o náhradu škody a nemajetkové újmy,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 295 200 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 3 450 Kč zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 68 026 Kč (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy, které jí byly způsobeny nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána na základě usnesení [bezpečnostní sbor], ze dne 31. 7. 2014, č.j. [spisová značka], jímž byla obviněna ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 23. 3. 2021 byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku, žalobkyni byl uložen trest odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem výkonu se zkušební dobou v trvání 5 let, současně byl žalobkyni uložen peněžitý trest v celkové výši 150 000 Kč. K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v [místo] rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č.j. [spisová značka], tak, že zrušil rozsudek městského soudu a žalobkyni shledal opětovně vinnou, byl jí uložen trest odnětí svobody v délce 2 let s podmíněným odkladem a zkušební dobou 5 let, peněžitý trest byl uložen ve výši celkem 150 000 Kč. Proti rozsudku podala žalobkyně dovolání, Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 15. 2. 2023, č.j. [spisová značka], tak, že zrušil rozsudek vrchního soudu a přikázal mu věc znovu projednat. Vrchní soud v [místo] rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č.j. [spisová značka], rozhodl tak, že žalobkyni zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 9. 8. 2023. Odpovědnostní titul – nezákonné rozhodnutí – tedy je v projednávané věci dán.

3. Soud prvního stupně rozhodl o nárocích žalobkyně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

4. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 8 650 Kč za specifikované úkony obhajoby, přiznal soud prvního stupně žalobkyni částku 5 200 Kč za další poradu s klientkou ze dne 4. 10. 2019, ve výši ½ úkonu právní služby za návrh po seznámení se spisem (14. 2. 2018), ve výši ½ úkonu právní služby za návrh na předběžné projednání obžaloby (5. 9. 2018) a ve výši dvojnásobku odměny za úkon právní služby za dovolání (24. 6. 2022). Ve zbytku tento nárok žalobkyně zamítl s podrobným odůvodněním uvedeným v bodu 30. rozsudku soudu prvního stupně.

5. K nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu soud prvního stupně na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že v daném případě se mu nejeví samotné konstatování porušení práva jako dostačující satisfakce. Vyšel při tom z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“), a z hledisek vymezených judikaturou Nejvyššího soudu. V intencích judikatury soud prvního stupně provedl srovnání obdobných případů, které žalovaná označila a které měl k dispozici a dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním žalobkyně je peněžité zadostiučinění ve výši 400 000 Kč. Žalobkyně na rozdíl o žalovanou zvolených srovnávaných případech vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], prokázala rozsáhlé a závažné dopady do osobnostní sféry žalobkyně, byla pravomocně odsouzena a její trestní stíhání trvalo déle. Přiléhavým se soudu prvního stupně jevilo přiznat žalobkyni odškodnění řádově ve výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy byla přiznána částka vyšší s ohledem na skutečnost, že trestní stíhání žalobkyně trvalo o třetinu déle a dále na pravomocné odsouzení, jednalo se o obdobné obvinění a trestný čin byl spatřován v obdobném skutku, rovněž tato poškozená nebyla primárním cílem medializace, kterým byl její nadřízený, trestní stíhání se podepsalo na profesním životě obou žalobkyň, rovněž byly prokázány dopady do psychického i fyzického zdraví.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho vyhovujícímu výroku II. v rozsahu 205 200 Kč (200 000 Kč nemajetková újma, 5 200 Kč přiznané náklady obhajoby), podala žalovaná včas odvolání. K přiznané nemajetkové újmě uvedla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že byly prokázány zásahy zejména do pracovního života žalobkyně. Až do právní moci rozsudku Vrchního soudu v [místo] bylo na žalobkyni ze zákona pohlíženo jako na bezúhonnou, a proto neměla žádné formální překážky v činnosti, které se věnovala před svým trestním stíháním. Z dokazování nevyplynula žádná konkrétní pracovní příležitost, kterou by žalobkyně v důsledku trestního stíhání ztratila – jak žalobkyně, tak svědci se v tomto ohledu vyjadřovali pouze obecně. Z dokazování nevyplývá, že by žalobkyně byla jakýmkoliv vnějším tlakem mající původ v jejím trestním stíhání změnit předmět své výdělečné činnosti. Podle vlastní výpovědi během trestního stíhání úspěšně podnikala v jiném oboru, přičemž volba podnikatelského zaměření byla její svobodnou volbou. Z dokazování rovněž nevyplývá, že by žalobkyně žádala úvěr na bydlení, který by jí byl odmítnut v důsledku trestního stíhání. Zmínila sice, že jedna nejmenovaná banka jí v době zahájení podnikání v jiném oboru odmítla poskytnout podnikatelský úvěr, tato skutečnost však nesouvisí se závěrem soudu o její údajném omezení v možnostech zajistit si bydlení. Žalovaná měla rovněž pochybnosti, zda dokazování skutečně prokazuje dopady trestního stíhání žalobkyně na její zdravotní stav, zejména pokud jde o gynekologické a reprodukční potíže. Tato problematika je obecně velmi složitá a závisí na řadě faktorů, včetně biologického věku a obecných predispozic. Žalovaná chápe psychické rozpoložení žalobkyně a dopady trestního stíhání na osobní život i psychickou pohodu jednotlivce, avšak nelze považovat za prokázaný konkrétní dopad na zdravotní stav pouze na základě lékařské zprávy, která vykazuje určité tendenční zkreslení.

