pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s přísl. (výrok I.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok II.) a zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za podstatné porušení kupní smlouvy ze strany žalovaného dle čl. X. odst. 10. 2. mezi účastníky uzavřené smlouvy, a to ve výši 10 % z celkové kupní ceny za zboží uvedené v odst. 4. 1. smlouvy, tj. ve výši [částka] včetně příslušenství, když žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu ani zčásti. Žalovaný vznesl námitky týkající se existence vyšší moci, eventuálně výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Dovozoval, že jsou naplněny zákonné předpoklady ust. [ustanovení pr. předpisu], podle kterého se ten, kdo poruší smluvní povinnosti, může zprostit povinnosti k náhradě škody za toto porušení v případě, že prokáže, že mu ve splnění dané povinnosti bránila„ mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli“. Dovozoval, že epidemie coronaviru naplňuje požadavek mimořádnosti, nepředvídatelnosti a nepřekonatelnosti a zároveň vznikl nezávisle na vůli žalovaného.

3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce jako kupující v pozici veřejného zadavatele uzavřel dne [datum] se žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalovaného dodat žalobci zboží specifikované v příloze [číslo] kupní smlouvy za cenu zboží celkem [částka]. Doba plnění byla sjednána nejpozději do 180 kalendářních dnů od podpisu kupní smlouvy a uveřejnění v registru smluv. Strany též ujednaly, že v případě podstatného porušení smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové kupní ceny. Splatnost smluvních pokut byla stranami sjednána ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování smluvní pokuty povinné smluvní straně. Strany se též dohodly, že závazek ze smluvního vztahu zaniká jednostranným odstoupením od této smlouvy pro její podstatné porušení (s odkazem na § 2002 odst. 1 o. z.) s tím, že podstatným porušením této smlouvy se rozumí prodlení s dodáním zboží o více než 30 kalendářních dnů. Smlouva nabyla platnosti dnem podpisu poslední smluvní stranou a účinnosti dnem jejího zveřejnění v registru smluv (viz [ustanovení pr. předpisu], o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv), k čemuž došlo dne [datum]. Sjednaná doba plnění tak marně uplynula dne [datum], přičemž žalovaný žalobci dle kupní smlouvy neplnil, a to ani částečně. Žalovaný nedodal žalobci zboží dle kupní smlouvy ani do poloviny [anonymizováno] [rok], tudíž prodlení žalovaného s dodáním zboží tak trvalo více než 30 kalendářních dní. Žalobce následně odstoupil od kupní smlouvy pro její podstatné porušení ze strany žalovaného, a to přípisem ze dne [datum]. Odstoupení bylo žalovanému doručeno dne [datum] prostřednictvím datové schránky. Z důvodu podstatného porušení kupní smlouvy ze strany žalovaného spočívajícím v prodlení žalovaného s dodáním zboží o více než 30 kalendářních dnů, vznikl žalobci vůči žalovanému požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové kupní ceny, tj. ve výši [částka] Smluvní pokutu vyúčtoval žalobce žalovanému fakturou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum] Smluvní pokuta byla splatná do 30 dnů od doručení jejího vyúčtování, tj. do dne [datum]. Žalovaný smluvní pokutu žalobci neuhradil.

4. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud po právní stránce posoudil podle ust. § 2002 odst. 1, 2, v návaznosti na ust. § 2048 odst. 1, § 2913 odst. 1 o. z. S námitkami žalovaného se neztotožnil. Ustanovení § 2913 odst. 2 o. z. se vztahuje toliko na nárok na náhradu škody, nikoliv na smluvní pokutu, což je odlišný právní institut. Nadto, ustanovení zbavující smluvní stranu její odpovědnosti je vždy potřeba vykládat restriktivně zejména s ohledem na obecnou zásadu při plnění ze smlouvy, že smlouvy se dodržují. Princip pacta sunt servanda („ smlouvy se mají dodržovat“) je obsažen též v ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. (daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny). Pouhý fakt, že plnění se stalo obtížnějším, smluvní stranu odpovědnosti nezbavuje. Pokud žalovaný argumentoval, že žalobce i přes jeho žádost nepřistoupil na jeho návrh k doplnění doložky vis maior do kupní smlouvy, pak takovou smlouvu uzavřít nemusel.

