o zaplacení částky 999 986 Kč,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22 178 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 977 808 Kč zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 21 719,50 Kč (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobce na náhradu škody a nemajetkové újmy, které mu byly způsobeny nezákonným trestním stíháním vedeným na základě usnesení [orgán] ze dne 4. 10. 2022, č.j. [spisová značka], u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán na základě usnesení [adresa] ze dne 4. 10. 2022, č.j. [spisová značka], jímž byl obviněn ze spáchání přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] soudu ze dne 19. 9. 2023 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. [spisová značka], bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Za tento přečin mu hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až 3 léta nebo trest zákazu činnosti. Odpovědnostní titul – nezákonné rozhodnutí – tedy je v projednávané věci dán.

3. Soud prvního stupně rozhodl o nárocích žalobce na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, opakovat.

4. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 9 986 Kč za specifikované úkony obhajoby, přiznal soud prvního stupně žalobci částku 2 178 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 18. 9. 2023. Ve zbytku tento nárok žalobce zamítl s tím, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 10. 2022 a podnět k výkonu dohledu ze dne 15. 11. 2022 považoval za úkony procesní povahy se sazbou jedné poloviny, které již žalovaná žalobci dobrovolně vyplatila. Další žalobcem uplatněné úkony (doplnění návrhů důkazů ze dne 7. 6. 2023 a vyjádření k výslechu svědků ze dne 7. 7. 2023) soud prvního stupně nepovažoval za účelné, navíc se nejednalo o úkony podle advokátního tarifu.

5. K nároku žalobce na nemajetkovou újmu soud prvního stupně shrnul, že přiměřeným odškodněním žalobce je peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Žalobci oproti jiným poškozeným (zejm. v porovnávaných případech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) hrozil nižší trest odnětí svobody na 6 měsíců až tři léta nebo trest zákazu činnosti, trestní stíhání trvalo kratší dobu než u většiny poškozených, byli stíháni ze stejného nebo obdobného trestného činu. Žalobce nebyl stíhán vazebně, ani nevykonal trest odnětí svobody, nebyl, byť jen nepravomocně odsouzen, nehrozila mu náhrada vysoké škody. Ve srovnávaných případech byly prokázány velké zásahy do života poškozených v podobě ztráty zaměstnání, pozastavení výkonu činnosti, nenominování do stranických funkcí, apod. Byly rovněž prokázány velké zásahy do osobního a rodinného života poškozených, rovněž do psychického a fyzického zdraví. Žalobce na rozdíl od těchto případů netvrdil ani neprokazoval obdobně rozsáhlé zásahy, a proto soud prvního stupně nepovažoval namístě žalobce odškodnit částkou řádově ve statisících korun, jak žalobce požadoval s odkazem na odškodnění trestního stíhání bývalého [funkce] [jméno FO], [jméno FO] a bývalého [funkce] [jméno FO]. Žalobce v této souvislosti pominul, že ke ztrátě zaměstnání, případně politických pozic a funkcí došlo v souvislosti s trestním stíháním, na rozdíl od něho, jednalo se o osoby všeobecně známé, jejichž trestní stíhání bylo široce medializováno. Ze srovnávaných případů plyne, že škála přiznaného odškodnění je skutečně široká. Přiléhavým se soudu prvního stupně jevilo přiznat žalobci odškodnění zhruba ve výši jako v řízení u něj vedeném pod sp. zn. [spisová značka], když trestní stíhání trvalo zhruba stejnou dobu, ani jeden z případů nebyl medializován, nebyly prokázány zásahy do rodinného života, zdraví, osobnostní roviny, vyjma skutečnosti, že oba poškození byli trestně stíháni v souvislosti s výkonem jejich povolání. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci odškodnění ve výši 30 000 Kč zejména s ohledem na povahu trestní věci, která byla provázána s výkonem povolání,

