Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 69 CO 137/2022-309 ECLI:CZ:MSPH:2022:69.Co.137.2022.1 Rozsudek

o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Aleš Šťastný · Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Tomáši Pirka a JUDr. Markéty Čermínové ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

bytem [adresa]

zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

sídlem [adresa]

zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o vydání bezdůvodného obohacení,

o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném vyhovujícím výroku I. o věci samé mění jen ohledně povinnosti žalovaného zaplatit 8,05% úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit [země] na náhradě nákladů řízení státu částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

Odvodnění:

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), ve„ zbývajícím rozsahu“ žalobu zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.) a [země] na náhradě nákladů řízení státu částku [částka] (výrok IV.) a„ ve zbytku nákladů státu“ [země] náhradu nákladů nepřiznal (výrok V.).

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] domáhal na žalovaném za dobu od [datum] do [datum] zaplacení nejprve částky [částka] s příslušenstvím z této částky a posléze po změně žaloby učiněné žalobcem při jednání dne [datum] (ve spojení s podáním ze dne [datum]), která byla připuštěna usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], pak zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z této částky. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že je spoluvlastníkem jedné ideální čtvrtiny [anonymizováno] p. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha (dále i jen„ [anonymizováno]“), a to společně s dalšími třemi spoluvlastníky, z nichž každý z nich je spoluvlastníkem jedné ideální čtvrtiny [anonymizováno]. Na [anonymizováno] se nachází pozemní komunikace – místní rychlostní komunikace, která je ve vlastnictví žalovaného, který užívá [anonymizováno] bez právního důvodu, aniž by za takové užívání spoluvlastníkům cokoliv uhradil.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a bránil se tím, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť [anonymizováno] je označen jako dálnice a vlastníkem dálnice je stát. Žalobce není aktivně legitimovaný ve vztahu ke třem čtvrtinám bezdůvodného obohacení, neboť je spoluvlastníkem jedné čtvrtiny [anonymizována dvě slova] je využitelný i jinak, neboť se na něm v rozhodném období nacházel billboard. Nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce opakovaně odmítl nabídku žalovaného na odkup [anonymizováno]. Žalovaný sporoval vlastnické právo spoluvlastníků zapsaných v katastru nemovitostí s tím, že„ měl být uplatněn restituční nárok“. Žalovaný také vznesl námitku promlčení nároku nově uplatněného změnou žaloby.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a další 3 spoluvlastníci jsou zapsáni v příslušném katastru nemovitostí jako (spolu) vlastníci [anonymizováno] na základě tam uvedených nabývacích titulů. Žalovaný nepředložil jediný důkaz, který by zpochybnil (spolu) vlastnictví žalobce a ostatních spoluvlastníků k [anonymizováno]. Na [anonymizováno] se nachází místní rychlostní komunikace (nikoliv dálnice), která je ve vlastnictví žalovaného (§ 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Pokud je v katastru nemovitostí u způsobu využití [anonymizováno] uvedeno, že by mělo jít o dálnici, jde o nesprávný zápis. [anonymizováno] je v celé své ploše užíván jako pozemní komunikace - součást stabilizovaného funkčního celku s rychlostní komunikací [příjmení] spojky. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], a to nejpozději do [datum]. Mezi účastníky bylo od roku [rok] jednáno o odkupu [anonymizováno], ale k dohodě nedošlo.

5. V řízení byl vypracován znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], kterým bylo stanoveno obvyklé nájemné za čtvrtinu [anonymizováno] za dobu od [datum] do [datum] na [částka] a za dobu od [datum] do [datum] na [částka]. Tento znalec uvedl, že ke skokové změně došlo v důsledku změny oceňovací vyhlášky.

6. Žalovaným byl předložen znalecký posudek JUDr. [jméno] [příjmení], který stanovil výši obvyklého nájemného částkou [částka] za rok, což odpovídá [částka] za metr čtverečný za rok. Obvyklé nájemné však není vztaženo k žalovanému období, ale ke dni [datum].

7. Revizní znalec ustanovený soudem, Ing. [jméno] [příjmení], stanovil výši obvyklého nájemného za užívání [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Znalec zvolil ocenění pomocí simulovaného nájemného. Byl si vědom toho, že nájemné z pozemků nesloužících k podnikání bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (výměry ministerstva financí [číslo] [číslo] [číslo]). Znalec zkoumal, zda v konkrétním případě nemusí být zjištěná obvyklá cena ponížena na cenu regulovanou dle výměru ministerstva financí pro jednotlivá období. Podle statistiky [anonymizována tři slova] ceny nemovitostí za sledované období vykazovaly mírný nárůst a nemají skokový charakter„ nahoru a dolů“ jako u oceňovací vyhlášky. Jako podklad pro stanovení ceny obvyklého nájemného [anonymizováno] byly znalcem využity podklady z nabývacích titulů k obdobným pozemkům.

8. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za žalované období soud vyšel z revizního znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Výše tímto znalcem stanoveného obvyklého nájemného [anonymizováno] se přitom zásadně neodlišovala od výše, kterou určil i znalec [příjmení], který ji však posuzoval k jinému období. Vzhledem ke srozumitelnosti, metodice a logickým závěrům znaleckého posudku soud nepovažoval za nezbytné znalce vyslýchat, když to ostatně ani účastníci nepožadovali. Znalec [příjmení] na základě srozumitelného vysvětlení zvolené metody stanovení výše obvyklého nájemného určil obvyklé nájemné za žalované období ve výši [částka]. Soud I. stupně proto dovodil, že výše bezdůvodného obohacení žalovaného za žalované období představuje právě částku [částka].

9. K námitce žalovaného, že žalobce jako (toliko) spoluvlastník [anonymizováno] nemůže být aktivně legitimovaný k vydání celého vzniklého bezdůvodného obohacení, poukázal na to, že žalobce je jako podílový spoluvlastník [anonymizováno] oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení i za ostatní spoluvlastníky z titulu věřitelské solidarity (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

10. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Považoval za rozhodné, že základ nároku v podobě práva na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] žalobce uplatnil v rámci promlčecí doby. Žalobce za trvání řízení základ nároku pouze„ rozšířil“ a„ takové rozšíření“ žaloby nemůže mít za následek promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za žalované období.

11. Soud I. stupně rovněž neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení žalovaného, že žalobce odmítl nabídku na odkup [anonymizováno] za cenu nabídnutou žalovaným, nemůže být samo o sobě dostatečným podkladem k tomu, aby bylo možné konstatovat, že by nárok na vydání bezdůvodného obohacení měl být rozporný s dobrými mravy. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným vyplývá, že, ač žalovaný věděl o požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání [anonymizováno], řešil pouze možnost odkupu [anonymizováno] a otázce bezdůvodného obohacení se vyhýbal.

12. K námitce žalovaného, že se na [anonymizováno] nacházel billboard, konstatoval, že billboard nemohl být na [anonymizováno] legálně, když takový závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož stavba pro reklamu je v rozporu s funkčním využitím plochy izolační zeleně pozemní komunikace již z povahy věci. Využitelnost [anonymizováno] je možno uvažovat toliko pouze v rámci využitelnosti legální. Ze znaleckých posudků přitom jednotně plyne, že žádná část [anonymizováno] není využitelná jinak než jako součást funkčního celku stabilizovaného území s rychlostní komunikací, jehož součástí je i izolační zeleň.

13. Soud I. stupně proto z těchto důvodů žalobě v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] (v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum]) vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Povinnost k náhradě nákladů řízení uložil žalovanému podle výsledku řízení s tím, že výše plnění závisela na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

15. Povinnost k náhradě nákladů řízení státu uložil žalovanému podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (za státem vyplacené znalečné znalce [příjmení] ve výši [částka] a znalce [příjmení] ve výši [částka]). Naproti tomu neshledal důvodným uložit náhradu nákladů řízení státu v souvislosti s vynaloženým znalečným za zpracování znaleckého posudku znalce [příjmení], který byl zadán ještě před prvním jednáním za situace, kdy žalobce nejprve žádal přiznání bezdůvodného obohacení ve výši stanovené podle výměrů ministerstva financí a pouze pro případ, že by žalovaný výši bezdůvodného obohacení sporoval, navrhoval zadání znaleckého posudku; ustanovení znalce tak bylo předčasné.