7. Pokud jde o přiznaný nárok na odměnu za poradu s klientkou ze dne 4. 10. 2019, žalovaná odkázala na svá předchozí vyjádření a namítla, že, jelikož porada nebyla východiskem žádného dalšího úkonu obhájce a následoval pouze úkon další porada s klientkou, je nutno poradu ze dne 4. 10. 2019 považovat za nadbytečnou, neúčelnou a nedůvodnou. Závěrem proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítnul.

8. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil, když odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již nemá k argumentaci tam uvedené v zásadě co dodat.

11. Shora uvedené platí jak o nároku na náhradu majetkové škody ve výši 5 200 Kč přiznané za vynaložené náklady obhajoby, tak o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíháním v soudem prvního stupně přiznané výši 400 000 Kč.

12. Námitky žalované, uplatněné v odvolání, nepřinášejí žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by mohly zpochybnit správnost skutkových zjištění či právní posouzení věci soudem prvního stupně. Žalovaná v zásadě nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně a její námitky jsou jen polemikou především se skutkovými závěry prvostupňového soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení některých skutečností (zásah posuzovaného řízení do zdraví žalobkyně a jejího pracovního života) nepostačuje ke zpochybnění správnosti (skutkových a navazujících právních závěrů) napadeného rozsudku.

13. Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka], podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku učinil, a ze kterých vyplynuly zjevné negativní vlivy, které posuzované trestní stíhání mělo na její osobní a rodinný život, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je namístě přiznat žalobkyni odškodnění finanční.

14. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy ve věci, kterou považoval za nejbližší projednávanému případu, bylo poškozené přiznáno zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. S ohledem na prokázané závažnější dopady do osobnostní sféry žalobkyně a její pravomocné odsouzení správně soud prvního stupně přiznal zadostiučinění vyšší (oproti srovnávanému případu).

15. Odvolací soud proto ve vyhovujícím výroku I. o věci samé napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku III. o nákladech řízení.

16. Ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláními účastníků nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a byla jí tak přiznána odměna za zastoupení advokátem podle § 7, § 9 vyhl. č. 177/96 Sb. za jeden úkon právní služby po 9 140 Kč (z tarifní hodnoty 205 200 Kč), a jeden režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), což spolu s 21 % DPH z těchto částek (2 013,90 Kč) činí 11 603,90 Kč.