o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 90 520 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím coby neuhrazené úplaty za postoupenou pohledávku dle smlouvy postoupení ze dne 18. 1. 2021. Žalovaná měla uhradit úplatu do 20 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy, tj. do 15. 2. 2021, což však dosud neučinila.

3. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Uvedl, že účastníci si sjednali, že úplata má být uhrazena žalovanou do 20 pracovních dnů od uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena 18. 1. 2021, poslední den pro úhradu 200 000 Kč tak připadl na 15. 2. 2021. Obecná tříletá promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 o. z.), přičemž právo je možno uplatnit poprvé zásadně tehdy, je-li pohledávka splatná – dospělá. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je nutné k době poskytnutí plnění dlužníkovi přičíst sjednanou lhůtu splatnosti pohledávky. V projednávaném případě se žalovaná dostala do prodlení až 16. 2. 2021, neboť ještě 15. 2. 2021 mohla plnit. Teprve od 16. 2. 2021 počala běžet tříletá promlčecí lhůta, jejíž běh skončil 16. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána k soudu prvního stupně téhož dne, k promlčení pohledávky žalobkyně nedošlo.

4. Dále se soud prvního stupně zabýval důvodností žaloby po věcné stránce. Pokud jde o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vycházel z nesporných tvrzení účastníků, že spolu dne 18. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o úhradě a způsobu úplaty se žalovaná zavázala, že zaplatí žalobkyni za postoupení pohledávky úplatu ve výši 200 000 Kč nejpozději do 20 pracovních dnů ode dne podpisu smlouvy.

5. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná v řízení prokázala, že žalobkyni v lednu 2021 uhradila částku 200 000 Kč a nemá tak vůči žalobkyni dluh z titulu smlouvy o postoupení pohledávky.

6. Faktickou úhradu částky 200 000 Kč provedl do rukou jednatele žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO], což sám potvrdil při své svědecké výpovědi. Rovněž vypověděl, že tuto částku žalované za tímto účelem zapůjčil. Předání hotovosti byla přítomna i jednatelka žalované [jméno FO], která při svém účastnickém výslechu potvrdila jak zapůjčení peněz [tituly před jménem] [jméno FO] žalované, tak předání částky 200 000 Kč jednateli žalobkyně. Byť jednatel žalobkyně při svém účastnickém výslechu i jeho manželka vypověděli, že k úhradě nedošlo, pro soud prvního stupně byla klíčová výpověď svědka [jméno FO] s ohledem na nižší hodnotu důkazu v podobě účastnických výpovědí i manželský vztah mezi svědkyní [jméno FO] [jméno FO] a jednatelem žalobkyně.

7. Soud prvního stupně se dále vyjádřil k žalovanou namítané (ne)věrohodnosti svědka [jméno FO]. K jeho trestní[Anonymizováno]minulosti uvedl, že výpověď svědků je posuzována individuálně v každém řízení, nelze předjímat a dovozovat, že svědek jednou nevypovídající pravdu je automaticky nevěrohodný ve všech dalších řízeních. Svědek [jméno FO] v řízení vypovídal přesvědčivě, neprotiřečil si, jeho blízký osobní vztah s jednatelkou žalované [jméno FO] nebyl prokázán natolik, aby jej znevěrohodnil. Bylo pouze prokázáno, že svědek cestoval vozidlem spolu s jednatelkou žalované a tykali si. Rovněž z komunikace mezi paní [jméno FO] a jednatelkou žalované není zřejmé, že se označení „čumáček“ týká [tituly před jménem] [jméno FO]. I v kladném případě by však uvedené označení svědka jednatelkou žalované nezpůsobilo nevěrohodnost svědka natolik, že by k ní soud nepřihlédl. Ani tvrzeními žalobkyně o tom, že svědek [jméno FO] své jednání opakuje a domáhá se, byť i pro sebe, úhrady částek na základě stejného modus operandi, se soud prvního stupně blíže nezabýval a neprováděl k nim dokazování, neboť nemají význam pro rozhodnutí v této věci. V žalobkyní označených řízeních jde o jiné účastníky řízení, jinou povahu řízení a jiný předmět řízení. I další dokazování (zejm. printscreen [soc. síť] komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelem žalobkyně, emailovou komunikací mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a p. [jméno FO]) podpořilo tvrzení žalované o tom, že úplatu za postoupení pohledávky žalobkyni uhradila.

8. Soud prvního stupně s ohledem na to, že uzavření smlouvy o zápůjčce (200 000 Kč) mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovanou potvrdila jednatelka žalované i svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při svých výsleších, již neprováděl dokazování k pravosti podpisů na písemné smlouvě o zápůjčce. Co se týče předložené údajně zfalšované [soc. síť] komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kde je zachycena komunikace ohledně žádosti [tituly před jménem] [jméno FO] o vydání originálu příjmového pokladního dokladu žalobkyní, nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že by komunikace byla zfalšovaná. Z předloženého znaleckého posudku pouze vyplynulo, že komunikace ze dne 26. 8. 2023 v telefonu jednatele žalobkyně není totožná jako komunikace předložená žalovanou. Nijak neplyne, že by nemohlo být s komunikací v telefonu jednatele žalobkyně manipulováno či že by komunikaci jednatel žalobkyně skrze tuto aplikaci nemohl v rozhodnutý okamžik uskutečnit z jiného mobilního telefonu.