5. Dále pak soud konstatoval, že žalovaný mohl smluvní vztah se žalobcem ukončit postupem dle čl. XIII. kupní smlouvy, a to zaplacením odstupného ve výši 5 % z celkové kupní ceny za zboží, což neučinil. V případě žalobcem uplatněné smluvní pokuty tak jsou zachovány všechny funkce smluvní pokuty, jak je vymezuje soudní judikatura (funkce preventivní, sankční i kompenzační). Žalobě bylo proto, jako opodstatněné vyhověno.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkl, že se nevypořádal se základními skutečnostmi, které jsou v důsledku rozhodující pro řízení jako takové.

7. Předně poukázal na samotný začátek„ veřejné zakázky“, kdy vítězem této zakázky byla společnost [právnická osoba] Později bylo proto rozhodnutí revokováno, přičemž dne [datum], v době svátků a vrcholící pandemické [anonymizováno], byl vybrán žalovaný jako vítěz veřejné zakázky vypsané žalobcem. Na základě této skutečnosti pak došlo k tomu, že kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena s měsíčním zpožděním, kdy žalovaný byl jediným vítězem veřejné zakázky, neboť splnil všechny podmínky zadání. Podmínky uzavření kupní smlouvy se nezměnily, přestože byla uzavírána ve světle bezprecedentní doby a žádný ze subjektů nemohl predikovat vývoj situace. Rozhodnutí o podpisu smlouvy s takovýmto zpožděním bylo jedním z hlavních důvodů pro následnou nemožnost plnění. Až na základě této prodlevy pak navázaly další skutečnosti, jež souvisely s [anonymizována tři slova]. Nalézací soud však tento fakt nevzal absolutně v potaz. Žalovaný se nikoliv svoji vinou prakticky už od podpisu smlouvy dostal do nevýhodné pozice a nastalou situaci nemohl nikterak ovlivnit.

8. Dále pak nalézacímu soudu vytkl, že zcela opominul ustanovení § 1765 o. z.„ pokud dojde ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, dotčená strana nemohla změnu rozumně předpokládat ani ovlivnit, změna nastala až po uzavření smlouvy a smluvní strany na sebe nepřevzaly nebezpečí změny okolností, tj. nevyloučili použití §1765 Občanského zákoníku, může se dotčená strana domáhat vůči druhé smluvní straně obnovení jednání o smlouvě.“ Poukázal na skutečnost, že den po podpisu smlouvy si v [anonymizována dvě slova] vyřídil úvěr a zahraničnímu dodavateli uhradil zálohou fakturu v plné hodnotě objednaného zboží. Naneštěstí mu následně bylo dodavatelem oznámeno, že došlo k ukončení výroby společností 3M v důsledku coronavirové [anonymizováno]. I přes tento fakt se žalovaný pokoušel situaci zachránit a najít jiného dodavatele v USA. Respektive se pokoušel získat skladové zásoby, bohužel bez úspěchu, v důsledku čehož nebyl schopen plnit ve sjednané době v předmětné kupní smlouvě. Dovozoval, že nelze jednoduše poukázat na vinu žalovaného, neboť nebylo v jeho silách situaci napravit. Takto neovlivnitelná situace patří do kategorie, pro kterou o. z. používá v § [číslo] odst. 2 označení vis maior.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené se žalobcem, rozhodl se žalobce od smlouvy dne [datum] odstoupit, kdy odstoupení bylo následující den doručeno žalovanému.

10. Znovu zdůraznil, že se jednalo nikoliv o selhání žalovaného, ale o vyšší moc, nepředvídatelné a nepřekonatelné jevy, vůči kterým byl žalovaný bezmocný. Nelze proto aplikovat ustanovení § 2002 o. z. na tento konkrétní případ, neboť žalovaný nemohl tušit ani předvídat, že nebude moci plnit dle předmětné smlouvy.

11. Skutečnost, že žalobce žádá zaplacení smluvní pokuty pro hrubé porušení povinnosti jedné ze stran smlouvy, se dá považovat za jednání, které odporuje zákonu a to hned v několika případech.

12. Vymáhaná částka, nazývaná jako smluvní pokuta, je v daném případ v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný nemohl předvídat, že nastanou natolik značné komplikace, které znemožní plnění předmětu smlouvy. Z obavy o plnění předmětu smlouvy mohl žalobce navrhnout obnovení jednání o smlouvě, přiměřeně z hlediska § 1765 o. z., a alespoň částečně odvrátit hrozící škodu. Žalovaný totiž stále doufal ve vyřešení situace.

