o zaplacení 61 750 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 750 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 538 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 121 750 Kč s příslušenstvím jako doplatek ceny díla ze smlouvy o dílo uzavřené 8.12.2021 (sjednaná cena 350 000 Kč bez DPH), když po vyúčtování druhé části ceny fakturou z 27.9.2022 na 175 000 Kč bez DPH (s DPH 211 750 Kč) žalovaná uhradila jen část ceny (před zahájením řízení celkem 90 000 Kč a po podání žaloby ještě 60 000 Kč, pročež bylo řízení v rozsahu 60 000 Kč částečně zastaveno). Předmětem smlouvy o dílo byl návrh/studie stavby „[název] [adresa]“.

3. Žalovaná se bránila tvrzením, že dílo (studie) bylo vadné a z hlediska zamýšlené realizace neproveditelné, že vady žalobkyni v průběhu spolupráce vytýkala a že proto nevznikl nárok na doplacení ceny, přičemž uváděla i požadavek na slevu (minimálně 25–30 %), který měl být podle jejího tvrzení v konečné fakturaci zohledněn.

4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel zejména ze smlouvy o dílo uzavřené dne 8.12.2021, ve které bylo mimo jiné ujednáno, že při neuplatnění námitek písemně do 10 pracovních dnů od podpisu předávacího protokolu se má příslušná část dokumentace za odsouhlasenou. Dále vycházel z rozsáhlé e‑mailové komunikace stran k průběhu prací a k ukončení spolupráce, z územně plánovacích informací z 22.9.2022 a 24.3.2023 a z dalších listinných podkladů k projednávání záměru. Po procesním poučení žalované dle § 118a odst. 1 o. s. ř. na jednání dne 6.3.2025 soud prvního stupně uzavřel, že dílo bylo žalobkyní vyhotoveno a předáno nejpozději 8.9.2022, žalovaná sice opakovaně vyjadřovala nespokojenost s vývojem a výsledkem, avšak neprokázala, že by vůči žalobkyni bez zbytečného odkladu písemně vytkla konkrétní vady a zároveň sdělila volbu práva z vad v režimu smlouvy a zákona.

6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), když zdůraznil, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla (§ 2610 o. z.) a že objednatel je povinen vady oznámit bez zbytečného odkladu, jinak mu soud práva z vadného plnění nepřizná, je‑li opožděnost namítnuta (§ 2618 o. z.). V návaznosti na smluvní ujednání o písemném uplatnění vad a o volbě nároku z vad soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neuplatnila řádně a včas nárok z vad plnění a neuplatnila nárok na slevu z ceny díla, takže žalobkyni náleží doplatek ceny díla i po zohlednění částečných úhrad a částečného zastavení řízení.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýkala nesprávné právní posouzení i nesprávná skutková zjištění a současně jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatečné odůvodnění. Namítala, že soud prvního stupně chybně uzavřel, že dílo bylo „provedeno a předáno“, když při aplikaci § 2610 o. z. pominul § 2605 odst. 1 o. z. (způsobilost díla sloužit účelu), neboť sjednaná studie „[název] [adresa]“ měla sloužit jako podklad pro realizaci 10 domů, avšak z územně plánovací informace z 22.9.2022 vyplývá nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací, takže výstup žalobkyně byl pro sjednaný účel nepoužitelný. Žalovaná proto musela zadat novou studii jinému zhotoviteli, což vyvolalo další náklady a prodlení. Dále žalovaná tvrdila, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil e‑maily z 8.9.2022 a 14.9.2022, v nichž žalovaná vyjádřila zásadní nespokojenost („o výsledku raději hovořit nebudu…“), jako pouhou nespokojenost s přístupem města, a nikoli jako vytknutí vad. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně porušení zásady volného hodnocení důkazů a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 1866/2008). Současně uvedla, že opakovaně (telefonicky i osobně) požadovala před fakturací slevu 25–30 %, což soud prvního stupně podle ní bez řádných úvah bagatelizoval, čímž porušil požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř.

