pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Nalézací soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Z úřední činnosti bylo soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Soud dovodil, že fakticky jde o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b advokátního tarifu.

2. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze do jeho výroku II. o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Pochybení nalézacího soudu spatřovala v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně aplikoval ustanovení advokátního tarifu, ve znění účinném ode dne [datum], když potřeba aplikace tohoto právního předpisu vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 advokátního tarifu a z ústavně konformního výkladu ustanovení § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud při určení výše náhrady nákladů řízení v tomto případě postupoval dle ustanovení § 14b odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky předpokládané tímto právním předpisem.

3. Žalobkyně dovozovala, že aby mohla být určena náhrada nákladů řízení v občanskoprávním řízení podle tohoto ustanovení, musí být naplněno kumulativně několik podmínek. Zaprvé se musí jednat o věc, kde bylo řízení zahájené návrhem, který byl podán na ustáleném vzoru, jenž je žalobcem opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, zadruhé musí jít o věc, v níž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahuje [částka], a zatřetí jde o věc, v níž je žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V předmětné věci nebyla naplněna podmínka první, totiž, že by byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podán na ustáleném vzoru, který by byl užíván opakovaně v obdobných věcech. Nalézacímu soudu vytkla, že ve svém rozhodnutí nikterak nespecifikuje, na jakém základě vyhodnotil podaný návrh jako podaný opakovaně na ustáleném vzoru. Ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu navíc pojem„ ustáleného vzoru“ nedefinuje, a tak je nutné, aby byl tento pojem soudy při jejich rozhodování dostatečně osvětlen, neboť jinak nelze zcela vyloučit, že bude docházet k nejednotnému rozhodování, kdy některé soudy určitý návrh jako podaný na ustáleném vzoru vyhodnotí a jiné nikoliv. Pokud se jedná o„ ustálenost“ podaného návrhu, žalobkyně v každém jednotlivém případě vyhotovuje od počátku jedinečný žalobní návrh, a to s ohledem na konkrétní podklady a okolnosti daného případu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce, je žalobkyně při formulaci žalobního návrhu nucena zohlednit, jaké plnění bylo z úvěrového vztahu poskytnuto, na úhradu jakého dluhu bylo plněno žalovaným v případě nepravidelného plnění, na jaký dluh bylo plnění přijato a započteno, co zůstalo neuhrazeno, kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost dluhu, jaké civilní sankce s tím byly spojeny a od čeho se odvíjí jejich výše a splatnost; nejedná se tedy o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci s věcmi jinými. Právní služby poskytnuté advokátem při formulaci takové žaloby, byť vtělené do elektronického formuláře, nelze považovat za mechanickou rutinní činnost, jež by nezasluhovala plné odměny v rámci nahrazování nákladů řízení (s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznila, že zákonodárce v ustanovení § 174a o. s. ř. vnutil žalobcům, kteří se rozhodli využít výhody elektronické justice a podat na soud elektronickou rozkazní žalobu, povinný formulář a že žijeme ve„ formulářové době“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se svým nárokem u příslušného soudu uspěla, je namístě, aby soud aplikoval základní zásadu, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, tj. zásadu úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovozovala, že nalézací soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout následovně:

1. náhrada za žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]

2. náhrada nákladů právního zastoupení ve výši [částka], která je tvořena součtem částky mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby ve výši [částka] (úkon po [částka]) dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu a částky náhrady hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby ve výši [částka] dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu právní zástupce žalobce jmenovitě učinil následující úkony právní služby:

(i.) převzetí a příprava zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,

(ii.) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a

(iii.) písemné podání návrhu ve věci samé, tj. písemné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,

3. náhrada DPH ve výši [částka], tj. 21 % z celkové částky ad. 2. Celková částka náhrady nákladů soudního řízení tedy měla činit [částka], když v dané věci není dán žádný relevantní důvod ospravedlňující jakékoli snížení náhrady nákladů řízení.

4. Rovněž dovozovala, že v této věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro použití mimořádného ustanovení § 150 o. s. ř. Konstatovala, že je původní věřitelkou (nejedná se tedy o situaci, kdy by došlo k postoupení pohledávky novému věřiteli, jenž by s takovými pohledávkami obchodoval) a jejím jediným cílem je domoci se protihodnoty za jí reálně poskytnutou službu; bezúspěšně vyčerpala všechny možnosti mimosoudního řešení a žalovanou k úhradě opakovaně vyzývala, a tudíž jí nelze klást k tíži vedení soudního sporu; jakékoli vymáhání dlužné pohledávky pro ni představuje toliko náklad a nikdy žádný výnos; v případě jeho sankcionování v podobě nepřiznávání náhrad nákladů soudních sporů může dojít k situaci, že bude nucena tyto zvýšené náklady přenést na své klienty, a to na ty, kteří své závazky řádně hradí; je k vymáhání pohledávek nucena účetními předpisy a nelze jí upírat právo na právní pomoc za stejných podmínek, jako mají ostatní subjekty práva. Odvolacímu soudu navrhla, aby rozsudek v napadeném výroku změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před nalézacím soudem částku [částka]. S ohledem na skutečnost, že podání odvolání nelze v této věci klást za vinu žalované, a tudíž by nebylo spravedlivé ji za toto stíhat povinností k náhradě nákladů odvolacího řízení, žalobkyně se vůči žalované vzdala práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo, a to podle ustanovení § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 6 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Nalézací soud správně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení v plné výši podle úspěchu ve věci (§§ 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř.). Otázkou zůstává, zda je tento případ přiléhavý k použití snížených sazeb dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, zda jej lze podřadit pod skutkovou podstatu tohoto ustanovení, jinými slovy, zda lze návrh v této věci považovat za„ podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“. Odvolací soud dospěl k závěru, že nikoliv.