16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání do vyhovujícího výroku I. (a závislých výroků o náhradě nákladů řízení). Poukazoval na to, že žalobci byl opakovaně nabízen odkup [anonymizováno], což žalobce odmítl. Pokud žalobce odmítá prodat [anonymizováno] za cenu obvyklou a naopak této skutečnosti zneužívá s cílem zachovat stav, kdy bude muset žalovaný platit bezdůvodné obohacení prakticky donekonečna, dostává se jeho nárok do rozporu s dobrými mravy (v této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Postup žalobce vede k tzv. vnucenému bezdůvodnému obohacení upravenému v § 3001 odst. 2 občanského zákoníku. Nároky spoluvlastníků na vydání bezdůvodného obohacení za užívání [anonymizováno] jsou samostatnými nároky a žalobce tak má nárok jen na čtvrtinu vzniklého bezdůvodného obohacení (k tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Připomněl, že namítal, že na [anonymizováno] byl umístěn billboard, přičemž pokud žalobce pronajal [anonymizováno] (jeho část) k umístění billboardu, nemůže se žalovaný bezdůvodně obohacovat v tomto rozsahu, neboť [anonymizováno] byl využíván jinak. Nesouhlasil také s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, když není pravdou, že by rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Náklady řízení měly být stanoveny podle poměru úspěchu ve věci. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a v souvislosti s tím bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení.

17. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné. Žalovaný v odvolání v podstatě pouze opakuje svou argumentaci, kterou uváděl v průběhu řízení před soudem I. stupně. Soud I. stupně se s takovou argumentací žalovaného správně vypořádal v napadeném rozsudku. Tzv. vnucené obohacení podle § 3001 odst. 2 občanského zákoníku na projednávanou věc nedopadá. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] již konstatoval, že, je-li obec vlastníkem komunikace vystavěné na [anonymizováno] třetí osoby, aniž by jí k umístění stavby na cizím [anonymizováno] svědčil řádný právní titul, dochází tím na její straně ke vzniku bezdůvodného obohacení. Z hlediska uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení jedním ze spoluvlastníků se uplatní tzv. věřitelská solidarita a nároku na vydání bezdůvodného obohacení se může domáhat jen jeden ze spoluvlastníků za ostatní spoluvlastníky. Žalovaný ničím nedoložil, že v rozhodném období by se měl na [anonymizováno] nacházet billboard. Pokud by se i billboard skutečně na [anonymizováno] nacházel, pak by bylo jeho umístění na [anonymizováno] nelegální, neboť spoluvlastníci [anonymizováno] k umístění billboardu nikdy žádný souhlas nedávali a umístění billboardu by bylo nelegální. Žalobce se ztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], a proto ani nepodával do zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně odvolání. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrzen jako věcně správný.

18. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta první, § 212a odst. 1, 3, 5 o. s. ř.).

19. Na vydání bezdůvodného obohacení do [datum] je třeba aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák“), zejména jeho § 451 a následující. Pro vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] je pak třeba aplikovat příslušnou úpravu [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“), zejména § [číslo] a následující. Obě úpravy přitom vychází ze zásady, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

20. V projednávané věci bylo soudem I. stupně správně zjištěno, že žalobce je spoluvlastníkem [anonymizováno], který bez právního důvodu užívá žalovaný, který má na [anonymizováno] těleso místní rychlostní komunikace, přičemž celý [anonymizováno] je součástí funkčního celku stabilizovaného území s rychlostní komunikací [ulice]. Žalovaný za užívání [anonymizováno] v žalovaném období od [datum] do [datum] (spolu) vlastníkům ničeho neuhradil.

21. Judikatura je ustálena v závěru, že, nedisponuje-li vlastník pozemní komunikace, jež je samostatnou věcí v právním smyslu (§ 3 zákona č. 13/1997 Sb.), titulem opravňujícím jej k užívání [anonymizováno] pod komunikací ve vlastnictví jiné osoby, vzniká mu bezdůvodné obohacení, které je (zásadně) povinen vlastníku [anonymizováno] vydat (k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).

22. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobce jako spoluvlastník [anonymizováno] je aktivně legitimován k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za celý [anonymizováno] z titulu věřitelské solidarity, která pro období do [datum] vyplývá z § 139 obč. zák. a pro období od [datum] z § 1127 o. z. (z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně).

23. Soud I. stupně při stanovení rozsahu (výše) bezdůvodného obohacení vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], když se řádně vypořádal i s ostatními znaleckými posudky a v tomto směru nelze závěrům soudu I. stupně ničeho vytknout. Odvolací soud se proto ztotožňuje se soudem I. stupně i v tom, že výše bezdůvodného obohacení žalovaného za žalované období od [datum] do [datum] představuje částku [částka].

24. Neobstojí námitka žalovaného, že se jedná o tzv. nucené bezdůvodné obohacení ve smyslu § 3001 odst. 2 o. z., neboť tam uvedená skutková podstata na danou věc nemůže dopadat, když předmět obohacení na straně žalovaného odpovídající obvyklému nájemnému za užívání [anonymizováno] bez právního důvodu lze dobře vydat.