6. Proti tomuto rozsudku, jeho zamítavému výroku II., podal žalobce včas odvolání. Požadoval uhrazení veškerých zbývajících nákladů obhajoby, tedy ve výši 7 808 Kč. Dále žalobce v odvolání nesouhlasil s výší přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud prvního stupně dostatečně nezohlednil veškeré dopady trestního stíhání do života žalobce, jeho rozhodnutí je v některých ohledech nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně patřičně nezohlednil délku posuzovaného řízení (15 měsíců), které žalobce považoval za značně dlouhé. Soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil, že v důsledku posuzovaného trestního stíhání došlo k ochladnutí jeho vztahu s partnerkou, žalobce měl velmi dobře zahájenou kariéru [funkce] u [správní orgán], kdy však zkoušky musel (v důsledku trestního stíhání, neboť se nemohl dostatečně soustředit) absolvovat na dvakrát. Soud prvního stupně taktéž nepatřičně bagatelizoval zdravotní problémy žalobce, který v důsledku posuzovaného trestního stíhání trpěl nespavostí a jeho praktickým lékařem mu proto byl předepsán lék neurol. Žalobce dále považoval srovnání s obdobnými případy za nedostatečné, když soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu případ bývalého [funkce] [jméno FO], který dostal odškodnění 600 000 Kč, [jméno FO], bývalá [funkce] [správní orgán] dostala 600 000 Kč, kdy však Ústavní soud vyhověl její stížnosti a věc vrátil k dalšímu rozhodnutí. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí ve výroku II. (a v závislém výroku III.) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

9. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i v zásadě přiléhavě právně posoudil.

10. K nároku na majetkovou škodu spočívající v náhradě nákladů na právní zastoupení odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již nemá k této části uplatněného nároku co dodat.

11. Při posouzení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku učinil, a ze kterých vyplynuly zjevné negativní vlivy, které posuzované trestní stíhání mělo na jeho osobní a rodinný život, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je i z tohoto titulu namístě mu přiznat odškodnění finanční.

12. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy poškozeným v těchto případech byla při obdobných sociálních dopadech vyplacena částka odškodnění ve výši kolem 50 000 Kč, ve věci, kterou považoval za nejbližší projednávanému případu, bylo poškozené přiznáno zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Odvolací soud však přihlédl k tomu, že ve srovnávaných případech (především ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]) bylo o odškodnění rozhodováno před více než pěti lety (a bylo poskytnuto ve výši 40 000 Kč), při zohlednění extrémního inflačního znehodnocení peněz, ke kterému došlo v roce 2022, kdy inflace dosáhla cca 15 %, dospěl k závěru, že odpovídajícím celkovým přiměřeným zadostiučiněním je v projednávané věci částka 45 000 Kč.

13. Odvolací soud proto v zamítavém výroku II. napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobci přiznal odškodnění (ještě) ve výši 15 000 Kč včetně korespondujícího příslušenství, jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Ve výroku I. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláními účastníků nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a zčásti i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1215/2013).

16. Žalobce měl v řízení před soudem prvního stupně ve věci částečný úspěch a náleží mu tak náhrada nákladů řízení tak, jak byla vypočtena soudem prvního stupně v napadeném rozsudku v celkové výši 21 719,50 Kč.

17. Žalobce měl v odvolacím řízení z převážné části úspěch (předmětem řízení byl nárok žalobce na majetkovou a nemajetkovou újmu) a byla mu tak odměna za zastoupení advokátem podle § 7, § 9 vyhl. č. 177/96 Sb. za dva úkony právní služby po 1 700 Kč (z tarifní hodnoty 15 000 Kč), a dva režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), což spolu s 21 % DPH z těchto částek činí 5 203 Kč. Žalobce však byl úspěšný pouze v rozsahu 32 % předmětu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015), náleží mu tedy částka 1 665 Kč. Celkem náklady řízení před soudy obou stupňů činí 23 384,50 Kč.