13. Dále je jednání žalobce v rozporu s § 6 o. z., když odkázal na nález ÚS ze dne18. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 a příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu a názor odborné veřejnosti.

14. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

15. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce a odvolací argumentaci zcela odmítl. Zdůraznil předně, že žalovaný neoznačil soudu důkazy na podporu svých tvrzení. Zdůraznil, že je to žalovaný, kdo jako podnikatel, tj. profesionál, sám nese odpovědnost za závazky, které na sebe uzavřením kupní smlouvy vzal. Žalovaný uzavřel kupní smlouvu se žalobcem v době, kdy celosvětová pandemie [anonymizována dvě slova] (dále též„ [anonymizováno]“) již několik měsíců probíhala, tudíž pro žalovaného taková situace nemohla být ani neznámá ani nepředvídatelná a měl náležitě zvážit své podnikatelské riziko a schopnost dostát sjednanému závazku. Poukázal na koncepci smluvní pokuty v platném právu a konstatoval, že žalovaný soudu i přes procesní poučení nedoložil existenci jakýchkoliv konkrétních překážek přímo [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které by mu bránily ve splnění jeho povinnosti dodat žalobci sjednané zboží dle kupní smlouvy (byť třeba za ztížených podmínek, s většími náklady, či až po smluvené době), případně délku trvání takové překážky.

16. Pokud žalovaný vytýká nalézacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, pak svoji argumentaci nesprávně opírá zejména o ust. § 2913 odst. 2 o. z. Ze samotného textu citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že se vztahuje toliko na nárok na náhradu škody a nikoliv k nároku na smluvní pokutu, což je odlišný právní institut. Ustanovení zbavující smluvní stranu její odpovědnosti je navíc vždy potřeba vykládat restriktivně, zejména s ohledem na obecnou právní zásadu, že smlouvy se dodržují (§ 3 odst. 2 o. z.). Pouhý fakt, že se plnění stalo obtížnějším, smluvní stranu odpovědnosti nezbavuje.

17. I v případě, kdy by pandemie [anonymizována dvě slova] mohla být legitimním důvodem pro vyloučení odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, to neznamená, že zaniká povinnost stran plnit povinnosti ze smlouvy nebo že porušení smlouvy jako takové zanikne – i nadále je povinná smluvní strana povinna splnit svůj smluvní závazek (tj. dodat zboží) a druhé smluvní straně zůstávají zachována práva z takového porušení smlouvy plynoucí, tj. například právo na odstoupení od smlouvy pro porušení smlouvy, či nárok na zaplacení smluvní pokuty. Citované ustanovení o. z. tudíž nelze na daný případ aplikovat, a to ani analogicky.

18. Dále pak dovozoval, že v případě uplatněné smluvní pokuty jsou zachovány všechny funkce smluvní pokuty, jak je definuje judikatura Nejvyššího soudu ČR, tedy funkce preventivní, sankční i kompenzační. V řízení nebyla ze strany žalovaného prokázána jediná skutečnost, pro níž by uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty ze strany žalobkyně mohlo být soudem shledáno jako odporující dobrým mravům.

19. Poukázal dále na přesné znění čl. XII. odst. 12. 1. písm. c) kupní smlouvy, kde byla stranami sjednána možnost jednostranného odstoupení žalobce od této smlouvy pro její podstatné porušení ze strany žalovaného ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. Ve smyslu citovaného ustanovení zákona strany v čl. XII. odst. 12. 2. písm. a) kupní smlouvy určily, že podstatným porušením této smlouvy se mimo jiné rozumí prodlení s dodáním zboží o více než 30 kalendářních dnů. Zdůraznil, že nikdy netvrdil, že žalovaný již při uzavření kupní smlouvy věděl, že sjednané zboží žalobkyni nedodá (resp. ocitne se v prodlení s jeho dodáním). Ustanovení čl. XII. kupní smlouvy za pomoci citovaného ustanovení o. z. pouze definují, jaké porušení smluvních povinností považovaly smluvní strany v době uzavření kupní smlouvy za podstatné v tom smyslu, že pokud by věděly, že nastane (zde: prodlení s dodáním zboží o více než 30 kalendářních dnů), kupní smlouvu by nezavřely, a v případě jeho naplnění sjednaly možnost ukončení smluvního vztahu jednostranným odstoupením. Takové smluvní ujednání je zcela legitimní. A protože taková kupní smlouvou předvídaná situace nastala, žalobce podle příslušných ujednání kupní smlouvy postupoval.

20. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaný mohl smluvní vztah se ním ukončit postupem dle čl. XIII. kupní smlouvy, a to zaplacením odstupného ve výši 5 % z celkové kupní ceny za zboží, čímž by výši svého dluhu snížil na polovinu, jestliže již před uplynutím doby plnění dle čl. V kupní smlouvy věděl, že nechce dostát svým smluvním závazkům, např. pro zvýšené náklady či obtížnější zajištění plnění.

21. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek potvrdil.

22. U jednání odvolacího soudu žalovaný zdůraznil, že plnění se stalo nemožným bez jeho zavinění.„ [anonymizována dvě slova]“ byla celosvětová a znamenala ve svém důsledku nepředvídatelnou překážku, kterou žalovaný nemohl odhadovat. V rámci smluvního postavení účastníků to byl žalobce, který byl silnější smluvní stranou, a možnost změny smlouvy byla omezena. Zdůraznil, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.

23. Žalobce zdůraznil, že žalovaný nikterak neprokázal, že by nemohl splnit svůj závazek. Žalovaného nikdo k uzavření smlouvy nenutil. Smlouva byla uzavřena v květnu [rok], kdy celosvětová situace ohledně coronaviru byla obecně známa, stejně jako situace v rámci dodavatelsko – odběratelských vztahů. Mezi účastníky se jednalo o soukromoprávní vztah, kde nelze uvažovat o silnější straně smlouvy. Všechny funkce dohodnuté smluvní pokuty zůstaly zachovány. Žalobci nebylo dodáno zboží, které nutně potřeboval. Veškeré náklady, časové i personální, spojené s původním výběrovým řízením přišly vniveč, neboť muselo být vyhlášeno nové výběrové řízení.

24. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

25. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud tak odkazuje v této souvislosti na písemné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, s nímž se ztotožňuje.

26. Ve zde souzené věci nebylo o skutkových okolnostech týkajících se věci sporu. Datum uzavření smlouvy mezi účastníky bylo učiněno nesporným, obsah smlouvy byl spolehlivě zjištěn, jakož i veškeré relevantní okolnosti jejího uzavření. V tomto kontextu považuje odvolací soud za podstatné zejména zdůraznění té skutečnosti (na kterou poukázal sám žalovaný), že žalovaný nebyl původním vítězem výběrového řízení, jehož výsledek sám posléze napadl, a domáhal se, aby smlouva byla uzavřena s ním. Navíc ať již původní smlouva (tedy v termínu, kdy měl žalovaný zvítězit ve výběrovém řízení) nebo smlouva zde projednávaná – obě měly být uzavřeny v době celosvětové pandemie coronaviru, když je obecně známou skutečností, že první vlna pandemie vyvrcholila v [anonymizována dvě slova] [datum], kdy bylo evidováno celkem 4 800 osob nakažených [anonymizována dvě slova], z toho bylo [anonymizována dvě slova], včetně zhruba stovky pacientů, kteří byli ve vážném stavu. Poté začal počet uzdravených převažovat nad počtem nově nakažených a klesal také počet hospitalizovaných. Volný pohyb zakázala vláda od 16. března. Od 24. dubna bylo toto omezení zrušeno, při pohybu na veřejnosti ale nadále zůstalo omezení na 10 osob ve skupině. Od 25. května bylo povoleno i pořádání hromadných akcí. Nemůže tedy obstát námitka žalovaného, že celosvětová pandemie coronaviru byla zásahem vyšší moci, pro který nebylo možno na něm žádat naplnění smlouvy. Naopak byl to sám žalovaný, kdo se v období vrcholící první vlny epidemie domáhal uzavření smlouvy za daných podmínek při vědomí sankčních následků. Je to tedy žalovaný, kdo vzal na sebe podnikatelské riziko při znalosti všech okolností doby, ve které byla smlouva uzavírána, a svůj závazek vzal na sebe vědomě a dobrovolně.

27. Obstát nemůže ani námitka žalovaného, že plnění se stalo v důsledku coronavirové pandemie nemožným, neboť tomu tak nebylo. Žalovaný sám tvrdil, že požadované zboží mu nedodal jeho subdodavatel z USA právě s odkazem na coronavirovou pandemii. To však rozhodně neučinilo požadované plnění nemožným.