9. Pokud jde o příjmový pokladní doklad žalobkyně a žalovanou namítaný rozpor mezi sídlem žalobkyně ke dni 1. 1. 2022 na tomto dokladu a sídlem zapsaným v obchodním rejstříku, soud prvního stupně s ohledem na povahu dokumentu, kdy se jedná o účetní doklad, a poznámku na dokladu o tom, že jde o opravu účetnictví z roku 2021, jej nehodnotil jako jistý padělek. Doklad mohl být vystaven později s datem zaúčtování zpětně. Nadto nelze zkoumat pravost podpisu na tomto dokladu z důvodu, že není zřejmé, komu má podpis patřit. Rovněž účastníci ani nemají k dispozici originál dokladu, na základě kterého by mohlo být vůbec zkoumání provedeno.

10. V dalších podrobnostech odvolací soud odkazuje na skutková zjištění a právní argumentaci, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm v zásadě zopakovala svá tvrzení uvedená před soudem prvního stupně, navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů, a to zejména ve vztahu k věrohodnosti svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Současně soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav z důvodu neprovedených důkazů navržených žalobkyní k prokázání rozhodných skutečností a nalézací řízení je současně zatíženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí, a to, pokud jde o nevypořádání námitky žalobkyně ohledně porušení zásady koncentrace. Žalobkyně taktéž namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a současně namítla nesprávné právní posouzení věci. Dále žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně ve zjevné snaze co nejrychleji ukončit nalézací řízení a v rámci tzv. libovůle soudního rozhodování zcela nedůvodně opřel napadený rozsudek o osamocenou výpověď jednoho svědka a jím předložené kopie listinných důkazů, které byly evidentně zfalšovány. Důkazní návrhy a námitky žalobkyně, které by potvrdily nepravost a nepravdivost těchto důkazů zamítl. Žalobkyně výše uvedené považuje za postup rozporný nejen se zákonem, ale právě i se základními zásadami, které ovládají civilní proces.

12. Žalovaná navrhovala rozsudek jako věcně správný potvrdit.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené.

15. Pokud jde o otázku promlčení žalovaného nároku, odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, který správně posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou. K jeho argumentům vyjádřeným v napadeném rozsudku odvolací soud již nemá co dodat.

16. Žalobkyně ve svém odvolání ve vztahu k otázce (ne)zaplacení žalobou uplatněné pohledávky brojí především proti skutkovým závěrům a hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně.

17. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popř. hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popř. v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoliv (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 19. 5. 2010, 33 Cdo 2441/2008).

18. Odvolací soud neshledal, že by byla soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění v extrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. Skutková zjištění nevykazují extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání soudu prvního stupně. Soud prvního stupně uvedl, jaké úvahy jej vedly ke zjištění skutkového základu věci a z něho vyplývajícího právního závěru a v tomto směru nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně provedené důkazy (především výpověď svědka [jméno FO], jednatele žalobkyně a jeho manželky, a jednatelky žalované) podrobil volnému hodnocení důkazů, přičemž při srovnání s dalšími důkazy dospěl k závěru o jejich věrohodnosti. Z obsahu odvolání žalobkyně je zřejmý nesouhlas s hodnocením důkazů a skutkovým závěrem soudu prvního stupně, což však samo o sobě nemůže na správnosti postupu soudu prvního stupně nic změnit.

19. Vytýká-li žalobkyně soudu prvního stupně, že nevyhověl jejímu návrhu na provedení dalších důkazů, je v této souvislosti nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces nezaručuje, že bude proveden každý důkaz, který bude účastníky řízení navržen. V této souvislosti je na místě dodat, že soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které jsou navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995 sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo usnesení ze dne 20. 10. 2015, II. ÚS 421/15). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dokazování v dané věci bylo provedeno v dostatečném rozsahu

20. Ani námitka žalobkyně, že došlo k porušení zásady koncentrace řízení, neboť soud prvního stupně provedl k důkazu a přihlédl k důkazům (kopie příjmového pokladního dokladu, kopie smlouvy o zápůjčce), které byly předloženy až po koncentraci řízení (v přímém rozporu s § 118b o. s. ř.), není důvodná. Soud prvního stupně totiž svůj skutkový závěr postavil především na výpovědi svědka [jméno FO] a výpovědi jednatelky žalované. Uzavření smlouvy o zápůjčce potvrdila jednatelka žalované ve své výpovědi, stejně tak předání finanční částky 200 000 Kč bylo prokázáno výpovědí svědka [jméno FO] a výpovědí jednatelky žalované. I za situace, kdy by odvolací soud nepřihlížel k citovaným listinným důkazům předloženým po koncentrační lhůtě, skutkový závěr vyplývající z citovaných výpovědí se nikterak nezměnil.

21. Protože soud prvního stupně na základě řádně a v potřebném rozsahu provedeném dokazování dospěl ke správnému skutkovému závěru, že dlužná částka byla žalovanou uhrazena v hotovosti v lednu 2021, nemůže být žaloba důvodná.

22. Ani námitka žalobkyně, že podle smlouvy mělo být plněno převodem na účet, není důvodná. Žalovaná sice byla podle smlouvy povinna plnit na bankovní účet žalobkyně, avšak vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že plnění poskytla jinou formou (v hotovosti), navíc za souhlasu statutárního zástupce žalobkyně, nelze učinit závěr o tom, že se plnění se žalobkyni nedostalo.

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalované před odvolacím soudem jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby v odvolacím řízení (písemné vyjádření, účast na odvolacím jednání) podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném po 31. 12. 2024, po 9 100 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném po 31. 12. 2024, což činí celkem 10 000 Kč.