíslil výši bodového ohodnocení poškození původního žalobce na 2 146 146 Kč a tuto použil jako základ pro jeho finanční odškodnění a navýšil ji o 30 % za napojení na plicní ventilaci, musel by dojít k částce 2 789 976 Kč.

23. Odvolací soud především souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce svou žalobou fakticky žádá soud, aby v rámci řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. provedl přezkum postupu policejního orgánu při zadávání znaleckých posudků. Výsledkem by mělo být rozhodnutí o přiznání náhrady škody ve výši, která by modifikovala výši škody stanovenou v pravomocném předmětném rozhodnutí (náměstka ředitele [Orgán veřejné moci] ve věcech služebního poměru ze dne 5. 6. 2018, č. j [spisová značka]).

24. K námitce žalované o nedostatku její pasivní legitimace soud prvního stupně správně uzavřel, že původní žalobce v žalobě i v průběhu řízení jasně deklaroval (a u jednání 24. 2. 2025 potvrdil i žalobce), že předmětem sporu je škoda, která vznikla nesprávným úředním postupem státu při posuzování nároku původního žalobce na náhradu škody způsobené při výkonu jeho služby v bezpečnostním sboru. Takto uplatněný nárok je nárokem dle zákona č. 82/1998 Sb. Pravomoc soudu k projednání uplatněného nároku je tak dána dle výše citovaného zákona a o tomto nároku nemůže rozhodovat služební funkcionář (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb. a § 2 o. s. ř.). Odvolací soud k tomu uvádí, že o tom, že se jedná o uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. ostatně svědčí i předběžné uplatnění nároku původním žalobcem u [Orgán veřejné moci] ze dne 25. 9. 2023, doplněné podáním ze dne 23. 3. 2024 (již u [Orgán veřejné moci], jemuž bylo postoupeno), z jehož obsahu je zjevné, že původní žalobce se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup státu (konkrétně [Orgán veřejné moci]) při zadávání znaleckého posudku a jeho akceptaci při posouzení výše odškodnění, které vyústilo v předmětné rozhodnutí.

25. Jinou otázkou je, zda tento uplatněný nárok je důvodný (opodstatněný). Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srovnej Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 439 s., komentář k § 13).

26. Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu tedy nezakládají vady řízení (například při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srovnej rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97).

27. Pokud nesprávný úřední postup, který byl zpochybněn účastníkem řízení, vyústil ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. právě toto rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup, který mu předcházel (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3199/2009).

28. Promítnuto do poměrů projednávané věci, pokud žalobce napadá „nesprávný“ úřední postup státního orgánu vedoucí ke stanovení výše újmy na základě znaleckých posudků, pak napadá takový postup v řízení, který vedl k vydání rozhodnutí a v daném případě měl důsledek ve výši přiznané újmy předmětným pravomocným rozhodnutím. Uplatnění nároku opřeného o tvrzený nesprávný úřední postup orgánu státu proto není po právu. V úvahu by přicházela pouze odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí, přitom ze zákona nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (k tomu srovnej Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 439 s., komentář k § 8). Žalobce se vzdal proti předmětnému rozhodnutí odvolání, toto rozhodnutí nebylo následně zrušeno či změněno, a to ani na podkladě žaloby o obnovu řízení. Pro odpovědnost státu pro nezákonnost či nesprávnost rozhodnutí tak vzhledem k nevyužití prostředku nápravy žalobcem rovněž nebyly naplněny zákonem stanovené podmínky.

29. Závěr soudu prvního stupně, že v řízení nebyly splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. v podobě existence nesprávného úředního postupu státu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., či existence rozhodnutí, které by bylo pro jeho nezákonnost zrušeno či změněno ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je tak správný. Žalobce tedy nemohl být se svou žalobou úspěšný a soud prvního stupně správně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Odvolací soud se již pro nadbytečnost nezabýval vznesenou námitkou promlčení nároku žalobce, neboť pro zamítavé rozhodnutí ve věci postačil výše uvedený správný právní závěr soudu prvního stupně.

31. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení, které soud prvního stupně přiznal ve správné výši v řízení úspěšné žalované.

32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.