28. Ust. § 2006 v odst. 1 o. z. jasně vymezuje, že stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Komentářová literatura k citovanému ustanovení pak podává výklad, že jde o jedno z ustanovení zákona, ve kterém je normativně reagováno na závažné změny okolností v průběhu trvání závazku. Zatímco ale v případě jiných situací jde pouze o ztížení, komplikaci či přechodnou překážku plnění, v případě následné nemožnosti se jedná o naprostou nesplnitelnost dluhu. Na pouhé zvýšení obtížnosti plnění reagují instituty jiné, zejména tzv. hardship dle § [číslo].

29. Povinnost dlužníka plnit (a také jí korespondující věřitelovo subjektivní právo) zanikne i tehdy, stane-li se původně možné plnění dodatečně nemožným. Typickým příkladem je zánik individuálně určené věci, která má být plněna (nelze vrátit jediný existující výtisk knihy, který shořel). Podobně je třeba nahlížet i na situace, kdy zanikne celý uzavřený soubor věcí sice zastupitelných, ale pouze navzájem uvnitř tohoto souboru (jde o tzv. genus clausum, uzavřený druh). O takovou situaci půjde v případě ztráty či zničení celé zvláštní série určitých výrobků.

30. Nemožnost plnění se neposuzuje s ohledem na osobu konkrétního dlužníka, ale objektivně, musí tedy dodatečně nastat stav, kdy je plnění nemožné pro každého dlužníka. Nemožnost nastalá právě jen na straně konkrétního dlužníka není právně významná, ledaže by obsahem závazku byla povinnost, kterou může splnit právě jen tento konkrétní dlužník. Nemožnost plnění s ohledem na osobu konkrétního dlužníka proto nastává jen tehdy, pokud je plnění vázáno právě na jeho osobu a jeho vlastnosti, neboli jde-li o plnění, jež může provést jen dlužník osobně. To však není případ zde souzené věci, kde plnění nebylo vázáno konkrétně na osobu žalovaného.

31. [příjmení] došlo k zániku závazku v důsledku toho, že se plnění stalo dodatečně (tj. již po vzniku závazku) nemožným, musí jít skutečně o plnění nemožné. Nestačí tedy, aby šlo o plnění ztížené, komplikované či možné jen s většími, nežli původně předpokládanými náklady. Za následnou nemožnost plnění se proto nepovažuje tzv. nemožnost hospodářská, tedy právě taková, kdy je možné závazek splnit jen za ztížených podmínek, s většími náklady či později. Judikatura zastává názor o přednosti zásady, že smlouvy se mají plnit (pacta sunt servanda), před problémy způsobenými dodatečnou hospodářskou nemožností plnění. Tuto zásadu konečně verifikoval i Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka] a tento závěr lze vztáhnout i na novou právní úpravu provedenou shora citovaným ustanovením občanského zákoníku. Lze tedy uzavřít, že subjektivní nemožnost plnění, jež nastala po uzavření smlouvy (zde konkrétně, že subdodavatel z USA nedodal zboží), nezprošťuje dlužníka povinnosti plnit předmět smlouvy, neboť plnění se nestalo nemožným.

32. Konečně pak nemůže obstát ani další námitka žalovaného o tom, že dohoda o smluvní pokutě je rozporná s dobrými mravy. Podle ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

33. Soudní praxe (i odborná literatura) setrvale konstatuje, že smluvní pokuta plní do okamžiku splnění utvrzeného dluhu zajišťovací, sankční a kompenzační funkci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V občanském zákoníku však smluvní pokuta již není koncipována jako zajištění dluhu, nýbrž jako jeho utvrzení, což je zdůvodněno tím, že funkcí smluvní pokuty není dluh zajistit, jako je tomu v případě ručení nebo zástavního práva (tedy umožnit věřiteli uspokojit se z náhradního majetku dlužníka či třetí osoby), ale spíše posílit („ utvrdit“) postavení věřitele (viz důvodovou zprávu k § 2048 až 2052 o. z.). Sjednání smluvní pokuty je obecně vzato upozorněním dlužníka na význam, který věřitel přikládá splnění smluvené povinnosti. Na rozdíl od zajišťovacích institutů, jakými jsou například ručení či zástavní právo, které umožňují věřiteli uspokojit se z majetku třetí osoby či z majetku dlužníka, smluvní pokuta (i uznání dluhu) takový bezprostřední ekonomický efekt nemají. Posilují sice právní pozici věřitele, neposkytují mu ale možnost uspokojit se z majetku dlužníka či třetí osoby. Pojmově je zřejmé, že smluvní pokuta má též sankční funkci. Plní i funkci preventivní, neboť motivuje dlužníka ke splnění povinnosti, resp. k vyhnutí se sjednané sankci. Může mít také funkci reparační, neboť je, resp. může být, paušalizovanou náhradou škody. Podmínkou určitosti ujednání o smluvní pokutě je určení povinnosti, na jejíž porušení je smluvní pokuta vázána, jako ve zde souzené věci dodání určeného zboží ve stanovené době. Ujednání o smluvní pokutě musí dále obsahovat určení její výše nebo způsobu jejího určení, což je ve zde souzené věci rovněž splněno.