25. Neobstojí ani námitka rozporu vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. Z obsahu spisu se nijak nepodává, že by žalobce či jiný ze spoluvlastníků nabyli [anonymizováno] spekulativně. Jestliže pak z e-mailové komunikace vyplývá, že žalovaný chtěl řešit jen odkup [anonymizováno] bez řešení otázky vydání bezdůvodného obohacení, pak takový přístup nemůže být kladen k tíži žalobce, případně jiných spoluvlastníků. Přitom nelze opomenout, že (spolu) vlastnické právo je ústavně chráněno (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb.).

26. Důvodná není ani námitka žalovaného, že se nemohl obohacovat v rozsahu, ve kterém byl [anonymizováno] pronajat k umístění billboardu. Žalovaný jednak nikterak nedoložil, že by byl v rozhodném období vůbec umístěn billboard na [anonymizováno], že by (spolu) vlastníci [anonymizováno] dali jakýkoliv souhlas k umístění billboardu na [anonymizováno] (že by pronajali část [anonymizováno] k umístění billboardu) a měli z umístění billboardu nějaký užitek (například nájemné). I kdyby byl na [anonymizováno] v rozhodné době umístěn billboard, byl by tam umístěn nelegálně (k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na který již odkázal i soud I. stupně). Žádné z tvrzení žalovaného nemění nic na tom, že žalovaný užíval v rozhodné době [anonymizováno] bez právního důvodu.

27. Soud I. stupně však neposoudil správně počátek prodlení žalovaného (když podle jeho rozhodnutí jsou přiznávány úroky i z bezdůvodného obohacení, které ještě ani nevzniklo). Za kvalifikovanou výzvu k plnění za žalované období nelze považovat výzvu ze dne [datum] (kterou byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení za 2 roky zpětně). Kvalifikovanou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení za žalované období představuje až doručení samotné žaloby k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 o. z.), tedy bezodkladně následující den po doručení žaloby a ocitl se tak v prodlení dnem [datum].

28. Odvolací soud proto z těchto důvodů rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. jen ohledně povinnosti žalovaného zaplatit 8,05% úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] tak, že (jen) v tomto rozsahu se žaloba zamítá, jinak v tomto výroku rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (v této souvislosti odvolací soud připomíná, že z uvedeného vyplývá, že povinnost k plnění úroků z prodlení je stanovena od [datum] do zaplacení).

29. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

30. Povinnost k plné náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky uložil žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění (zjevně) závisela na znaleckém posudku (námitky žalovaného v tomto směru nejsou důvodné). Soud I. stupně stanovil náklady řízení žalobce před soudem I. stupně ve výši [částka] a odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v této souvislosti pro stručnost odkazuje. K těmto nákladům žalobce je však třeba přičíst i spotřebované zálohy na znalecké posudky složené žalobcem ve výši [částka] na znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] a [částka] na znalecký posudek znalce [příjmení] Náklady řízení žalobce před soudem I. stupně tak představují částku [částka].

31. Náklady odvolacího řízení žalobce sestávají z odměny jeho právního zástupce za dva úkony právní služby po [částka] (§ 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ Vyhláška“), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 Vyhlášky), cestovného k odvolacímu jednání dne [datum] vozidlem BMW 540i [registrační značka] při kombinované spotřebě benzínu natural 95 7,2 l [číslo] km z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] ( (0,072 l/km x 420 km x [částka]) + (4,70 [spisová značka] x 420 km)), náhrady za promeškaný čas za 10 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 Vyhlášky) a náhrady 21% DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.; počítáno z částky [částka]), tj. celkem [částka].

32. Náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů tak činí celkem [částka].

33. Vzhledem k povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky vznikla žalovanému podle výsledku řízení i povinnost k náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení státu představuje vynaložené znalečné z rozpočtových prostředků soudu I. stupně ve výši [částka] znalci [příjmení] [příjmení], [částka] znalci [příjmení] [příjmení] a [částka] znalci [příjmení] [příjmení], to je celkem [částka]. Není přitom žádného důvodu, aby tyto náklady státu nebyly v plné výši přiznány, když tyto náklady byly vynaloženy v důsledku sporu mezi účastníky, ve kterém žalovanému vznikla podle jeho výsledku povinnost k náhradě nákladů řízení.

34. V zamítavém výroku II. o věci samé zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen, neboť v tomto rozsahu nebyl odvoláním napaden (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Proti potvrzující části výroku I. tohoto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně; přípustnost dovolání je oprávněn posoudit dovolací soud.