o zadostiučinění za nemajetkovou újmu,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu příslušenstvím (výrok I.), co do částky 1 820 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 39 026 Kč (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním zahájeným na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 10. 2013, č.j. [spisová značka] pro spáchání trestného činu ohrožení utajované informace dle § 106 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona spáchaného ve formě návodu dle § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále též jen „posuzované řízení“).

3. Soud prvního stupně rozhodl o nárocích žalobce na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, opakovat.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán (odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí tedy je v projednávané věci dán), byl zadržen a strávil noc na cele předběžného zadržení. Po zahájení trestního stíhání byly proti žalobci nasazeny operativně pátrací prostředky. Proti žalobci byla po více než šesti letech podána obžaloba, kterou soud vrátil státnímu zástupci k došetření. Po téměř sedmi letech po zahájení trestního stíhání byla proti žalobci podána nová obžaloba pro spáchání trestného činu ohrožení utajované informace dle § 106 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona spáchaného ve formě návodu dle § 10 odst.1 písm. b) trestního zákona a po trojím hlavním líčení byl obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro nějž byl žalobce a jeho spoluobžalovaný stíhán, odvolání státního zástupce proti rozsudku bylo odvolacím soudem zamítnuto. Trestní stíhání bylo medializováno. Žalobce po pravomocném zproštění obžaloby uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím u žalované, která shledala nárok žalobce částečně důvodným, zaslala žalobci písemnou omluvu a poskytla zadostiučinění v částce [částka].

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“), zejména podle § 7, § 8 a § 31a, a dále aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, včetně rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Soud prvního stupně zohlednil délku trestního stíhání, povahu obvinění, zásah do osobnostní sféry žalobce a okolnosti, za nichž k újmě došlo. Přihlédl k tomu, že trestní stíhání bylo vedeno v režimu utajení, což komplikovalo obhajobu, a že došlo k medializaci případu. Na druhou stranu soud prvního stupně nepřisvědčil tvrzením o devastaci profesní kariéry, zásadním zásahům do rodinného života ani o výlučné příčinné souvislosti mezi stíháním a politickým neúspěchem. Soud prvního stupně proto žalobě částečně vyhověl a přiznal žalobci další zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I. a III., podala žalovaná včasné odvolání. Namítala především, že soud prvního stupně nesprávně zohlednil délku trestního stíhání jako významné kritérium pro určení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tvrdila, že žalobce již byl za nepřiměřenou délku řízení samostatně odškodněn v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka]), které skončilo pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze (č. j. [spisová značka]). V tomto řízení mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 112 500 Kč. Podle žalované tak došlo k duplicitnímu odškodnění za tutéž újmu. Žalovaná dále nesouhlasila s přiznáním trojnásobku odměny advokáta za účast na jednání dne [datum] a [datum]. Tvrdila, že se jednalo o standardní úkony (čtení listin, výslech svědků), které nebyly mimořádně obtížné ani časově náročné. Soud podle ní nezdůvodnil použití § 12 odst. 1 advokátního tarifu, čímž je výrok nepřezkoumatelný. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl.

7. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené.

10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

12. Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku učinil a ze kterých vyplynuly zjevné závažné negativní vlivy, které posuzované trestní stíhání mělo na osobní a rodinný život žalobce, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je i z tohoto titulu namístě mu přiznat odškodnění finanční.

13. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy poškozeným v těchto případech byla při obdobných sociálních dopadech vyplacena částka odškodnění ve výši 172 000 Kč a 500 000 Kč.

14. K námitce žalované, že soud prvního stupně postavil své rozhodnutí především na kritériu délky řízení a došlo tak k duplicitnímu odškodnění téhož lze uvést, že soud prvního stupně sice v rámci komplexního posouzení projednávané věci vzal kritérium délky posuzovaného řízení v úvahu, nicméně pouze jako jedno z hledisek pro určení formy a výše zadostiučinění, nejednalo se o kritérium zásadní. Odvolací soud však považuje i za situace, kdy toto kritérium, s ohledem na žalobci již poskytnuté zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, nehodnotí, soudem prvního stupně poskytnuté zadostiučinění za přiměřené okolnostem případu, jež není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. V této souvislosti lze odkázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13),

15. Námitky žalované k výroku o nákladech řízení nejsou případné, neboť jednání konané dne [datum], za které byla právnímu zástupci žalobce přiznána odměna ve výši trojnásobku podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, trvalo několik hodin (od 10,00 do 13,44 hod.) a bylo tak značně časově náročné. Za jednání konané dne [datum] byla právnímu zástupci žalobce fakticky přiznána odměna pouze ve výši jednonásobku a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je proto v této části poněkud matoucí, což ale nemá vliv na správnost výpočtu účelně vynaložených nákladů žalobce a na věcnou správnost výroku o náhradě nákladů řízení.

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku III. o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

18. Ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).