34. Lze tedy konstatovat, že zákonodárce jako obecné pravidlo přijal konstrukci, která platila dosud jen v obchodních vztazích (ve vztazích občanskoprávních jen, ujednaly-li tak výslovně smluvní strany), podle níž povinnost uhradit smluvní pokutu vzniká bez ohledu na zavinění. Úprava smluvní pokuty stojí nyní tudíž na objektivním principu. Právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Není rozhodné, zda byla porušená povinnost obsahem právního vztahu mezi podnikateli či nepodnikateli. Ani vznik škody není podmínkou vzniku pohledávky na smluvní pokutu. Stejně tak nemají na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu vliv objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (tzv. liberační důvody, vyslovené dříve v ust. § 374 obch. zák.). Povinnost uhradit smluvní pokutu je tudíž vybudována na absolutním objektivním principu. Na podporu uvedeného výkladu konečně lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], byť vydané za staré právní úpravy, avšak se zcela aplikovatelnou právní větou i pro novou úpravu: Jestliže účastníci smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku sjednali smluvní pokutu za zaviněné porušení povinností, lze zhotoviteli přičítat i zaviněné porušení povinnosti tím, koho pověřil provedením díla (subdodavatelem), nebylo-li dohodnuto jinak. Není tedy správný závěr žalovaného o tom, že dohodnutá smluvní pokuta je rozporná s dobrými mravy, protože nereflektovala možnou následnou nesplnitelnost závazku. Předně závazek žalovaného byl splnitelný, jak vyloženo shora, a sjednaná smluvní pokuta odpovídala uhrazení závazku.

35. Již vůbec není případný odkaz žalovaného na ust. § 2913 odst. 2 o. z. Se soudem nalézacím i žalobcem se odvolací soud ztotožňuje v právním výkladu, že zde souzenou věc nelze pod citované ustanovení podřadit, neboť předmětem tohoto řízení není náhrada škody. Nicméně formou obiter dicta odvolací odkazuje na komentářovou literaturu k citovanému ustanovení, která podává výklad: Slovní spojení„ překážka vzniklá nezávisle na jeho (tj. dlužníkově) vůli“ nelze vykládat doslovně. Pokud si dodavatel zvolí subdodavatele, který se ocitne v prodlení se svým plněním a v důsledku toho dodavatel poruší povinnost vůči objednateli, jistě jde o překážku nezávislou na vůli dodavatele. Připuštění liberace v takovém případě by však neúměrně zvýhodnilo dlužníka a sejmulo z něho odpovědnost za různé aspekty jeho činnosti, mající primární základ v jeho volním rozhodnutí (on se rozhodl svěřit určitou činnost nespolehlivé osobě). Proto je v této souvislosti přesnější hovořit o tom, že musí jít o překážku, která vzniká mimo sféru kontroly dlužníka. Jinak řečeno, ani pokud by předmětem tohoto řízení byla náhrada škody, nesloužilo by citované zákonné ustanovení pro liberaci žalovaného.

36. Rozhodně pak na zde souzenou věc nelze aplikovat závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. Ve zde souzené věci žalobce, který uzavíral se žalovaným smlouvu v době vrcholící první vlny celosvětové pandemie, tedy za okolností známých oběma stranám, legitimně očekával plnění ze smlouvy. Odstoupil následně od smlouvy proto, že žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek, tedy nikoli účelově.

37. Konečně pak dlužno dodat, že výše smluvní pokuty byla stanovena zcela správně, výpočtem podle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Konečně proti výpočtu výše smluvní pokuty žalovaný ani nebrojil.

38. Rovněž správný je i výrok II. rozsudku, když nalézací soud správně vyložil, že tento nárok se odvíjí od ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobci vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].

39. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud neshledal odvolací argumentaci žalovaného jako důvodnou a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a to včetně rovněž správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

40. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobce v odvolací řízení. Náklady žalobce před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony žalobce v tomto řízení (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu). Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.