9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

14. Podle § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

15. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

16. Podle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, jestliže objednatel neoznámil vady bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději do 2 let od předání díla, a současně zhotovitel namítne opožděnost uplatnění.

17. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené, a vyjádří se proto jen ke stěžejním námitkám účastníků podstatným pro posouzení věci.

18. Za situace, kdy žalobkyně v řízení vznesla námitku opožděného uplatnění práv z vadného plnění, bylo nezbytné posoudit věc především z hlediska § 2618 o. z. Těžištěm úvahy se tak stalo, zda žalovaná vady díla oznámila (vytkla) žalobkyni řádně a včas, tj. způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům i smluvně ujednanému režimu. V tomto rámci se odvolací soud zabýval především odvolací námitkou žalované, podle níž mělo k vytknutí vad dojít již prostřednictvím e‑mailové komunikace, zejména e‑mailem z 14.9.2022.

19. Oznámení vad ve smyslu § 2618 o. z. musí být skutkově dostatečně určité a srozumitelné tak, aby z něj bylo patrno, jaké konkrétní nesoulady s obsahem smlouvy objednatel zhotoviteli vytýká (v čem je spatřována vada, jak se projevuje, případně jakého druhu je požadovaná náprava), a aby zhotoviteli umožnilo na vytýkaný stav adekvátně reagovat. Odvolací soud současně připomíná, že účastníci si ve smlouvě sjednali režim písemného uplatnění námitek včetně lhůty 10 pracovních dnů navazující na předávací protokol. Za řádné uplatnění vad (reklamaci) nelze považovat neurčité hodnotící sdělení typu „o výsledku raději hovořit nebudu…“, které bez konkretizace toho, v čem má dílo neodpovídat smlouvě, neidentifikuje reklamované vady a nevymezuje obsah ani rozsah požadované nápravy.

20. I kdyby tedy bylo možné hypoteticky uvažovat, že plnění poskytnuté žalobkyní bylo vadné, žalovaná vůči žalobkyni vady neuplatnila ani v době způsobem předvídaným smlouvou a požadovaným zákonem, tedy řádně a včas, a za stavu uplatněné námitky opožděnosti podle § 2618 o. z. tak nemohly nastat účinky spojené s uplatněním práv z vadného plnění.

21. Odvolací soud se zabýval i námitkou žalované, že dílo nebylo žalobkyni předáno, a že proto nemohlo dojít k provedení díla ve smyslu § 2604 o. z. ani ke vzniku práva na cenu podle § 2610 o. z. Tato námitka však neobstojí. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dílo bylo žalobkyní zpracováno a předloženo žalované a že k předání došlo nejpozději 8.9.2022, což soud prvního stupně dovodil z provedených důkazů, zejména z e‑mailové komunikace a následného chování žalované. Žalobkyně doložila, že dne 8.9.2022 poskytla žalované odkaz ke stažení dokumentace a žalovaná následně dne 14.9.2022 na tuto komunikaci reagovala jako na uzavření dosavadní fáze spolupráce, poděkovala za sumarizaci a výslovně požádala o zaslání konečné fakturace (tedy jednala způsobem, který předpokládá, že výstupy převzala a považuje věc za uzavřenou).

22. Odvolací soud proto uzavřel, že námitka žalované o nepředání díla není důvodná. Skutkový základ, z něhož vyšel soud prvního stupně (předložení dokumentace nejpozději 8.9.2022, následná e‑mailová reakce žalované z 14.9.2022 a navazující částečné úhrady konečné faktury), poskytuje dostatečnou oporu pro závěr o předání díla, a tedy i pro posouzení, že žalobkyni vznikl nárok na doplatek ceny, pokud žalovaná neprokázala včasné a řádné uplatnění práv z vadného plnění.

23. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou žalované, že zhotovená studie měla sloužit jako bezprostřední podklad pro realizaci výstavby 10 rodinných domů, avšak z územně plánovací informace ze dne 22.9.2022 plyne nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací, a proto je výstup žalobkyně pro sjednaný účel „nepoužitelný“. Tato argumentace pomíjí, že účel a rozsah díla je třeba vykládat primárně podle obsahu smlouvy o dílo a sjednané fáze plnění; v projednávané věci bylo předmětem závazku vypracování návrhu/studie stavby ve fázi přípravy záměru, přičemž smluvně bylo výslovně ujednáno, že součástí dodávky není dokumentace pro územní řízení ani pro stavební povolení.

24. Za tohoto vymezení nelze způsobilost díla sloužit účelu (§ 2605 odst. 1 o. z.) ztotožňovat s požadavkem, aby studie sama o sobě garantovala soulad záměru s územně plánovací dokumentací a bez dalšího umožnila navazující povolovací proces. Negativní stanovisko správního orgánu k určité variantě záměru je okolností, která může být významná pro další investiční rozhodování objednatele, sama o sobě však neznamená, že zhotovitel nesplnil sjednaný rozsah koncepční studie ani že dílo nebylo dokončeno ve sjednané kvalitě jen proto, že zvolený záměr nebyl v dané podobě prosaditelný v území a nemohl být podkladem pro stavebně technickou dokumentaci (viz čl. I. odst. 6, 7, čl. II. odst. 6.5, 6.6 uzavřené smlouvy o dílo).

25. Nadto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že žalovaná po předložení studie nepostupovala způsobem, který by odpovídal tvrzení o „nepoužitelném“ plnění. V návaznosti na dodání studie sama e‑mailem z 14.9.2022 požádala o konečnou fakturaci a následně na konečnou fakturu opakovaně částečně plnila, aniž by v návaznosti na tuto úhradu uplatnila konkrétní určitě vymezenou reklamaci vad či zvolila a uplatnila některé z práv z vadného plnění.

26. Odvolací soud nepřisvědčuje ani odvolací námitce žalované, že přiznání doplatku ceny díla představuje výkon práva odporující dobrým mravům. Korektiv dobrých mravů představuje toliko krajní (výjimečný) korektiv aplikace a výkonu subjektivních práv, přicházející v úvahu jen tehdy, vedl-li by výkon práva v konkrétních skutkových poměrech k zjevně nepřijatelným důsledkům; současně platí, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). V projednávané věci žalobkyně uplatňuje nárok vyplývající ze smluvního závazku a soud prvního stupně jeho důvodnost opřel o skutková zjištění svědčící o zhotovení díla a jeho předání a navazujícím jednání žalované (zejména žádost o konečnou fakturaci a opakované dílčí plnění), přičemž žalovaná neprokázala žádné právně relevantní okolnosti, které by povinnost doplatit cenu vylučovaly či modifikovaly (typicky řádně a včas uplatněná práva z vadného plnění). Obecný korektiv dobrých mravů nelze pojímat jako náhradní prostředek k překlenutí neuneseného břemene tvrzení a důkazního; neprokáže-li žalovaná včasné a konkrétní uplatnění práva z vadného plnění (zejména slevy), nemůže sama skutečnost, že posléze pořídila obdobné plnění od třetí osoby, bez dalšího založit závěr o rozporu výkonu práva žalobkyně na doplatek ceny s dobrými mravy.

27. V ostatním odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Současně zdůrazňuje, že k závěru o důvodnosti žaloby postačuje jediný nosný důvod, totiž že žalovaná ani po výzvě a poučení poskytnutém soudem prvního stupně podle § 118a o. s. ř. netvrdila a neoznačila důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že práva z vadného plnění uplatnila řádně a včas.

28. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako věcně správný shledal též jeho výrok o nákladech řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná. Náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou jejího advokáta za dva úkony právní služby po 3 580 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 6, § 9 odst. 3 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dvěma režijními paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.), což činí celkem 8 060 Kč.