8. Dikce citovaného ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu podmiňuje rozhodování soudu o nákladech řízení zjišťováním složitě ověřitelných skutkových okolností (jako je např. vzorovost, ustálenost, četnost, opakovanost, obsahová podobnost či rozmanitost návrhů podávaných konkrétním žalobcem u různých soudů). Odvolací soud akcentuje, že zajisté nebylo smyslem této právní úpravy představované advokátním tarifem (coby podzákonným předpisem) zatížit rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení objasňováním či dokazováním skutkových okolností plynoucích z praxe u jednotlivých soudů napříč republikou. Proto se odvolacímu soudu jeví procesně nehospodárným, aby soudy při ověřování naplnění podmínek vtělených do skutkové podstaty ustanovení § 14b odst. 1 prováděly nějaké zvláštní prošetřování shora popsaných rozhodných okolností, když postačí vyjít z poznatků z vlastní praxe, známých z vlastní úřední činnosti rozhodujícího soudu.

9. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně [právnická osoba] podává u nalézacích soudů opakovaně návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů, jimiž uplatňuje pohledávky z různých bankovních produktů zpravidla úvěrového charakteru, činí tak prostřednictvím několika různých právních zástupců, kteří používají své vlastní odlišné návrhy, děje se tak vůči různým žalovaným rozličné povahy (spotřebitelům, podnikatelům, fyzickým osobám, právnickým osobám), rozdílné jsou i právní důvody uplatněných pohledávek (spotřebitelské úvěry, pohledávky z běžných účtů, z kreditních či debetních karet, hypoteční úvěry, podnikatelské úvěry, atd.). Lze mít za to, že množství proměnných skutkových okolností, které musí být vtělovány do jednotlivých návrhů v rámci vylíčení rozhodných skutečností, představuje značnou variabilitu doplňovaných údajů, a lze tak těžko hovořit o ustálenosti a opakovanosti vzorů. Byť uplatnění nároku z úvěrového vztahu určitého druhu (z konkrétního bankovního produktu) vůči většímu množství žalovaných, kteří jej konzumovali, s sebou nese určitou typovost (podobnost) návrhů, které se ve výsledku odlišují nemnoha obměňovanými údaji v jinak stejném či podobném textu, odvolací soud zdůrazňuje v tomto kontextu, že vytvoření způsobilého návrhu na zahájení řízení, jenž by obsahoval veškeré náležitosti žaloby dle § 79 odst. 1 o. s. ř., včetně komplexního vylíčení rozhodných skutečností, označení důkazů, návrhu žalobního petitu k jistině i příslušenství, vyžaduje zohlednění řady rozhodných okolností, které se u jednotlivých žalovaných liší.

10. V tomto případě je uplatněna pohledávka žalobkyně ze smlouvy o služební kreditní kartě, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout kreditní kartu a poskytnout jí úvěr k této kreditní kartě ve výši [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, svůj dluh z úvěru nesplácela a dlužnou částku neuhradila. Formulace způsobilého návrhu (žaloby) vyžaduje zahrnutí celé řady proměnných údajů coby rozhodných skutkových tvrzení, které opodstatní žalobní pohledávku co do jistiny (která se skládá z dílčích nároků), příslušenství a jeho běhu, splatnosti. Žalobkyně při formulaci žalobního návrhu musela vzít v úvahu konkréta této věci, specifikovat, kdy a za jakých okolností byl úvěr zesplatněn a jak o tom byla žalovaná informována a kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost dluhu, jaké poplatky či civilní sankce s tím byly spojeny a od čeho se odvíjí jejich výše a splatnost. Právní služby poskytnuté advokátem při formulaci takového způsobilého návrhu, byť vtěleného do elektronického formuláře, lze stěží považovat za mechanickou rutinní činnost, jež by nezasluhovala plné odměny v rámci nahrazování nákladů řízení.

11. Odvolací soud uzavírá, že uplatnění nároku z takového konkrétního dlouhodobějšího vztahu není srovnatelné co do náročnosti zpracování návrhu např. se žalobou z černé jízdy v městské hromadné dopravě (viz rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum]). Odvolací soud proto nově stanovil výši náhrady nákladů řízení před nalézacím soudem ve výši [částka], když tuto výši žalobkyně zcela správně a v souladu s advokátním tarifem specifikovala v rámci své odvolací argumentace, jak bylo shora referováno, a tudíž na tomto místě již znovu reprodukovat netřeba.

12. Z uvedených důvodů odvolací soud za použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. rozhodnutí nalézacího soudu v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení změnil co do jejich výše, jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.) co do platební povinnosti, lhůty k plnění a platebního místa (§§ 151 odst. 1, 2 142 odst. 1, 142a odst. 1, 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Odvolací soud dále podotýká, že ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odvolací soud respektuje již ustálenou soudní praxi (např. krom rozhodnutí žalobkyní citovaných i usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] či ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšná žalobkyně se práva na jejich náhradu v tomto stádiu řízení výslovně vzdala.